Čespa –
učit se, učit se a učit se
.....jak zjištuji,tak každý závod je pro mně samé překvapení. V sobotu ráno vyrážím směr Šumava s kolem,stanem a rybařinou. Na start a prezentaci přijíždím s rozumným předstihem a tak lážo-plážo se z maskáčů teleportuji do cyklistického. Prohazu pár úsměvů a sleduji,co se děje. Jako první co mi padne do oka je Kapr a rozborka-zborka zadní kazety. Pak jsou tu i takoví,co odkládaj kozu a berou na časovku silničku. No nic, jedu se project na okruh. První sjezd je smrtelný, pak rýchlý úsek,parkrád se to zhoupne a nakonec tři stoupáky ve tvaru homole. Díky aukru jsem sehnal kazetu 12-26 a i ta tu byla málo. Při přesunu ke startu,kterej byl mimo cíl se zastavuji ve "smrtelným sjezdu a koukám,jak nakládaj Juniora z Litvínova do sanitky,au. 3-2-1 start, z kopečka se mi jede luxusně,v brdkách nasazuji gel a když ho odhazuji, pocákám sebe i kolo a to bych nebyl já, aby nezapomněl ,že jedu časovku a začal jsem za jízdy čistit rám, asi jsem neco stratil, ale pokračovat dál s pocitem pobl.... kola jsem prostě nemohl. První homoli dávám na 39-26 a místo,abych v přejezdu k další osmitisícovce přidal,tak zvolnuji a nabírám dech. Další kopec za mnou a už jen sjezd a poslední horolezecká stěna. Do cíle dojíždím s pocitem vítěze, nebot ta trat byla fakt těžká a každej,kdo dojel byl vítěz. V cíli 12tý v kategorii,ale v UAC druhej flek po Kaprovi. Odjíždím k místnímu rybníku, nahazuji pruty a zdolávám během hodiny tři 10cm ryby, pak mně vyháněj komáři, balím a přesunuji se do kempu. Stan jsem si postavil trochu z kopce a tak celou noc si hraju na housenku, nebot mi spacák klouže po karimatce, na druhy den si jen přeju doject a do třetího kola všechny kopce dávat ze sedla......