Březen se rozjíždí na plné otáčky, výlet střídá výlet, honba za kilometry s oranžovým duchem, kterému se nedá odolat. Počasí na draka, ale mrazivý Rytířov 2013 a promočený rok 2014 se vryl pod kůži, počasí prostě nemá cenu řešit. Bereme zimáky, lítám v tom zase až po uši a v tom natěšení, nějak nezvládám ochranu nohou, optimista Mlhoš mě ještě uklidňuje, že slabě pršet bude jen 2 hodiny a pak již přijde jaro. Houby s octem! Na samotku k záložně, až si říkám, co to mám za formu, že jsme v časovém předstihu, stále počítám, že je sraz v 8:20h. jako na Ústí. Až při močení před Brandýsem mě začíná hlodat červík pochybností, juknu na mobil, ty wado, sraz je v 8h! Mastím to hlava nehlava, ale stejně 10 minut zásek, omluva bejci!
Pohled na promočené nohy, chce se mi brečet, špičky u prstů na nohou v ledovém obkladu
. Co budu dělat dalších 8 hodin? V Mělníku Čespa, Pantáta a zachránce Pistachio, který mi věnuje 2 igelitise futral, natahuji na tretry pod návleky a zkouším špičky zapařit
. Tři srovnané dvojičky vesele štěbetají okolo mlhou zahaleného Řípu, Čespa neúnavně fotí, já se pokouším něco natočit na rybí oko. Terezín vyvolává smutek, na tu tragédii co se tu odehrávala, vzpomínáme na Pěnivou důvu, jak je tady v červenci vedro. Teď zástěrky pracují na plný výkon, kdo ji má krátkou, jede poslušně vzadu.
Valíme v protisměru trasy než minulé roky, takže líznout Lovo, přejet most do Lito a překulit se přes hrbek zpátky k Labi. Krásné výhledy na magickou krajinu Českého středohoří, bájemi opředený kruhák v Sebuzíně a majestátný hrad Střekov je neklamným znamením, že tradiční pumpa pod mostem v Ústí se blíží. Moje zubožené promrzlé nohy se již dostaly trochu do provozuschopného stavu, ale stejně mlsně okukuji výbavu mých spolubojovníků, kteří mají většinou zimní tretry a neopreny. Pumpařky zase jen nevěřícně civí, odkud jsme v té slotě přijeli, to je zdravé na klouby co? Pantáta je uzemňuje hláškou, že klouby má v háji, že ani nemůže chodit, ale kolo lečí a klouby uzdravuje a dnešní málem dvoukilo toho bude důkazem!
Pumpičkovo show z minulého roku chybí, ale Těchlovice a Vrabinec jsou na dosah a 4 kilometrové tvrdé stoupání ke kašně v Rytířově je tu!
Čespa s Kaprem udávají tempo, skvěle se drží Pistachio a Mlhoš, Pantáta si jede svoje tempo. Hliníkové zimáky se pod námi kroutí, teď si člověk teprve uvědomuje, že ten vývoj rámu pro něco dobrý je
Čespa odskočil, sundávám rukavice a dojíždím si ho, po chvíli je tu i Kapr bez rukavic se svým atakem, odbočka na Rytířov už je v dáli vidět, hned po ní se sklon trochu narovná, safra, teď nebo nikdy. Tancuji za Kaprem, huáá sjel jsem si ho, Čespa chytil díru, Kapr podle předpokladu rozjíždí drtivé tempo a já ho hákuji. Cedule Rytířov na dosah, tady jsem v mladí běžel na táborové olympiádě, teď se snažím strčit přední kolo na pomyslnou cedulovou prémii dříve než brácha, ale sklon se utahuje až příliš a nakonec jsem kousek za ním. Jak malí kluci, pěkně jsem si to prásknul, velmi ztěžka vydýchávám intenzitu, která se hluboko zaryla do plic, zato hovaďák Kapr to drtí až nahoru ke kašně. Je tu Čespa, já už bez morálu jen motám nohama a hltám ty procenta sklonu. Za chvíli je tu Pistachio, Mlhoš a i skvěle jedoucí, Mlhošem pokřtěný, Alberto Pantáta! Endorfiny stříkají na všechny strany, stali se z nás rytířové!
Hoši ale ještě moc netuší, že nás čeká další mega procentní výhup směr Verneřice. A počasí na draka! Mlha, sníh po polích a ve škarpě, no ty wado, Mlhoši, Norové, kde je to slibované jaro! Rodištěm Vládi Šmicra drkotáme zubama a těšíme se na sjezd do nížin! Konečně, poslední hup a hurá na Štětí, na pumpu! Kapr s Čespou okupují špic, silnice osychají a chvílemi i probleskne slunce a ohřeje záda. Řemeslo má zlaté dno a to cyklistické řemeslo má oranžové dno
Pumpa jako před týdnem při výletu z Ústí, tady mají XXL café. Ale ještě to nebude jednoduché, je tu pan vítr a to dokonce ten proklínaný pan protivítr. Pistachio ukazuje, že netrénoval v zimě nadarmo a jeho špic kolem elektrárny je impozantní. Na mě pomalu padá krize, Pantáta již také není moc fresh a odhání nás, že si to dojede do Mělníka k autu sám. Ale kdepak holenku, my máme v sobě toho orange ducha a my Tě tu nenecháme
V Mělníce rozlučka s kladeňáky, po chvíli i Čespa valí směr domov a trio Mlhoš, Kapr, Kolíkáč to mydlí do Brandejsa. Sluníčko občas vykoukne, řvu na něj podrážděně zalez, teď tě nepotřebujeme, ráno jsi mělo vylézt!
Těžce kolabuju, s Mlhošem domlouvám odvoz, má auto v Brandýse, ale ten šílenec prý ještě má v plánu dvoukilo a chce jet k sobům. No snad bude stačit jen kousek doprovodit Kapra, já těžce lovím hák, Mlhoš se rozjel a lebedí si na špici. Kapr má druhé vánoce, když mě vidí, jak vypadávám ze závětří, ten vítr mě neskutečně deprimuje
. Ale vše má svůj konec, Mlhoš si najel dvoukilo, já se občerstvil a lezu mu do auta, kde zapínám zónovou klimatizaci do červených čísel přímo na špičky prstů! Díky rytířové, kousek letošní sezóny je zase úspěšně za námi!