Sobotní rodinná oslavička, návrat autem po jižní spojce a dcera zaplňuje igelitovou tašku svým obsahem žaludku. Večer drhnu sedadla, bolí mě již preventivně břicho, druhá dcera na nic nečeká a před spaním si také ulevuje. Ty wado to je příprava na Dědka...
Spím s hrůznými myšlenkami, ráno jsem vcelku ok, Kocour škrábe na dveře, zkusím to a uvidí se. V příjemném nedělním ránu cesta na start i s Dreamerem, jen tak tak stíháme prezenci a startovní prostor je již půl hodiny před výstřelem narván k prasknutí. No jo jede se hned o prachy, staří mladí dohromady, to je prostě Dědek. Rychle nechat věci u kustoda Kocoura a u Jiruse v autě a nacpat se dopředu. Mačkanice jak před Tuzexem, jo dnes to bude exkluzivní zboží za tvrdé valuty!
Na prémii spurtuje někdo oranžový, mě se jede zatím dobře a úvod zvládám dle představ. Překvapivě se na prémii ten mega dav rozseknul a s Dreamerem plápoláme krásně na ocásku čela. Ale chtělo by to dopředu, za chvíli přijde ta moje osudová serpentina před Dlouhým polem, kde mě to před 2 roky ulítlo. Ale nějak není kudy, jede se po celé šíři, samá zatáčka, občas děravý asfalt. A serpentina je tu, ještě stihnu na Snílka zařvat, teď musíme dopředu, ale jeho nástup je výrazně razantnější, já se mlátím se strany na stranu, ale prostě to tam není
.
Čelo zmizlo s Čespou, Kaprem, Jirusem, Dreamerem, ale i s Technikem! Ještě přede mnou kousek Tomáš Mařík s Edou Pinkavou, ve dvojici s Milanem Millerem by to možná šlo sjet, ale nějak to vyhodnotil obráceně než já, a čeká, co přijede za ním. Já tam v dáli ještě vidím něco orange, to by mohl být Technik a tak se ještě zkouším zoufale vrátit, ale už se spojili asi v 6 lidí a osamoceně nemám šanci. A tak si také počkám, kolikrát již za tuto sezónu svěšuji při závodě nohy a čekám …
Po chvíli mini grupa, no to bude boj s tím větrem, ale mesík Tomáš Papež a Pavel Prchal, soukmenovci z Posázaví mi trochu zvedají náladu. Kocour zafandí a za Soběhrdy je už totálně vymalováno. Dojelo nás snad 40 lidí! A z našich Pistachio a Barbánek! Končím, zašívám se, co to dá, plán je jasný, pošetřit co nejvíce sil na poslední kopec
.
A tak si kroužíme v příjemném tempu vesnicemi, které se proměnily v jeden velký cyklistický stadion plný aplaudujících diváků. Ono se sice zdá, že se moc nejede, ale v protivětru, když naskočí díra, tak ono to pěkně zabolí, no, je potřeba být stále ve střehu. S Kocourem proběhne předávka bidonu, a poslední okruh je tady. A najednou spolkneme Edu Pinkavu, tak se ptám, o kolik před námi je ta Šlapka, a on říká, to myslíš toho s copánkem, jak nám ve skupině natahoval držku? S copánkem? To má Technik copánek? …
A po další chvíli je jasno, Jirus! Chudák si to prý vyšil na první prémii … Tak vzhůru do finále, poslední kopec, pohybovat se vepředu a pokoušet se zachytit rozhodující nástupy. Ale ouha, dnes není souzeno, křečci vystrkují zoubky a v půlce kopce parkuji! To je teda zase vypečený! A tak se jen dopravit potupně do cíle a znovu a znovu si říkat, vydrž, snad ještě letos aspoň jednou bude lépe!
Nezbývá než smeknout před Technikem, který s minimem kilometrů zase řádí jako černá ruka, z Pistachia se stala ohromná UAC stálice a Barbánek se také vůbec neztratil. Před tradičními čelními orange jezdci obdiv a závist, že to tam furt máte!
Teď doma při sepisovaní tohoto reportu si přeji jediné, jen se z toho nepo*rat…
::
Propozice ::
Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Foto