Húúúúúúúúúúúáááááááááááááááá, já se v sobotu a v neděli vožrááááál jako prase
A proč to píšu? Proto, že jsem utrpěl vítězství nad tělem i duchem, zazávodil si vskutku báječně a pak slavil až do rána.
Po dvou měsících tvrdých běžeckých, ale spíše objemových příprav (leden 262, únor 268), jsem se rozhodl, že v březnu padne osobák na desítku a to nejspíš v Pečkách, protože Kbely mi nesedí a pod 45 jsem se tam v real time ještě nedostal.
Míra nemohl a tak jsem byl rád, že jeho místo zaujme Vsid, který podle vlastních treninkových hlášení bude jako prvoběžec zřejmě velmi rychlý.
Gejza silnici zvládá na jedničku a Robin se Šemdou jsou již zkušení běžečtí matadoři.
Vedro bylo jako prase a při rozklusání ze mě cákaly decáky potu. Náladu mi zvedla taková drobná událost. Běžel proti mě minulý vítěz Pavlišta a zvesela pozdravil a popřál mi hodně štěstí. No to je něco jako když by mě na švihu míjel Konig a nečekaně popřál pěknou rundu kilometrů nebo něco takového.
Takže jsem věděl, že Kbely budou v pohodě a také byly!
Řadíme se se Vsidem za vodiče na 45, ale po 150m ho předbíháme a kličkujeme davem, tuším Vsida za zády, kde je Gejza s kamarádem Pepou nevím, ale běžím na sebe - pro co nejlepší výsledek, tedy kvalitní čas. Vsida to asi nebaví a tak zařadí vyšší stupěň a jde přede mě a ani po 1 km nezvolňuje spíše přidává, nechám ho být s tím, že se uvidí časem, třebo mu první závod nesedne a já se přiblížím.
Označení km podel trati, bylo nějaké posunuté a to mezi závodníky vyvolávalo zamtené reakce, že běží pomalu,atp. Já však i přes špatné značení běžel nad plán a za dvěma pěknýma zadkama, takže jsem nic neřešil a na 5km (21:20 čistý čas) zjistil, že běžím na cca 43minut. "OSOBÁK VOLE, OSOBÁK TO MŮŽE BÝT!" Znělo mi hlavou, ale stále jsem se snažil běžet chytře a především v závětří, protože na 7km fučelo a to se mělo opakovat i na většině 8km. V Satalicích řvou dva žiletkáři "Vinohradské šlapky jedééém", to mě nakopává, ale v zápětí mě předbíhá Jirka Sladký z KPO, který teď víc běhá a vždycky mi dává tak 150vteřin minimálně. Chytnu se ho, ale nechci se úplně zahltit a pak to přišlo. Nejprve fotograf mezi polema a já zjišťuji, že stále nejsem úplně v řiti, jak tak ke konci bejvám a pak Vsid, zahlédnu ho asi 150 m před sebou, ale to je již jen km do cíle. No uvidíme, zrychluji a když se znovu podívám, vidím Gejzu. No ty kráso! Teď mám šanci, která se nebude třeba už nikdy opakovat. Odhaduji jak jsem za ním daleko a z 50m je to po chvíli již jen 7 vteřin, ale to už Gejza přebíhá můstek a otáčí se. SAKRA! To ne, neměl se otáčet, teď mě vidí, přidá a já ho nedoženu. Ždímám se, krev před očima, lávku přelítnu jako orel, tmavý tunel to je jenom jako bych trochu mrknul. Mizuna se ani nedotýkají betonu, frekvence je taptaptaptaptaptaptaptaptaptaptaptap. Gejza se otáčí, ukazuje palec nahoru a já s blitkama v krku vpadnu do cíle 3 vteřiny před ním a 5 vteřin po Jiřím Sladkým! 42:18, ale čas čipu dokonce ukazoval 41:55!!!
Uf, to bylo něco! Před rokem jsem dal v Pečkách osobák 44:27 a říkal si, že to snad někdy stáhnu pod 44, ale takovýhle posun?! To je pro Kocoura bomba.
Hlava fungovala, tělo nestávkovalo, všechno vyšlo.Zůstávám nohama na zemi, příště můžu vyhořet, ale tenhle závod zůstane již navždy zapsát v kolonce běžecké úspěchy.
Před Gejzou klobouk dolů, protože si ráno střihnul pravidelný závodní sprint 2míle s úsměvem a přiblížil se na MTB, ale na to se histori neptá, že :)
Vsid byl přede mnou nakonec o pouhých 21 vteřin, což považuji za úspěch.Robin si dal osobák a Šemda si holt užil kbelského slunka o trochu déle
Podle detailnějšího rozboru běžel první půlku rychleji než já, druhou půlku jsem ukrojil 5 vteřin z jeho náskokul, ale to byl ten sprint.
Polovinu letošních sílů mám úspěšně za sebou. Druhá je dostat se pod 100minut na 1/2 maratonu.