Po minulém týdnu jsem se sice necítil úplně ok, ale Pečky mi vždycky seděly a osobák jsem si tady dělal při každé předchozí závodní návštěvě.
Vsid vytáhl svoje orange trhačky asfaltu a mě bylo jasno, že blíž se k němu teda nedostanu. Gejza si brumlal pod vousy nějakou mantru ve smyslu nedám Kocourovi čuchnout, ale já byl v pohodě. Počasí ideál. Kapří rodina závodící a fotící. Honzis rozzářený organizátor-běžec. Borci ze Záluží a ségra Mirka Lenka, prostě atmoška jako prase. Slastně jsem si chrochtal na startu a po výstřelu vyrazil uvolněně s cílem nepřepálit. No nebudu to natahovat, stačí, že tento úvod je rozvleklý, ale co už ... jiný nebudu.
Gejza se Vsidem mizí vpředu, já se držím v chumlu, šetřím dech, ale přesto se mezičasy pohybují okolo 4:10-15/km, což mě dělá šťastným, protože to asi ve Kbelých nebyla náhoda.
Do 4 km to byla pohoda, dokonce jsem si střihnul i euforické gesto Kaprovi do foťáku, potom jsem nějak podvědomě zvolnil, také díky tomu, že jsem pozoroval had rychlejších kolegů po otáčce. Fofrovali hodně, Na Vsida jsem měl v půlce ztrátu necelých 50 vteřin, na Gejzu poctivou půlminutu. Oba vypadali čerstvě. Já už tolik ne.
Postupně mě docházelo, ale snažil jsem se a držel si průměr okolo 4:12, kromě hrbu před Ratenicemi, tam jsem nabral 5 vteřin, ale stále to bylo na úrovni osobáku.
Kapr mi dává informace o Gejzovi, že je kousek přede mnou, ale jeho dres nevidím a je mi to vlastně i jedno. Začínám mít krvavé oči a vzpomínám na hlášky Camrdy, že vyhraje ten, kdo vydrží více bolesti. Já na to dnes nemám hlavu a ačkoliv poslední dva km tlačím ku hranici 4min/km už moc lidí nepředbíhám.
Každopádně je druhých 5km rychlejších, však také bolely víc. Do cíle zrychluji a registruji informaci fotícího Honzise 41:40. Přidávám a osobák je tu. Čistý čas snových 41:38. Za Gejsou o 17 vteřin, reálně o 11 ... je to sice kousek, ale jenom časově, vzdálenost byla tento den nepřekonatelná.
Vzhledem k tomu, že přesně před rokem jsem tady pokořil hranici 44:30 je zlepšení za rok o tři minuty opravdu skvělé a mám z toho setsakra dobrý pocit.
Holt ty pomalé sólo tréninky a sem tam něco rychlejšího se šlapkama nese své ovoce.