Mistrovství vesmíru, avizovanej Bejk nedorazil, ale zase tu je nějakej týpec s S-Worksem, SuperRecordem, Zippama a Powertapem
Tradičně Líba, Kapr, Indián, Jirka Řehák, ... Začíná se rychle - Radim Skála hnedka rozjíždí tempo, které pak s Líbou držíme na Hradešín a po větru to valíme na Babice a lesem do Mukařova. Struhařov díky semaforu volněji, ale průměr je neskutečnej, balík pluje k Sázavě rychlostí 35+ Trocha worazu v háku a hnedka tam vsadím tempo na Ondřejov s horizontem "poblijte se". Nechám se vystřídat a zkontroluju natáhnutý držky soupeřů. Je jich tady furt hafo, ale přichází Vodslivy a to je můj kopec
Plán jasnej - najet v prudkým dopředu, podržet velkou a rozcupovat velkou skupiny na cucky! 53/21, ze sedla, nechávám trochu wattů v záloze, za mnou famózně jedoucí Kapr, Líba, Indián a najednou vedle S-Works
Taky velká a najednou jde do čela! Jako neznám moc lidí co by mi tady ujížděli, na to já nejsu zvyklej
Jenže týpek je hustej, nepoleví, k Vestci se jede 25km/h a já musím vsadit další kaši, abych přes ves byl chvíli na čele. V zápětí, sotva hekám na 53/23 abych mu uvisel spolu s dalšími 3. Pět mušketýrů tak stoupá k Vodslivům, rovinu si zase rozjedu na čele a 12% hup radši už nic nevymýšlím a za horizontem se schovám za Líbu. Další zásek má přijít z Třemošnice! Najíždím sjezd z čela, letím přes ves, za mostem hned podřadím a nechám tam hodně, abych těm za mnou řádně znepříjemnil přesun k Divišovu. Tyhle 2minuty jedeme VAMy jak na TdF, fakt hrana, všici dejchaj, já to rvu a snažím se tvářit jako že pohoda, ale dávám si jak prase
Nic, je nás 5, Indián vypadá dneska dobře, Kapr jako v éře největší vrchařské slávy a ten S-Works trošku pasivní, ale patrně s prstem v nose
Divišov, stojku začne Líba, pak jedu já, přes náměstí valím, ale v kopci se nechám vystřídat a chci orazit. Ze Šternberka jedeme s Indiánem - tempo, už nejsem nejčerstvější, takže další kopec nehodlám jet hranu. Bohužel Kotrlík na tom S-Worksu se chytá nahoře u představce a rozjíždí takovou kaši, že tam visím za oči za Indiánem, stoupám si v zatáčkách a dojíždím 2metrové díry! Fíha, co teď? Pod Zalíbenou jedeme padesátkou, nejni čas na nic - drž to dole a trp. Prudká část na větru bolí, jedu hned za Kotrlíkem, který už naštěstí trošku ubral, možná solidárně ... Sjezd do Ratají furt v tempu, průměr neskutečných 35+ pořád zůstává! Kostky - hned shazuju na malou a musím dojíždět díru, neb Kotrlík jede zase velkou a drtí to hore! Neznám moc lidí co dávaj tyhle kostky na velkou
39/19, mám 10metrů díru, pak mě předjíždí Líba a já jen doufám, že nahoře neodjedou spolu! U benziny pořád 10metrů, nohy nechtěj, ale hlava tam pošle povel - sjeď to! a já poblitej dolítnu do háku, za mnou Indián, Kapr tam bohužel zůstal, škoda
Přes Talmberk celkem rozumě, podle vody tempo, snažím se oklepat z intenzity. Do cíle ještě daleko! Přilítneme do Sázavy, do Skalice rozjíždí Kotrlík tempo, ani nechce střídat. Dobře, já trpím a asi nejsem sám ... Překopy silnice, kostky, no hnus ta Skalice. Naštěstí Kotrlík nic nevymýšlel. V Jevanském čekám uklidnění situace, ale opak je pravdou, tempo nejde pod 35km/h! Když Kotrlík roztočí svoje Zippy, tak místy valíme nahoru čtyřicítkou! Km naskakují rychle, protáčíme se a já zkouším ještě jedno tempo kolem hráze rybníka do Jevan. Prd platný, všici bez problémů
Drobné zrychlení před Vyžlovkou se jeví jako moje labutí píseň. Jak to udělat, abych byl aspoň 3 absolutně když jsme 4??? Na větru šetřím, tahá Kotrlík a Líba, já se jen vynesu v hupu k Doubravčicím. Indián jede doprava, tak na něj čekáme, než se vrátí. Přes Masojedy pořád přemýšlím co s tím udělat - nastoupit na větru se rovná sebevraždě, kor když je tady Kotrlík, jehož občasné prošlápnutí ze sedla jasně ukazuje, kdo je tady pánem
Počkáme na spurt ... Líba odtáhne sjezd, i na rovině se nic neděje, ostrá pravá a teď nebejt čtvrtej
Kotrlík nastoupí, už bych se na to vybod, ale on sedá a zkouší to Indián, pak Líba, já se taky zvednu a na 53/15 jedu 40km/h, sklon nabírá na procentech, přibližuji se, míjím Líbu zprava, jsme tři vedle sebe, každej zkroucenou držku a chybí tam málo. V pangejtu povzbuzuje Honza Hostička který jel v 10h, já doluji poslední zbytky sil, stehna pálí, ale soupeři se lámou, Líba je za mnou! Teď nebo nikdy, dám 14ku, nohy dostanou poslední ťafku, ale jsem PRVNÍ, chybí 60metrů, jsem úplně v kosočtverci, všechno bolí, jenže co když už tady nevyhraju? Poslední pohled do strany, čára a za ní ruka v pěst a obrovská satisfakce - Vesmír 2015 pro mě!!! Druhý Líba, pak Indián a Kotrlík, který myslel, že cíl je až za vsí ... Vítězství by jinak patřilo jemu, ale konečně trocha štěstí pro mě - držet putovní pohár v rukou a říkat si - budu navždy v dějinách Poháru Posázaví, vedle věhlasných jmen i to moje mezi vítězi a to je fantazie! Sen se stal skutečností, ty Hradešíny cestou z práce nebyly zbytečné, yes!