Nedočkavostí vytáhnout žaluzie, které chránily před popůlnoční světelnou válkou a zjistit, že je mírný poprašek. Vytáhnout ostrou zimní výbavičku, Kapr parkuje s letňákem v autě před domem. V Sojovicích prý sucho. Ještě malé zdržení s brýlemi a již se kloužeme na první sraz na Chodovci. Tam bohužel dojíždíme se sekerou 10 minut a tak logicky HonzaB již někde v nedohlednu. Přeskákat mokré a kluzké koleje a poklonit se fotbalovým svatostánkům v Edenu a v Dolíčku. Podlítnout most sebevrahů a spočinout pohledem na panorama pražského hradu. Lidu-auto-prázdné ulice, jen ve smíchovském parčíku je nabito. Novoroční stisky rukou, šlapkovský hlouček je k nepřehlédnutí. Zacelit první díry v megabalíku a snažit se být blízko čela, aby nás vyneslo co nejvýše k vysílači. Čespa na svém mutantovi nastupuje, Kapr mu vzorně v háku, já jen polykám první andělíčky nové sezóny. Pak se okolo přežene ekipa pražské Dukly i s Kadlinim, tak to už je trochu jiná liga. Čespa má odpracováno, já ještě pohledem hákuju Šísťu a Milana Sýkoru, ale dnes na ně nemám. Vařím se v zimní bundě a v kukle a Cukrák ještě daleko. Ale snažím se úplně nesvěsit, hákuji co to jde předjíždějící postavičky, abych se též dostal k vytouženému parkovišti. Vydýchání, pokec a otočit to přes Jíloviště nazpět na Zbraslav. Letíme dolů po Strakonické, dnes jsou tu cyklisté vítaní a uctívaní
. Zapomněl jsem, že je leden, že je kolem 0 stupňů a připadám si za zadním kolem Kapra jak při sjezdu z Cínovce na Krušnotonu. A vzhůru na Točnou po krásném novém asfaltu, užít si společnou jízdu mezi esy amatérské cyklistiky. Nádhera to byla, v hlavě jen kolo a oranžový duch. A upravit si k obrazu svému nějakou přiblblou reklamu: „Šlapky jsou více než jen cyklistika!“