Kolíkáč –
Skupinová múza
Východoslovenské železárny Košice. Chodil jsem na ně v mládí na fotbal a na hokej, když přijeli do Prahy. Ján Zachar trénoval i chvíli Spartu a pak Košice. A já tam teď jedu na kole. A v takový společnosti! Vidět zase vousatého Bobka z klobouku, u Kuřat i Fousáč, aby nasál atmosféru blízkého jara. Alfovi padne helma jako ulitá. Ještě že tak, nechtěl bych ji tahat do Košic. Stačili mi Klánovice s helmou na řídítkách, na zimákovi a ve dvojičce s Turistou na jednici. Děsivá kombinace, furt krátký kolo a tepy v červených číslech. Pozdravit se s Profesorem a Pirátem. Pirát s nahou hlavou, jen v helmě a bez návleků na tretry. Kuwa, nebude mu zima na tom východě? Z Čelákovic snad 20 hlav. Cyklistická megapárty. Promotat se do Kouřimi a seřvat Mlhoše s Camrdou, kteří na špici roztáčejí peklo. Piráta bez kilometrů si bere na starost motorek Kapr. To miluji. Tu sounáležitost, že si pomůžeme a všichni si to užijeme. Dreamerův přejezd a pak Mlékovice, Solopysky, Rozkoš aneb Vyhupova stezka po švýcarských asfaltech bez chybičky. Turistu s Bobkem tlačí čas a odpojují se. V Košicích foto týdne. V Janovicích kafe týdne. To se nevyrovná žádný luxusní kavárně, když cítíte tu slabost v nohou a ty kilometry před sebou a srkáte tu břečku z automatu. Camrda s Mlhošem znovu vytahují čerty z pekla. Na Nechybě jsme podezřele rychle, někomu to už nedělá dobře, ale bez známky nelibosti to drtí v tomto rychlovlaku dál. V Sázavě ucítit vůni dojetřického síta, ale ještě je čas. Ve Skalici defektí Profesor, nikdo neprotestuje a v družné náladě opravujeme. V Jevanech u Gotta defektí Alf. Nálada vrcholí, řvu: „Karle nemáš pumpu?“ A Vitas si pobrukuje: „Kávu si osladím o trochu víc svý bendžo naladím, a jinak nic.“ Někdo domů, někdo ještě letí do Brodu, ab se mu únava ještě více zažrala do svalů. Pirát geluje a Vitas ho tlačí, obdiv si to takhle prásknout. Zůstávám sám s Mlhošem, ještě s ním líznu navíc Průhonice, ale dvoukilo dnes těsně nedám. I takhle to stačí. Pak se jen dívat na „flyby“ a vidět ten kilometrový apetit ostatních. I o tom je tento sport, nejsou to jen závody a čísla z přístrojů. Je to ta skupinová múza, která nás dokáže pořádně poblouznit!
Pája –
Jak si do paměti uložit parádní švih
Jestli jsem se minulý týden trápil s pokořením 100 km hranice a žehral na blatníky, tak nevím co se to během týdne stalo, ale dneska jsem si to náramně vynahradil. Stihl jsem včas vyzvednout Mlhoše, blatníky jsem nechal doma tak nemohli upadnout, neodjelo mi to a na 100 km hranici se mi jelo pravda trochu už znaveně, ale pořád ještě to nebyla ta totální vyčerpanost, která se vkrádá do hlavy s nepříjmně kousavou otázkou Proč na to vůbec lezeš !? Dnes jsem si mohl do deníčku namalovat 175 km a do paměti uložit parádní švih. Možná to i byl můj nejdelší švih. Jelikož mi vypadla GPS možná by to ještě bylo o nějaký km navíc. Každopádně dnešní zvlněný terén, střídavé tempo, a vybraná společnost u kávy se mi velmi líbila, sice jsem se na konci již odpojil a do Čelákovic se už nevracel, ale po té co jsem překonal další (kolikátou už ?) krizi, jsem se rozhodl že to nevezmu nejrychlejší cestou domů, ale podívám se do Popovic, vykoroužím zatáčku kolem pivovaru, nechám se vynést do kopce a zahnu na Petříkov, skoro každý metr asfaltu vynořuje vzpomínku na letní boje o 3 kopce a to už kopíruji terén toho parádního sjezdu téměř až do Herinku.Nakonec i to slunce bylo, takže co chtít víc ? Díky za společnost.
::