Akce První šlápnutí - PRS 2016

Akce První šlápnutí - PRS patří do kategorie UAC. Datum: 2016-04-17.

Nejdelší varianta má délku 57.5 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Výsledky UAC :: Foto :: Foto Schneck :: Foto Pavel B. :: Video :: Poděkovaní

Historie PRS a POS: 2004-2015

• Hulis – Z euforie zpátky na zem...
  
  Já nevim jestli mám bejt spokojenej nebo nasranej za výsledek, kterej jsem dneska zajel... Ještě před závod jsem počítal s tim, že mě to vočeše už v prvnim kole stejně jako v roce 2014, kdy jsem jezdil veškerý vyjížďky s objížděčema republiky a měl v nohách nevim kolik tisíc kilometrů před PRSem... Tak 4K jsem měl určitě... A stejnak mi to hned ujelo... Takže dneska jsem očekával něco podobnýho... Nohy bolely už před statem... Nejspíš po včerejší marný časovce... Boooooože jak já to na tý hrazdě neumim... \ Ale když se odstartovalo a já párkrát otočil nohama, tak jsem zjistil, že to asi nebude uplně tak marný... První kolo mi přišlo, že se jelo jak s hnojem... Pořád očákávám, kdy si budu blít na řidítka a nohy lámat z pedálů a oni nic... Balik pořád pohromadě... Hmm něco je špatně... Jsme vůbec na PRSu a UACu?? Asi 3km před Hřebčí se vedle mě objevil Profesor se slovy: nazdar Hulis, tak co? Zatim celkem pohoda ne?? Odpovídám, že zatim jo, ale že větší dělení a nástupy čekám až na kostkách ve Hřebči... Když v tom vedle mě jedoucí Quit povídá: Tak tohle jsem tu snad ještě nezažil. Asi taky narážel, že se asi moc nejelo... Přijíždíme pod kostky... Já jedu uplně na konci baliku... Na uplný čelo zásek dobrejch 50-60m \ Vidim jak týpci předemnou to zařínaj dost nehezky nedávat a já jedu mezi nima?? Co to k*rva?? Přikládám těžší a kličkuju všemožně mezi týpkama, co už si dost nakládaj, abych se docvaknul mezi nejlepší... No docela jsem polechtal plicní sklípky, ale jo, jsem vepředu a chytám hák... Nahoře se to začíná docela pěkně rozjíždět... Řikám si, konečně se něco děje, takhle už to bude asi vypadat až do konce... Ale po sjezdu se zas lehce zpomaluje... V brdu před Dolanama taky v pohodě, zvedám se a předjíždím pár kousků, abych nejel uplně na vocasu baliku... Valí se celkem příjemný tempo, sem tam chytáme nějaký ty nástupy, který zatim ještě nejsou nějak tvrdý a že by to nějak vystřelovalo z treter se říct nedalo... Mezi Hostouní a Hřebčem vidim, jak bratr táhne balik na rovince v protivětru a řikám si pro sebe: ty vole co tam zas blbneš ty magore... On se prostě nepoučí, jeho to dycky v závodě chytne, vlítne v euforii na špici, vystřílí se a pak se nechá v kopci vobložit... Ale řikal jsem si, že snad ví, jak na tom je a že se nebude větrat moc dlouho... A taky že ne, po chvilce střídá... Ale rozhodně to nějaký síly asi vzalo... Před Hřebčí si vyjíždim dopředu mezi první (kdyby náhodou, abych se mohl cedit a chytil chvost baliku) i když nohy jely super... Při nájezdu na kosty se začalo valit ve velkym stylu (počítám okolo 30km/h, což vydrželo celej kopec)... Hned od začátku za to beru, přehulil jsem bratra, kterej si podle toho, jak funěl asi docela dával (po tý špici) a jedu na nějakym 4-5 fleku za Michaelem Somrem... Wohooo, to je polet.. Nechápu, kde se to ve mě bere... Kde konci, už vim, že teď mě to nevopere, když jedu vepředu, tak ubírám na intenzitě a chytám si bratra, kterej mě už za vesnicí předjížděl zprava... Pak klasickej scénář, občas valba a chytání nástupů, občas klid zbraním, aby všichni zalovili v kapsičkách a naprali do sebe cokoli z jejich obsahů... Na konci třetího kola jsem to nějak takticky a pozičně prosral a navíc se mi uplně zastavily nohy... Nechápu, jak a proč se to stalo, když celý 3 kola se mi jelo parádně a nepřipadalo mi, že by jsem si nějak dával na prdel... Ale bohužel stalo se... Balík odjíždí... Ohlížim se a za mnou na míle prázdno... A kurva... Pojedu sám... Takže od nájezdu do 4. kola jsem si začal dávat na okruh a kousek časovku... kopce jsem vůbec neměl morál nějak tlačit na velkou v tempu... Prostě klasicky zlomenej a odpáranej člověk... Na rovinkách jsem se snažil to drtit víc, abych ztratil co nejmíň... Naštěstí, když jsem se v poslednim kole po kostkách v hřebči otočil, vidim zaváděcí dodávku druhýho baliku... Řikám si paráda, aspon nepojedu jak s hnojem a svezu se s dědkama... Když mě dodávka předjela a já se otočil, abych zkontroloval situaci, kde je balik, nic nevidim... Jen jednoho odjetýho magora (Vít Mužík)... Řikám si, no co.. Balik nikde, tak se ho chytim no... A z tý mojí mizerie, kde jsem jezdil v brdkách na malou, oživám jako politej živou vodou a už je zas chuť závodit a proč jet... Házim těžší, zvedám se a začínám sprintovat, abych si chytil hák... To je panečku pojezd... Paráááádní polet za absolutnim vítězem... Nevozim žádnej kompjůter, ale řekl bych, že jsme nebyli daleko od hranice 50km/h... Letíme parádně, ale bohužel, jet za někym takovym znamená dávat si slušně i v háku... Takže od Houstoně už to je pro mě zas na samotku... Ale nevadí, přes půl kola jsem se svezl a aspon na tu chvíli jsem přestal nakupovat další drahocený vteřiny a minuty na svůj balik vepředu... Kousek před Hřebčí mě ještě skáče Jirus s Líbou a třetim do party, který jsem se taky pokoušel chytil, teď už ale marně, protože zrovna když šli přezemně, tak si taky navzájem nastupovali, takže nebyla šance to pochytat... Ale to už mě bylo jedno... Do cíle zbejvalo projet vesnici a do cílovýho kopce... Kousek před páskou se otáčim, jak se za mnou spurtuje o každej flek v druhym baliku... Naštěstí jsem to ale do cíle dotlačil pár vteřin před balikem dědků... Nakonec z tý mojí mezerie ve 4. kole vzniklo 7 minut zásek na čelo... Lehký sklamání, že jsem tam nevydržel s bráchou a ostatníma, ale i tak jsem s dneškam nadmíru spokojenej... Díky všem za super závod, kdo se nějak podíleli na organizaci... PALEC HORE!!!
  
  
• Mlhoš – Dnes jsem si to moc uzil!
  
  Dnes jsem si to moc uzil. Diky organizatorum, Prvni slapnuti v Hrebci je proste srdcovka. K tomu navrat do Hrebce, cemuz jsem rad. S jeste navic bez deste, coz po vcerejsku, kterej mi uplne nesed (ale Quit me uklidnoval, ze to bylo vcera lepsi, nez pristi rok jsem byl na PRS zvedavej. Rozjeti s Kolikacem bylo docela vyzivny, na Beloky byla na budiku stejna wattaz, jako pak pri zavode, ale nohy celkem drzely. Rikali jsme si, ze nesmim plandat na konci baliku, ale byt pekne nekde uprasotred. Teda to byl muj cil, Robert chtel odjet A taky hned od zacatku brucel, ze se nejede... A nekolikrat za to vzal a gumoval se s odlepem pred balikem, obcas s Jirusem. Hezky videt bojovne srdce a ze byl nejen pri chuti, ale ma i nohy. Me to sice parkrat proselo ke konci baliku, ale docela se mi darilo si vetsinou aspon pred kostkama popojet dopredu, abych tam nechyt diru. A byl jsem mile prekvapen, ze to slo, dokonce bych rek, ze to s pribyvajicimi okruhu slo lip a lip. Kdyz pak odjel Jirus s Libou, tak me Kolikac poslal na spic. A i to me prekvapilo, ze to slo. Asi dvakrat, trikrat jsem si vesele slapal na spici. Vliv pro Jiruse asi v realu blizko nule (jel krasne a skoda, ze neni v UACu, to by bylo pro ostatni smrtici duo spolu s Cespou), ale mel jsem z toho radost. No a na konec jeste zbyly sily i do posledniho brdku na pasku a i kdyz jsem sel az odnekud uprostred (kurna, moh jsem si pripravit lepsi pozici), tak par kousku jsem jeste preskocil a bylo z toho krasne 7. misto v Céčku, coz je asi muj nejlepsi vysledek a mozna nejakej bod do tymu v UAC, kdyz uz jsem se letos prihlasil ;-) To objizdeni republiky ma asi neco do sebe...