Kolíkáč –
V hlavě nevrtá žádný červ!!
Nástup na tradiční cyklo rodinnou dovolenou na Třeboňsku se zase kryje s tolik milovaným, a někdy i proklínaným Beskydem, v UAC Lesná s brutálními stoupáními, které známe z Krušnotona, co teď? Předsezónní plán v UAC zkusit poprvé objet požadovaný počet závodů nakonec převažuje nad zdlouhavou cestou do Beskyd. Navíc týmový boj, který je letos hodně dobře rozjetý.
Nabrat Profesora a pak ještě i na poslední chvíli se hlásícího Petra Okruhlicu z CKKV. Na pumpě nedočkaví Kapr s Čespou. Mastíme to do Litvínova, rychlá prezentace a závod již vlastně začíná. Ale je to zatím předehra v automobilových závodech do vrchu, jelikož auto chceme mít v místě cíle. A pak 20km na rozjetí proletět se znovu do Litvínova na start. Nakonec to překvapivě v pohodě stíháme, i když parkoviště u Tesca je již narvané pestrobarevným davem o více jak 160 helmách.
Prvních 5 km volně za autem. Nejhorší co může být. Dostat se pod kopec do předních pozic a nesmotat se. Navíc staří a mladí dohromady. Na konci Litvínova se to už válí. Prosmýknout se dopředu a na mýtické stoupání s názvem Dlouhá Louka si frajersky nastoupit na čelo dnešního matche. Ukázat ten nejkrásnější dres na světě a prásknout si letošní tepovou maximálku. Hned ale pak pokorně natáhnout lanko přehazovačky o pastorek výše a zašít se do balíku.
Toto není Zvole, ale minimálně 20-ti minutové peklo do kopce. Pobít v dnešní válce co nejvíce sparťanů a dextráků, ale plíce už jsou v jednom ohni, bolí to, bolí. Kapr řve moc, s čelem to trhne, ale TOP 20 beznadějně odjíždí s největšími favority včetně rudocha Standy Vohníka. Náš bijec Čespa to taky zkusil, ale po londýnském výletě přece jenom něco chybí.
Přisát se na zadek bráchy, jako pilná včela na květ. Už mu to zase lítá, po houštečáku si vypálil vnitřek a organismus se nahodil do tradičních hodnot. Dextrák Jeff jede jako z partesu a aktivně se stará o tempo. Sjeli jsme si Čespu, Pepu Vejvodu i žluťáka 1.balíku Mirka Thumu. Po dlouhé době jsem zase v grupě, ve které si přeju být. Ale jak dlouho? Z huby mi odletují sliny a hleny, vytáhnout bidon je nadlidský výkon. Není ani sekunda na odfrknutí. McHamer si nás docvakl, dole ztratil kvůli tomu smotku.
Dlouhá Louka mi zase připravuje nezapomenutelné chvíle. Jen kvůli té oranžové kolonoskopii trpím jako pes. Kdyby tady kluci nebyli, dávno jsem si již vystoupil a topil se v depresích. Ale todle jsi přeci chtěl, bojovat o bytí či nebytí. První kopec vždy bolí nejvíce, vydrž s nimi, kolem Flají musíš jet v této exkluzivní společnosti. Stojky ve vesnici snad přibyly, už, už jsem myslel, že je konec, ale nebyl. Trio orange se vznášelo a já jak horník z černouhelného dolu fáral do nebeských výšin.
Bejku je to tam! Zůstal jsi s nimi, sice na plech, ale seš tu. Konečně bidon, gel a tyčinka. Tam kde jsme s Kaprem před pár lety hráli symfonickou časovku dvojic na K-tonu a sjížděli si Dreamera, Jiruse, Mílu Švehlu a spol., tak dnes letí po rozsekané silnici 4 pomeranče ve vymazlené grupě. Jak opojné!!
Je to sen! Řveme po sobě a hecujeme se. Nohy se roztočily, vnímat jen kola před sebou a vítr šustící helmou. Krajina přenádherná, tady bývá vždy bufet na K-tonu a po krátkém sjezdu ostrá levá a znovu do kopce. Sjezd Klíny se rychle přibližuje, nesmím zaváhat, musím vypnout veškeré zábrany a sletět to s čelem této grupy.
Kapr to neohroženě pere dolů, 7,5 minuty průměrem přes 60km/h., jeden z nej sjezdů v ČR. Stále na dohled bráchovi a Čespovi a dole za kruhákem se zase spojit v jednolitou skupinu. Přichází Křižatky, znovu se drápat více jak 20 minut na hřeben Krušných Hor. Pak se ještě navíc pohoupat a vylítnout do cíle na Lesnou do 900m nad mořem. Přitvrzení sklonu a znovu pochybnosti, vydržím to s nimi? Mirek Thuma a další 2 mlaďoši bez nároku nastupují a odjíždí. A za nimi akceleruje náš Čespa!
Pepa Vejvoda zvedá zadek a to už mě nenechává klidným, tancuji za jeho zadním kolem. Ve hře je kategorie 50+. Chytne Kapr vrchařské choutky? Ale zatím tu je jen Viky +1. Otáčím se na Kapra, přemýšlím co teď. Pomoci mu k podiu, ale před námi je ještě někde v nedohlednu Standa, anebo jet o body do týmové soutěže? Nebeských stav nohou a hlavy se přiklání na stranu hákování Pepy a nahoře mu zkusit nestřídat, třeba si nás Kapr doletí.
Čespa si vystoupil a jede s námi. Za vrchařskými esy Vikym a Pepou si to šněrujeme nahoru. Další příliv nezapomenutelných chvil. Mám na každé zrychlení, i když kopec je to nekonečný. Žluťák a jeho groupe je stále na dostřel, naopak za námi je na dohled grupa s Kaprem a Jeffem. McHamera jsme vytratili ve sjezdu z Klínů. Konečně nahoře a Viky s Pepou roztáčí kolotoč. Thuma+2 polapeni a překvapivě je sjet i Radek Šuvada. Ale to nej má teprve přijít!
Cílový kopec z Pekla do Nové Vsi jsme zdolali a v ostrém bočáku stále točíme kolotoč. Já špicí procházím, třeba si nás ještě Kapr dojede, tak ať pošetřím síly. Pepa Vejvoda si stěžuje, že už není o co jet, když je Standa někde daleko před námi. Ale o pár minut se situace dramaticky mění. Tohle umí jen cyklistika! Před námi se zjevuje klátící se postava. Standa v hodně okoralém stavu! Asi si to prásknul sám v tom větru. Tak to není co závidět!
Pepa euforicky hlásí: „Nechte ho vyvětrat!“ a já přidávám: „ Nechte ho dopéct!“. Ale není třeba, samotka ho vysílila dostatečně. Ale stejně klobouk dolů před jeho výkonem! Jel z nejlepšími a dnes to prostě nevyšlo. Nikdy to nejde naplánovat, vždy je to jiné a překvapivé.
Poslední kopec na Lesnou. Mám strach, že se Standa hákne a tak ještě poctivě viset za Vikym a Pepou. Čespa skvěle skrývá cestovní únavu a šlape pro velmi důležité body dnešní bitvy. Standa nezalovil, ale v jedné ze serpentin vidíme o kousek níže početnější grupu. Pepa nastupuje, Viky jde zkušeně po něm, já Čespovi hlásím dech křečků na mých stehnech.
Viky nastupuje a vítězně odjíždí Pepovi, Čespa bojuje o každý bodík s Pepou a nakonec dojíždí bok po boku s Vikym. Já křečky naštěstí zaháním a ještě se též pokouším o Pepův skalp, ale hlavně, aby někdo nepřilétl zezadu. Vítr do zad je nápomocen, a nakonec 4 sekundy za Pepou protínám pásku.
Safra to se to povedlo! Zase po dlouhé době mi v hlavě nevrtá žádný červ, co jsem mohl udělat lépe a co jsem zase podělal. Pozičně dobře zvládnutý start, šťastně se vyhnout pádu, dostat se na čelo na začátku stoupání, pak se chytnout výkonnostně vysněné grupy, protrpět první kopec a pak si již užívat s tou proradnou milenkou!