Ležím v horké vaně a koukám na páru, jak stoupá k bodovkám v podhledu. Je konec. Můj letošní konec závodní sezóny. Safra toto uteklo. Vzpomínám, takhle jsem taky ležel, když jsem se domotal v lednu domů z Litoměřic nebo z Peruce. Ale to jsem měl v hlavě tu pozitivní vlnu, že to za chvíli přijde. Teď jen divné prázdno, jak je to zase daleko. Umývám ten černý nános z nohou a znovu a znovu se mi v hlavě převíjí Klikáče. To se to povedlo. Už jsem v to nedoufal. Když je ze závodu spokojenost, tak si říkám, jak je to všechno vlastně jednoduché… Klikám na Kolbabovu prohlídku trati a chci si to uložit v písemné formě pro dlouhé zimní večery…
Čekám vodu, tak blatníček a hliníkový ráfky s contíkama. To by nemělo zklamat. Projet si tam a zpět cílový brdek a jde se na to. Ve Lhotě už to pěkně cáká. Držím TOP 10, nechci dnes žádné komplikace. Za Žilinou se už pěkně jede. Střídat na špici Kubánce nebo Košíka to je pro mě svátek. Ve škarpě povzbuzuje Pantáta, ale jsem zrovna u středu silnice, tak nemám možnost jej pozdravit, je mi to líto. Na kruhák k Lánům už regulérně leje, ale ani to nevnímám. Blíží se Myší díra tak hezky dopředu. Ono se řekne, sjezdy opatrně, tam se nezávodí, tam se nerozhoduje. Ale když je za sjezdem hned kopec, tak je potřeba být vepředu, když nejste výkonnostní démon. Ale stejně jedu připosraně, navíc, když protisměr je plný aut. Pěkný trychtýř jsme zvládli a hurá do červených čísel. Kapr najíždí jako první, pak tempo určuje Košík s Kubáncem. Zatím se zahřívají, a mně se jede bez problémů.
Jak ale uvidíme na obzoru sv. Alžbětu, tak Košík nastupuje. A Kubánec jde po něm. Začíná peklo na zemi! Rvu tam velkou placku a mydlím to ve vodní apokalypse za nimi. Pravá směr Nový Dům. Roztáčí se hvězdný kolotoč a ty wado, já jsem jeho součástí! A Kapr taky! Neskutečný, nesdělitelný chvíle! Hvězdy amatérské cyklistiky alias Kubánec-Kolokrám, Košík-Sparta, Líba a Vitouš-Lawi, Béda Průcha a k tomu dvě Šlapky! Potoky vody, spadané listí, polámané větvě a rozjeté jablka. Chtějí si nás vylisovat na mošt! Okamžiky, kdy se člověk ocitá v jiném světě, plně soustředěn za zadním kolem jezdce před sebou, nepovolit ani milimetr odstupu, na sekundové špici do toho pustit svoje maximum, trhnout loktem na znamení střídání a zase se stěhovat do zavětří. Umí tohle nějaký jiný sport?
Míjíme našeho Profesora. Levá směr Městečko, jsem slušně na šrot, hltám z bidonu výbušnou směs, mám to až na bradě. Ještě že jsem si natlačil gel do bidonu, do zadní kapsy si nejsem schopen dosáhnout. Jsem slušně na plech, safra, co budu dělat na Bukovou? Nevěřícně koukám, že zezadu přiletěl Jeff se Standou Vohníkem. To tedy smekám, moc pěkný borci! Trochu začínám šetřit, a vlaju na ocase. Jeff hlásí průměr 40km/h. Klikatý sjezd zakončený kostkami je tu. Cože sis říkal před závodem? Dole v Městečku být pěkně vepředu. Contíky drží a brzdy brzdí, tak sjezd bez problémů ve skupině. Vidět Vitouše, jak bravurně „cvičí v rytme“ na kostkách.
Ostrá pravá a hned za to vzít. Přejezd přeletím a na Bukovou najíždím za zadním kolem Líby. A Líba hákuje astrální duo Kubánec-Košík! Teď zapnout motorek a jet s nimi. Ale to už bych chtěl moc. Nejdříve mě míjí Beda, vyvstane sice vzpomínka na Rampušáka 2015, když jsem ho předjížděl v posledním kopci, ale to byla úplně jiná situace. Teď odpadám, na Vitouše to nestačí, a ani na nezlomného Kapra! Tak to tedy ne, musím s bráchou! Ale nejde to, on ten blázen snad chce jet furt s nimi! Jeff a Standa jdou přese mě, tady už házím háček a trpím a trpím. Nej kvarteto začíná mizet, Vitouš již na ně má mezeru a my se blížíme ke Kaprovi. Ale pěkně mě to bolí, Jeff jede famózně, rachitický Standa si jen lebedí. Vršek Bukové a naskakuje mi ďoura. Znovu brada plná slin. Je konec? Ty wado Kolíku, Tvůj poslední match sezóny, zvedni ten zadek! Velká tam je, zadek se zvedá, dojeli Kapra a tak trochu zvolnili a umožnili mě dál pokračovat v této parádní společnosti.
Řvu směrem na Vitouše, ke kterému se pomalu přibližujeme: „Nechte ho vyvětrat!“ Opojné chvíle přebíjí nějaké problémy, které bych měl mít zákonitě z těch předcházejících šrotů. Musím se srovnat, Leontýn a Sýkořičák, musím dát s nimi! Ale ještě je tu pro mě obávaný sjezd do Roztok, kde mi to většinou šeredně ujíždí. Ale dnes? Pohádka, pěkně si vlézt na špic a jak mi pak zpětně říkal Kapr, ještě si udělat náskok ve sjezdu. To jsou zase stavy beztíže! Trefit ten správný most a bez okolků začít drtit Sklady. Borci mě dojeli, tak si je uklidnit hláškou: „Jeďme v klidu, ať dojedeme pospolu!“ Ale Vitouš zahlásí: „Nevidím žádný důvod!“
Prostě skvělá atmosféra, tyhle okamžiky zase budou motorem, když se budu hnát za kilometry v Polabí… Nohy z nebes, bouchám Kaprovi na záda, tohle brácho nemá chybu, je to sen, to jsou emoce! Bez problémů zdolán Leontýn a ve sjezdu do Zbečna se zjevuje oranžový přízrak. Náš Čespa! Mám strach, že přitáhl nějakou grupu, ale je jen sám. Pak z fotek zjišťujeme, jak jel kousek za námi, jako ohař za svojí kořistí. Hezkýýý!
V točce do Zbečna si trochu zasmykuji na štěrku, ale pak již přes Berounku znovu do kopce, do Sýkořičáku. A tam v serpentýně stojí Pantáta, pořádně zařvat oslavný chorál a plácnout si s ním dlaní. Už zase pomalu šlape a žije
Muziku tvrdí Jeff, táhne si nás jako kačer kačenky, krásné tempo, nikdo nenastupuje a tak nahoře můžeme znovu roztočit kolotoč. Už to ale nemá takové grády, v hlavě mě bliká, že vlastně jedu o bronz v C, ale jsou tu hodně vypečení soupeři. Standovi došly ranní cukry, jel to jen prý na vodu, takže v kolotoči dělá trochu zmatek. No hlavně si teď nelíznout. Cíl se blíží, do Lhoty znovu Jeff jede tempo. Ještě mini sjezd, můstek a rozuzlení se blíží. Čespa nastupuje, Vitouš jde po něm, Jeff si také tvoří minináskok. Já se nějak soustředil na Standu a na Kapra, tady se rozhoduje o zlatu v D, tak třeba bych mohl být nápomocen. Standa ze sebe doluje poslední zbytky cukru, skáču mu do háku a blížíme se k Jeffovi. Škoda, škoda, cílová lajna je až příliš brzy, Standu ještě dám, ale Jeff je o pár metrů přede mnou, Kapr bere stříbro…
Za cílovou lajnou objetí s Kaprem a Čespou, teď se neřeší nějaké body, watty, tepy, průměry. V hlavách si jen nasdílet ty opojné okamžiky, které nám zase připravila ta naše společná cyklistická milenka.