Akce Stodůlky-Karlštejn-Stodůlky 2007

Akce Stodůlky-Karlštejn-Stodůlky patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2007-09-16.

Nejdelší varianta má délku 60 km.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Fotogalerie I :: Fotogalerie II

Historie: 2004 :: 2005 :: 2006

• Hanato – Jak jsem poznal šlapky
  
  Začnu trošku ze široka, takže kdo si chce přečíst jen mé "poznatky" o závodě, nechť přeskočí první odstavec Bylo, nebylo, po letech, kdy jsem měl pouze horské kolo, jsem si letos na jaře udělal radost a složil si silniční kolo (horský jsem zas rozebral a teď mám prd , čímž jsem v podstatě uzavřel kruh, protože na silnici jsem začínal Cílem mého letošního cyklistického snažení bylo živ a zdráv absolvovat Krále Šumavy (pochopitelně krátkýho :-P, což se mi nakonec mokrýmu a utahanýmu povedlo. Nějak jsem si nepamatoval, že by to dřív bylo tak hrozný, ale je pravda, že jsem ho jel jen v 99 a 01 - i když to počasí se teda tomu roku 2001 docela podobalo No a jelikož jsem ho úspěšně přežil a kolo mi neznechutil, tak mě napadlo, že bych se mohl zúčastnit taky něčeho kratšího a něčeho bližšího. Do oka mi padnuly Stodůlky - Karštějn - Stodůlky. Moje účast na SKS měla dva hlavní cíle - nenudit se v neděli a nedojet poslední. Musím se pochválit, ale oba se mi povedly splnit na 105% :-P V neděli ráno krásné počasí (jako by tak nemohlo bejt o tejden dřív na Šumavě), na start kousek, co víc si přát... Prezentace proběhla v pohodě a pak už jsem se jen chytnul davu, abych taky našel místo startu Bez žádných stresů jsem se postavil rovnou na konec, abych nikomu nepřekážel Potom balík vyrazil... Ze začátku jsem se pokoušel propracovat se někam blíž ke středu, aby mě potom v prvním kopci balík celej někam neujel. Asi se mi to povedlo, protože čelo balíku se oddělilo až po "ostrém" startu, takže jsem ještě viděl jaký nasadili zběsilý tempo Postupem času se startovní pole rozdělilo a já zůstal v nějaké cca 15ti členné skupince, která jela přibližně mým tempem. Musím říct, že se mi jelo fakt dobře, až jsem se sám divil, že mi - hlavně do kopce - lidi neujížděj. Trať tak nějak utíkala, až jsem najednou zjistil, že už jsme nahoře v Mořině a že mám jeden ze dvou hlavních kopců za sebou. Pak přišel parádní sjezd (nechápu, proč mě to z kopce baví víc než do kopce :-P), který byl následovaný otočkou v Karštejně. Po otočce se to cca 5 lidí v dresech vinohradských šlapek pokusili pořádně rozjet, abychom pohltili ty dva, co jsme pořád viděli na obzoru :-P Musím říct, že mě spíše v první chvilce málem ujeli a měl jsem co dělat abych je uvisel :-P Nakonec ani nevím jestli jsme ty dva dojeli nebo ne, protože mě plně zaměstnával kopec na Mořinu, kterej se mi tak líbil dolů :-P No a po tomto posledním kopci už to bylo do cíle kousek. Cílový kopec mě nemile překvapil a opravdu mě zvednul ze židle, teda ze sedla :-P Musím konstatovat (to už jsem říkal po Králi), že nápad použít kazetu 11-23 byl pěkně blbej - už se těším až si koupím novou No třeba ježíšek ;-) Do cíle jsem dorazil do 2 hodin, takže naprostá spokojenost. Už se těším až si něco podobnýho zopakuju... A poznámka na konec. Jak jsem tak hledal fotky ze závodu, tak jsem našel šlapky. No a nakonec jsem provedl i registraci, takže teď už to tu můžu zaplavit spamem (nebo jak se říká nevyžádaným článkům Takže kolu zdar a uvidíme se na dalších závodech
  
  
• Kolíkáč – Robinova paráda
  
  Když Soused v týdnu hrozil, že jede první kopec z Řeporyj na čele a na krev, tak jsem netušil, že to do puntíku splní a k tomu ještě s ním odlítne i Robin. Já si šlapal ze začátku hodně na konci balíku, takže stoupání a stíhací jízda ze mojí skupinkou byl boj o holý život, sice na horizontu nad Zmrzlíkem jsme měl ztrátu jen kolem 50m, ale pak jsem se trochu zasekl a Soused s Robinem se vezli o skupinku přede mnou a za boha jsme je nemohl sjet. Naštěstí tu se mnou byl Gavoš, tak jsme zkoušeli naší grupu rozpohybovat, ale vše marné, před Ořechem ztráta min. 200 metrů. V Ořechu tradiční podpora od Sousedovi rodiny a najednou koukám, jak se kluci odpojují z balíku a čekají na nás, no to je děs, studem se propadám, já jim měl dělat domestika a nakonec ho oni dělají mě . Sice solidárně hlásí, že ta skupina jela moc rychle na jejich vkus, ale stejně jim nevěřím . Stoupání Chýnicí, kde Robin jede parádně, Soused na čele a tahá celý balík, no co k tomu říci . Klesáme Karlíkem, jedeme asi v 15 lidech a docela mám strach, jak se stále střídá to světlo a stín a v těch slunečních brýlích nic moc není vidět ...
  Další stoupání z Letů směr Mořina, stále čekám, že kluci začnou trochu ztrácet, ale kdepak, je to skvělé, krásně stíháme tempo skupiny, kde je i pozdější vítězná žena Lu, Jarda Hanzl a Petr Okruhlica z CKKV a další ... Před sjezdem do Hlásné nám hlásí ztrátu na čelo 8 minut, což nás burcuje k rychlejší jízdě a dole před Hlásnou už se zdravíme v protisměru s asi 20-ti členným balíkem, kde kuká i oranžový Malina, v mírné ztrátě jsou tu pak jednotlivé skupinky s oranžovými tvářemi, které na dálku povzbuzujeme. Rovinku na otočku na Karlštejně to už je koncert našich barev, ale bohužel se balík moc nepřidává, každý asi šetří síly na rozhodující kopec vzhůru z Hlásné.
  A je to tak, Hlásná naši skupinku vyselektuje, tady trochu začínáme ztrácet, což se pak jeví jako rozhodující okamžik závodu, zde nám třeba ujíždí, do kopce se vznášející, Lu. Soused dře jako blázen a za ním těsně nalepen se vyváží lehkonohý Robin, já poletuji okolo nich a povzbuzuji. Následující sjezd a rovinka okolo Mořiny se společnými silami snažíme dostat zpátky do hry, tzn. sjet odpadlíky ze skupiny. Boj je to nakonec vítězný a v Kuchaři už zase pěkně kukáme v závětří, před grupou je ještě odjetý Gavoš, a když Sousedovi hlásím, toho musíme dojet, tak před Ořechem vyráží na špic a za ním jsme vzorně nalepeni s Robinem a za Ořechem už je na čele zase oranžové kvarteto. Stoupání ze Zmrzlíku zkouším odjet s Gavošem, což se podaří a tak sjezd do Řeporyj jedeme jen ve třech kusech a v cílovém brdku už silou vůle se drápu do cíle, a naštěstí Gavoš ještě s jedním kolegou nespurtují a zůstávají za mnou ...
  
  
  
• Robin – ...tak do třetice
  
  SKS, SKS, SKS...tak do třetice. Předloni jsem s cyklistikou začínal, takže čas odpovídající turistickému tempu, avšak já s jazykem na vestě (2:15), loni jsem dojel, i když mi prasknul drát v předním kole (2:11), a tak letos jsem to chtěl dát pod dvě hodiny. Kolikáč se Sousedem se velkoryse nabídli, že mi k tomu pomůžou :)nádherný počásko jak na objednávku, přilákalo do Stodůlek přes stovku jezdců, z toho 11 Šlapek. Větřík lehký, jihozápadní, takže na zpáteční cestě do zad. bezva.letmý pohled na tepák vedle stojícího george - 90, pak na můj - 161. něco není v pořádku? v poho, jen nervozitka, dobrý, ať už to jede... a startujeme. bez výstřelu sice, ale neva, hlavně, že už sedim a nohama točim. řeporyják vyrvi na max! zní mi v uších sousedova slova a tak to rval, co to dá. střídání na špici probíhalo vlastně jen mezi čtyřmi, výjimečně šesti jezdci, ostatní kukali, a vezli se... ale bylo to super! kolíkáč zavelel, rozjel vlak a my se připojili, jako poslušné vagonky. jakmile odstřídal, nastoupil gavoš, po něm soused a i já chvilku tahal. jak jsem odstřídal, už tam zas byla nějaká šlapka a tempo neklesalo... :) jak magor jsem to rval vlastně celej závod, až mi ve stoupání na hlásnou pomalu došlo... tady jeden motal z ckkv kličkoval, až mi pedálem vjel do drátů a na místo "sorry" (nebo něco v tom smyslu) řek jen "kurva!". asi to byla moje chyba, že jsem jel vedle něho a o něco málo rychleji. tak tedy pardon...ve stoupání před kuchařem zpomaluju a zpomaluju a balíček se vzdaluje a vzdaluje, když tu najednou! na zádech ucítím čísi ruku a slyším kolíkáče jak říká "nevzdávej to, nesmíš odpadnout". a to bylo něco! hned se mi začalo šlapat lépe a radostněji :) až k tomu balíčku mě dotáh ...kuju :)zbyteček už jsem jen kukal za sousedem a zíral, jakou rychlostí stoupáme na zmrzlík. při sjezdu do řeporyj jsem nasadil k závěrečnýmu trháku - ta ženská z balíku, co se furt vezla a sprostě nadávala mě nesmí předjet (ješita, no... :o))!... au au au, to to bolelo, cíl byl na dohled a snad i pěšky bych tam došel rychlejc... výsledný čas však předčil mé očekávání - 1:45. chlapci splnili, co slíbili - dovlekli mě do cíle pod dvě hoďky a s jakou rezervou. dobrá práce hoši, díky ;)a ta pani mě nepředjela :D
  
  

Fotografie