Ráno se tomu ani nechce věřit, že by měl přijít déšť. Ale furt mám před očima ty předpovědní modely a jakoby mi už trochu počvachtávalo v tretrách. Ale zatím se sluníme s Alfem ve Mstěticích, je 6:25h., ještě počkáme, co kdyby náhodou někdo dorazil… A hele od Prahy se řítí něco oranž, a on je to Míra Bittner, ale jen mávne a letí do práce. Pak před Čelej potkat další známou postavičku, Bobka na zimáku. Tak ten to ošéfoval, taky jsem o blatníkách uvažoval. Ale Bobek míří taky do rachoty.
Přes Lysou nabereme Kapra, v Nymburce Strejdu a v Křinci Pepína. Počasí a pocity stále parádní, když máte v Jičíně kolem 9h ráno již v nohách 100večku a ještě jste nedali velkou placku. A kopce přicházejí, takže i nadále sjíždím malý převodník. Syřenov si měříme watty a pak se necháme tak unést krajinou a Kaprovou špicí, že přejíždíme odbočku na Jilemnici a končíme až v Nové Pace. Raději návrat, než se kočkovat s auty na hlavní silnici. Pepíno se odděluje a míří domů, my se houpeme směr konzum v Jilemnici. Rychlý nákup, kontrola radarů, prý se to rozpadá a pršet z toho nebude.
Na kruháku Jarda Karas na biku a začíná krásných 23km z 400 metru do 1400 metru nad mořem. A ze shora začíná jemně mžít, zatím to ani moc nenahazuje, držíme spořádaný šik. Někde u Třídomí se dělíme, Strejda s Alfem svým tempem. Jarda ukazuje k čemu byly ty zimní pumpy a zle topí pod kotlem na širokých gumách. Já s Kaprem, mžení se pomalu mění v mrholení. Zlaťák zahalen v mracích. Ale už není nějaké rozumné síly, která by řekla, pojďte, zalezeme do tepla. Zdolat kultovní kopec je jediným cílem. Jarda zmizel, Kapr zkouší nastupovat na velkou, ale já furt točím 39x27.
Rozbíjíme mlhu, která se před námi rozestupuje až na poslední chvíli, a tak naštěstí nevidíme, co nás ještě čeká. Ale s Kaprem to ubíhá jedna radost… už regulérně prší. Konečně nahoře, zalézt do zrekonstruované chaty a zažít pocit strachu, jaké to bude dolů
. Svlékám promočený dres, navlékám funkční triko, na to mokrý dres a vestu. Safra, jak já si přeju být už ve výtahu na Jížu! Představa té promočené cesty nazpět mě vůbec nenaplňuje. Alf se Strejdou s defektem to rozumně zabalili na Horních Mísečkách a jeli již napřed dolů na kruhák do hospody.
Ještě vrcholové foto, teploměr ukazuje 13 stupňů, vítr vane od Prahy a my se spouštím dolů. Necítím prsty, brzdit je velký problém. Jarda nabízí rukavice, ale pro mě je to bohužel nějaká dětská velikost, ale stejně díky!
V potocích vody se mi zobrazují apokalyptické obrazy Krušnotona z roku 2010. Od Dolních Míseček už na špici Kapr a já si dávám střiky přímo do dutin. A začínám si to užívat! To je magořina
Drtíme to dolů, jen sople odletují. Jarda se loučí a míří do vyhřáté chaty. My do hospy na grog a čínu s rýží.
Zeleň na radarech se smilovala a vypadá to, že už nazpět pršet nebude. A je to tak! Do Lomnice ještě mokré silnice, ale pak již paráda. Nohy z nebes! Jak kdyby byly pokropeny tou živou ledovou vodou ze Zlaťáku. Udržet ještě hořejšek v provozuschopném stavu a pravidelně doplňovat tekutiny a pochutiny. S díky odmítám Strejdův odvoz z Nymburka. S Kaprem a Alfem do Sojovic a do Brandýsa. A pak už jen kousek domů
Zase zažít ten všeobjímající a nesdělitelný pocit, když si střihnete 300km!
::