Bez ambicí, spíše jen nasát zase po čase atmosféru závodu. I když? Ve středu ostříhat vlasy, ať jsem lehčí
Ale před závodem oběd a odpolední oslava s dortem, to zase zabíjí. V balíku nad 40 let jen Míra a VSid, to je pro mě jiná liga, běží mě v hlavě. S kým vlastně mám závodit, v Krčáku při večerním výklusu jsem plápolal na ocase, no uvidíme.
Kocour rozdmychává v autě předstartovní vášně, čelakovická základka hlučí oranžovým napětím. A navíc když můj soukmenovec od stoupaček jde do naší kategorie, mají to tu již od 39 let. Oběhnout jedno kolečko na zahřátí, zafandit Lucce Kaprové, a jde se na to. Je to závod, tak krátký-krátký, slyším z dáli Kapra, i když je listopad. Cyklista Pavel Prchal mě třese pravicí, až teď vím, že to bylo znamení, toho se drž a neprohloupíš!
Dav mě tlačí dopředu, nechávám tomu volný průběh, tak jsem až překvapen, jak nohy letí, a že mě Míra, VSid a Kocour míjí až po nějakých 300 metrech. Chvíli to zkusit za nimi v háčku, ale hlava říká, ty wado s nimi to nemůžeš dát. Díra na naše střelce, ale když mě předbíhá Pavel Prchal, tak hop za něj. A jde to, s ním musím! K vlnitému plechu do mírného kopce to bolí, dýchám nahlas jak lokomotiva, a po dlouhé době si užívám zrychleného tlukotu srdce. A když pak v dáli koukám, že jedna z orange postaviček vypadla ze skupiny před námi, dostává to neskutečné grády! Kocour!!! A jestli ta moje minigrupa nepovolí, tak ho za chvíli musíme mít! Jana Kaprová s Luckou mohutně fandí a fotí, díky, díky!
Proběhli jsme cílem jeden okruh, nasávám další energii od tria našich fandících mladíků Dreamer, Camrda a Kuře, plácám si s nimi dlaněmi a nohy bezbolestně letí a letí. To je pocit!!! Díky kluci, že jste tam stáli! Dalo mi to křídla, a v mírném stoupání už halekám za kamarádem od stoupaček. Za plechem doprava a mírně z kopce, euforie dostupuje vrcholu, řvu na naší grupu jak na kole: „Točíme, točíme!“
S Kocourem se párkrát prostřídáme, abychom ho pak v dalším stoupání ztratili z naší mini grupy. Nechci se otáčet, nechce se mi ani tomu věřit. Soustředím se jen na Pavla Prchala, toho musím ukákovat! Cíl se začíná blížit, znovu cítím podporu od orange kolem trati, jak že mi to říká Koucour při našich večerních výbězích? Narovnej se a prodluž krok! Ty wado, Pavla Prchala nedám, ještě mě před cílovou branou vezme někdo zprava bleskovým sprintem, až si málem utrhnu krk, jak se leknu, jestli to není Kocour. Ale není! Dal jsem ho!
Nesdělitelné pocity, oranžový dres je plný endorfinů… co na tom, že jsem málem poslední ze Šlapek, kluci lítám vám to fakt skvěle, že na videu pak vypadám jak postřelený srnec před odchycením, já si ten listopadový svátek skvěle užil! Kocoure těším se na odvetu, teď jsi ve výhodě, já musím potvrdit a ty můžeš jen překvapit. Hlavně vydržet zdravotně, Hostivař, Kamzík a Brod? Podaří se to? Běhny žijou!! Díky všem!
:: Propozice :: Diskuze
:: Celkové výsledky ::
Foto
