Radim –
Klikovy vrchy aneb odpárán na kruháku v Lánech
Hned den po Račicích jsem vyrazil stejným směrem na Klikovy vrchy. Počasí o něco lepší než v sobotu, sucho, tak aspoň že tak, nechtěl bych s úplně novými plášti vlézt na rovnou na závod a ještě do mokra, rovnou na závod úplně stačí. Jede se stejná trasa jako loni, takže po startu na Lhotu a Žilinu a zpátky taky, celková délka závodu je tak zkrácena na 65 km. Po startu se jede celkem rozumně, přijel se podívat i Pepa, tak jede kousek s námi, ale na kecačku to moc není, naopak musím pořádně dávat, abych v balíku zůstal, i když pro ty vpředu se určitě jede docela pohodově. Na kruhák u Lán dojedu v balíku, ale tam si jezdec přede mnou (Jiří Postler) lehce škrtne o vnitřní obrubník objezdu, trochu ho to rozhodí, zpomalí, já za ním musím zpomalit ještě víc, vyhnout se po vnějšku a výsledkem je, že na výjezdu z křižovatky máme před sebou už docela hezkou díru. On i Pepa si to sice hravě zalepí, ale mně ty rychlý watty na docvaknutí nějak chybí a zůstanu osamocen za balíkem. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo, před Myšinou mě dojede aspoň Tomáš Reizer z CS Stodůlky (jeli jsme tady i loni ve stejné skupině) a pokračujeme ve dvou přes dva první větší kopce (Nový Dům a Velkou Bukovou). Za Bukovou dojedeme mladého kluka – Josef Otta (CK Příbram), kterému asistuje ještě auto, takže dál jedeme ve třech plus auto. V kopcích, a to včetně toho královského z Roztok na Leontýn, se mi jede docela dobře a většinou diktuji tempo, jedu tak na 90-95% svého maxima, jaký to rozdíl oproti loňsku, kdy jsem tady visel na 105% a myslel, že chcípnu, a přitom rychlost je určitě podobná +-1 km/h. Kousek se svezeme i v protisměru po trase včerejší račické časovky, pak sjezd do Zbečna, zase většinou na čele, pak už zbývá jen Sýkořičák, ten je taky relativně celkem na pohodu, a pak už táhlý přejezd směrem k cíli. Dnes mi přišlo, že o tempo jsem se staral opravdu nejvíc já, ve sjezdech automaticky, v kopcích ve většině případů taky, na rovinách jsme se dělili celkem rovným dílem, ale je mi jasný, že sil do spurtu budu mít ze všech asi nejméně, notabene když žádnej velespurter nejsem ani za střízliva, tedy za čerstva. Ale dojezd do cíle je stejně jako loni do táhlého asi kilometrového kopce, takže v první půlce se snažím rozjet jakés takés tempo a říkám si, že to ty dva za mnou třeba odradí od myšlenek na nástupy, ale není to pravda a jak najedeme do druhého finálního brdku, tak se mladej zvedne a akceleruje natolik pěkně, že na to nelze reagovat jinak, než pouhým pohledem. Starší kolega to za ním ještě zkouší, já už se jen dívám, nějak už nemám, co bych tam víc dal, takže třetí místo ve skupině, ale s časem 2:05:30 h (31,08 km/h) jsem naopak spokojený – je o cca 4 minuty lepší, než loni (2:09:47 h), kdy se přitom v kopcích ve skupině jela určitě větší kalba, tak to je zajímavé, ale je fakt, že loni se jel skoro celý závod na mokru, takže minimálně všechny sjezdy musely být určitě pomalejší. V celkovém pořadí staršího balíku i s příchozími mi patří 30. z 57 (21. ze 40 v CDEJHŽ), zvítězil stejně jako v Račicích Michal Koš (AC Sparta Praha cycling akademie) v čase 1:47:43 h (36,21 km/h) před Bédou Průchou (Cykloservex - Duratec) a Vítkem Mužíkem (LAWI Stars).