Akce Lukov 2017

Akce Lukov patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2017-02-25.

:: Mapa a profil :: Diskuze :: Foto :: Flyby

• Alf – Zázrak jménem kolo!
  
  Vážení účastníci dnešního zájezdu.Chtěl jsem to po 50 km otočit a dojet si domů pro stovečku jako minulý týden.Jsem rád,že jsem to neudělal a skoro celé to objel s vámi.Díky tomu jsem poznal další krásy naší vlasti a v té nejlepší společnosti.I když jsem tu naší zemičku poznal až moc zblízka,nepřestanu mít Mělník rád.Byla to moje školácká chyba a nikdo za to nemůže.Jen já sám.Smekám před Kajmanem.Je to neskutečný srdcař.I když tempo bylo někdy na mě už vražedné,mladé pušky se musí vystřílet,přesto jsem si to užil a všem patří mé díky.Poděkovat musím zvlášť Kolíkáčovi za pomoc při výjezdu do kopce z Roudnice.Krize přišla právě nevhod.Duch VŠ žije a sílí dál.Čau zase někdy na tom zázraku se jménem KOLO.
  
  
• Dreamer – Masopustní rej na Lukově
  
  Po letosni dlouhe a mrazive zime moje prvni letosni takrka celodenni jizda venku, takze jsem byl zvedavy, jak se mi pojede a jak zurocim ty nekonecne jizdy na trenazeru. V 8h sraz na legendardnim kruhaci na Jizu s dalsimi nadsenci a vyrazime vstric dlouhemu sobotnimu dni. Cilem je Lukov u Milesovky, radeji se ani nedivam kolik to bude km, ale tusim ze pres 200. Lukov je ten kopec ktery je na konci Krusnotona, takze vyjet si tam takhle v unoru, to je opravdu krasna myslenka, ktera napadla Malinu a spol. Slunce sviti a hreje a tak neni ani po ranu zima, i kdyz je kolem nuly. Zima byla dlouha, clovek je zvykly. Dvojicky serazene a jedeme vstric vetru.
  
  Zahy se pred nami zacnou tycit nezamenitelne vrcholky kolem Milesovky. Idylku narusi pad kolegy z BMC, za ktery mohu ja, protoze kdyz asi potreti slysim ze se odbocuje vpravo, tak tam odbocim, coz kolega neceka. Nastesti je v poradku. S Milesovkou na dosah prichazi prvni kopce a prvni letosni zvolani "sezono vitej!", protoze hlavne Malina s Camrdou do toho jdou naplno. Citim se dobre, tak i muj zimak s blatniky a povolenym a skripajicim stredovym slozenim zdimam co to jde. A jak se rika, kdyz se chce, tak to jde! Na ty kratke nastupy kluku sice opravdu nemam, ale jinak jsem spokojeny. Nicmene dneska to neni o nejakem zavodeni, ale o skupinove jizde v sluncem zalitem dni.
  
  Par prestavek a je tu finalni kopec na Lukov, jedeme z druhe strany nez na Krusnotonu. Pred vrcholem nastoupi Kolikac, Camrda a ja se pridam za ne. Camrda pak rozjede silene tempo, jen se haknu za jeho zadni kolo a je mi na zvraceni. V momente kdy to chci vzdat, tak Camrdak zvolni. Za chvili k ceduli "Lukov" dorazi i zbytek, udelame teamove foto, vychutname si ty pohledy, na ktere pri maratonu neni cas a jedeme zpet. Trocha zbytku snehu, ledu a vody pripomina, ze zima jeste neskoncila. Zastavka na benzince a kafe, pernik, na tohle vsechno jsem se fakt tesil! Ve vesnickach mezi Milesovkou a Melnikem je v kazde druhe masopustni rej. V jednom sjezdu chytam diru a v bocnim protivetru asi 5km nahanim balik a nemuzu ho sjet, az me zachrani prave jeden z tech masopustnich pruvodu, dekuji!
  
  Konecne jsme v Melnice, jeste jedna pauza, Alf pada, pry zase moji vinou, snad tentokrat ne! Pak uz nam tak nejak jak uz to po 200 km byva zacne vsem dochazet, snad krome neunavneho Turisty, jehoz rovinate spice opravdu nemam rad, ale na druhou stranu je mam rad, protoze takovy typ jezdce v nasem teamu dlouho nebyl a posouva nase jizdy do netusenych vysin! Konecne cedule Praha, skupina se rozdeluje a my to s Kolikacem dotocime zpet na Haje. Paradni den, pocasi, spolecnost, zazitek jak ma byt!
  
  
• Kolíkáč – Opojení mezi výrony
  
  Lukov! Ty wado Lukov, koukám nevěřícně na noty místního rodáka JirkyM, co nám vymyslel na sobotní výlet. Ale jo, proč ne, je to změna, zase poznat jiná místa, i když v únoru takhle do kopců? Počasí přeje, slibované účasti vobjížděčů na diskuzi dávají tušit, že to bude zase velký. I když v pátek večer někde trochu sněhu, ale nakonec pod sebe jedničku, na sebe sepraný zimní hadry, ať to hezky luftuje. Mírovice asi ještě nezažily takový slet bláznů na kolech, více jak 8 dvojiček to rozjíždí proti větru. A jsou tu mezi nimi i takové ikony, jako třeba Fousáč. Konečně přejíždíme Ohři a otevírají se nám přenádherné výhledy na České středohoří. Trochu se děsím pohledu na Milešovku, že až tam nás táhne Malina, dnešní hlavní trasér. První brdek je tu, ztěžka hákuji rozdováděný zvířata. Malina hlásí, ať počkáme na ostatní anebo ať trochu jedeme a hned nastupuje v levé škarpě. Jen nechápavě koukám, za ním se vydává jen nabušené duo Camrda a Dreamer, ostatní stoupají objížděcím tempem vzhůru. Trochu jsme prořídli, někdo už to otočil domů, někdo zkratkou na pumpu, většina na bájný Lukov. Milešov nás vítá se svou magickou horou v pozadí a my v protisměru K-tona dobít vrchol dne. Ten si nakonec pro sebe bere na rozvrzaném zimákovi nezlomná Šlapka roku. Foto s cedulí, máme i trochu času se rozhlédnout po těch výronech okolo sebe. Zvláštní krajinka. Vzpomínky plynou hlavou, na všechny ty závěrečné kilometry teplického maratónu. Slítneme stojkou dolů a hned levá, zase do kopce. Tady potoky vody, zimáky si chrochtají, jedničky jedou krokem, aby se nezacákaly. Rychlým sjezdem k pumpě, kde již čekají naši bratři ve zbrani, abychom společnou silou valili ke svým domovům. S oslavným výkřikem „Ahoj sopky!“ se loučíme s touto prapodivnou hornatinou. Špice bolí, v háku si trochu oráchnout a ucítit vůni, asi již hitu letošních vobjížděčů, mělnický párek v rohlíku. Jaká balada na přeslazené žaludky. Teď už jen omletou cestičkou do vany a v palici si přehrávat dnešní velkofilm „Opojení mezi výrony“.
  
  
• Malina – 10 let za 7,5 hodiny
  
  Start, ostrý start do kopce. Tepy letí do závratných výšin. Hodinky okolo pípají. Koukám na rozbíhající se ho Vencu Č., který mě sem dotáhl. Známý z pravidelných večerních fotbálků a hospod, který mě navnadil na běžecký závod. Lovoš napravo, Boreč nalevo. V obci Boreč odbočka a seběhem běžíme na plný céres zpět až do Vchynic. Vlak do Prahy jede dvě minuty před 19 hodinou a cviko z algebry, kde se chodí k tabuli počítat s neúprosnou profesorkou za zády nebo u levého ramene, která vyžaduje rychlý postup v řešení matic gaussovou eleminační metodou, mi moc klidu nepřidají. Chtěl bych si povídat s nějakou pěknou holkou v kupé. Rozmýšlím si historky. Vidím se s nějakou brunetou v noční tramvaji, jak jedeme z Holešovického nádraží přímo do Hostivaře… Celé tyhle úvahy vedoucí pomalými krůčky k erekci jsou zabity zdlouhavým nakládáním mého kola do poštovního vozu. Všichni cestující už jsou vevnitř a já pořád čekám, až mě přijdou otevřít vrata do poštovního. Tudíž stojím jako kůl v plotě kousek do záchodu. Táhne sem. Furt někomu dělám prostor, aby mohl projít. Teplé kupé a brunetka hold příště. Gaussovka v pondělní odpoledne nakonec překvapila Standu Nováka, já bych ji ale pod tím presem taky nespočítal. Metro A Skalka-Dejvice a zpět. Někdy ho potkáte i čtyřikrát denně na jednom místě, když je večerní přednáška. Sedí tam, ihned za sklem, jak jsou ty tři sedačky u sebe. Přemýšlí, jak se jmenovala ta stránka těch cyklistů, co jezdí maratóny a silniční závody??? Snad seznam.cz nebo google.cz mi pomohou…
  
  I tak bych se na sebe zpětně do roku 2007 mohl podívat. Dnes bych radši blondýnku v posteli než brunetu v tramvaji. Dnes o trochu starší Venca Č. se na mě směje z Událostí na ČT v živých vstupech z Německa. Gaussovku bych si musel vygooglovat, jako jsem si tenkrát vygoogloval ty proklaté šlapky. Co na to řekne laicky řečeno skoro aktivní sopka Boreč a Lovoš??
  
  Přijíždíme na odbočku k Sulejovicím. Odbočujeme doleva směr Vchynice, stojíme uprostřed hlavní silnice Lovosice-Most, čekám až projedou auta v protisměru. Vypadá to dost krizově. Ostatně vždycky jsem na hlavnějších silnicích nejistý. V době chytrých mobilů za volantem nic předvídatelného. Navíc nejeden řidič ale i cyklista si myslí, že mu silnice patří. Plni argumentů a sebejistoty než se stane průser. Myslím už chvílí na Brozany, kde špatně zakřičím odbočku a už se to tam jak povel válí. Brozany – jeden z úhlavních rivalů v žákovských fotbalových přeborech a Hostenický jez, kde je fajn koupání v Ohři. Teď tady hladím kluka BMC po prdeli, a jestli vyvískne tak má kostrč na dvě půlky. Mlčí a v zápětí přidá, že je v pohodě a okamžitě začíná vyučovat Dreamera ve správném odbočování. Jo, tak to bychom měli. Dreamer malý jak čivava, to bere na sebe, ale snažím se mu vysvětlit, že tahle celá taškařice před Brozanskou samoobsluhou jde na moje triko.
  
  Prý je tady Orlík??? Ano, někde vzadu. Dojel si nás protivětru a byl v Brozanech. Fakt? Jo! Má zase bágl, ty děláš jako bys ho neznal? Kroutím se, až mě bolí za krkem, ale Orlíka vzadu nevidím. Vzpomínám na jeden švih ve dvou do Posázaví. Fajn samorost.
  
  Co teda ten Lovoš? Ten už na nás kouká z levoboku. Jsme už ve Vchynicích, odbočka na staré mostecké projeta bez mrtvol. Camrda vytáhl jedno z mnoha nových kol. Dreamer si povytáhl XS elasťáky, co mu padají. Kolíkáč povytáhl nudli zase kousek zpátky k nosohltanu těsně předtím než mu odpadla a je tam taky. Kluci předvádí širokou škálu kreací jak se jede do kopce. Taky Mirek „ukončovatel“ mě předjel. To všechno Lovoš sleduje zhůry. S nefalšovaným údivem smekám nad krásou krajiny, která právě přichází a udivuje i přesto, že ji důvěrně znám.
  
  Co Boreč? Ten pořád stojí, nevýrazný oblý zalesněným bobek plný průduchů s teplým vzduchem. Odborný výraz neznám, důležité je to ale vidět – nejlépe v zimě. Jenom Lovoš a Boreč ví, že Orlík v momentě, kdy kolem prolétává nezdraví nebo dělá, že nezná... Už jsem si s výukou pánů nad čtyřicet v základních lidských činnostech jako zdravení užil své. Tudíž se nehodlám dvakrát ráchat v jednom Labi a pouštím toho divnobrouka pryč. Ať si dělá, co chce. Kdo by nevěděl, tak Středohoří je plné Roháčů obecných. Někteří dorůstají kolosálních rozměrů. Každý máme svůj žebříček divnobrouků, že?
  Jak jsem na tu trasu přišel? No nijak, prostě jsem si řekl obsah a poté na to napasoval formu. Obsah byl projet Středohoří tak, aby bylo vidět co nejvíce rozličných krajin. Náhorní placka u Velemína, dolina u Milešova s unikátním majákem v podobě Milešovky. Vrchol Lukova s výhledem na hnědouhelnou pánev. Na výhledu na hnědouhelnou pánev jsem si dal velmi záležet. A sjezd k Třebívlicím, kde je vidět zalesněný terénní pruh táhnoucí se od Roudnice až někam za Louny. Ta trasa se vykrystalizovala velmi rychle. Znám ji velmi důvěrně. Sám bych to samozřejmě neujel a k čemu by to bylo. Jako trénink? Ale prosím Vás!
  
  „Máte pěkné a kvalitní kolo stejně jako já, vy jste profesionální cyklista? Ne, nejsem a vy? Ne, proč se ptáte?“
  
  Co mě překvapilo, byla kvalita silnic. Více než dobrá. Prosím o shovívavost vlivem jisté romance, kterou mi tento švih přinesl. Když mi Mirek „ukončovatel“ opakuje, že ten švih přes Středohoří se startem a cílem v Lovosicích musíme letos podniknout tak cítím, že v tom nejsem sám. Sopky táhnou! Kajmane, Orlíku vzpomínáte na Litoměřice? Kajmane ty nic – baví mě tvoje pozitivnost ve všem. Měj pohodu s Fumikem! Ale Orlíku, orlíku, ty divnobrouku obecný!
  Jenže silnice a jejich kvalita nejsou všechno! Kdo by se chtěl přidat na trek středohoří tohoto jara, moje číslo si dohledejte a ptejte se. Divnobrouky ale necháme doma, Roháčů bude jistě dost. Mám rád objevitele, je to moje krevní skupina. Batoh, spacák, karimatka, flaška na vodu, vařič, ešus, polívka z pytlíku, obsah-forma. Však to znáte.
  
  Jean mě vždycky bavil. Klidná síla války vyhrává. To opřená kolo jsem už dneska někde viděl! Jan, Vlasta, BMC už uvnitř. Benzínka jak od Pohlreicha. Kafe stojí za starou belu, ale obsah je 100%. Genius loci. Když mi tam paní pumpařka nasere, bude mi to chutnat. Kolíkáči, co si to vytvořil za monstrum, co žere sebe samo?! Idylka. Za oknem svítí slunce, ale prodávat kapry bych v tom ještě nechtěl. Docela i fouká. Kde je Kapr? Tady. Legenda je tak nad věcí, že má pod čepicí a ani helmu si nesundá. Tradiční boj a les rukou nad 2l láhví nejslavnějšího nealko nápoje a zábava může pokračovat.
  
  Klapý, tady jsem si vydělal na svojí první sliničku. Dvě měsíce jsem stavěl obří zeď okolo statku z čedičů. Jako sloupy ztracené bednění. Mezi sloupy velká pole bratru 3x3 metry na hraní si s různě velkým čedičem a podsypáváním betonu. Házmburk už v levém zátylku. Opouštíme kraj čediče, zkamenělé lávy. Ale my tečeme bezejmenou krajinou na Libochovicku jak Svatá Helena po výbuchu. Jak, že se jmenovala ta zebra s postavou dorostence z Bohemians 1905 na čtvrtečním běhu??? Jedeme do Prahy, na párty, zatím však brána nebeská - Libochovice, Nížebohy, luxusní asfalty, slunce furt svítí. Jarmarky. Čechy. Domov. Nemohu přestat vnímat pocit dokonalosti za zvuků bočního větru.
  
  Kolíkáčovi nobelovku, začínám rozkrývat tu jeho hádanku a strategii, jak ji přijít na kloub! Volná kozí dvířka do Vinohradských šlapek jsem dlouho nechápal, ba i kritizoval. Jenže i v hrsti písku se dá vyrýžovat smítko zlata. Nevěřím v Kapra svlékající montérky, odkládající ukrajinu a oblíkajíce elastický dres, pokud by uviděl partu stejně hovořících mužiků jezdící po závodech a z nich polepeným tranzitem, jaro trávicí na Mallorce či Gran Canarii. Věřím v Kapra, který uviděl partu lidí řešící stejné každodenní problémy jako on, se stejnou idejí ty problémy nechat uzrát, zatímco myšlenky se zaměřují na to, jak co nejvíce přijet odpočatý pod Romanov. Ano, Romanov je symbol pražské hobby závodní cyklistiky. Kdo jel Romanov za Jakubem Svobodou vedle Jirky Ježka, na zádech křoví nabrané při pádu, ten si ho vezme do hrobu, ať už ho život později odvane kamkoliv. Někdy je potřeba to nechat chvíli být. Každý kvítek se natočí tím správným směrem a cestu za sluncem najde. Proč taky ne! Věřím v Bobka, co přišel o oko a ne kolik regener drinku po tréninku vypiješ. V Camrdu, co ho to baví a ne v kecy, jak máš trénovat - kdy máš stát, kdy máš běžet. Tohle společenství, to je jako nějaké pohoří, z jehož království vystupují jednotlivé vrcholky, které chce člověk poznávat a objevovat na ně cestu. Pohoří uklidňuje a nastavuje zrcadlo vlastní osobě, vrcholky nutí přemýšlet, koncentrovat se a překonávat se při bytí s nimi.
  
  Benzínka v Mělníku, to je synonymum pro bolest za krkem. Teď už RedBull a hotdog. Začíná to zase bolet. Navíc vím, že Terminátor 2 je mnohem lepší než jednička. A jednička teprve končí, ani titulky ještě nedojely. Někde ve Vinoři už ukončovatel prolézá mřížemi a dost silně přemýšlím, zda jeho vůli dokončit misi dnes vydržím. Dal bych pauzu a nějakou srandičku, ale tohle není filmový svět a já nejsem režisér. Sakra takhle to rvát na skoro sedmé hodině, kam se hrabe Marmolada sólo.
  
  Chci si tohle přečíst za nějaký čas. Vždy je mi trapné číst něco po sobě. Ale někdy si člověk vzpomene, o čem zrovna tenhle díl byl. Chtěl bych do hospody. Ne čekat na whatsup zprávu, ale hold ne všechno je po tvém. Zrovna tady forma obsah předbíhá. Chtěl bych zase hospodu, kde je možné potkat Léňu, a mimo jiné se ho zeptat jak daleko je s autobiografií, kde Šlapky prý hrají významnou roli. Chtěl bych se zeptat Quita, jaký je progress v projektu a kdy vylezeme na Toffanu. Zdar! Držím palce, kámarádi!
  
  Jak se elegantně vyhnout nějakému klišé? Je potřeba hodnotit 10 let ve Šlapkách? Ne, vůbec ne. Pořád dělat věci co baví. Vše ostatní je jen forma a proto bych se rád přiznal, že Lukov 2017 byl bezkonkurenčně do obsahu nejlepší švih za uplynulých 10 let. Domluveno za týden. Odstartováno v 8:00. I přes závěje na Proseku a ve Všetatech a dva lehké pády úspěšně dokončeno chvíli před 16. hodinou.
  
  Všem sobotním - díky za spoluúčast! Těším se na letošní hory. Těším se na oblíbené i ještě neobjevené vrcholy. Těším se na sbírky brouků.
  
  
• Pája – Škvarky musí ven
  
  Nevím čím dřív začít. Připadám si zas jak na promítání velkolepého díla undergroundové filmové legendy Vilhema Heima. Vím hovno kdo to je, tenhle medailonek měla připravený uvaděčka. Po dvaceti minutách nesmyslných střihů močícího pána v chaotickém pořadí, se nám omlouvá, že se jim přetrhl film... Žádný z pozérských odborníků filmového plátna to nepoznal. Stejně možná bude působit tenhle report. Mele se to ve mně. Švih do středohoří, to je srdocová záležitost, tam musím být. Střih
  Je pátek večer, sedím s Malinou v hospodě a hodnotíme zda dáme Bernardovi Michelinskou hvězdu, to zrovna Černej Orel to je kult ! Střih.
  Ráno nemůžu dospat, teším se. Přemýšlím jestli bude vtipný podruhé přivést lassi.
  Střih Stojím oblečenej před dveřma, ale Škvarky s Bernardem chtějí ven, mám dvoje šle...
  Střih V bidonu místo lassi nakonec zelený čaj Lu xue ya. Na srazu bude čekat Tygr a mě se vybaví epický milostný příběh Tygr a Drak (Promiň Jirko, už to muselo ven, stejně by se ptali co v tom stanu děláme).
  Střih U Klíčova uprostřed Kruháče tři cyklopostavy Z nichž jedna mě zdraví po vzoru etapového vítezství a zvedá kolo nad hlavu. Proti slunci ale vidím jen siluetu a taky jak jí teče z bidonu ionťák (Pro příště, to kolo se neotáčí:)
  Střih Je nádherně, idylka. Jím, piju, močím. Jedu hlavou, chci to přežít.
  Střih Kolíkač se mi svěřuje, že jsme mu rozšířili slovník s tím lassi, načež se ptá jestli bylo fakt sýrový, málem jsem skončil ve škarpě :)
  Střih Už to cejtím, ale záhy zjišťuju že Kocour tu nemám.
  Střih HonzaB, že to otočí.
  Stříh Kopec v Mělníku mě probírá z hypnózy. Ztopořená zástěrka Honzy vymezuje naši blízkost, je to nejlpeší šofér taxislužby, se kterou jsem kdy jel. Celé mi to odtáhnul. Taxametr nezapnul a měl týmový úbor, kam se hrabe konkurenční Balu.
  Střih „ Hm máš čistý auto, ty nemáš děti co ?“ „Ne, a ty máš ?“ „Ne, proč se ptáš ?!“
  Střih Mantra : Mratín, Měšice, Chabry, Mratín, Měšice, Chabry, Mratín, Chabry ne Měšice nebo Mstětice ?
  Střih Ležím doma na vyhřátém koberci, slunce má sílu, nemůžu se hnout. Kocour mě olizuje drsným jazykem, je mi to jedno, nemám sílu ho odehnat.
  Střih Kompresky, blackroll, žranice a gastrodemence !
  Střih Filmová adaptace Malého Prince, pláču, pláče i Evča.
  Dneska to bylo emociální.
  Mrzí mě jen, že jsem si nesáhnul na Lovoš.
  Zase mě to kolo bavilo
  
  
• Turista – Den sen
  
  Krasa krasa trikrat krasa. Dnes to byl den sen. Jirkovy se povedla krasna trasa, Silnicky mezi magmatickymi vyrony mi uchvatily. Priste to chce ale jinou strategiji, autem do Lovosic a uzit si magma v plne sile, pripadne spojit s Labskym piskovcem ci rudou bohatym Krusnohorim.
  Pocasi jednickove, supina velka, tak i vitr se dal zvladnout.
  Spice s Camrdou boli, ten je k neutahani. Dreamer zas ujizdi v kopcich. Bobek nastupuje k unikum, Kolikac vse stiha pochytat a jeste delat dobrou naladu.S Malinou jsem se za celou cestu poradne nesvez ale jako traser a nastupovac je famozni.
  Drobnou smouhou dne jsou dva pady, brr, tak snad mame na letosni sezonu vybrano a uz bude pokoj.
  Paradni den s kamarady na kole, a kdyz jsem prijizdel domu tak na me zezadu troubi manzelka, ze jestli by jsme nekam nesli, deti jsou u babicky a ze mne zve. Proste den sen.
  Jen mne trochu prekvapila komentem, ze kdyz jsme spolu s Kolikacem a Dreamerem cekaly u nas na semaforu na zelenou ze jsme se tvarily dost zdrchane, a proc jsme se nesmaly, kdyz tvrdim ze nas to tak bavy. Tak pro priste brasi, usmev na rtu i na dveste padesatym, nikdy nevite kdo vas sleduje, nebo nedostanu vychazky