Malina –
Hokejka a Kopačka
Pohled Hokejky:
Jako Bud Spencer a Terence Hill, jako Tom a Jerry, Werich a Voskovec se Jirka s Pavlem, kamarádi z hnědouhelné pánve vydali na trek, trek českym středohořím...
Tohle tahám z rukávu už 22.3. když plánujeme tuhle veleakci. Jirkovi tím dávám mlhavou představu jaký to bude! Dneska bych jen dodal, že jsme byli jak Frodo se Samem po cestě středozemi.
Když zjistíme, že oba máme slabost pro vyvřelé kopečky a sopky bez ohledu na jejich věk, kterých je v českém středohoří tolik co teď puchýřů na mých nohách, nadšeně se furiantsky přetahujem o to kdo se víc těší,( a když ty spacák, tak já bundu.) Trojka ve stanu na soustředíní obrušuje naše přátelství do podoby black diamondu. Ladíme počasí. Odpovídám, že já tam sluníčko nemám, že to mám temný a taky že jo.
Je pátek, den odjezdu. Těším se jako malej kluk na Ježíška. Brousím si to kolem Masaryčky, kde máme sraz. Poprchává. Kapky deště už tvoří louže a já si říkám, že nic nevadí, že když jsou dva jako jeden, život je jak chleba s medem. Z výlezu zahlédnu parťáka a ač máme oba připravenou zdravici, zmocní se mě pudy a řvu na Jirku jako Vlčák na FKK. U stánků pokoupíme co je třeba a už sedíme v kupéčku. Melu jak kdybychom se neviděli roky a přitom je to týden od soustředění. Jsme tu, vystupujeme. Jirka jako travelguide mi ukazuje, kde honil mičudu, kde oblíkal dres. Náš první cíl je zastávka u Vinaře, ten darebák má zavříno. Tak si to šineme dál. Cílem je cesta. Ještě dáme jedno intermezzo se servírkou, kterou Jirka osloví: "já Vás znám, vy mě ne." Malinko jí dostává do rozpaků, tak raději pokračujeme, než zavolá bodyguarda
Těším se, až se dotknu Lovoše. Když jsme pod kopcem, začne mi fungovat kopcostroj. Jedu bomby, full gas. Nevím, kde se to bere, prostě chození nahoru mi dává nějakou zvláštní sílu, zřejmě zbytky vikingských předků, nebo možná irských. "Ty máš irské předky ? " " Ne, proč ?" (pozn. redaktora Jedna taková naše, málá domů.)
Projdeme kolem psů uvázaných u horské chaty.
Otevírám dveře od skanzenu. Dýchne na mě vlhkost propocených ponožek, která se snoubí s neurčitým pachem psů a vůně z kuchyně. Celkový dojem genia loci dotváří zamžený skla podél celé místnosti. Na stole pivo a před sebou koleno snad z mamuta. Peru to tam pod tlakem, nedá se to sežrat, kolem mě chodí mlsně se olizují labrador a obavíme, že tohle nemůžu vyhrát. Ze zoufalství si v mamutím koleni kutám jeskyni. Je to tu, kdybych dal ještě sousto neudržel bych ho, stejně tak mám co dělat, když kolem nesou klobásu. Modlím se aby to už udnesli. Rovnám se špirutusem.
Když si objednáváme ke snídani kakao s loupákem, posílají nás si už lehnout.
Na terase Lovoše vymýšlíme spaní. Vytahuju bivy bag alien double. S panickou ostýchavostí chodím kolem té zelené vagíny a snažím se doní dostat. Jako falus obalený ve spacím s pytli s čepičkou, kterou tvoří anatomicky designovaná kapuce od primaloftky, se vsoukám dovnitř. Hlavu je skrz, ale není to ono. Po krátkém brainstormingu se však shodujeme, že to zkusíme zezadu. Kde mají být hlavy máme nohy. Jírka s hlavou odkrytou jde spát bosí. Já si nechám ochranu a snažím se usnout. Žádný problém, spím ve vteřině. Občas se vzájemně probudíme, když se převalíme jako kdybychom spali pod jednou dekou a když chtěl větší kousek... Ráno je trochu vlhké, jak píšu i domu. Holt ždárák nepobírá kapacitu Pájovo plic a tak má vlhkej spacák i Jirka.
Ráno má klasickou příchuť hnědouhelné pánve. Zamlžený horizont je lemovaný zelenými kopci a jeho pravidelnost rozbíjí kouřící komíny.
Snídáme. Jirka vaří vodu. Já vytahuju svou chloubu, aeropress ! Na to Jirka odpoví datlema a fíky. Alcron pod širým nebem !
Necháváme vyfoukat spacáky a za to, že ještě chvíli zůstáváme na střeše středohořského světa se nám ukáže scenerie, která nenechá chladného žádného kopcomilce.
Paprsky světla si nachází cestu mezi mraky...
Pak už valíme dál, jedeme bomby, jeden kopec střídá další. Sem tam za odměnu kafe, nebo výhled. Uherák nebo zelňačka. Prostě kvalitní palivo pro naše jaderné elektrárny.
Sem tam se obnažíme abychom převlékli mokrý trička a vzali suchý. Necháváme si to ale výhradně do společnosti. Utíká to jak na drátkách.
Merino farma, puchýřová ejakulace, hřeby kladivo i kříž. Dřevce, ježiši Kriste (a máme to kompletní), ten rebel, ty hranoly, sýr v trojobalu svatý grál nalezen !
Poslední vrchol soboty Lipská. Dobyjeme ho až potmě. Flek na spaní se nám podaří najít pro oba. Alieny necháme dneska jiným. Při tom obřím měsíci si připadám jak Vlkodlak, je na tom něco magického.
Ležím vedle parťáka co se mnou dobyl 7 Vrcholů. Už před sebou nemáme zábrany. Čucháme si prdy i smradlavý nohy.
Na plotně nad propastí si ťukáme plzní, ozářený svitem měsíce. Unavený, ale spokojený. Tohle ve mě zůstane hluboko.
Ráno je mizerný. Je konec, cesta už jen na vlak. Je mi kláda, chce se mi močit, bolí mě nohy. Puchýře se mi za noc rozmnožili jak houby po dešti. Při pohledu na boty se mi chce brečet.
Jirka to ale zachraňuje. Vaří čaj a dělá snídáni. Démony zažehnal.
Stojím v botách, ze kterých už jsem vyndal i vložky, ponožky už jsem zase vyměnil. Jirka to valí, abychom stihli vlak, já jsem rozbitej. Každej krok je neuvěřitelný peklo. Snažím se nedávat to najevo, nemluvím, poslední vtip jsem nechal tam co stolici. Jirka mi dobrácky připomíná, že jsem to chtěl temný. Nejsem s to, to ocenit. Každou chvíli se mi před očima zobrazí scéna z filmu divočina, kde si Rees Whiterspoon strhne nehet, zařve bolestí a jedna bota jí spadne ze svahu dolů, naštve jí to tak, že vezme do ruky druhou a hodí ji do propasti taky, vidím se v tom. Chci ty boty zahodit. chci zařvat, chci s tou bolestí skončit. Vím, ale že jedinej na koho můžu být naštvanej jsem já sám. Všechno je to jenom důsledek jednoho špatnýho rozhodnutí, takhle nějak jsem to řekl už Lovoši, tam už jsem měl zaděláno na tenhle průser. Vůbec nechápu jak jsem s tím mohl celou sobotu chodit po těch kopcích. Přes 30 kiláků v lezečkách!
Když je dobrá voda, je dobrý i čaj. Dovolil bych si parafrázovat na když je dobrý přítel, je dobrý i výlet.
Bylo to spektakulární, gazilion hlášek, zážitků a emocí. Naplno prožitej víkend. Protáhnuli jsme si tu jízdu ze soustředění na další dny.
Dnes jsem to završel nákupem nějakých spešl náplastí a věřím, že nejdýl ve čtvrtek jdu na stěnu. Lezečky kde jste ?
Díky brácho, nenapadlo by mě že hokejka s kopačkou se potkají v cykloklubu a urvou se na kopci, kde si budou tlačit pikao do hlavy !
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pohled Kopačky:
Ode dneska miluju hustou MHD sit matky mest. Neudelat ani krok, obdivovat architekturu a pak se nechat odvezt.
Navrat ke korenum.
Hnedocesi.
Puchyr nejlepsi pritel foxtrotu.
Smazeny syr - poklesnuti mene nez nevera.
Tenhle kopec se na nas udela.
Zavolej Sebkovi, ten Te spravi.
Ovce, plevel ceskeho stredohori.
Chodit vedle sebe tolik nesmrdi.
Vse je dusledek jednoho spatneho rozhodnuti.
Mnoha zpusoby by se ten probehnuty vikend dal nazvat.
Ocelove mraky nad Lovosicemi a pohodovy pochod do vinarskych Zernosek. Viden a Znojmo jsou porad s nami - na kuzi i v nas. Kdejaky strom to slysi, co vse se na Jizni Morave delo, reklo, jelo. To uz Cernodolsky mlyn, mala Plzen a servirka ve strehu. Vizitky nenechavame. Dnesni cil hledej jinde - Lovos. Prvni chalenge je na stole - 2 veprova kolena, horcice, kren. Prase melo asi tunu neb se tomu mnozstvi masa na taliri neda uverit. Zatimco Malina pri kazdem soustu zavira oci doufajic ze dalsi uz nebude, Paja cvici archeologii a obdelava v koleni cele stredoveke hradiste. Noc na vetru a prilezitostnem desti je takova nebo makova jenom ne fajn. Malina hlida pozici pred alieny, Paja lezi v rohu a uziva si vydobytky moderniho outdoor vybaveni. Asi hodinove vystrceni hlavy z pytle zdarskeho rozhoduje zapas o malinuv krk ve prospech tymu Priroda 1:0. Tepla cepice a funeni si do spacaku uz gola dat nestihnou. Je tu rano, rozednivani a nejvyssi cas usnout.
Vari se knedliky. Malina jich ma plnej krk ale cela sobota pred nami, to se nejak utrepe. Malina serviruje caj a fiky, Paja kafe a tablety na bolest v krku. Souhra a doplnovani se nezna mezi. Kopacka se sejde s Hokejkou v koleckarske klubu a jedou na pesi trek. Otazkou zustava co bude dal? Velemin. Pokecat s pani co jde z nakupu - uz se nadechuje, co vsechno udelala tento tyden a jaky ma zivot, ale raznym krokem trhame konverzaci a jdeme dokoupit vodu do mistni vecerky. Pochvalit Vietnamce cestinu. Prijizdi borec na vytunenem skutru. Chceme mu dat desetikorunu a rict mu, ze zivot je jeden z nejtezsich, ale dostava se nam ukazky kolik PETek piva se da do skutru na ruznych mistech zastrkat. Temny kraj, temny mrav. Stoupame na Milesovku. Koleno z tunoveho prasete se pripomina a my se bojime ze v Ledvicich odstavi generator, protoze neni dimenzovan do EX prostredi. Budto chodte vedle sebe nebo zerte klicky! Priinejmensim takhle neserte. Milesovka je kralovna ale dnes ji kazi Svedci J, kteri si chteji povidat o bohu. Malina hleda Paju at ho brani ale ten sadruje koleno ven.
Pod kopcem v Cerncicich jsou ovce. Je jich tam asi 3000 v jedne ohrade. Zerou slamu a na otazkou zda za a) chteji nakrmit nebo za b) chteji sexualne obstatnit, reknou bééé.
Na kopci Zvon je velmi intimni chvilka. Presne na vrcholu sundava Paja boty a propichuje mohutny puchyr. Soude dle mnozstvi vody, ktera z neho vytekla, podmacena dalnice D8 na sebe nenecha dlouho cekat.
Pak je tu vrchol Parez, sen kazdeho bivakare ale my mame zamluvenou spelunku na Lipske hore a to drzime. Schazime do Lukova. U zavrene hospody svacime. Je tu hrozny bordel. Vystrikana expanzni pena do nekolika krovi. Podezirame Vlcaka z Vinohradskych Slapek. Zacinaji euforicke stavy, kdyz sundas boty s dobou temna, kdyz si je utahnes. Vstavame od altanku. Paja rve radosti, kdyz mu jsou drzeny krizky pri poslouchani rad, co s botama.
Hosi hledaji nejkratsi trasu na vrchol Hradistan. Povolavaji techniku na zapesti od zn. Suunto, ktera najde nejkratsi cestu a pak je nici pres tahle stoupani divocinou, kde nejspis hodne dlouho lidska noha neslapla. Nicmene azimut je na metr presny a tak velmi rychle v upocenem stavu nechapou, proc druhy nejvyssi kopec Stredohori je vlastne rovna louka kam by se veslo bratru 652 stanu i s predsinkama. U mista naseho odpocinku, zatim predpokladame ne posledniho, nachazi male kladivko. McHammer ma nejblbejsi prezdivku na svete, protoze takhle vubec nevypada. Zadne asociace. 28.km, nekolik kopcu za nami, nedetsky tezke bagly na zadech. Vali se v trave. Sbiraji klistata a ocekavaji prichod nahych zen, ktere je namasiruji do poslednich kilometru. Dalsi kafe uz se smazi na horaku. Masaz se nekona. Vytahuji trekove trumfy a rucne zameruji azimut do Drevcu, kde predpokladaji mozna nejakou hospodu s utopencem a prazdrojem.
Ocekavani jsou po sestupu divocinou prebita realitou. Nikoli ta masazni ale ta gastronomicka. Smazak s hranolema za 75,-. Kucharka ho chvili hleda po mrazakach za pipou ale pak pod 20kg rybiho file nachazi. Netreba slov. Na stole pristavaji dva vory plujici na ricce oleje, vedle jako memento lesa hromada ledabyle pohazenych klad z brambory domaci, hyperprosmazenych. Zavod, kdo to sni driv tesne vyhrava Malina, nebot mel tatarku. Cisnik se pta jestli chutnalo. Ty woe! Dam Ti litr tuzer za tuhle paradu, co lezela tri roky v mrazaku. Presne tohle jsme potrebovali! Havlickobrodsky Rebel jen podtrhuje.
Pak se zvednou, naposledy utahnou krizky. Paja ma vrasky na cele ale porad jede jak buldozer obaleny baglama. Dalsi trekove eso je pochod pod vysokym napetim kudy krati cesta. Lipska hora uz je na dostrel. Sero. Pochod vesnici, ktera se cela rozsteka. Paja nasazuje brutalni tempo. Vsude nalamany znelec. Presne takhle to melo vypadat! Navrat ke korenum. Hledani placku na skalnatem vrcholku. Malinovi se z teploty mota hlava. Fokus jen na nafouknuti karimatky a vybaleni spacaku. Bezvetri, klid, uvaleny jsou jak Marcipani. Vari neco tepleho k piti. Meditace pri pohledu na mesicek. Spanek jak svih katanou.
Rano polojasno. Paja se mraci pri pohledu na vstupy do bot. Malina vari gnochi v krku. Kava voni az do hnedouhelne panve. Sami sebe nazyvaji hnedocechy. Vlastni stat jeste nezakladaji ale pri pohledu na vlastni vykal v prirode je nic jineho nenapadne. Na slunicku je teplo, ale jinak v noci to na letni romanci jeste moc nebylo. Zada rozedrena od baglu. Ve vesnicich jeste spi. V 11:58 z Lovosic jede vlak. Je to vesmes z kopce, drzi 6.4 km/h, aby stihli koupit jeste nejakou gastodemenci a cidera. Pajovi se sestup ze Stredohor moc nelibi. Zda je to tim, ze uz to konci nebo vyvojarskymi schopnostmi panu z LaSportiva, nevime.
Zadny happy end. Jen puzzle do skladanky.
Paja je znackar, miluje kvalitni veci a ty HanWagy si koupi ikdyby se mel z Vlachovky v cervnu odstehovat! Malina se zda v pohode HanWag je HanWag a Deuter Guide je Deuter Guide, ale dva dny se z toho bude sbirat a doma pofnukavat. Ostatne v pondeli rano je sestrelej jak Black Hawk nad Mogadisem. Nicmene objeveni objevitele je nejvic a leci.
Tesi se na dalsi priste. Manazersky podchytit a vyrazit! Doma to okecat a pak zehlit. Treba uz do hor. Daleko daleko, vysoko vysoko!
Sezono objevitelu zdar!!!