V říjnu roku 2013 jsem se díky Honzisově trase vyškrábal na Luční boudu na kole. Bylo to v parádním počasí na tu dobu, ale měli jsme dlouhý-dlouhý. Dát to i ve variantě krátký-krátký mě hodně lákalo. Předpověď na čtvrtek je tropická, skvělá příležitost zchladit se tam v nebesích
Písnu to Kaprovi – potvrzuje, písnu to HonzoviB – potvrzuje. Opravdu není proč váhat. Ve středu předpůlnoční 3 korbele z Plzně. Ráno ve 4h. snídaně a Malinovo vypečené reportí žrádlo z velehor. Závidím našim lezcům. Dnes zažiju slabý odvar, co oni asi museli zažívat tam nahoře u toho kříže. Ale díky svým závratím, se musím spokojit i s tím, že snad vyjedu na kole na Luční boudu
HonzaB je natěšený jako sviň, Kapra nabíráme u Tuřic přesně na čas. Turnov, je 7h. ráno, krátký-krátký a my si to šviháme vzhůru na Kozákov. Omamné ráno. Serpentinky po luxusním asfaltu a pak se řítit do Semil. Robota proti toku Jizery do Jilemnice. Máme omrzlé ruce a furt musíme na malou. Pěkně vych*aný výlet
Ve Vrchlabí 3 korbele v mém žaludku už nezadržitelně promluví na místní pumpě. To je úleva, kafčo a vzhůru nahoru. 16km s převýšením 1000 metrů. Před Strážným Kapr ukazuje svoji sílu. Hlášky padají v tradičním stylu: Podívej se do občanky, Za tohle někdo zaplatí! Pak už se jen ponořit do stínu lesa, a vnímat jak stoupáme k nebesům. Výška porostu se pomalu snižuje a výhledy se zvětšují. Přední Renerovky, Chalupa na Rozcestí. Krása nesmírná. Fotíme. Výrovka a pořádný výhup do výšky 1509 metrů nad mořem k Památníku obětem hor a obdivovat panorama Sněžky. Sletět k Luční a vyprázdnit zadní kapsy. Dál už se na kole nesmí, takže návrat na Výrovku. Teď budou skučet brzdové špalky. Sjezd do Pece je šílený. Permanentně sevřené brzdové čelisti. Musíme v půlce zastavit, aby vychladly ráfky. HonzaB zjišťuje, že tím třením a vedrem znovu peče svoje zadní karbonový kolo. Bohužel
Při brždění mu to kope...
Už žádné takové prudké sjezdy dnes, takže opouštíme variantu Pražské. I Pomezky stojí za to, přes čarokrásnou Malou Úpu. Vzpomínky na moje mladí, jak jsem sem jezdil s babičkou a chodili si do jedné z chalup pro pravé kravské mléko. A v zimě se tady učil lyžovat na vleku s kotvičkou, která se nahazovala na lano a dolu se s ní jezdilo kolem pasu.
Obdivujeme panoráma Sněžky z druhé strany a najíždíme na trasu Krakonošova maratonu. Letíme dolů do Svobody nad Úpou, kde stejně jako v roce 2013 zapadáme do místního krámu. Opíráme kola o plot, HonzaB hlídá, já s Kaprem pro suplementy. Při návratu neuvěřitelná zpráva. Prudký poryv větru hodil moje kolo na betonový rantl a vylomil mi dual
To mi po*er záda! Naštěstí to zacvakávám zpět a na funkčnost to nemá vliv, ale bude to chtít lepidlo na tu prasklinu.
Místo Pražské stoupání přes Jánky. A pak skvělým sjezdem dolů a tvrdé řemeslo proti větru do Semil. Šetříme Kapra na Houštečák. Stejně ale zase lítá náš vyšvihaný a opálený junior. HonzaB furt sejčkuje, že je tlustej, a přitom to dal levou zadní. Takový stojky a dlouhý kopce prostě okolo Prahy nenajdeš. Stálo to za to, co všechno se dá vidět a zažít hodinu od Prahy autem! Díky bejci, že jsem tu krásu mohl s Vámi sdílet!