Dreamer –
Casovka Klatovy v protivetru
Letosni rocnik SUAC se pomalu rozjizdi, dalsim zavodem na rade byla sobotni casovka v Klatovech, ktera se jede jako nahrada za zruseny hromadak v Kramoline. Ten by mi asi sedel vic, ale nevadi, stejne mam regeneracni tyden. Jaka to zmena, nemuset o vikendu jezdit dvoukilo a v poklidu si objet kratkou casovku. Do Klatov je to take kousek a tak vyrazim na prezentaci po ose, abych se rozjel. Spolecnikem je mi neprijemny protivitr, nohy se moc netoci, bude to dnes zajimave. Na prezentaci starsi pani probira vcerejsi etapu Gira v Izraeli, evidentne fanynka cyklistiky, tak to ma byt. Po prezentaci mam hodinu a pul do startu, slunce sviti, jedu si projet okruh. Prvni pulka proti vetru, druha po vetru. V pulce okruhu vidim pekne mistecko na louce s baliky slamy, tak si tam udelam kratsi opalovaci intermezzo, protoze casu je dost. Mozna jsem to s tim pobytem na slunicku trochu prehnal, ale je prece regeneracni tyden.
Pak uz se blizi cas startu milovymi kroky a tak se musim prinutit k alespon nejakemu intenzivnejsimu rozjeti. To se nakonec dari a tak se na casovku docela tesim. Navic par minut pred startem vidim finisujici oranzovy dres nejake Slapky, kdopak to asi je? Rikam si Strejda, Pistachio, nebo Mlhos? Nakonec je to Pistachio, kratce se pozdravime, protoze Pistachio je mimo smysly po dojeti a mne zbyvaji dve minuty do startu. Jeste se domlouvame, ze mne pak doprovodi na Sumavu, protoze se tam chce jet projet.
To uz ale stojim na startu a jdu do zavodu. 17km, prevyseni kolem 100, takze s mym normalnim silnicnim kolem to bude kolem prumeru 40, na vic to dnes nevidim. To se nakonec potvrdi, prvni pulku jedu v avizovanem protivetru, dojedu dva borce, ale jde o nekoho vyrazne starsiho a jednu slecnu. Zato kdyz se trat stoci do posledni tretiny ktera je po vetru, vidim ze me dojizdi nekdo na specialu. V kratkem brdku jeste rozestup drzim, ale jakmile zacneme klesat, je videt, jaky rozdil kolo (a mozna dnes i nohy) delaji. Za chvili jsem dojet a predjet a borce ani neuvisim. Zaverecny km je rovinaty mirne do kopce, tam tam dam posledni zbytky sil, ale jeste se musim vyhybat dopravni nehode auta s cyklistou, nastesti to nevypada na nic vazneho, ale rozum zustava stat, jak se na takovem miste neco muze stat.
Zaspurtuji a jsem v cili. Kluci jako Jirka Voracek maji cas asi o minutu lepsi, takze je mi jasne, ze dnes na stupne vitezu cekat nemusim. Potkavam bikera M. Striezence a s nim nakonec v poklidu jedeme domu, protoze Pistachio nakonec zmenil plany a vyrazi pozdeji, tak snad si Sumavu i tak dneska uzil. Prestoze jsem nijak extra nezajel, i tak me casovky porad vnitrne bavi a vzdy se na ne tesim. Snad to tak vydrzi i nadale, byt je videt, ze doba se posunula a bez trochy specializace / optimalizace materialu a treninku uz to dneska nejde, pokud chcete dojizdet na podiu.
Pistachio –
Šumavský sen
V sobotu jsem byl na výletě ve Snílkově šumavském ráji.
Nejdříve časovka od Šuacu v Klatovech. Opravdu parádní lehce zvlněná trať, suprový asfalt, trošku protivný protivítr, ale za mně snad nejhezčí časovka, co jsem jel. Překvapila mne vstřícnost Šuacáckých kluků, na parkovišti se okamžitě hned všichni baví a radí mi, abych na trati špatně neodbočil. Časovka je celkem dobře značená, při tréninkovém okruhu se snažím co nejvíce načíst trať. Pokec s naším Hawranem, s Dreamerem jsme se zatím minuli. Při závodě se mi jede naprosto skvěle. Proti větru tak na půl plynu, průjezdový radar ukázal 38 km/h, do kopečků malinko přidat, i s diskem to docela frčí a pak 9 km po větru po novém asfaltu rychlostní koncert. Při průjezdu nějakou vesničkou jsem měl až strach, jak to letělo a raději jsem to vzal za řídítka. Minimum aut, čtyři předzávodníci dojeti a před cílem jsem ještě vzal nějakého babetistu. Škoda , že také neměl startovní číslo. Prostě fantazie. V cíli se v kyslíkovém deficitu zdravím s Dreamerem, který spěchá na start. Juknu pořadateli přes rameno na čas dojezdu a vychází to pod 25 minut. Podle diskuze na parkovišti to vypadá na bednu. Trošku mi to narušuje plán odjezdu na výlet do srdce Šumavy - Železné Rudy. Původně jsem se chtěl svézt se Snílkem do Nýrska, ale nakonec čekám na vyhlášení. A je z toho stříbro. Samozřejmě mám radost, i když můj čas řečený při vyhlášení (25 min a něco…), neodpovídá času, který by odpovídal času dojezdu mínus čas startu, který vycházel na 24 minut a něco. Vyhlašující to loví z nějakých papírků, vyhlášení už má velké zpoždění a připravuje se start časovky družstev, tak nechci prudit. Vyskočím na bednu, přeberu šumavský med za 2. místo a už se těším na kopečky. Výsledky dořeším, až budou ofiko zveřejněné na ŠUACu.
Časovkářská koza do auta, jednice ven a konečně vyrážím směr Žel. Ruda. Těším se jak malej kluk. Městečko mých vojenských hříchů. Beru to po hlavní přes Čachrov, ale vůbec to nevadí. Provoz minimální, silnice luxusní, sluníčko hřeje, táhlé kopečky, lehce tahají za svaly, krávy na pastvinách, všude zeleno, výběrový vzduch jak z Tuzexu. Podle profilu se z Klatov jede vlastně 35 km pořád stále do kopce a pak krátký sjezd do města. Cestu si vychutnávám, to je prostě balzám a už se fotím u cedule. A teď to přijde, vzpomínky ožívají, tep se mi zvedá víc než při časovce. Sakra, pořád to tam je, já to tady miluju. Obhlídnout všechny hotely a chaty, kde byly milé a přítulné pokojské, cvaknout se u barů, kde jsme vládli parketu při diskoškách. Zjistit, že z velení praporu je stále hotel a z ubytovací části kasáren je obytný dům. Rychle sklouznout ke služebně Policie, která byla po zrušení Pohraniční stráže skoro rok mým vojenským doupětem a k protější hospodě Šumava, která byla nejoblíbenější nálevnou. Brrr, to už je 28 let. Ještě se pokochat výhledem na monumentální Javor, který jsme nedávno zdolali s bratrem na bajkách, koupit magnetku pro manželku a čelem vzad a mazat. Vyjet na rozcestí nad Rudu, navlíknout návleky na ruce a už to letí dolů civilizace. Původně jsem se chtěl vracet přes Nýrsko, ale o ten sjezd jsem se nechtěl ošidit. Cyklistický orgasmus, pořád 52x11, zatáčka, podřadit, zvednout zadek a honit auto do další zatáčky. Na Čachrově krátké mezipřistání, všude americké vlajky, vzít návleky na nohy a pokračovat v letu do Klatov. Autíčko s kozou poctivě čekají na parkovišti. Silnice i dálnice jsou volné a za necelé dvě hoďky sedím v obýváku. Manželka je vysmátá, jak si užila volný den, bašta voní na sporáku a v televizi řádí můj idol Jean Paul jako Policajt nebo rošťák. Kujwa, na světě je občas fakt nádherně.