Předpověď se vylepšuje a účast navyšuje. Co více si přát, než si na kruháku plácnout s kamarády a vědět, že dnes to zase rozjedeme do nejvyšších otáček. Jak sportovně, tak i společensky. Navíc se k nám přidají dva borci, co zrovna jedou kolem, takže 9 hlav se probíjí proti kolonám směr Petříkov. Turista odváží Piráta do úniku, ostatní opatně při představě dnešní porce. Údolím do Týnce v závodním kvapíku díky mašině z Petrovic. Profesor jede až moc defenzívně už s pěkným odlepem a čumí na nějaká nesmyslná data na budíku. Roviny a sjezdy musíme po kupě, tak ho hecuji, ať neplýtvá silami za skupinou.
Z Týnce háknu motorku Míru a nechám se luxusně vyvést na horizont i se skvěle jedoucím Pirátem. Kde je zbytek? Nálada ve skupině kvete, jak ta řepka vůkol. Na špic si vlezlo duo mistrů svých zemí, náš Luke v repre dresu a v SVK majstra dresu neznámý borec z kruháku. Má ale nádherného orange spešla a orange tretry, tak se snad ozve, ať mu doděláme jen hadry
. V Neveklově najíždíme na komunikaci číslo 105 a začíná cyklistická extáze. Silnice s IA povrchem, a navíc i bez provozu. Profil se houpe, snažíme se držet grupo kompakto, ale je to docela oříšek. Křečovice aneb Vesnička středisková. Zadní lavice Luke-Profesor si z toho dělají volnou zábavu. Před Sedlčany se loučí dvojka z kruháku.
My jsme odměněni zaplněným náměstím, kde nám celá škola mává na pozdrav! Vysoký Chlumec a Počepice, to je pro mě další tréninkový bod, kdy zkusím háknout Míru a dostanu se do red number. Podařilos se dokonale, děkuji králi Miroslave
Nezbedná dvojka Luke-Profesor chce oběd, takže jsou vysláni zkratkou na Orlík, ultras to mydlí stále po 105 do Milevska. Pirát s Baskem jedou famózně! Bufet v nákupní stodole a hurá na Zvíkov pro foto. Konečně po 100 kilometrech jsem svědkem ojedinělé události, kdy Turista pokyne rukou a uvolňuje špic. Na soutoku Otavy a Vltavy krásné panoráma a turistická známka pro Piráta. Točíme pravou na Orlík, projíždíme Nevězice a vzpomínám na mé pomaturitní srazy, ta knajpa na návsi toho zažila … Teď ve vzorném seskupení míříme na setkání s naší gurmánskou dvojkou. Tradiční řev pávů dokresluje náš hlasitý smích před zámkem.
Pak trošku zakufrovat, ale moderní technologie nás nakonec vrátí na původní trasu. Za Bukovany i gravel vložka s bahnem, za kterou se omlouvám, že jsem nezkontroloval při plánování trasy. Pak už let v divoké závodní lajně, to byl hodně opojný úsek. Nůžky se začínají rozevírat, Pirát s Baskem už nedokáží akceptovat nastolené tempo a já se k ním milerád přidám. Jak jsem se cítil do 150 km to bylo hodně povzbuzující, za to v dalších kilometrech to již byla velká bída. Oteplilo se, kvalita silnic šla dolů, nějak mi to prostě přestalo chutnat. Toužebně vyhlížím ceduli Štěchovice, kde plánujeme zastávku. Ono by to chtělo i dříve, ale v tomto kraji obchod ani pumpu nepotkáte, tak je tady krásně
Profesor s Lukem přešli z hluboké defenzívy do mohutné ofenzívy a laškují s Turistou. Vzadu v tabáčku si navzájem pomáhající čtyřka. Pumpa nahoře na Slapech a ochod dole ve Štěchovicích řeší akutní problémy. Ještě nás čeká Petrov z Davle.
Konečně sundávám spodní triko a jede se mi o trochu lépe. Vracíme se z toho ráje bez aut do děsivého provozu kolem Jesenice. Tvrdá příměstská realita. Osvěžovna v Rozkoši je pak svědkem zasloužené tiskovky. Díky všem, byl to skvělý kabaret, který se nedá naladit na žádné stanici, to se musí zažít. Všichni jste jeli parádně, mělo to břink!