Akce Večerní běh městem Čelákovice 2019

Akce Večerní běh městem Čelákovice patří do kategorie Triatlon, duatlon, běh. Datum: 2019-11-17.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Flyby

Výsledky: (délka 6,5 km)
Barbánek 23:11// 3:34 na km
Honzis 23:40// 3:38 na km
Kuře 23:47// 3:40 na km
Pimple 24:19// 3:44 na km
Camrda 26:14// 4:02 na km
Bobek 26:38// 4:06 na km
Dreamer 26:40// 4:06 na km
Kocour 27:14// 4:11 na km
Kapr 27:18// 4:12 na km
Pavel P. 27:21// 4:12 na km
Kolíkáč 27:22// 4:13 na km
Basko 30:40// 4:43 na km
Lucka 13:58// 4:39 na km (3km)

Historie: 2013 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018

• Barbánek – Orange lavina se valí na Čelej
  
  Orange lavina se valí na Čelej
  
  Snad už od pátku nastal ten starťák,jet do Čelej znamená jedno,hlavně se z toho neposrat a pořádně si to užít Večer pěkně zajít na pivko k Lípě Svobody a tam si přečíst jak Kajman píše,máš to tam kamaráde.Ještě vydržet neblbnout zítra a v neděli to bude bedna. A vůbec o tom nepochybuj! Když to výjde,tak se přijedu podívat a zafandit. Držím palce a přeju hodně štěstí!
  Tohle člověka dostane,když najenou někdo ve vás věří a tak to člověk bere jako závaznou věc. Dám si ještě jedno malé a jdu domů. V sobotu ráno máme přatelské proběhnutí s Pošuky 16km na kecačku. Neblbnu jsem úplně v klidu
  Neděle den D 30 let výročí od sametové revoluce a člověku dojde,jak to hrozně rychle vše uteklo,doufám,že i dnešní den rychle uteče a já budu sedět v autě směr Čelákovice kde ještě dostávám zprávu od Čespy,opět další přívál energie! To už ale stojím v budově gymnázia u registrace kde dostávám krásné číslo 55. A už očekávám ten orange zájezd z Prahy,vypadalo to,že vybereme celou startovku Vřelé přívítání a tisknutí pravačky to chceš pořád,Bobek, Kapr,Kolíkáč,Kocour,Basko,Dreamer,toho když vídím,tak mi příjde,že celou cestu jedl v autě lysohlávky prostě protančená noc udělá s tělěm své
  Nazout kecky a jít se trochu rozběhat s Kocourem a Kolíkáčem dáme symbolicky jedno kolečko jestli se náhodu nic nezměnilo potom se pozdravit s Kaprovic rodinou,Kajmanem který mi říká ještě nějaké moudra,pošli to tam a pak to udrž
  Kolíkáč mi říká co to tam dělá ten magor a kouká na Kocoura jak v boční ulici blbne,říkám mu učí se abecedu,ale zřejmě skončil u písmene A, záchvaty smíchu máme
  Koukneme se tedy na holky, zafandíme Lucce,Aleně a jdeme se svléknout do závodního. V šatnách potkáváme Camrdu s Kuřetem a jsme komplet. Kolíkáč do sebe tlačí gel a mě jestě v žaludku tlačí od oběda segedín se sedmi. Jdeme na start znamých tu je dost a nechybí ani Miloš Smrčka. Ještě skupinové foto pro místní tisk a mužeme se jít postavit na startovní čáru. Pěsti pro štěstí a už se začínám soustředit.
  Je odstrtováno a jak už mám ve zvyku letím v před,tepovka se pomalu zvedá a já si užívám chvilky slávy kde asi 3/4km běžím na prvním místě, tam mě dobíhá Miler a jde rychle dopředu,hákovat jeho nemá vůbec smysl, první km 3,19. Kopec se mi běží pěkně a pasáž od kebabu dolu k cíli take,tam člověk dostane příval energie od holek Kaprovic a juniora.První kolo mám za sebou a jsem na druhém místě,další příval energie od Kajmana,Kuřete,Camrdy a dalších to je nepopsatelné! Jenže také slyším hlasatele,že za mnou je početnější skupina vůbec se mi nechce otáčet. Zavaděcí kolo mizí s Milerem a druhý km 3,23 jenže to už se ke mě přiblížil Herel a záčíná mi utíkat úplně ladnymi kroky,když to vidím přepadá mě trochu bezmoc,říkám si buď nohama na zemi a né hlavou v oblacích. Jsem opět v Kaprovic zoně kde kde mocný křik dělá své až běhá člověku mráz po zádech. Druhé kolo na třetím místě a opět neskutečný příval energie jenže Herel tak 70m náskok. Třetí km 3,42 a já za sebou slyším dupání a známé kašlaní no ty woe mám už za sebou Smrčku a nebyl sám s ním Kupidlovský, jsem zlomený a nechám se wobložit. Schovám se chvilku za ně.Neřeším už Herela, ale tyhle dva,opět doping v Kaprovic zoně a třetí kolo na pátém místě. Čtvrtý km 3,43 to je prostě pomalý říkám si. Kopec podél hlavní a já běžím vychcaně za Smrčkou,ale když vidím,že mu naskakuje mezera musím reagovat a jit před něj. V hlavě si vzpomenu na jiné kopce které jsem musel drtit abych tam byl a tak zvedám tempo bolí to ale jinak to nejde,zatačka u kebabu a já si to za Kupidlovským pěkně mažu,chvilku se ohlíží snad abych mu odstřídal,ale to má smůlu, střídat mu nebudu a uteču mu,tohle bylo opět v Kaprovic zoně Najednou si všímám,že se přibližuji k Herelovi a třetí kolo probíhám s ním pod cílovou branou. Kajman a lidi povbuzuzují, za chvilku cinkne pátý km 3,32 no to mě poser já fakt zrychlil. Běží se mi v tu chvíli dobře a v hlavě šrotuje,tak kde to udělám,jediná varianta kde si věřím a jsem silný,tak v kopci. Kolem alberta ještě spolu skočit na silnici a pomalu se připravovat na tu bolest která zanedlouho příjde Jen co proběhneme zatačkou a začne se to zvedat začnu se mačkat jako citron,plnými doušky lokám Čelakovický vzduch a pomalu se Herelovi začínám vzdalovat,myslím na všechny Šlapky co tu dnes jsou a bojujou někde za mnou a je to pro mě vlastně i povinnost ukázat světu na stupních ten nej dres,protože si to všichni zasloužíme Těsně před kababem cinkne šestý km 3,36 zatáčka a 500m k cíli už nevnímám nic,jen jedno,že druhé místo už nepustím. Nechávám tam úplně vše a při průletu cilovou branou s rukama nad hlavou zařvu na celé Čelej. Jsem neskutečně šťastný,že se to týmově vše povedlo!!! Kajman byl první gratulant,děkuji Ti od závodníka jako ty si toho velice cením! Odevzdám číslo a jdu se podívat na neskutečný finiš Šlapek. Byla to famozní podívaná,jak tam každý z vás nechal vše!!! Jsem hrdý na vás!!!
  Jediné co mě mrzí,že jsem nezažil tu srandu kolem Kolíkače,ještě,že bylo aspoň vyprávění co se tam dělo
  
  Honem se jít převléknout a zpět na start at vidime na vlastní oči jak běhá elita. Tohle je uplně mimo mé chápaní co se na trati dělo a s jakou ladností běžela první dvojce. Kuře si to pěkně dával a za ním Honzis a Kapr junior. Camrda pěkně na samotku aspoň mu nikdo nemůže říci,že běží vychcaně
  Tři kola tak nějak stejný a na závěr jdeme k cíli,kde nejdříve čumím jak si to rozdávají ti dva o první a druhé místo,další pro mě nepochpitelná věc jaka to byla rychlost.
  A pak popravu v přímém přenosu jak Honzis zařízl Kapra a Kuře . Camrda to dal krásně a nevzdal,to se cení nejvíce !!!!
  Mělo to prostě Grády
  
  Teď se už nejvíce těším na teplého buřta s hořticí a jako bonus jestě chlebíček. Nálada všech je perfektní. Vyhlášení bylo pěkné,kolo nikdo nevyhrál a já se těším až si cestou domů koupím Plžen,protože Bobkova provokace s poloprazdným pulitrem byla na místě,však si to za ten výkon zasloužil
  
  Kamarádi děkuji vám za pěkný nedělní podvečer,bylo to úžasné. Ještě jednou se klaním před vašimi výkony.
  Myslím si,že to bylo pěkné 30 leté výročí.
  
  Poděkování zaslouží nejvíce organizátoři,děláte to pěkně
  
  Tak někdy opět v keckách
  
  
  
• Bobek – Není důležité vyhrát, ale zůčastnit se.
  
  Tak nějak se to často říká. Marcela z Krkonoš by možná řekla: klišé.
  Klišé, dnes, za mě: rozběhnout, pozdravit, rozestupy, nástup, docvaknout. Podobně jako před startovní čárou klišé na rukou: ,,chytré" hodinky.
  
  Potěšila mě účast, ikdyž jsem čekal větší. V práci zjišťuji jak velký počet kolegů se věnuje běhání a tak neváhám a rozesílám událost do firemních kalendářů a pravidelně aktualizuji. Přesný počet nevím, ale něco přes deset by to dalo. Jistých odhadnuto šest, ve skutečnosti dorazili dva.
  Největší ,,eso" v sobotní podvečer tunní svou stravu 50km během Litoměřice-Děčín v tempu 6:02/km! Říkám si, co se v člověku musí všechno odehrát, aby ze židle s prstem v nose udělal něco takového...
  
  Z klubu je přihlášena méně početná stálice běžecké scény, včetně největších favoritů posledních dnů. A tak se z hecu přidávám do prezenčky. Hodinu před startem se vše mění, ti co neměli přijet přijedou, působí to zamotaně, ale účast se zvyšuje, navíc tak o skvělou zábavu není nouze. Jsou zde i tací, kteří působí jako by za celý den vypili jen brokolicový vývar, nebo celou noc randili s holkama na disco; i ten nejlepší, jehož první dvojčíslí tepu ve špičce může v leckom navodit konce ranní směny.
  
  Všechno co bylo potřeba už ostatní napsali. Zdali bylo něco potřeba zapnout, ne hodinky, ale mozek. Aby to vše pobral, podpořil, aby si užil. Tak nějak to s Milošem chodilo na hodinách tělocviku; atmosféra, nadhled.
  
  Jak se píše výše: ikdyž se to nepodařilo jak člověk chtěl, bylo dobré tam kvůli té kakové chvilce být
  
  Za vším hledej souvislosti, tedy pokud jsem někoho nezmínil, byl zmíněn ve čtvrtém odstavci v první větě.
  Děkuji, všem děláte to dobře!
  
  
• Dreamer – 30 let svobody v Celakovicich
  
  Vecerni beh mestem Celakovice je tradicni 6,5km zavod, ktery se kona vzdy na statni svatek 17. listopadu, letos to tedy pekne vyslo na vyroci 30 let svobody. To jsem nicmene zacal oslavovat uz nocni Trancenation party v Mecce, ktera se podle ocekavani protahla do brzkych rannich hodin, spat jsem sel v 5h rano. Pred devatou budicek, o kvalitne spanku radsi nemluvim. Dalsi dve hodiny venuji priprave veci do prace na dalsi tyden, protoze mam v tydnu skoleni, takze abych vse stihnul. Pocitam ze se mi to protahne i do odpoledne, jeste si vnitrne pochvaluji, jak jsem moudry, ze se mi nikam jit behat ani nechce a netrapi me, ze neuvidim kluky z tymu a nezaziju tu atmosferu, coz je vec, o kterou bych jinak nerad prisel. Nicmene prace mi jde od ruky, asi jak je jste clovek rozjety po party, takze najednou to vypada ze mam odpoledne volne.
  
  Po poledni si na hodinku zdrimnu a kdyz se probudim, vidim ze venku je krasne teplo skoro 15st a slunce sviti. Do toho pise Camrda ze odvazi kluky v 16h na zavod. Tak mu napisu, jestli ma jako misto, cimz vim, ze si na sebe siju bic. Ale co, zprava poslana, misto je. Jdu se pro jistotu na hodinku vyjet na Modranskou na kole, abych zjistil, jestli budu schopny alespon nejakeho vykonu. Jede se mi pekne, takze jen co se vratim, hned specham na metro na misto srazu. Zmena planu, bere nas Kocour, je tu Kolikac a Basko. Pulhodinu v aute vyuzivam ke kratkemu klimbani, ale zaroven si vybavuji, ze podobne to bylo pred tremi roky, kdy jsem tenhle zavod take bezel. Cesta utece rychle, registrace, prevleknout se, odevzdat tasku s vecmi Jane od Kapra a jist se rozbehnout. Poprve mam na sobe tymovy bezecky dres, ktery uz mam asi dva roky, ale az dnes jsem ho rozbaloval a odstrihaval visacku. Naposledy se napit mixu kafe a iontaku. Jako nohy citim, unavu taky, ale jinak se citim fajn, takze se na zavod docela tesim a verim si na slusny vysledek.
  
  Odstartovano a hned prvni metry me privadi zpet ze snu do reality. Barbanek mizi s celem, Kapr mi take utika, vlastne vsichni bezi nejak moc rychle od prvnich metru, jak je to mozne? Za zady citim Kolikace, kus prede mnou Bobek. Zustavam ale v klidu, proste jak jsem unaveny, tak tam nedam nejake super tempo od prvnich metru. Urcite se bezi hluboko pod 4min / km a to ja moc letos nebeham. Bezi se 4 kola, rovina, trochu z kopce, do kopce, z kopce, rovina. V druhem kole se zabuduji do dvojicky, trojicky, nasledne jsme ve ctyrech. Bobek porad na dohled, Barbanek nekde bojuje o bednu, Kolikace s Kaprem uz za sebou neslysim ani necitim. Pri kazdem prubehu cile nas zname i nezname tvare krasne povzbuzuji, je radost to slyset. Pocitam ze bychom ve skupince mohli par borcu pred nami docvaknout, ale ani ve tretim kole se rozestupy nezmensuji. Bobek bezi ve dvojici, pak sam. V nasi skupince bezi jeden chlapik pekne do kopce, ale jak to zacne klesat, tak vzdy zvolni.
  
  Neda se svitit, v nabehu do posledniho kola musim jit na celo a bezim srot co to jde. Trham tak nasi skupinku, v pulce okruhu ve stoupani jsem kousek za Bobkem. On o me nevi, ani se neotaci. Vidim ze kdyby se pokracovalo vic do kopce, tak by mi to sedelo vic, ale konec je z kopce a rovina. Jdu pres Bobka, ktery dle ocekavani kdyz me zaregistruje, zkusene se za me zahakne. Uz vidim cil, rikam si ze by to mohlo vyjit, ale Bobek preci jen posetril par sil a zaslouzene jde preze me, vic uz jsem ty nohy roztocit nemohl. Krasny zaver, ten pocit, kdyz tam clovek necha vsechno. Za chvili dobiha Kocour, Kapr, Kolikac. Rychle se prevleknout do tepleho obleceni a jit fandit klukum v mladsi kategorii, kteri maji oddeleny start. Je to poucne sledovat elitu z Ukrajiny, ale i nase kluky Kure, Camrdu a Kapra juniora, jak jim to beha a jaky maji bezecky styl. Celkove to byl paradni vecer, jak jsem rad, ze jsem do Celakovic nakonec dorazil! Clovek si rekne ze je to jenom kolem 25min vykonu, ale ve finale je to zazitek podobny jako kdyz jedete 200km maraton na kole.
  
  
• Honzis – temný mač jak prase
  
  Sobota ve znamení tvrdé 18ky v Berouně, nějak mi to úplně nechutnalo a v neděli jsem se cítil dost marnej, takže před Čelákovicema jen hodina na rozjetí na crossu. V pět na místě, dobíhaj holky, za chvíli pohled na elitu jako Smrčka, Beshir, Miler a plno šlapek. S foťákem sleduji dění jen 2rundy - Barbánek neskutečně, Bobek drží pozice, rychlík Dreamer a pak poblitá banda Neskutečný co si prásknul Miler - sólo za 20:54 - to samý co taktizující Ukrajinci v mlaďochách. Barbánkovi jsem už nevěřil, ale vykouřil i Herela s desítkou za 35! No tvl, na to fakt nemám. V cíli zařízlej Kolík s prochcaným dresem jak na Pustevnách při Beskydu a Kocour lízající asfalt, trošku je to asi bolelo
  Rozklus v nových Asics Trainer 24 - vyndal jsem je dneska z krabice a hned si je nechal, seděj dobře. Nicméně pohled na Ukrajince co si dávaj rovinky v tempu jak Maslák čtvrtku na dráze poněkud sráží ego Kuře vypadá jako vždy nabušeně, do toho Hárny, ...
  18:15, vyrážíme, ihned náznak křečí do obou stehen - to nepůjde, radši v "klidu", srovnávám se až za zatáčkou, v kopci s Kaprem juniorem, fouká jak kráva, nechávám si trochu rezervu, nohy se dostaly do provozní teploty a v padáku se cítím kupodivu docela dobře, nicméně všici kdesi daleko vpředu S mladým Kaprem se protočíme ještě v 2.kole, už si trochu dávám, ale furt tam něco nechávám, nechci chcípnout. V padáku do toho zase trochu šlápnu a Kuře je sice daleko, ale ještě to nevidím úplně prohraně. 11:51, pod 24 to vyjde, když nechcípnu ...
  Třetí runda, není nač čekat, lehce se přibližuji Kuřeti, smog se valí do plic, v padáku si vychutnávám krásný pocit z nevymlácených bot. Čtvrtá runda a Kuře k večeři Zvolna doběhnout, prohodit obligátní "py*o", lehce osmahnout v kopci, na horizontu přidat plamen a v seběhu pořádně ožehnout kůrčičku, neb na krátkej finiš bych neměl, takhle na dlouhej si věřím, padám do cíle ve stavu totální hrana - 3:15 poslední pětistovka! Nohy jdou, jen to nepos*at, hlavně ne křeč no a závěr už pro diváky Aspoň jsem mu oplatil loňský rok. Dnes 23:40 - dobrý, byť Barbánek mi nadělil půlminutu a Smrčka zas vteřinu Na Hárnyho 20sec, musím to brát realisticky, na víc nebylo.
  Vyhlášení top 10 - jsem 7mej v mlaďochách a odnáším triko, čaj a nějakou mast. K tomu buřt, chlebíček, za páďo fakt luxus!
  
  
• Kocour – Čelákovické kotrmelce
  
  Všechno jinak. Přes týden se mi drží rýma a bolavej krk, v pátek přestávám simulovat a rovnou prozkoumání trati trailu v Závisti s Mírou, běží se hezky, je krásný počasí, v neděli ráno 18 volně s Veronikou, takže to musím Čelákovice dát, protože jinak bych byl za kecala.
  Nakonec řídím a cestou jsem úplně na pohodu, jsou důležitější věci než nějakej závod. Důležitý je bejt v partě a třeba dělat co vás baví a taky zdraví. Jasnačka klišé musí bejt.
  Loni jsem to tady dal za 3:54/km nebo lépe a podium uteklo o pár vteřin, letos to nedopadne, to vím, ale chtěl bych 4:15 a běžet s klukama.
  Co však Šlapky předvádí, to je neskutečný. Mizej a já na to se*u, háknu se po 200m až za Pavla Prchala, snad se nebude koukat na můj tlustej zadek, jak kdysi vtipně vzkazoval. Po prvním km se trochu nakloním a v seběhu docvaknu si Kolíkáče a Kapra (při rozklusu jsem si na stejném místě dělal legrácky, realita je trochu jinde. Kluci zatím běží okolo 4min na km a to mi tak, tak vyhovuje. Dreamer na dohled a Bobek někde před ním. Na 2km zvolníme a přes nás jede Pavel. Je mi jasný, že naše orange je pro něj jako rudá pro bejka. Trochu díra, ale zalepím jí a ukazuju Kaprovi, ať se schová. Ostatně běží profesorsky a v pohodě. Před závodem bych si tipnul, že to nevydrží, ale teď to vypadá, že nejslabší z naší skupiny je Kolíkáč, kterej ale furt mele pantem a nádherně provokuje. Poslintanej jak boxer před miskou, vykřikuje hlášky, které by se měli tesat. Je to nádhernej souboj a mě to vůbec nechutná. Intenzity jsem netrénoval asi 6 měsíců a teď sklízím, co jsem zasel.
  Pozice vyklízet nechci a modlím se. Třetí kolo nějak přežiju, ale už se dejchá blbě. I Kapr funí. Pavel nastupuje a do konce už jen km. Kolíkáč blábolí nesmysly, asi neví, že to doběhne s náma. Lepím díru, ale nějak to nejde, Pavel si vybral správný okamžik. Kapr zapne turbo a má ho, já vidím díru 10m a rozmýšlím co s tím. Nakonec jsem běžel posledních 600m v tempu 3:39 a stihl Pavla i Kapra (toho asi o 1m). Kocourova klasika zhroutit se v cíli a přemýšlet, jestli mám vytáčet 155 i s koronárkou, ale na to nebyla síla.
  Hele přežil jsem to.
  Všichni výteční a některý extratřída (Barbánek).
  Honzis předvedl v mladejch neskutečný kolo a půl, Kuře na samotku s rozvázanou tkaničkou, mladej Kapr těsně za podiem a Camrda pod čtyři, ale předeběhl ho nějakej 12ti letej kluk.
  Jsem strašně rád, že jsem šel a nakonec jsem byl o 30 vteřin rychlejší než jsem plánoval.
  Asi mě to zase začne bavit!
  
  
• Kolíkáč – Skupinová show!
  
  Letos chabé běžecké kilometry, stále stejná písnička jako každý rok, nedokáži se vůbec přinutit do rychlejšího tempa. Ale závodnický červ furt hlodá, s Běhnami se snažím držet tradici výběhů v úterý a čtvrtek, díky Kuřeti nové kecky, prostě z toho ještě nechci úplně vypadnout. A navíc můj vzor Kapr, který letos do běhu neskutečně dupe, závodí málem každý víkend a parádně se zlepšuje. Dokáži se ještě zmáčknout a uhákovat ho? . Do Čelej chci co nejvíce Šlapek, s nimi to má vždy říz! Nechci se tam někde plácat na samotku kolem dokola, čumět na hodinky kolik běžím a marně se nutit ke zrychlení. Dávno už to vím, že potřebuji skupinu, souboj loket na loket, slyšet dýchání kolem sebe, vyřvávat euforické hlášky, reagovat na zrychlení v grupě a nejlépe mít kolem sebe oranžovo… zažít prostě skupinovou show! A pak je mi úplně jedno, jestli běžíme o poslední flek
  Každý řeší svoje problémy, každý si peče svoje berličky, aby se pak o ně mohl v případě neúspěchu opřít. Taky si je upeču, oslava výročí svobody začala u nás v neděli brzy ráno rodinnou procházkou po stopách revoluce z Albertova na Národní a využití voucheru v kavárně Slavia s fitness snídaní. To ještě bylo v pořádku, ale vše jsem zabil obědem na Jižňáku, kde jsem dal vepřo knedlo zelo pivo. Doma pak odpolední spánek a v 15:15h. s hrůzou vstávám, co se děje. Ještě pár zmatků s dopravou, jelikož jsou tu „nečekaní“ účastníci toho čelákovického matche. Kocour to zhraňuje svým autem a v povznesené náladě to mydlíme společně s Baskem a Dreamerem na start. Tam již Bobek, Trungy, Kapr a Barbánek nažhavený jak letlampa, tak s ním a s Kocourem oběhnout jedno kolečko na zahřátí.
  Týmový duch sestoupil mezi nás, tvoříme nepřehlédnutelnou skupinu, která nastavuje svoje vychrtlá těla fotografům. To již dorazil i Camrda s Kuřetem, kteří si to prásknou mezi mlaďochy. Běžím v nejlehčí variantě, počasí vyšlo skvěle. Start! Čumím jak vrána na ten plnej knedlík, který hned od startu nastavil Kapr. Ty wole Karle tohle ne, vždyť s námi běží Dreamer a na dostřel je Bobek! Tohle nemůžu dlouho vydržet! Kocour za námi, a i náš velký soupeř Pavel Prchal, se kterým je to tady již tradiční skupinová paráda. Letím za naší sojovickou Běhnou a stále nevěřím svým očím. Kapr stále zavěšený za někým v těsném háčku, ani jednou nevystrčí ploutev na vítr. Na rozdíl ode mne, který stále stahuje malé díry, které naskakují.
  Tělo v jiném časoprostoru, jen vydávám hektické funění, ale furt bráchu držím. První okruh za námi, Camrda s Kuřetem a Kaprovic family vytváří v každém průběhu neskutečné peklo, které dodává sil. Dreamer s Bobkem už nejsou vidět, za to zezadu je tu drtivý nástup Pavla a Kocour mi dýchá na záda. Řvu na Kapra, Karle hákuj! Kopec k vlnitému plechu bolí, ale jsme stále kompaktní, konečně na chvíli před Kapra anebo běžet vedle něj. To, co jsem si přál zažít, je tady! Euforicky se cpu na čelo před Pavla s hláškou, tady si tempo budou určovat Šlapky! No má to atmošku jako hrom, grupa jako na kole, hecujeme se navzájem, každý má světlou chvilku a tahá tempo skupiny.
  Poslední okruh a přestávám si věřit do posledního brdku, ale když Kapr zahlásí, vždyť je to jen kilák do cíle, ajooo!, tak se znovu zakusuji na chvost grupy a chci to s nimi. Pavel nastupuje, už se zdá, že odběhne do svého vítězného cíle, ale to Kapr s Kocourem nedovolí. V mírném klesání do cíle zařvu na Kapra, Karle dávej! a on bezezbytku plní můj rozkaz Napálil to takovým způsobem, že mizí v dáli, Kocour bez problémů s ním, jen já tu zůstávám neschopen reakce. Ještě by to chtělo Pavla skočit, ale to už nedám. Dal to parádně, gratulace, ani jsem nevěděl, že už je v kategorii 60+ a užíval si podium hned za legendárním Smrčkou.
  Oranžový hlouček má pod sebou kaluže endorfinů, zážitky jen plynou! A máme tu i pódiovou radost v podobě Barbánka na druhém fleku v kosmickém tempu, fakt neskutečný! Navléknout na sebe všechny vrstvy a zafandit mlaďochům. Jó všichni tady nechali, co v nich bylo, o to je ta nálada povznášející. Povedlo se to moc, děkuji všem!