Akce Českobrodská vánoční desítka 2019

Akce Českobrodská vánoční desítka patří do kategorie Triatlon, duatlon, běh. Datum: 2019-12-22.

:: Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Foto :: Flyby :: Fotogalerie

Výsledky: (délka 10 km)
Barbánek 36:28 // 3:38 na km
Honzis 37:20 // 3:44 na km
Kuře 39:16 // 3:55 na km
Malina 39:16 // 3:55 na km
Pimple 39:52 // 3:59 na km
Pirát 40:04 // 4:00 na km
Líba 40:05 // 4:00 na km
Kocour 41:09 // 4:06 na km
Camrda 41:18 // 4:07 na km
Pavel Prchal 42:25 // 4:14 na km
Kolíkáč 42:55 // 4:17 na km
Bobek 43:02 // 4:18 na km
Kapr 43:06 // 4:18 na km
Basko 46:21 // 4:38 na km
Nick 47:20 // 4:43 na km
Profesor 49:30 // 4:57 na km
Lenka Bartošová 50:09 // 5:01 na km
Luke 50:10 // 5:01 na km
Lucka 50:55 // 5:05 na km
Karolína Kerplová 55:10 // 5:30 na km
Balu 1:14:32 // 7:27 na km

Historie: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018

• Honzis – zimní MS na 10km
  
  Některé akce jsou prostě kultovní, asi jako Vánoční 10ka v Českém Brodě, letos jako obvykle zimní MS na silnici na 10km Vždy se to sem sejde, konkurence velká a atmoška výborná!
  Ráno začalo přesunem na kole - pro změnu 1C, mlha a sra*ky, do toho posypový vůz se solí. No, těch 16km jsem si moc neužil a do vlezlého počasí se mi ani nechtělo jít rozbíhat. Zkrátil jsem to na kilák.
  Výstřel a hned mazec, všichni přede mnou, Kocour pádí jak k ohni, Kolík kdesi vpředu nahání Kapra, no jsem úplnej lůzr a to na hodinkách vidím 3:35/km Naštěstí jako obvykle lidi chcípou už tak na pětistovce a já se procpu drobet dopředu za záda nej ženy Havránkové. Následuji ženský zadek, míjím rakeťáka Malinu, co si práská jak za starých časů Mít to 3km, tak mě vykouří V dáli Barbánek, na něj fakt není, ale ten obr Šára v tílku je velkou motivací. Havránková drží dobré tempo, nejdu úplně hranu, ale cítím, že na víc prostě není. 3ka těsně přes 11, to je dobré, na 4km už jdu před Danielu a jsem v grupě se Šárou, kterého nechávám v brdku k otočce za sebou. Mezitím pozoruji čelo, jak to mastí dolů. Chudák Miler až čtvrtej, dneska to je nabitý! Já nejsem ani v top 20 a přitom otáčím za rozumných 18:46. Ihned potkávám Kuře s Malinou, démona Líbu Janouška, Camrdu, Kocoura, Kolíka, Kapra a další. Trocha euforie a poslat to dolů jak to jen půjde. No, moc rychle to nepůjde Bolest se dostavuje celkem rychle a vzdálenost do cíle se moc nekrátí. 7ka dost přes 26, to bude boj aspoň o 37půl! Km sypu něco přes 3:40, líp to fakt nedávám, nikomu se neblížím, každej jde svoje, taková časovka, bolavá. Konečně jsem v Zahradách, Barbánek už v nedohlednu, mě ještě přejede jeden obživlý týpek. Na 400m vzpruha od kluků z Bike-Fora a jakýs finiš, teda dost v uvozovkách 37:20, tak nějak jsem to čekal, 21.místo značí konkurenci, od Milana Janouška 5minut rychta Za chvíli už zdrcující doběhy Malina, Kuře, rakeťák Kocour, poblitej Kolík, co si dal Kapra k obědu, Pavel Prchal se zkřivenou držkou atd atd. Pak ještě rumovo-perníková euforie uvnitř kempu, hlášky, fotky, jo dneska to bylo zase velký! Dík všem že dorazili, 180běžců takhle před vánocema, super účast! Domů to nějak domotám bahenním Polabím a zas si můžu říct, že by to chtělo příště rychlejc
  
  
• Kocour – Českej Brod - malej mord
  
  V Brodě jsem před lety běžel svoji první desítku, myslím závodní desítku. Loni jsem vynechal a letos jsem si chtěl napravit reputaci a poslední závod tohoto roku absolvovat právě zde. Účast neskutečná! Běžecká esa stála frontu na sichrhajsky i na wc a já byl úplně v klidu. Vychutnával jsem si ten pocit "oranžovo kam se podíváš!" Už v autě byla prdel neskutečná. A hned 5ti násobná. Vono totiž bejt na pár metrech čtverečních s Camrdou, Kolíkáčem, Kuřetem a Malinou, to vám slušně napumpuje břišáky a bránici. Tomu se neubráníte. No hele nebudu jmenovat byli tam snad všichni, včetně nabušeného Barbánka, Kaprovic běžecké rodinky, Honzise Profesora, Piráta, Balua, Nicka a dalších a dalších.
  Rozklusat, omrknout s kým případně a za kolik, koho nechat za sebou a hlavně doběhnout tak, aby sakra vyzbyl nějakej perník s čajem a rumem, když už dnes neřídím.
  Na fotku do první lajny, zkontrolovat hodinky, v duchu se pomodlit ať v krátký-krátký není zima a start.
  Letí to neskutečně! Jsem asi stej, všichni přede mnou a to jsem startoval ze 4 brázdy. Kapr s Kolíkáčem 10m přede mnou a trhaj novej asfalt. Honzis tradičně zezadu a po 100m nasazuje tempo 3:30 a mizí. Kuře dělá vodiče Camrdovi na 39:59 a taky mizej. Howadaaaaa moooooc! Křičím na Kolíka, kterej s bráchou ukusují první km za 3:49. Tepák nemám, snažím se myslet na techniku a na to, že těch včerejších 24km v terénu byla jenom taková procházka, co moc neunavila. Hlava je silná a po patnáctistovce předbíhám (zběsilé tempo už opadlo) KA-KO. Ukazuju ať jdou do háku, protože už se to dělí a nikdo nechce běžet na samotku. Nicméně kluci se nechytli. Odlepuji se a snažím se stahovat. 2km už přes 4min. Slyším funění a přistoupím si za nějakýho duatlonistu z Krkonoš. S ním už je to zase mimo komfort, ale je to závod, tak co. Vykouknu a tvl. Camrda vypadnul od Kuřete, co se děje?! Na 3km ho máme a já si k němu přesedám a zvolňuji. Ani nedutám, jsem na hraně a 7kiláků do cíle, to je děsivý. Spolu až na obrátku a ikdyž běžíme pomalu, tak si musím dávat majzla, protože co chvilku díra na zemi i od Camrdy. Prostě neudržím pozornost. Povzbudím Barbánka, tuším, že běží o bednu v kat. No tvl to je fofr! Na půlce točíme s Camrdou pátej km za tragickejch 4:21. On to ví, já to vím a nic s tím neuděláme. Hned za náma zbylé šlapky. Jo a před náma díra, kde někde v dálce na pohodu Malina s Kuřetem, jo a taky Pirát, kterýmu bouchly saze hned po startu!!! Čekáme na zázrak cestou z kopce, ale je to následně 3x výsměch za 4:11. Přesto si nevystoupím a snažím se dodržovat za Camrdou vzdálenost, krerou mám naučenou z auta, kdy on řídil a já se za ním loktoval s Malinou a Kolíkáčem.
  Trochu fouká proti a mně je v jeho stínu relat pohodlně.
  Na 7km málem odpadám, ale zalepím to. Taky mi přijde, že Camrda občas zkouší cuknout, ale tady to není jako na kole. Celkový průměr spadl na 4:09/km. Devátej jsme o kus rychlejší, je to tam trochu dolů. Už jenom 1.000m a cíl. Jdu vedle Camrdy, ale zrychluje, tak se zařazuju. Když vidím první zaparkovaný auta nastavím tempomat na 3:10 a zmáčknu start. Přijde mi to jako v hvězdných válkách. Najednou jsem skokově v cíli a Camrda hned za mnou. Díky moc ... a díky němu mám na této trati osobák. Byla to moje třetí nejrychlejší desítka, kdo by to byl před startem řekl! V momentě dorazí zbytek šlapek a pak zvesela počkat na vyhlášení. A perník zbyl! Navrhuji přezkoumat výsledky, ptž, Barbánek je až 5. 🙄😓
  I to dokládá to, že byla konkurence jako svině.
  Tak zase za rok, to budu odpočinutej 🤘💪 a nepoběžím takticky!
  
  
• Kolíkáč – Eroticky potřísněná brada
  
  Od listopadu zkouším zase absorbovat nějaké běžecké kilometry, přeci jenom ty vzpomínky na matche v keckách jsou stále živé a silné. Touha být u toho, zase se kočkovat s nějakou stejně vyladěnou Šlapkou, zažít starťák a cílovou atmosféru mezi orange kamarády. Kapr letos udělal pořádný výkonnostní skok dopředu, ten je moje motivace, že to ještě nesmíme zabalit. Čelakovický „temný mač jako prase“ (díky Honzisi), mi jasně ukázal, že Kapr opravdu v keckách lítá jako nikdy. Stěží jsem ho hákoval, a navíc v cílové rovince mi ukázal záda. Takže motivace na Brod byla jasná, uhákovat ho až do cíle! No jo, ale plány berou za své hned v týdnu po Čelej, večerní výlet s raketou Jirkou M. mně přivodí do levé hýždě bolest, po které pak 14 dní málem nemůžu ani chodit, natož běhat. Místo toho, abych se pokoušel zrychlovat kmitání svých nohou, tak si párkrát povozím raději zadek na sedle. Až týden před Brodem trochu popobíhám, a raduji se z toho, že nic nebolí…
  Slibovaná účast Běhen je velkolepá, vypadá to na náš rekord na tomto vesmírném mistrovství. A taky že jo, už jen cesta v autě s těmi kobylkami okolo mě, brala za srdce, tyhle orange flashbacky prostě chceme! Kuře na Malinách opět v týmových dresech s číslem na hrudi, už jen kvůli nim dvěma to stojí si potřísnit bradu. A na prezenci tomu dodává korunu nažhavený Barbánek, pro kterého je to domácí půda, ve šlapkovském chodí i spát a rychlostně bude dnes sahat po stupních nejvyšších. Neskutečný, kam se dostal za těch pár let, je to další příběh, který skvěle zapadá do toho našeho společenství.
  Plácnout si dlaněmi s týmovými kamarády a narvat se do první lajny pro velkolepé foto. Prásk! Stihnul jsem jen zmáčknout hodinky a hned vystřelit v tom davu dopředu. Připadá mi, že se plazím jako šnek, bere mě to zprava zleva, ale pak zpětně vím, že jsem to přepálil, do pravého stehna naskočila menší křeč a vlevo mě píchá v boku. Parádní dva pocity bolesti hned po startu mi sráží sebevědomí. Ale Kaprův zadek je velké lákadlo, jen tupě magnetizuji a s hrůzou vnímám vibraci hodinek, že máme teprve 1 km za sebou. Ještě nekonečných 9 000 metrů, to nemůžu dát! Na dostřel stále Kuře, který běží na 40 minut, tohle je prostě móóc! Konečně jde Kocour přes, hlásí něco o howadech a ukazuje, ať ho hákujeme.
  Tak na Tebe, stoupačko, teď fakt nemám ani pomyšlení, vždyť já nedoběhnu ani na obrátku, Kapr mě brzy „vysadí na kruháku“ (díky Luke a Karolíno). Bolest vpravo, bolest vlevo neustupuje, ale naštěstí se nezvětšuje, hlasitě odfrkávám a hekám, až z toho mají, nás předbíhající soupeři, leknutí. A je tu Pavel Prchal s hláškou, že nám bude teplo v těch dlouhých – dlouhých… ale ani ten mě nevyprovokuje, abych vystoupil z Kaprova stínu a zkusil to s ním. Hlava je prostě stále nastavená na bráchu, jsem vlečen, jak auto do servisu. Vedle nás jede doprovodné kolo Turisty, který hlasitě povzbuzuje, díky Míro! Chvílemi i vypadávám z háku, naskočí 1-2 metry, které pak pracně zase stahuji. Konečně proti nám čelo, borci běží dlouhými mílovými kroky, úplně se vznáší, jaký to rozdíl oproti mému dupotu. Blíží se pro mě spásná otáčka, jsme aspoň v půlce, běží mě hlavou… Ale před tím, ještě povzbudit naše borce, kteří to již drtí ve velkém stylu k cíli. To dodává sil! A po otáčce zase naopak vidět tu oranžovou armádu, kterou máme za sebou. Jó je to velký!
  Tělo si konečně nějak zvyklo na tu čočku, kterou dostává a začínám se přemlouvat, ať aspoň na chvilku jdu před Kapra a potáhnu mu špic. Stále si ale vůbec nevěřím, v hlavě myslím na křeče, které určitě přijdou, ale co, nemám co ztratit a jdu to zkusit. 3 000 metrů do cíle, ten bráchův zrychlený dech na mé záda má snad nějaké léčivé účinky! Začíná se mě běžet čím dál tím lépe, v dáli ještě vidět orange Kocoura, pak za ním Pavla Prchala v trenýrkách a bláhově si myslet, jak jim teď dojde a my je přeletíme. Ono snad to pořekadlo, když nemůžeš, tak přidej, funguje! Hlava v jiné galaxii, a do toho hlas Bobka, který je taky těsně za mnou. Tak to začíná mít grády! 2 000 metrů do cíle, před nás jde borec, za kterým se ale nedá běžet, ten snad ty hadry nikdy nepral! Úplně se mi navaluje, tak zase před něj a začínáme se kočkovat s Bobkem. Teď už nad ničím nepřemýšlím, tělo drží, žádná bolest, jen opojný stav z toho šrotu. Jeden rybník za námi, cyklo skupinka Bike-Fóra povzbudí a pak těsně před cílem i vyklusávající se Barbánek, který spustí na mě příval orange energie. Tak pro tyto chvíle stojí běhat, díky!
  Moje ústa a brada s bílou pěnou se změnila v erotickou podívanou, tak to tady máte Šlapky za to všechno! V cíli vymleto, belhám se do klubovny na čaj, rum a perník! V chumlu kamarádů to nemá chybu, tohle je prostě šlapkovský mistrák se vším všudy! Díky za něj!
  PS
  Kapře, díky za motivaci a díky za hák! Skláním se před Tvým výkonem!
  
  
• Luke – Kruh se uzavřel
  
  Vánoce 2015 a Mizuno Waverider v bílo-oranžové barvě mě měly podpořit v úsilí přinést trochu sportu do mého života. To se dařilo dva měsíce než zlomená čéška dala stopku. Pak to šlo ráz na ráz, měsíce nic nedělání, parodie na rehabilitaci, aspoň jízda na kole, zkusit běžet a zjistit, že to pořád není ono a tak pořád dokola až nad tím během lámu hůl. A pak je tu prosinec a pár výběhů s kamarády a neustálý poslech legendy o mistrovství vesmíru.
  Najednou stojím v Brodě na startu, fotíme se, na nohou ty stejný boty. Podle Garmina už solidně zajetý, za 4 roky pěknejch 244 km a teď mám přidat dalších 10.
  Kruh se uzavřel. Já běhám a vlastně mi to ani nepřijde divný a docela se těším. Jen vědět jaký zvolit tempo...
  
  Fotka v první brázdě a pak odsun trochu vzad, přece jen mám strach, že by mě mohl dav ušlapat. Než ale vyřešíme, jestli pátá řada stačí, někdo vystřelí a dav se dává na úprk. Ježiš, dyť já pořád nevymyslel jak to chci běžet. Panika - že všichni zdrhaj - a tak zdrhám taky. Po chvíli mi dochází, že lidi s kterýma se dnes rozhodně měřit nechci, mi moc neutíkaj a tak sem se asi nechal nachytat a přepálil začátek, jak kdyby o tom nikdy nikdo nemluvil... Problém číslo jedna, cyklogarmin neukazuje tempo, takže vím prd jak rychle běžím. Problém číslo dvě, kromě přepálení tempa, každej návod pro začátečníky zmiňuje pořádně zavázat tkaničky - to jsem nějak nestihl. Problém číslo tři, pořád někomu vadím v cestě vpřed, což mě nutí nezpomalovat... což souvisí s problémem číslo 4, jediný ukazatel rozumnýho tempa co teď mám je tepovka a tu bych potřeboval spíš nižší. Konečně se daří trochu zvolnit a nikomu přitom nevadit. První kilometr a první info o tempu - 4:20, to je moooc. Zvolním víc a je tu problém číslo pět, všichni mě předbíhaj, což je dost těžký na hlavu, přitom tepy pořád moc vysoko. Snad bych měl zvonit víc? Poprvé mi taky přijde, že takhle rychle to asi nevydržím. Tak co teda? Km 2 a další info o tempu jsem se nestihl podívat. Nevím nic.
  Přijde mi, že ještě zpomaluju a nemůžu to nikdy doběhnout. Problém číslo 6, rozvázala se mi tkanička. Následuje pasáž, kdy mozek z posledních zbytků kyslíku přemýšlí, jestli má zastavit a zavázat, nebo to doběhnout. Když mám pocit, že tu botu brzo ztratím, zastavuju. Problém číslo sedm je, že se při té zastávce na chvíli taky vypnul Garmin a to info o čase co mám už neplatí... a problém číslo 8 je, že to nevím . Km 3 tak probíhám ani nevím jak, pak mě doběhne Lucka a nějak se srovnám s jejím tempem. To mě zvedá náladu, že by ten čas nemusel být nějak hrozný. Za čtvrtým km mě dobíhá Profesor, ale ten nám rychle v kopečku před otočkou mizí a mě přijde rozumější držet se Lucky tempa. Na otočce hlásí 24:50 a mě polevají živou vodou, že by to pod 50 celkem mohlo být.
  Dobíhá nás další skupinka a řikám si, ty jedou jasně na 50 minut, musím se jich držet. Od 6km se mi daří kontrolovat mezičasy na všech km a je do pořád stejné, vždy něco přes 10s před časem, kdyby to mělo být za rovných 50 minut. Problém číslo 9 je druhá tkanička, měl sem si převázat rovnou obě? Ale bota se moc nepovoluje, tak to snad doběhnu. Běžím ve skupině s Lenkou, ale to zjistím až v cíli, protože všem koukám na záda. Tempo nechávám na jiných, jsem rád že visím. 7. km, čas stále v pohodě, ale už mě to moc neba. 8 km a fanoušci řvou, že už bude cíl... to tak, deset minut dřiny. Tady ty km vůbec neubývaj. Rybník, hurá, těším se na hráz a cíl, ale tenhle rybník není ten správný. Tak zas nic, skupina mi pomalu utekla, ale z menšího kopečka se mi daří doběhnout Lenku a jednoho týpka před ní. Km 9, čas pořád s náskokem, to dám. Konečně ten správnej rybník, dokonce vidím auto a pak cíl. No paráda, ještě zaspurtovat, nebo ne, když jsem nestřídal, tak jen zrychlím, abych neměl díru a vybočím abych ukázal dres na fotkách. V cíli Garmin hlásí čas pod 50, takže spokojenost, ale oficiálně 50:10 (asi kvůli stopce Garmina při zavazování...), takže příště musím znova a rychleji = problém číslo 10.
  
  Vlastně hlavní cíl byl přesto splněn, nic sem si neudělal. Navíc teda jsem nečekal, že nás tam bude víc jak na většině cyklozávodů.
  Běžec ze mě asi nikdy nebude, ale pěkný to asi bylo, to jo. Atmoška krásná, předvánoční, perník dobrý a tak nezbývá než tradiční díky a holt zas za rok.