Minulý rok nám Trosky bohužel kvůli nepřízni počasí nevyšly – zima, sníh, ledovka… Navíc jsme se s balíkem s Pavlem minuli i na Ústí, takže na letošní Trosky jsem byl natěšenej jak nikdy…
Když to nevyšlo na Sebuzíně, tak si v kopcích s ostatníma zablbneme na Troskách… Na stránkách u akce kliknuto 10 lidí a samí letecký esa, navíc předpověď počasí naprosto luxusní, to bude mít grááády…
V neděli ráno hned po probuzení koukám ven na to azuro s teplotou lehce nad 8°C. Klasický ranní procedury a po chvilce už plnim kapsy dresu sušenkama a banánem. S Lukášem razíme na sraz k parkovišti, tam už na nás čeká banda vlčáků společně s nenahlášenym Dreamerem?!? Wow, co tu dělá? Pro mě další motivace koho v kopcích hákovat a snažit se za nim vydržet co nejdýl, než nás všechny rozvěsí…
Před Velem jedno společný foto a může se vyrazit. Na špici to jako tradičně vyváží brácha ve dvojici s Lukášem. Já se řadím za ně ve dvojici s Honzou Moravcem (můj středoškolskej alkotrenér, kterýho jsem neviděl snad 2-3 roky), takže jsem rád , že dneska dorazil a můžeme si pokecat… Za Klučovem první dvojka střídá a jdeme na špici my… Jedeme lehce na roztočení nohou, balík dovážíme do Sadský a jdeme se opalovat na konec vláčku. S větrem v zádech a v háku kiláčky krásně utíkaj, když v tom se na špici nachomejtne dvojice Camrda – Turista. Jelikož už vim, co bude následovat, chytám se v obloukách a čekám, na jakym čísle se aktuální rychlost zastaví…
V baliku je rázem hrobový ticho… Po chvilce je balík musí krotit a ze špice stáhnout – zastávka na záchod… U Mcel první menší dloubáček v lese, jede se v klidu, chvilka rozbitý silnice než přijedeme na novej kobereček. Kontroluju tacháč, kolik máme natočeno a jak rychle se blížíme k Sobotce pod první dnešní prémii. Za přejezdem u ukazatele Sobotka 5km, vytahuju první a zároveň poslední gel co mi brácha včera večer nabídl. Po příjezdu do města se po prémii jako první ptá Kolíkáč, asi si dělá zálusk na regener…
Projíždíme město a brácha vyhlašuje bodovanej kopec. Hned ze začátku segmentu se nikomu nechce, tak hned nabíráme pár vteřin zásek na KOM…
Pak se brácha rozhodne, že to i s jeho letošním nulovym nájezdem roztáhne a odvádí slušnou práci, uplně jak na profi závodě s tím rozdílem, že kopec má 1,8km a ne 18km…
Když svěsí, tak vedle mě jede Camrda a dál je Turista. Jak to vypadá za náma nevím. Po chvilce se zvedá Camrda a zkouší to zrychlit, já jsem zatím dobrej, takže jdu hned s ním. Nástup ale neměl dlouhýho trvání, čekal jsem, že budu plivat kref, když se zvíře jako je Camrda rozhodne to rozjet…
Po tomhle krátkym kočkování jde na špici Turista a jede slušný tempo, takže jen hákuju, neohlížím se, ale chybí mi tu Dreamer, kterýho jsem čekal jako jasnýho vítěze všech kopců… Po přečtení jeho reportu je mi ale jasný, proč tu není… Garmin mi ukazuje posledních cca 450m, už je vidět výjezd na horizont, tak tam házím těžší, zvedám se a jdu přes Turistu, i když už ten nástup celkem slušně bolí…
Rozjetý je to slušně, první kopec za 3 body. Po tomhle kopci je to nadělený, takže chvilku trvá, než se to pospojuje a jede se dál. V Újezdu pod Troskama točíme levou, krátkej sjezdík a už začínáme zase stoupat… Opět to rozjíždí Turista s Honzou Kulhánkem po jeho boku… Já vím, že je to jen takovej předkopec (nebodovanej), ale vědí to i ostatní? Jede se celkem ostře, Camrda jede vedle mě a funí jak blázen…
Mě se zatím jede docela pěkně. V Troskovicích pravá, Turista pořád na špici, po chvilce opět pravá, sklon se zvedá, navíc tam slušně fučí i když jedu více méně v závětří za Turistou. Tyhle prudší pasáže nemám vůbec rád a taky je to k*rva znát. Hned začínám funět, navíc zrychluje Vláďa. Na to nereaguju a snažím se jet alespoň s Turistou, kterej mi po chvilce taky na pár metrů odskakuje. V tom závěru se mi nejelo vůbec dobře a taky jsem se každou chvilku otáčel, jak daleko je za mnou Honza Kulhánek, abych uhájil alespoň 1 bodík za 3. flek… V tomhle kopci na víc nebylo… Na parkovišti pauza, než sem vyjedou všichni. Občerstvení, vyhřejvání se na sluníčku a může se zase razit. V Troskovicích společný foto a hurá na základnu na žranici…
Jsem na špici ve dvojici s bráchou, ale v Újezdu mu říkám, že si jdu vytočit nohy před poslední prémií, ve který se rozhodne. Po prvních dvou kopcích Turista a já 4 body, Vláďa 3body… Najíždíme pod kopec a na špici nikdo jinej než Turista společně s Camrdou. Je tu i Vláďa, brácha, Kolíkáč, Lukáš… O ostatních nevím, kde se pohybujou. Na poslední prémii se mi jede naprosto krásně, Vláďa prolítl mezi Camrdou a Turistou a nastupuje. Vím, že si nesmím nechat ujet Turistu, ale i tak jdu za ním… Do první serpentiny tak vjíždím za ním. V té druhé a zároveň poslední nastupuju ještě Vláďovi a nechávám se krásně vyvést zatáčkou ven… Čekal jsem, že za mnou budou všichni nalepený a jen co zpomalím, tak mě přepálí…
Když se ale otáčím, tak zjišťuju, že je za mnou dobrejch 10-15m díra. Druhej je Lukáš z Kolokrámu a za ním Turista… V závěru už spomaluju a když se podruhý otáčím, tak vidím, že Turista do toho ještě jde a docela mě vystrašil, aby mě ještě nedojel… Už to k ceduli ale bylo naštěstí jen kousek a byl jsem ještě schopnej si přišlápnout a pohlídat si to. Krásnej souboj, kterej jsem nakonec uhájil a o bod před Turistou vyhrál naší bodovací soutěž na třech prémiích… Po kopci už jsem byl bez pití, takže jsem se už těšil do cukrárny v Libáni na doplnění zásob a káves…
U cukrárny nám pražáci bohužel řekli, že na afterpárty nejedou a budou se odpojovat, škoda. Jeli jsme ještě kus společně. Cesta zpátky byla fakt pekelná… Ukrutná jarní klasika, rozsekanej asfalt, vítr… V Prodašicích se bohužel balík trhá, na špici jede Camrda s Turistou, tak řvu ‚mooooc‘. Oba spomalují, ale netrvá to dlouho a zase se zrychluje, ostatní se chytají a tak se jede dál, za což nás odpadlíci v Krchlebech, kde jsme čekali zrovna 2x nepochválili. Vepředu se celkem pravidelně střídáme. Pak na Lukáše vyšla špice s Turistou, netrvalo dlouho a chudák měl krátký kolo, tak na něj řvu, ať střídá, že si k Turistovi vlezu. Nohy jsem měl zatím celkem dobrý a jelo se mi hezky, tak proč to nezkusit…
Chytám se v obloukách a 35km/h ve slušnym protivětru pro Turistu není problém, zatím mi to ale nevadí, tak valíme a špici si užívám. V Patříně krátkej sjezdík, kde se to rozjede přes 50km/h, z kopce to jde, ale Turista to pak drží dál i na rovince, chvilku to s ním jedu ale pak krutě tuhnu a musím se uklidit dozadu… Nesmysl, zajímalo by mě, na co ten člověk jezdí, chci to taky…
šílený co dokáže vydržet… Jsem rád, že se vůbec chytám do háku, protože se jede fakt vostře. Tak ostře, že to odfouklo Honzu Moravce a Lukáše, tak na ně s bráchou čekáme. Opět řvu ‚mooooc‘ ale s rozjetym vlakem to ani nehne…
Po příjezdu k hlavní v Krchlebech zjišťujeme, že pražáci už jsou pryč. Počkali jsme teda na ostatní, který nám řekli co si o tom, že jsme jim ujeli myslej, rozloučili jsme se a pokračovali do Brodu na občerstvení . V tom protivětru síly dost rychle docházej a snažim se na špici bejt co nejdýl, abych pomohl ostatním… Samotnýmu už mi to ne úplně chutná, ale Honza Moravec a brácha na tom už asi budou podstatně hůř. Moje poslední špice začíná v Sadský, kde jedeme nejdřív lajnu na hlavní a pak se ke mě do dvojice připojuje Honza Kulhánek. Jsem rozhodlej, že už to do Brodu dovezeme. Ale Honza K. je další neuvěřitelnej tahoun, kterej jede strojový tempo a mě postupně začíná docházet, takže v Pečkách pod brdkem musím zalíst dozadu a Honza mi odpovídá, že on ještě pojede a ještě se trošku potrápí…
Na posledních 5km se to nadělilo na dvojice, trojice, možná i jednotlivce… netuším, protože sám mám před očima černo a jedu vepředu ve trojici s Vláďou a právě Honzou Kulhánkem, kterej mi asi 1km před Brodem ukazuje, abych ho vystřídal… Na to už fakt nemám a jen kroutim hlavou, že mu už fakt nepomůžu, naštěstí se obětoval Vládimír a vyjel na špici… V Brodě přes město už v klidu. Kluci se otáčí a s překvapením zjištují, že tu jsme jen my 3…
Po dojezdu už toho mám tak akorát a jsem rád, že z toho kola můžu slíst a jít tlačit do hlavy polívku, lívance, limonády, kafe a všechno co je po ruce na stole připravený…
Po krátkym odpočinku vyhlašuju vrchařskou soutěž a rozdávám ceny… Pak ještě krátký posezení než se účastníci začali rozprchat k domovům.
Byl to naprosto peckovej švih, mělo to snad všechno co by mít mělo… Počasí snad líp vyjít nemohlo, až na ten pekelnej vítr na cestě zpátky, kterej nás popravil všechny…
Díky všem kdo přijeli. Mělo to grááááády a zas někdy v kopcích – tentokrát už o závodech…