V hlavě mám výlet Hurá na Ještěd v březnu mi jízdy na kole do práce a z práce nejsou nakloněny a mám zoufale málo km. Ve čtvrtek jedu aspoň z Prahy a 30km je docela dost. Stále si říkám no co v balíku se schovám a nějak to odjedu! V pátek se vracím z práce pozdě a já nemám vůbec nic připravené,kolo,jídlo do kapes,oblečení. Představa ještě toho,že ráno v půl šesté vstávám ,ze mě udělá totálně líného člověka a tak se loučím s tímto výletem a možností vidět spousty kamarádů
Počasí na sobotu má být luxusní a já mám chuť něco podniknout. Minulou neděli mi Honzis říkal,že je u nich nultý ročník běhu kros Pičhorou a následně mi posílá na stravu odkaz. A tak večer v pátek ještě píši Ivče,že jedu do Dobřichovic na závod v běhu. Chvilku to vypadá,že by jela také, aspoň bych měl možnost vidět v akci svou objemovou trenérku, se kterou blbneme po Bučinách a okolí při svitu čelovky a když nám je vše dobře nakloněno,tak i svitu měsíce
Jenže po chvilce píše,že to pro ni není úplně blízko a tím,že je start až v 11hod tak rozhozený celý den. A tak mi ještě dává variantu jít si ráno v 8hod zaběhat, 39 s pětadvacítkou a nebo 25 s devětatřicítkou
sakra jak to jenom bylo
ale obě varianty beru jako výborné
Jenže červ závodní intenzity hlodá a tak dám trenérce košem,doufám,že ona nedá košem mě
Sobota ráno opravdu vymazlená a já myslím na kluky jak si to budou užívat. Pohodová sladká snídaně s příchutí medu mi dělá dobře jak po těle,tak i na duši. Mám čas a tak ještě jdu ven na zahradu,ale starťák neuvěřitelně funguje a ze zahrady vede cesta zpět domů na wc,už ty cesty ani nepočítám kolik jich jen,jen mám strach o krk Renči aby si ho neukroutila,prostě tyto stavy nechápe a stále mi říká,že jí stačí dojít jednou a má hotovo
tak co tam prý pořád dělám
Její starosti na mojí hlavu
Do Dobřichovic jedu autem,říkám si,že mi to zabere maximálně dvě hodiny a odpo ještě stihneme procházku. Už cestou v Radimi vidím označenou trasu kudy se poběží. V Dobřichovicích u hřiště mi organizátor ukazuje kde mám zaparkovat. Slunce a modré nebe všem zvedá náladu a každý se usmívá. Jdu ke stanu na prezentaci a poslouchám hudbu jak hlasitě zní a umocňuje závodní atmosféru. Po zaplacení 100,- dostávám tašku kde je matonka,banán,sušenka,gel a číslo 2. Připínám si ho na ten nej dres a odnáším si tašku do auta. Jsem pyšný jako páv v tom orange dresu jen ocas mám pěkně stažený, nevím co mě tu čeká
Cestou potkávám známé tváře a potom i Honzise pokecáme a jdeme se spolu rozběhnout. Jde mi ukázat stoupák,který je v prvním kilometru,tak aspoň budu něco vědět co mě čeká,je to brdek dlouhý tak 03km a sklon 10% když jsme nahoře ukáže mi ještě kam se poběží. Ještě mi říkal,že organizátorka trochu trasu změnila a hned mu pěkně vynadala Iva Kroužilová,že je trasa jiná jak je to možný! Chudák Honzis za dobrotu na žebrotu v týdnu jim to ukázal a vlastně to je špatně
Cestou zpět na start mi ještě ukáže favorizovaného vítěze.
Jsme u startovní brány a začíná se to rovnat a tak jdu pěkně do přední pozice,být na startu vzadu mi stačilo minulý týden v Brodě
Pořadatel ještě něco povídá a prodlužuje trochu startovní výstřel. Slyším ještě,že tu je něco přes 70 závodníků na nultý ročník jistě dobrý! A je odstartováno zapínám garminy a běžím s plánem v hlavě udržet se Honzise co nejdéle,trochu troufalá myšlenka,ale co. Jsme už na hlavní silnici a regulovčíků tu je víc než dost a dokonce i policie ČR což je také pěkné! Opět mám nastavené na hodinkách jen tepy a tak občas kouknu. Začínáme stoupat a já se držím v přední pětici, běží se mi dobře, ale pocitově bych potřeboval trochu delší vzdálenost po rovině aby to bylo ještě lepší,ale co, na maximálních tepech jsem nebyl. Na vrcholku stoupání pípl první km a já se kouknu dozadu a už to je roztrhané. A tak stále v hlavě kdy si budu vystupovat,jenže tam jsem pořád a za námi větší díra. Asi na 1,5km se tempo začíná zvedat a trochu natahovat. Nechce se mi to opouštět a tak se držím co to jde,ale najednou přední trojice se začíná trochu vzdalovat a já čekám kdy po nich pujde Honzis. Ale nic se nedělo a tak si za ním pěkně běžím a jsem pro sebe v komfortní zoně kde můžu ještě prohodit nějaké to slovo
Ve předu nám to pomalu utíká, ale není to nic katastrofálního. Pořád kontroluji co se děje za námi. Když seběhneme na louku ,tak i Honzisovi odstřídám a myslím si,že, tak často v běhu neměl možnost číst si Když šlapu tak žiju na něčích zádech
Držíme,tak nějak stálé tempo a mě to příjde hrozně komické. Jsme tu jako dva zoufalci okolo Pičhory a spíše než závod,to připadá jako když jsme domluvený na víkendové běhání
A tak si říkáme jak to bude pokud to takto vydrží. V cíli jestli sprint nebo oba na stejno,jen mi říká jak chceš. Jak na tom pozičně jsem bylo jasné ,tak jediné co bylo důležité nenechat se seběhnout. V Radimi mi cinkne pátý km, tak už jen tři o to větší bylo překvapení, když mi opět v Radimi cinkl pátý km. Jsem úplný vůl už ani tohle si neumím pohlídat
Cesta kolem Výrovky nás vede opět na nejvyšší bod místní krajiny kde stojí krásný kostel Nejsvětější Trojice. Tam se může nechat vysvětit ta trojice co nám frnkla
A tak obíháme Pičhoru a padáme zpět do vesnice a blížíme se k cíli. Ještě se Honzise ptám ,zda proběhnem ruku v ruce a raději prý né
Snad aby na domácí půdě nepřišel do řečí,že tu měl nějakou Šlapku nebo Běhnu
S obrovskou radostí s rukama nad hlavou probíhám cílem kde se nám čas zastavil na 31,58hod a dělíme si 4-5místo celkově. Pogratulujeme si navzájem,bylo mi velikou ctí být s takovým závodníkem,tak dlouho! Díky chlape za spolupráci!!!
Jdu pogratulovat té svaté trojici
Sundávám s dresu číslo 2,tato dvojka byla šťasná a přinesla mi druhé místo v kategorii. A už jsem u stánku kde místní ženy mají plno perníků,bábovek,koláčů,tyčinek. Tohle prostě miluji a ještě když je to tak dobré. Jste vážně šikovné!!!
Tak jak jsem si myslel,že pojedu brzy domů,tak opak byl pravdou,ale tohle čekání na vyhlášení si prostě utéct nenechám, jen bůh ví kolikrát se ještě na bednu postavím
Cpu se dobrotami, koukám na ostatní jak dobíhají a užívám si krátký krátký. Nastavuji kůži slunečním paprskům to je den jak malovaný
Přichází vyhlášení, za svůj výkon dostávám na krk keramickou botu,diplom,lahev Bohemky a tašku ve které jsou fajn věci. Jsem šťastný a nastavuji své klokaní tělo v orange dresu objektivům
Z mého pohledu to byl pěkný závod,pěkné zázemí a organizace a nejlepší počasí jaké nás mohlo potkat! Přeji ať se uchytí a dělá radost organizátorům aspoň takovou jako nám běžcům!
Domů do Přehvozí přijíždím jako hrdina
Jen se převléknu a můžeme jít na procházku do Doubravčické cukrárny kde si dávám utopence. V cukrárně Dycky utopence