Koncem srpna rodinná dovolená u Klínovce nadchla zapomenutými silničkami s perfektním asfaltem. V autě s otevřenými okýnky jet pěkně pomalu, vždyť jsme na dovolené, a vnímat tak krásu vůkol. A do hlavy se usazuje sen, tady to musíme ztrestat v sedle kola. Naklikat trasu a svěřit se moderním technologiím. S Lukem a HonzouB v autě, jak když sedíme někde na baru a do hlavy nám pomalu stoupá opojení z nápojů před námi. Ale tahle cyklistická droga je pro tělo o hodně příznivější
Valíme podle navigací směr Klínovec, to, co před monitorem vypadalo jak rovina, se ve skutečnosti mění v pěknou houpačku. Ale tohle milujeme, tohle chceme, kopce jsou přeci kořením cyklistiky! Jen ten brdek na Suchou nad Jáchymovem se trochu nepovedl, ta dvojitá čára na mapách pěkně kecala, ta cesta je pro traktory anebo pro čtyřkolky, a ne pro vyvoněné silničky! Takové peklo jsem ještě na žiletce nezažil, hluboké nánosy štěrku, šutry, šotolina a furt do kopce! Jednou jsme vycvakl a už byl pěkný problém se znovu rozjet. Lukeho Bory nešumí, ale střílí kameny kolem sebe, HonzaB ničí svoje kola, chce k Vánocům nové! Tady jsme ztratili pěkného času. Ale vyškrábali jsme se nahoru a padáme do Jáchymova, který připomíná Krupku.
Sklon nepolevuje, HonzaB se vzdaluje se svou červenou blikačkou, i když s Lukem jedeme na hraně svých možností. Klínovec ale zdoláváme již pospolu, já mám nahoře slušně vymleto, dává se do mě zima a moc nevěřím, že to dojedu. Spouštíme se dolů a ve sjezdu do Srní moje krize graduje. Hrbolatý asfalt rozebral moje tělo do posledního šroubku, neschopen držet rodla a brzdy. Je to nekonečný! Jak já se těším zase do kopce!
To natěšení podpoříme ještě bufetem u čonga, až jsem se nějak přehucl, cola mi leze ušima a mám co dělat se rozjet. Ale krize se nejlépe řeší si podřadit a trochu zrychlit. Kluci se taky chytli a užíváme si parádní kopec bez provozu! Nahoře jsou nám odměnou exkluzivní výhledy a rovinatý objezd kolem vodárenské nádrže Přísečnice. Tohle je reklama na cyklistiku a následující sjezd do Hradiště to umocňuje! Pak však itinerář nás trochu zase zazlobí lesní cestou, abychom se vyhnuli hlavní. Zdárně ji překonáme, stejně tak nájezd do posledního stoupání, kde je rozkopaný most. A je to zase za odměnu, asfalt bez chyby, úzká silnička vinoucí se na hřeben. Nálada graduje, HonzaB s Lukem valí jednu hlášku za druhou, už je jasné, že tenhle výlet dotáhneme do konce.
Děkuji kamarádi ze parádní rozloučení s letem, v září kratky-kratky, monumentalni vyhledy, silnicky bez aut s hladounkym asfaltem stoupajici nekam az do nebes. Nasly se i nejake horsi povrchy, ale vse jsme ustáli s gracii sobe vlastni v euforicke atmosfere. Tohle byla totalni cyklistika v tempu, ve kterem jsme si vsichni vyhoveli, nenatahovaly si drzky a uzívali si tak tu nasi spolecnou milenku v bezva grupe!