Akce Hurá v říjnu na Ještěd 2019

Akce Hurá v říjnu na Ještěd patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2019-10-12.

:: Mapa a profil :: Diskuze :: Foto :: Strava Flyby

Sraz v plné cyklistické zbroji v sobotu 12.10.2019 v 8:25h. - Sojovice
Kdo se přiblíží autem, je možnost zaparkovat v Sojovicích u Kapra od 8:00h. Odjezd na kole od Kapra v 8:30h. směr Lysá nad Labem.
"Hurá v říjnu na Ještěd" je posezónní výlet, žádný závod, minulý rok byl průměr 27km/h. Kdo si netroufá na celých 180km je možnost trasu zkrátit a vynechat stoupání na Ještěd. Přijeďte si to užít všichni bez rozdílu výkonnosti!

Historie: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017

• Dreamer – Velka rijnova euforie
  
  Tradice je potreba dodrzovat k akce Hura v rijnu na Jested k nim jednoznacne patri. Pocasi nam Kapr objednal naprosto luxusni a tak se v sobotu v 7h rano vydalo 7 statecnych na cestu z Haju. Ja si to strihnul primo od bytu na Kacerove, takze jeste skoro za tmy. Rano teplo zadne neni, ale dres, vesta a vetrovka chrani spolehlive. Pripojuji se Karl s Camrdou a mirime do Sojovic. Kolikac s Camrdou jsou trochu vystraseni jestli to ujedou, ale je mi jasne ze to daji v naprostem klidu, jak je znam. Pred Sojovicemi kolem Labe je pekna zima u reky, asi 7 st, takze vsichni klepeme zuby a vyzyvame slunicko, aby konecne zacalo trochu hrat. Je sice pul devate, ale pocitove to je jako 7h rano v srpnu.
  
  Pripojuje se Kapr a mirime smer Jested. Nalada stoupa, teplota take. Tradicne jsem se moc nevyspal, ani moc nenasnidal, coz dohanim za jizdy, i kdyz jak je clovek promrzly, tak vyndat neco ze zadnich kapes pres vsechny ty vrstvy obleceni neni uplne lehke. V Holich Vrsich se akorat chysta cyklokrosovy zavod, prijemne zpestreni videt ze i v mladezi je dost cyklistu. Zahy se pripojuje McHammer a to uz mirime pod Jested. Uz se otepluje, takze do kopce sundavame prebytecne vrstvy. Tim ze nas jede dohromady cca 10, tak se jede bez vetsich prostoju a pekne to utika, defekt zatim take zadny nemame. V kopci za to vezme nenapadne McHammer s Karlem, odjedu s nimi, ale v prudke pasazi mi take odjizdi. Jedu si svoje, takze je mam porad na dohled a vidim, jak McHammer nastupuje Karlovi. Asi by mu odjel, ale v pulce kopce na parkovisti konci interval a pak uz jede volneji. Ja jedu svym tempem, tj. skoro naplno az nahoru, kdyz uz tu clovek je a trochu to jede, tak je skoda to nevyuzit. Nahoru tak dojizdim par minut za Karlem, zahy ale dorazi Camrda, Kolikac a zbytek. Rychle vrcholove foto, protoze tim ze je hezky, je tu tradicne hodne lidi a taky dost fouka.
  
  Letime dolu do Osecne na tradicni bufet, ale obchod je zavreny, jsme tu tesne po 13h. Nastesti nam pani jeste otevre a jsme zachraneni. Pak uz je teplo a je cas jet v kratkem kratkem. Cesta docela ubiha, byt asfalt je rozbity. Kapr nam sice zkrati o par km trat k nemu do Sojovic, ale zato tam vlozi krasny kostkovaty usek do prudkeho kopce, vsem se ale to libi, jsme dnes nejaci rozjeti. Jdu na spic s Karlem, ostatni zacinaji hlasit ze toho maji dost, mne se ale ted jede docela dobre i kdyz po tech skoro 200km uz to take neni zadarmo. Nastesti jsou tu Sojovice a velka hostina u Kapra. Kdo byl, tak vi, kdo nebyl, mel by to nekdy zazit. Polevka, buchty, pivo alko i nealko, kafe a mozna i nejaky ten panak slivovice jsem tam zahledl, mne se to samozrejme jako abstinenta netykalo, ze ano!
  
  Jeden by tam sedel na slunicku a v teple klidne do vecera, ale my se jeste musime dopravit 40km do Prahy. Vyrazime po pate a je to zase jedna velka rijnova euforicka jizda. Slunecni kotouc pomalu ale jiste klesa k horizontu, ale Praha uz je na dostrel. Camrda chysta jeste pomaly defekt, ale to uz jsme skoro doma. Loucime se na Hajich a kazdy si to uz dotoci svym tempem domu. Rano me kluci lakali na trikilo, teoreticky by to asi slo, ale clovek by si neuzil vsechnu tu paradu kolem a posezeni u Kapra, a to bylo dneska vic dulezite. Presto je naprosto super vyjet v pulce rijna s rozbreskem svetla a dojet za soumraku v kratkem dresu a letnich teplotach a na tachometru mit pres 260km, pocity naprosto podobne jako pred dvema tydny ve Spanelsku a jen potvrzeni toho, ze nezalezi az tak na miste, ale na parte lidi kolem, to dela atmosferu, to tvori zazitky! Cele tohle se povede asi jenom v tom nasem oranzovem klubu a to je na tom to krasne! Velka rijnova euforie je za nami, sezona konci, ale vsichni se uz tesime na tu nasledujici!
  
  
  
• Kolíkáč – Hrajte ještě Ještěd dál!
  
  Pondělní saunový ceremoniál ve francouzském stylu, letíme v balóně nad Provence, saunér do nás pere ručníky parní nárazy s vůní levandule. Vzpomínám na letní Mount Ventoux s Camrdou. Byl to nekonečný a bolavý kopec. A obdobný jsem zažil i teď v sobotu. Hurá v říjnu na Ještěd! Kolikrát jsem se již vyškrábal na jaře i na podzim na tuto horu na této legendární akci. Ale nikdy to nebolelo jako letos. A nikdy jsem do toho nešel s takovými obavami. Ale nakonec se to neskutečně povedlo! A to díky té nezlomné orange grupě, který furt šlape a žije!
  Kapr naplánoval datum, slibovaná sestava a počasí se předpovídalo parádní. Jen moje kolo ochutnalo asfaltu někdy víc jak před měsícem. S hrůzou na něj sedám v pondělí a nejsem schopen se vymotat ani na Petříkov. Ale stejně mě začne v hlavě vrtat červ o snové akci „JJJ-Jižák-Ještěd-Jižák“. Tomáš Bartoš to s radostí podpoří a já musím až do konce týdne odolávat masivnímu ataku Camrdy, který chce jet mermomocí autem. Stav jak před maratonem, můj už tak vadný žaludek dostává další příděl bolesti od starťáku. To bude průšvih! 260 kilometrů v hlavě, ale vůbec si nevěřím. Ladím teplé věci na ranní cestu ke Kaprovi, kde je chci sundat a nechat si je u něj na zpáteční cestu. V noci se budím a myslím na blbosti, jak tam někde zůstanu, čekajíc na auto z Prahy. Ale to asi všechno k tomu patří …
  Sobotní lehká snídaně a hurá na kruhák na 7:15h. Tomáš, Basko, Dreamer, HonzaB a Oťas! Ten sice nekliknul na kouzelné tlačítko na webu Přidat sebe mezi účastníky, ale nějak jsem tušil, že si tu dnešní show nenechá ujít. V Dubči Camrda a Karl a veselá grupa rozjíždí mejdan. Hláška střídá hlášku, před Mstěticemi v dáli vidět hřeben nad Libercem, cíl dnešního výletu. Slunce vstává, nechce se věřit, že je říjen. Ten se nám připomeneme pěknou zimou u Labe a na cestě lesem (z práce do práce), co si dává každý den Kapr. Sojovická náves opuštěná, jen ředitel zájezdu nás vítá. Svléknout teplé hadry, Karl zkontroluje Podbrahy a valíme na Lysou.
  V družné zábavě a po známých místech to letí. Holé Vrchy a závod v cyklokrosu. Pozdravit duo Jestřábů a obdivovat ty malinké dětičky, co se budou prát s náročnou tratí. Časově to klaplo parádně, těsně před startem to ještě projedeme po silnici. Mnichovo Hradiště a přistupuje McHamer. Údolím do Dubu uctíváme Zlatý hlas z Prahy, na špic vleze KAREL Karl, KAREL Camrda, KAREL Dreamer a KAREL Kapr! To je atmosféra, nad skupinou se linou největší hity KARLA z Bertramky. Český Dub, tradiční močící místo, návleky na kolena dolů, polknout gelu, peklo začíná. 115 kilometrů v nohách a teď nás čeká 15 kilometrů furt nahoru až k vysílači.
  Do Rozstání pospolu, pak už se jde tvrdě na věc. Karl, Mc a Dreamer odjíždí, po chvíli startuje Camrda a hned za ním HonzaB. Chci to vyjet s bráchou, ale tempo nám zatím jede Tomáš. Je to hodně bolavé, visím za nudli a jen čekám, kdy naskočí pořádná díra, kterou už nezalepím. A to ještě na rovinatější pasáži za to bere Kapr a trpím ještě více. Představa těch dalších 130 kilometrů mi nedělá vůbec dobře. V dáli zahlédnout smuteční dres HonzyB, ale toho už nesjedeme. Bojuji o každý metr, Tomáš s Kaprem jedou skvěle. Konečně dolní parking, čekám třeba, že tady na kluky počkáme, ale moji tahouni na sebe jen mrknou koutkem oka a jede se dál. Proč by taky ne, když je nejhezčí počasí ze všech Ještědů, co jsem kdy jel. Z čela mi valí potoky potu do očí, tohle Kapr miluje. A zdá se, že miluje i mne, jelikož si vystoupil od Tomáše a čeká na mě! Díky brácho!
  Stehna pálí, probíjíme se mezi houfy turistů, koloběžkářů, aut, motorek a běžkařů na kolečkových lyžích. Parkoviště Jěštědka za námi a před námi na dostřel Tomáš. Kopec povolil a tancuji za zadním kolem Kapra. Proti nám se už vyjíždí Karl s Dreamerem. V tunelu těsně pod vrcholem předjet Tomáše, který se pak však mohutným nástupem dostane ještě přede mne, Kapr si jede pro zasloužené vítězství v té naší trojce. Ty závěrečné šutry (to se nedá nazvat dlažba) jsem myslel, že už nedám, jsem totál k.o. Ztěžka se opírám o kolo, natahuji návleky a cpu se ze zadních kapes.
  Po chvíli jsou tu největší hrdinové Basko a Oťas a můžeme udělat společné foto, kde fotografem je samotný Robert Kleiner! Tak to se povedlo, teď se jen skutálet do konzumu v Osečné a přežít bolavou cestu do Sojo.
  A hele konzum má jen do 13:00h. a je 13:01h. Kapr klečí přede dveřmi a prosí … hodná paní prodavačka otevírá. Já si v rozrušení zapomínám koupit vodu do bidonů, takže si to dám málem na velblouda, nebýt hodných kamarádů, co mi pak dali cestou pár loků. Ale pro mě předpokládaná krize se nekoná, nohy furt jedou, skupina šlape jako dobře namazaný stroj. Tohle se musí prostě zažít!
  Pivovar Klášter s menším zakufrováním, ale pak už rozeklané kostky za Bolkou na Pískovou Lhotu jsou tu velmi rychle. Nemá to chybu, nálada graduje, příjezd na garden party do Sojovic je ve velkém stylu. Kaprovic se zase předvedli, tyhle hostiny s dobitým vysílačem v nohách se prostě neomrzí, děkujeme moc!
  Sedělo by se, sedělo, rozebíralo se všechno do nejmenších detailů, ale slunce nepočká. Už se pomalu zase začíná ztrácet za obzor a před jižní větví ještě minimálně 35 kilometrů. Ale ty se odjedou s takovou grácií, že už chci, aby byl zase duben a já cítil mocnou vůni Mamuta
  Skvělé to bylo, velké poklona všem výkonům a především Oťase! Taky to chci ještě takhle dávat za 15 let!
  
  Řeknu c'est la vie, c'est la vie, tímto končí bál, a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě Ještěd dál!