Parádní orange maratonský víkend za námi. Gratulace všem, co pokořili již 26.ročník Beskyda! V hlavě se mi to pomalu utřiďuje do těch správných přihrádek…
Od Zlaťáku únava, a navíc po delší době zadní rýmečka. Co teď? Prásknout si Beskyda a věřit, že cyklistika bude znovu léčit, jako již kolikrát. Navíc maratónský víkend s týmovými kumpány, to je něco, čeho se stále nemohu nasytit. Nejdříve páteční cesta s našimi Běhnami, večerní tiskovka a půlka frgálu před spaním. Příjezdy a společnost nezlomných šlapkovských maratonských legend, ale i nasávání starťáku od těch, co Beskyda ještě nikdy nejeli. A je tu nervózní sobotní ráno, aby se na nic nezapomnělo.
Kapr do první lajny, Dreamer u Standy Prokeše, já s Lukem, HonzouB, Pirátem a s Rybou někde uprostřed a v zadní části držáci Strejda a RiC. Navzájem si zamávat a zahrozit či si ťuknout pěstičkou pro štěstí, jdeme do války s beskydskými kopci, jedeme za Vinohradské Šlapky!
Chvíli to trvá po startovním výstřelu, než se rozjedeme, ale v trychtýři na lesní asfaltku jsme se již posunuli na dostřel zaváděcímu autu. Ale stejně jsme vystaveni situacím, kdy je to brzda plyn, kdy někteří borci hoblují škarpy. Nohy se točí, vydýchávám ten postartovní stres a hákuji zadní kolo Ryby. Letos se asi tolik nejede, jelikož balík je stále rozložený po celé šířce silničky, žádná lajna se nekoná a již tu máme pokropený sjezd na hlavní silnici. Zařvu, jeďte v klidu, tady se nerozhoduje a zdá se, že to borci kolem odsouhlasili

Tak háknout za oči fialový dres Pavla Popiolka, který taky jede s rozvahou. Letos se mi to zdá nějaké nekonečné, dokonce i předčasně shazuji na malou v domnění, že nás již čeká ostrá levá. Ale ještě ne, ještě znova velká a valit dolů.
Stoupání po hlavní na hraniční přechod Klokočov strávím společně s Pirátem, kterému ukazuji fialový dres Pavla a 3 kumpány před ním. Pirát začátek zvládl skvěle a teď věřím, že na Slovensku to spojíme s Lukem a s Kaprem. Ale nesmí se ani chvilku zaváhat, hlavně horizonty a roviny jede Pavel šrot. Takže trochu ztrácím přehled o Pirátovi, a jen s hlavou zabořenou mezi řídítka, drtím lajnu, která nás docvakne podle všech předpokladů zpět do hlavního balíku.
Před Turzovkou dílo dokonáno, zdravím Luka a Kapra, první postupný cíl je splněn. Ale nesmí přijít uspokojení, Kelčovské sedlo bude dělit do případných skupin. A najet do něj v předních liniích se rovná hotovému pokladu. Cesta Slovenskem se mi zdá letos taky nějaká nekonečná, těch železničních přejezdů tady snad v minulých letech tolik nebylo

A za každým zvednout zadek a zůstat součástí hlavního pole. Daří se, Kapr se občerstvuje a cestuje po levé straně dopředu. Musím taky! Úplně vepředu skvěle zabudovaný Dreamer, kolem mě Ryba a Luke. Tlačenice pod sedlem může začít. Odbočujeme z hlavní silnice a na špici balíku vyskládaní domestici Pavla a za nimi hned on. Dokáží toto někdy orange? Vždyť to vypadá tak jednoduše!
Sklon se pomalinku zvedá a k mému překvapení někteří borci parkují. Mě to málem ani nebolí, že by přicházely ty nadpozemské stavy, co se dají zažít jen párkrát za sezónu? A tak se otevírá prostor k pohybu vpřed a je tu dokonce i fialový dres Pavla P., který se pěkně prosel. Kapr to žehlí dopředu, já za ním, to dodává jistoty, že by se Kelčovské sedlo mělo povést a přes Bílou se již budeme hnát v rychlovaku. A už je tu pověstná rampa do nebe, o pár schodů výše dokonce vidím Dreamera a Rybu, na dohmat Kapr a za sebou věřím v Luka. Bolí to, vzpomínám na Zoncolan, na Špindlerovku, přece jsme tyhle stojky nejezdili jen tak k ničemu.
Konečně se to překlopuje do sjezdu, Luke jde přes, a za chvíli i vláček Pavla, a já se zahákuji jako vagónek za něj. Kanálky s grácií skáču, až mě to málem baví, jedeme bezpečně, žádný problém jsem okolo sebe nezaznamenal. Snad ten největší stres je za námi, teď se jen unášet na opojné vlně. Kapr si udělal náskok a přebral si tak bidon od Jany a kluci z Trnavy od Pavla začínají úřadovat. Tohle jsme si přáli a ono se to povedlo. Mydlíme to k přehradě Šance v předpisové lajně, jen chvílemi vykouknout a pozorovat, jak se pomalinku přibližuje grupa s Dreamerem a Rybou. Tak tohle se fakt podařilo, oslavuji to bojovým pokřikem: „Káááárel Soušek!“
Připadám si málem jak v cíli, dnes věřím, že z této grupy jen tak nevystoupím. Ale to by nebyl maraton a já, aby se euforické stavy neměnily do tragických scénářů a naopak. Silnička kolem přehrady ještě nestačila oschnout z noční bouřky, uprostřed mech, a tak sjezdy jezdím hodně opatrně. A to je první chyba dnešního dne, hákuji stále jistotu Pavla P. a nechávám si tak odjet Kapra s Lukem, kteří pokračují s Dreamerem a Rybou. Nějak věřím, že Trnava boys za to zase vezmou a v klidu si je dojedeme, ale nestane se tak. Sjezdy jedeme pomaleji a skupina s našima klukama mizí. Ještě při nájezdu na hlavní silnici od Šancí vidím, jak zrovna odbočují na Smrček, ale je to pro mě zbytečná ztráta. V tu chvíli jsem ale stále věřil, že dále jedu s Pavlem a zase si je dolítneme. Navíc, když pod Smrčkem si jde Pavel ulevit, a já si tak mohu udělat krásného bezpečáka. Kousek přede mnou velká jména Milan Novák a Pavel Kokeš, tak teď jen počkat na vláček, zaháknout se a pod Pustevny pokecat s Kaprem a Lukem.
A vláček je tu, a já mám problém. Po chvilce v háku zjišťuji, že tohle tempo je pro mě podlaha, na kterou asi brzy upadnu. To snad není možný, už vidím v dáli helmu Kapra, ale nohy odmítají poslušnost a Pavel odskakuje! Do háje! Z vteřiny na vteřinu se mění nálada, je mi jasné, že kluci to udělali chytře, Pavel je chytne ve sjezdu ze Smrčku a pod Pustevny se povezou. Ale beze mě! Tragéda jednoho! Kdybych nepil pivo a tolik nežral, tak jsem neměl 5 kilo navrch a jel s Pavlem. Nadávám si v duchu, ale překvapivě úplně nerezignuji. Přece jsem sem nejel abych svěsil! Jedu za Šlapky, jedu již za legendární tým, který tady již 18 let nechává každý rok nesmazatelnou stopu! Musím si jet svoje tempo a v hlavě se rodí zbožné přání. Bufet Pustevny, tam Luke s Kaprem snad zastaví, tam si je musím sjet.
A tak letím ze Smrčku za autem, kde je určitě Roman Broniš, který dělá podporu svým hochům z Trnavy potažmo Pavlovi. Dokonce mi uvolňuje cestu v dolní části, kde je ohromné parkoviště a zmatek. Jedu sám, ze Smrčku dolů mě nikdo nedojel, tuhle cestu kolem golfů úplně nemusím. Rozbitý asfalt, furt nahoru a dolů. Bojuji jako kůl v plotě. Ale něco nahoře mi říká, že na bufetu na Pustevnách se s Lukem a s Kaprem zase potkám. Konečně jsem někoho sjel, je odřený, prý se vysekal v zatáčce, kde se před pár lety vysypal Profesor, a ještě před více lety hrdinná Cancellara. Stojka na Maralák, jak to dokázala bolet, když býval cíl na Ráztoce. Za každou točkou vyhlížím orange zadky, třeba je Pavel orval už někde cestou

.
Ale kdepak, do Pusteven najíždím osamocen a drápu se nahoru. Jako záchytné body pomáhají i chodci, stejně jako před dvěma lety si říkám, a ještě tohohle a ještě toho … Ale zase je to nějaké nekonečné a orange zadky tu nejsou. Ale stále věřím a bojuji! Meta 2 km, cože? Ještě 2 kiláky? Ale co to? Zbožné přání se začíná vyplňovat, něco pomerančového tam nahoře se zablesklo. To dodává sil, hop ze sedla, narvat tam těžší převod a letět k vrcholu Pusteven. Kolikrát jsem vás již jel? Už při svém prvním ročníku v roce 2002 na 220 km v dešti, kdy zkřečované nohy odmítaly poslušnost, ale já si to utrpení užíval. Možná i tady se hluboko zakořenila ta láska k dlouhým maratonům.
Konec rozjímání, blíží se zásadní zlom v dnešním velkofilmu. Bufet Pustevny! A Kapr a Luke tu vesele hodují! A vše skvěle dokumentuje Jana. S bojovým pokřikem beru banán, doplním bidon a žereme za jízdy pánové! A děkuji, že jste tady! A začíná něco, v co vždy tajně doufám, že zase na závodě zažiji, totiž, že týmová skupina to povznese o další level výše. Vrhám se do sjezdu s banánem v puse, ten vyžehlený asfalt tomu dodává punc světovosti. Luke leží na rámovce, za sebou cítím Kapra, takhle jsme si to přáli a takhle to kluci pro mě připravili.
Nájezd na hlavní silnici a levá, valíme vstříc Soláni. Ještě doplnit trochu energie a soustředit se na hák za Lukem. Teď už bych to měl snad zvládnout, nesmí nás nikdo dojet a musíme věřit, že někoho sjedeme. Soláň je ztrestána, stejně tak i následný sjezd i s Dreamerovou zákrutou. Teď přichází rádoby odpočinková pasáž pod Kasárna. Ale ono se to stále zvedá, 1-2 % sklonu tu jsou, ale letos nám je nápomocen vítr. A tak roztáčíme týmový kolotoč, který je odměněn spolknutím Jirky Šraina, který pak v cíli hlásí, že nezregeneroval Everesting. My si to užíváme, Kapr hlásí, že to je sen, já ukazuji jedničky na všechny strany a Luke si lebedí v roli superdomestika.
Kasárny se mi pocitově jedou skvěle, žádné trápení, zase sjíždíme osamělé jezdce. Vršek už je přípravou na nedělní Dobrovice, i když ty letos byly prý nakonec hodně bahnité. Tady jen šotolina a kamení a závěrečné rozeklané kostky. Bufet doplnit už jen poslední kousky, jelikož nás čeká už jen Bumbálka a hukot do cíle. Připojil se k nám David Šelong, vypadá dost bojovně a nestřídá

Stále věřím, že ještě někoho můžeme sjet, a tak sjezd do Makova znovu roztáčíme epický kolotoč. Nohy jedou, hlava funguje, tady si to znovu hodně užívám.
Stoupáme na Bumbálku, já přemýšlím, jak to vykutálíme s Davidem, a tak to zkouším i v jednom momentu trochu rozstřelit, ale bez úspěchu. Pak už jen zalezu do skupiny a většinu dotáhne Luke. Loučíme se se Slovenskem a přichází slastný sjezd do cíle. Za námi nikdo v dohledu, ale před námi ještě jeden borec, ten by stál za sezobnutí. Tak znovu do plných, tady točíme všichni i David se chvílemi připojuje. A máme ho! Až v cíli pak zjišťuji, že to byl Patrik Swaczyna. David hlásí, že spurtovat nebude, tak věřím, že to bude týmově za ramena, ale Patrik je proti tomu. Nakonec ho Luke skáče na pásce a já jen hledám rameno Kapra, abych se mohl opřít a přestat šlapat.
To dlouho nepamatuji, abych to objel ve společnosti 3 orange. Skvělý to bylo, bejci moc jsem si to s Vámi užil! Nezlomný mladík Kapr bere zlato, v týmech jsme na pátém fleku. Následuje večerní Strejdova famózní sýrová párty a dojmy tečou proudem, to jsou chvíle! Ne, Beskydy znovu nezklamaly a tento ročník se zase bude dlouho vyprávět v zimních dvojičkách třeba do Ústí

Díky, že to stále držíme, díky pořadatelům Beskyda, že to stále nevzdali!