Kocour –
Některý cíle se zdají být nedosažitelné!
Některý cíle se zdají být nedosažitelný, ale nakonec to zlomíte, urvete nebo máte jenom štěstí.
Nemusím zimu, nemusím velký kopce, neumím běhat dolů, mám uvolněnej pravej kotník a nepravidelně se mi zvrtává, nikdy jsem na sobě neměl nesmeky, jsem občas zmatkař a věci si umím sám parádně zkomplikovat a to nejen v osobním životě. Takže vstupní proměnné jsou "ideální".
Nebyla žádná dlouhá příprava a chystání, prostě jsem si řekl, že tu svojí první 24h zkusím a hotovo. Naběháno mám každopádně nejvíc, co jsem kdy měl. Vypůjčil jsem si pár nezbytností. Balil vlastně na poslední chvíli. A v PA Pendolinem do Ostravy a pak na ubikaci ke strejdovi. Místo, abych šel spát a odpočinul si, tak jsem se ukládal do postele až o půlnoci po čtyřech panáčcích, klobásce, sýrech a litru čaje. Zapomněl jsem si dobít mobil, ale hlavu, narozdíl od těla, jsem měl připravenou a hodně odhodlanou. Nervozita nula, pouze těšení a očekávání. Jako ráno bych ještě spal, to jo, ale bylo potřeba vyzvednout startovní číslo a další nutnosti. Skoro vše se podařilo, jenom jsem si zapomněl koupit energy gely. Návdavkem se mi nechtělo čekat ve frontě na svoz k hotelu a tak jsem s tou kurwapříšernětěžkoukrosnou šel pěšky nahoru asi 30minut k hotelu. Zjistil jsem, že se sotva vleču potím se jako prase a tak z toho asi zítra ta medaile nebude. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí ... tudíž vykolíkovaný místo jsem uzmul až v koutě tělocvičny, zato vedle krásné Barbory, ale to nebylo podstatné. Potkali jsme se pak na trati jen jednou a poslala tam hezkých pět kol v pravidelném tempu.
Vysypal jsem batoh, nakupičkoval, převlíknul, namazal co se dalo. Vazelínou nohy a Sudocream v adekvátně velké dávce ... víte kam 😳 .
U sloupu před hotelem chytnout svozové auto a s vysmátou osádkou sjet zpátky dolů do Ostravice na pilu, kde se za 15min startovalo. Trochu něco natočit, okouknout ty zarostlý a vysportovaný namakance i obyčejné smrtelníky, naordinovat si odhodlání a vyrazit. Hromadný starty mají něco do sebe a když se začne stoupat, skoro to nevnímáte. Po necelých 2km za trafačkou začínají ledový plotny a já po chvilce zbytečně nasazuji nesmeky a po 400m je sundavám. Stoupáme do nejprudšího úseku, který je rozdělený na 3 části. Jde se husím pochodem a docela to uteče. Vykopne nás to už na sněhu a já zase nasazuju nesmeky. Přes traverz se běží a pak je jenom propojka po modré k Malchoru a sjezdovkou na vrchol. Kde to jde popobíhám styl ala B7. Z kopce respekt, ale nesmeky drží. I já se držím a běžím opatrně. Přelítne mě asi 50 lidí. Já ty kopce dolu prostě neumím. Tady bych potřeboval Mírovu školu. Po pár km sundavám nesmeky, jsou zbytečné, je sucho a je to vlastné nekomfort. Snažím se zapamatovat, kde není potřeba si je navlékat a v dalších kolech to pak posunu a nenasazuju. Mám je v batohu. Boty drží, takže tím i šetřím nějaký čas.
Do Sepetné nakonec za hezkých 30min a rovnou jdu do dalšího kola. Chci za světla tři okruhy a pak čelovku ve čtvrtém co nejpozději, ať zkrátka vydrží. Mačkám na kameře poslední kus nahrávání. Plán byl dokumentovat závod víc, ale musím se soustředit. Za chvilku to bude maraton a ještě hodně času přede mnou.
S tmou přichází i sníh a ačkoliv nemám MP3 (další fail), tak mi to utíká. Myslím čas, protože jinak mi to už neutíká. Spíš všichni utíkají mně a to hlavně dolů. 4,5 a 6 kolo mám vyrovnané. Vždycky to nahoru nějak plynule vyšlápnu, trochu popobíhám a pak dolů klušu a snažím se to ekonomicky pustit, tudíž ulevit stehnům. Mám docela dobrý pocit, ikdyž samozřejmě aktuální stav má do komfortu sakra daleko!
12h a 6.kol! To je nějak rychlý. Teď cíleně zpomalím, ale původní plán 7 pak 9 a nyní asi 10 kol dostává jasnější kontury. To, že to jde dobře poznám i podle toho, že v koutku mysli stále závodím, není to jen dojít. Chtěl jsem si to prásknout a posunout svoje hranice.
Půjdu v klidu a deset padne určitě.
Na Sepetné po 6.kole dávám polívku a pak se převlíknu. Čip si tentokráte nezapomenu .. aháá já zapomněl zmínit jak jsem po 3.kole zapomněl v tělocvičně, při převlíkání, čip a musel se pro něj vracet. Což byla totálně zbytečná sekera!
No prostě po skoro 40min pauzy na jídlo, ohřátí a další převlečení (ponožky, trika, rukavice) jdu do 7 kola. Nyní více s rozumem a dolu taky opatrně, chvilkama je vidět jen tak na 2m, protože sněží a čelovku tunnit nechci, stačí základní lumeny.
Sedmej za mnou, občerstvit se a vyrazit. Zde jsem udělal chybu a málem fatální. Cítil jsem se dobře a chtěl trochu náskok, tak jsem dal jenom na stojáka čaj, ionťák, datle s rozinkama a rozjařenou fotku s holkama u obsluhy - klasickej El Gato.
Po 10min vím, že je to nějaký divný, v kopci na prvním hanku, kde jsem nikdy nestavil, sotva popadám dech. Poprvé značkuju orange do sněhu a hledám energii, nechce se nic. Vyjdu druhou část a jsem ještě víc v prdeli. Zase odpočívám a snažím se myslet na něco hezkýho. Ale ta krize čeká za pátým stromem a zatímco já jí jen tuším, ona si mě v tom pochodu mrtvol vyhlídla jasně! Pickozudovazu jdu do kolen! Nejdriv jen tak postávam ve svahu, pak si sedám do sněhu. Nejsem uplne na dně, ale když natáhnu ruku, tak se ho dotknu. Nemám chuť ani sílu vytáhnout folii, mobil, tyčinku, cokoliv. Chce se mi blejt a s*át. Jsem v loji. Když už mi zadek umrzá, tak nějaká mrtvola, co jde okolo, přikáže ať alespoň nesedím na tý studený zemi. Opatrně se zvednu a pak mi trvá zbytek výstupu asi hodinu.
Prostě chyba a vážná.
I přes to jsem se posunul pořadím vzhůru. No světe div se. Dole polévka + velkej oddech.
9. kolo jdu tuze opatrně a až cestou dolů běžím.
Pak se najím, vcucnu půlku vyžebranýho gelu a pošlu tam desátý ostřeji. Nahoru plynule a dolu už to pouštím a užívám si. Upnu se na to, že mě nikdo nepředhoní a naopak já, předbíhám asi dvacet lidí.
Mohl jsem dát 10,5 nebo třeba i 11kol, ale díky krizi už nebyl čas a tak končím dvouciferně po 23h15m.
V cíli obrovská euforie a i některé pasáže seběhu jsem si slušně prásknul.
Hele bylo to boží. V tomto případě se radost a uspokojení z dobře odvedené sportovní práce potkala mimořádně.
Na kluka z placatejch Středních Čech to nebylo špatný.
V hoteku se pořádně najím, odpajdám se sbalit, nahatej se umyju u umyvadla na hajzlíku, ptž do sprchy je to přes schody. Stopnu si auto dolů, vrátím čip, přeplazím kokeje a koupím si lístek na vlak. Chytnu záchvat kašle. Dojedu do Ostravy a pak do Prahy. Nespím, vypiju Coca-colu, nechám se odvézt hodnou Veronikou před barák, bo jinak by tk byl mordor a stihnu i saunu s Mírou. Tam však únava a třas jako prase. Dospával jsem to 2 noci a klus jsem zkusil až ve středu.
Teď pár bodů, které jsem do plynulejšího popisu nezařadil.
* žádnej puchejř na noze a nehty obstály
* jedl jsem opatrně a pouze to, co oči vyhodnotily, že bude bezproblémové
*chvilkama děsná zima na prsty u rukou a nohou
* hlava pracovala a vypnula jenom jednou, přesto bych na srovnání myšlenek ještě tak dva-tři závody potřeboval, ale dobrý
* zbytečně jsem si bral náhradní kalhoty a mikiny
* naopak ponožky, trika, nákrčníky, rukavice, čepice, trencle fajn
* odrovnal jsem si nárt a kotník, blbým uzlíkem na botách
* stehna dostala zase zabrat, překvapivě i vnitřní vaz na L koleni
* děkuji za podporu všem a především Mírovi a Petře. Jinak jsem moc svůj záměr nemikešovsky neroztruboval. Organizace dobrá a počasí nám nakonec přálo.