S Kaprem do první lajny, nechat si podržet kolo a 2 minuty před startem si ještě odcupitat a ulevit do škarpy. Start 34. ročníku legendárních Klikáčů, vlézt si dopředu a nechat všechny ty rozběsněný zvířata za sebou. K Alžbětě nastoupí a odjede Laco Šindelář, ale s balíkem to ani nehne, a tak společně s Jeffem si užívám svoje tempo na špici a pocit, že přes nás nikdo nejde.
Tohle je začátek, který jsem si představoval jen ve snu, spíše jsem počítal, jak lovím andělíčky a hák na konci očesané grupy. A pokračuje to i nadále, v hlavě to je, nesmím se propadat, budu se točit v TOP10 vepředu. Parádní bezbolestný stav, který pokračuje i po sjezdu do Městečka, kde se znovu deru na špic a připadám si jako býk
. Hotel Sýkora dole v Křivoklátě musí být můj!
Daří se vidět zaváděcí vozidlo z první řady, až před mostem v Roztokách jde přes Slávista Karel Kopr a já tak najíždím na první ostřejší stoupání na druhé figuře, jakou lepší výchozí pozici bych chtěl? Tak teď roztočit nohy, nechat se procedit balíkem a zachytit se ocasu. Kudla on je to docela přísný brdek, mám tam nejlehčí převod a kolem břicha se mi začíná utahovat nějaký divný pásek. Auu toto bolí, bolest, kterou jsem snad ještě nikdy nezažil, to břicho chce snad vybouchnout a pásek někdo utahuje na menší a menší obvod! Kapr se mihne kolem, a já stojím v pedálech, jak solný sloup neschopen cokoliv s tím udělat!
Tak to je pocit! Je vymalováno, mizí totálně všechno a horizont ne a ne přijít! Konečně se to překlopuje, ale jsem totálně demotivován, zašlapán do země, jak nějaký obtížný hmyz. Prostě jsem do Roztok udělal všem blbce na špici, abych v první intenzitě v kopci odpadl. Padáme k Berounce, ruce se mi klepou, ani ten sjezd nedávám vůbec jistě. Bohužel tady už mě nenabere nějaká lokomotiva, která by to dotáhla za těmi mizejícími zadky v dáli. Snad jen Basko, který si mě sjel a hecuje ke sjetí. Sebrali jsme pár příchozích a Pepu Vejvodu, která se hrabe ze škarpy. A to už tu je stoupání na Nezabudice a já demoralizován se motám nahoru. Ještě asi šlo háknout Pepu, ale to by nesměl jet tak o 10 km/h. rychleji
On si ke Kaprovi pak ještě dojel.
Já se snažím to trochu pospojovat, ať tu následující, jen mírně houpavou pasáž přežijeme v nějaké grupě. Nepřítelem se stává i pěkný bočák a bohužel spolupráce ve skupině vázne, a tak není divu, že si nás ještě dolítne zezadu další grupa i s naším Pistachiem, Radimem Skálou, Tomášem Pacovským, bráchou MCHammera a dalšími. Na dohled před námi se zjevují osamělí jezdci, ale dorazíme je až na rovině kolem Berounky před Rozvědčíkem. A jsou to kluci z UAC, Petr Tácha a Pavel Dubitzký.
Je tu kopec na Velkou Bukovou, Pavel Dubitzký odjíždí a já to tak nechci nechat. Jestli jsem sem přijel se jen tak povozit, tak to jsem mohl zůstat doma. Musím bojovat! Zvedám taky zadek a zkouším co ještě ve mně zbylo. A se mnou i Tomáš Pacovský. Přetahujeme se spolu o špic a skupině odjíždíme! To jsou vrchařské chvíle, o kterých jsem ještě před pár desítkami minut ani nesnil. Sjeli jsme si Petra Beneše a na dohled je i Pavel Dubitzký, který trochu zmatkuje na křižovatce, ale když je hlavní bez šipky, tak se jede po hlavní i dále. Točíme kolotoč a padáme do Městečka.
Věřím v náskok, který jsme si udělali, že již bude dostatečný, ale na kostkách je zase všechno jinak! Na záda nám dýchá skvěle jedoucí Radim Skála s dalšími lidmi. Pavel Dubitzký znovu tvrdí muziku a já musím s ním, jestli se nechci propadnout zpět do grupy. Sakra toto bolí, ale visím a nahoře na větru mám síly i na vystřídání. Čekám, že půjde přes zase Pavel, ale on je to Tomáš Pacovský, který to s námi taky vyjel. A zdá se, že sil má taky dostatek. Teď už se neotáčet, valíme s Tomášem do cíle v rozjetém kolotoči a Pavla necháváme překvapivě za sebou.
Stále se to ještě zvedá, konečně odbočka doprava a proti větru tam nechat poslední zbytky sil. Ale ještě je tu další odbočka doleva do cílové rovinky. Tomáš už vypadá rezignovaně, ale je to lišák a přesně ví, kde je cíl. To já bohužel ne, takže mě nápis na silnici 1 km docela velmi překvapuje. Aha, tak ono to bude ještě támhle do toho magnetu. Hmm, posledních 200 metrů a Tomáš jde zkušeně přes a já se již nezmohu na odpor. Gratulace!
Tak nakonec vcelku spokojenost, pěkně jsem si závodil, i když výsledkově je to propadák, ale ono to už možná nikdy lepší ani nebude. Kapr si skvěle poradil i beze mě a bere stříbro. Začátek a ta druhá půlka závodu mě hodně bavila, jen škoda toho výbuchu na brdku z Roztok. Rozebíral jsem si to zprava zleva, prostě to tam nebylo a už s tím nic neudělám. Tak díky CFC a RFC, tohle zase stálo za to!