Kocour –
101 wostrejch po Beskydech
Prdlajs 7 kopců, bejvalo jich i 8, bo ten poslední dvoutakt se prej nepočítá - nemá přes tisíc metrů. No a letos se šlo nahoru rovnou 9x a to není špatné.
B7 je trochu jiná! Trasa doznala drobných změn a tak dlouho se prosilo, až to organizátoři natáhli na 100km pro všechny. B7 je taky náročná, o tom nepochybuj! Nic neodpustí, užiješ si ji, ale může se ti taky stát, že budeš plakat, prosit, budeš sedět v blátě v kopci nebo vyčerpanej ležet na občerstvovačkách. Kolik do toho dáš, tolik se ti vrátí.
I holky se potí, tak s tím počítej. Taky třeba zmokneš, do vlasů se ti zachytí půlka beskydskejch lesů. Budou okolo tebe běhat i chodit ambiciozní sportovci, turisti, běžecký zombie a další tvorové. Nejsme v tom sami. Máme parťáka na tuhle dlouhou cestu nebo dobré duše okolo. Nabídneme pomoc, mrkneme na tebe, chceš vodu, gel? Popřejeme hodně sil.
B7 tmelí a bolí.
Chlap to taky někdy nemá lehký. Holky tě předbíhají jako nic a hlava nebere jak to, že se jim běží z kopce tak lehce. Jsi tak nějak frustrovanej, že to nejde, že je to ještě daleko do cíle, že nestihneš tebou stanovený limit, že jsi se na to měl vys*at. Jo a apatickej... to můžeš bejt taky, bude ti fakt všechno jedno.
Když se někomu stane, že nedokončí, není to myslím žádná ostuda, patří to k tomu a mnohdy je rozhodnutí vzdát to, úplně to nejlepší a nejrozumnější.
Pak jsou tady eliťáci, to jsou kluci a holky, co vědí o co tady jde, co nastane a jak se to má dělat. Mají talent nebo píli (většinou obojí). Mají naběháno, zkušenosti, podporu, dobrou hlavu nebo ideálně všechno dohromady.
Všechna čest, ale já vždycky myslím na ty hrdinky a hrdiny, co jsou na trase o mnoho hodin déle. Těm tleskám ještě o trochu víc 👏
A organizátoři + obsluha občerstvovaček, to je kapitola sama pro sebe. Ty by si zasloužili medaile dvě nebo rovnou tři! Jejich závod začíná dlouho před startem, starají se o prvního i posledního a pak to všechno sklízejí. Kdybyste byli s něčím nespokojeni, tak si na tohle vzpomeňte, prosím. Jo a pro prachy to rozhodně nedělají!
No a já to měl v tomto roce takto.
Letos domluva s Barbánkem, to je takovej bezva chlápek z Vinohradskejch šlapek, že ho chce mít každej v teamu, protože všechno vyhrává, je normální a velkej sympaťák.
Tenhle rok se mi to sportovně občas nepovede a leckdy trpím. Nasypalo se toho na mě hodně, ale přesto si to užívám. Závodů moc nebylo, běhal jsem tak na 65% loňských objemů a laboroval se zdravotními neduhy. Někdy si za to můžu sám a občas se to prostě stane. B7 nebyl letošní vrchol, je to spíš tradice, která bolí a hezky se na to vzpomíná.
Chtěli jsme to pojmout jako malej punk. Vlakem do Třince s bagáží, odběhnout a pak i vlakem zpět. Nakonec jsme jeli autem se šlapkama a pak i po afterparty v NE ráno zpátky. V Beskydech se na tenhle víkend sešlo více sportovních klání a kluci jeli Beskyd tour-hezkých silničních 160km, tak jsme jako Vinohradské šlapky reprezentovali v horském ultra i při silničním maratonu.
V Třinci večeři, pár piv, pokecat s místňákama, namazat, aby to nedřelo, převléknout, na číslo si tradičně napsat jména a hesla, abych nezapomněl za co běžím, nechat si změřit teplotu a vyrazit.
Díky opatřením kvůli Covid, to měli letos organizátoři o dost těžší.
Místo hromadného startu s atmosférou a ohňostrojem se startovalo ve vlnách, respektive časových oknech. Obsluha občerstvovaček se navlékla do atom bordelu a od pátečních 12h do nedělní noci se starali o skoro 3.000 závodníků.
Vybíhali jsme před 22h v předposledním startovním okně. To mimo jiné znamenalo, že jsme vyrazili skoro sami, bylo to roztahaný a třineckej staďák prázdnej + na prvním kopci uragán jako blázen. Ambice? Nějaký kvalitní čas (to jsem se seknul, prostě to nešlo) a umístění jsme neřešili, protože Barbánkovi je sice 46, ale rozdělovník kategorií v propozicích nás nemilosrdně poslal do výkonnostně nejtěžší kat do 45 let. Takže stačí si to jen pořádně užít!
Občerstvovačky byly letos s většíma frontama, bo hygienická opatření jsou nemilosrdná. Kdo neměl individuální support, ten si "odpočinul" a počkal o trochu déle, ale nevadilo!
Krize se nám nevyhnuly a nebylo jich málo. Já už na 3kopci. Bylo mi dost blbě a musel jsem zasmykovat do lesa. No a Barbánka to chytlo cestou na Lysou a k záchodu se přidal typickej hlaďák. Do toho jsem si na 15km diagnostikoval puchejř, ale podařilo se mi na něj úspěšně zapomenout. Koleno nezlobilo a kdybych 2x neupadl, byl bych pořád krásnej. Opět bolely a natékaly nárty, protože pražskej kluk nemá šanci na tyhle kopce natrénovat a za necelej rok jsem to úspěšně zapomněl. Kapitola sama pro sebe je rameno, bolí mě už pár měsíců a tady dostalo zabrat ... jsem starej. I Barbánek co chvíli mumlal, že tyhle stojky "to snad není možný" a že sem museli přivézt kameny snad z celý republiky.
Počasí? Hmm, prostě beskydské, foukalo fakt hodně, takový ten svěží vítr co nás na prvním kopci ve 22:30 ohnul do pravého úhlu. Pak se přidal déšť... několikrát. Na občerstvovačce pod Lysou jsme se museli na chvilku schovat i s rouškama (to to shora padalo fakt fest) Byl to nácvik jízdy metrem v Japonsku --> jak sardinky, ale když mě jedna závodnice pošťouchla hůlkou přímo "tam", tak jsme raději vyrazili na další kopec i v dešti.
Na Lysé krása! Svítalo a tak došlo i na fotky, jinak jsem průběžně natáčel, ať nám vzpomínky nevyblednou.
V polovině trasy na Ostravici 51km, bylo jasné, že to na nějaký super čas nevypadá a byli jsme dost prošití. Barbánek pokukoval po nějakým koutku, kde by usnul a na čas jsme prděli. Takže ani nevadilo, že jsme 10min hledali pytel s občerstvením, který jsme si sem na občerstvovačku nechali poslat. Našli jsme, no a nás našel Míra!!! Překvapení!
Přiběhl nás vyzvednout a pak to s náma normálně doběhl až do cíle. Super. Tahle podpora se hodila a byla to opravdová vzpruha.
Taky jsme nabrali fyzioterapeuta Martina, tomu "umřel" parťák na Travným a společně jsme si pak užili 50km bolesti a v rámci možností pokecali.
No a na Pustevnách jsme fandili šlapkám na kole, měli tam vrchařskou prémii. Ale nečekali jsme dostatečně dlouho a tak jsme jen řvali na špičku, pak Rybu a Dreamera. Pak už šup z kopce dolu a Kapr s Lukem nás minuli o 30vteřinZkrátka bylo to pestrý a bolelo to furt.
Já jsem se trápil a nekecám, bylo to pro mě fakt nejtěžší. Skoro v každém kopci se dalo spolehnout na to, že si prožiju následující: dobrý-bacha krize-jsem v hajzlu-asi chcípnu-už ani krok-hele lepším se-možná se nahoru vydrápu-tak furt blbý-nemám sílu ... atp. Z kopce to samé, protože neumím běhat dolu a stehna řvou bolestí.
Co bych to natahoval, poslední kopec do Frenu jsme makali. Po zdolaných 95km jsme to tam ještě pustili s plnou parádou! Běželi jsme i přes bolavej úpon u Barbánka, durch až na náměstí. Umístění nás pak mile překvapilo 45/z cca 1.200 a 15 v kat.
Vzhledem k tomu, že jsme to nehrotili a na občerstvovačkách poctivě odpočívali a nepospíchali, fandili šlapkám, kadili v lese, ….. to je ucházející a výsledkově až vysoký nadstandard.
Kdyby nás uznali do kat +46, tak máme bramborovou medaili a jen 3minuty na bronz a 11minut na stříbro … Na MR v age group
PLUSY
* dobře to dopadlo
* atmosféra a krajina
* organizace
* kamarádi, povzbuzování a podpora
* že je to za náma
* opět nové zkušenosti
MÍNUSY
* fuck off Covid
* start ve vlnách (mám rád společnost)
* zrušené vyhlášení a B7 mejdan (ale to se nedá nic dělat, karty jsou rozdané jasně)
Barbánek: "všechno bylo proti nám, nic nebylo s náma!"
No a těch mini příběhů okolo!
Jak jsou kluci a holky rozsekaný a třeba i šťastný. Mnohdy zároveň.
(Cestou na Lysou v technickém stoupání jedna holka v předklonu zavěšená do hůlek a na pokraji sil.
F: ahoj, jak je? Nepotřebuješ něco?
holka: "chci umřít! Můžeš mě zabít?!
F: "ne!")
Tak možná za rok a díky za podporu všem. Však vy víte 😉
Jo a mejdánek se Šlapkama byl v SO večer výbornej, jen ten Barbánek vytuhnul nějak brzo
Umístění celkově: 43/1218
Umístění v kat: 15/241
Čas vítězů: 13:48:51
Čas vítězů v kat: 13:48:51
Čas Vinohradské šlapky: 18:46:34