Akce Po stopách Krále Šumavy 2020

Akce Po stopách Krále Šumavy patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2020-05-08.

:: Trasa :: Diskuze :: Foto

• Dreamer – Cesta kolem Šumavy
  
  Sraz s kluky je naplanovan po 8 hodine, dorazim pred Coop v Nyrsku akorat vcas, ceka tu sedm kluku a vyrazime na cestu kolem Sumavy. Konecne po dvou mesicich pojedu na kole v mensi skupince, nikoliv sam a moc se na to tesim. Balu se zahy odpojuje, my ostatni se zacinam zakusovat do prvniho stoupani na Blata. Nasleduje krasny sjezd do Strazova a uz po prvnich 10km vidim, ze kluci jsou z jizdy nadseni a to jsme teprve na zacatku! Turista rozjizdi sve dabelske tempo na spici a ja vidim, v cem je prinos skupinovych treninku. Jsem ale v klidu, vim ze dnes to bude hodne dlouhe, takze je treba setrit sily. Navic mi v tydnu nebylo den dva uplne dobre, no ale kdyz vidim, jak par klukum tece z nosu a obcas si zakaslou, tak na tom takhle asi nejsem sam. Epidemiologove by z nas meli radost!
  
  Mirim na Hartmanice, kluci si v kopcich nastupuji. Pred Susici vyhlizime Risu Lobla, ale nedorazil. Mirime tak alternativnim stoupanim na Kasperske Hory, dalsi velky zazitek. v Kasperkach je uz snad 20st, takze nasleduje mensi pauza a navleky jsou dolu, dnes to snad bude na kratke kratke! Jen je nam vsem trochu lito Luka v dlouhych kalhotech, ale zaimprovizuje a udela si z nich taky skoro letni kratasy. Prichazi prvni hlad, rohlik se syrem jako kdyz najdes! Tahle stoupani odpara Nick s Vitkem, ktery pak asi nekde zakufruje pod Javornikem. My mirime na Stachy a Churanov, kde se odpojuje Nick a jede naproti brachovi na Prasily. Jeste predtim nas v kopci hakuje borec na horaku s ditetem ve voziku, drzi se fakt docela dlouho, az se z toho zacnu smat, v momente kdy to vypada ze nam snad nastoupi a decko se mu povazlive kyve v sedacce, ze ho malem vysype. Nastesti v dalsim prudsim useku fyzika zafunguje, no uz jsem si rikal. Zbyli jsme ctyri statecni a mirime super dlouhym sjezdem do Vimperka. Nalada vyborna, km naskakuji, modra obloha, co vic si prat?
  
  Treba vyjezd na nejvyse polozenou zeleznicni stanici, ktera je v Kubove Huti. Turista si v pulce kopce takticky odstoupi ulovit vodu z potucku, ale brzy jsme vsichni nahore a fotime se na nadrazi. Sjezd dolu ke Straznemu, pred kterym odbocime doprava a mirime udolim do Borove Lady. Nadherny usek, leti to tam skoro 40kmh. Odbocka doleva a hura na Knizeci Plane. Turista vypravi o predvalecne historii techto mist a zavede nas k pozustatkum kostela, diky za to, pekna vlozka! Za kterou ale zahy Turista zaplati smolnym defektem, ale to nas nerozhodi a za par minut uz si to jedeme krok sun krok ve stojce na Bucinu, pro zmenu nejvyse osidlenou obec v 1200m. Tady uz si vodu z potucku nabereme vsichni. Mirime dolu na Kvildu kolem pramene Vltavy.
  
  Pekarna Kvilda, co byste chteli slyset? Kapitola sama pro sebe, dojde na kafe s povidlonem a nakonec i na zelnak, ktery si trochu vycitam, jakoze uz je to moc jidla. Ale Turista nastesti navrhuje podivat se na Breznik, ktera se zmeni v mensi zavodeni, nez tam dojedeme. Ve finale je tam prvni skvele jedouci dvojice Turista+Luke, ja s Kolikacem dorazime pozdeji. Magicke misto, x let jezdim kolem a tady jsem jeste nebyl! Cas ale zacina ubihat a tak mirime pres Modravu na Prasily. Dalsi stojka, kde otestuji kluky, boli to, ale jinak to nejde. Neplanovane navrhuji cukrarnu v Prasilech. Coz se nakonec ukaze jako dobra volba. Jedna je tam hezka prodavacka, byt Kolikac pote doda, ze by to mohla byt nase dcera, druhak si dame boruvkovy cheescake, ktery si sice par km opet vycitam, ale dalsi trasy zaminovanym uzemim na Novou Hurku zacne opet ubirat sily, takze nez dojedeme pod Pancir, o povidloni, zelnaku ani cheescaku jako kdyz nevis. Krome -200 kc v penezence, jo Sumava neni zadarmo.
  
  Stejne jako Pancir, ktery jsme kvuli Lukovi nemohli vynechat. V pulce klukum poodjedu, ale musim si davat az nahoru a kluci jsou chvilku za mnou, neskutecne jak jim to letos jezdi. Fotka u dveri Sumavy, je pul seste vecer, to ten den utekl. Ale jeste nas ceka cesta pres Cerne jezero. Na stene zbytky snehu, nasazujeme navleky a vesty, ne ze by byla zima, porad je pres 20st, na slunci 25, ale vecer se blizi. S nim muj zlaty hreb, super stojka na Statecek pod Ostrym, ktera po 200km a 3800m nastoupano je neco, po cem vylozene touzis. Vsichni se s tim ale poperou statecne a ani moc nenadavaji. Hlavne Turista ne, jehoz hlavni starost je, aby nastoupal 4000m. Chce to trochu ujistovani, ze to dame. Sjedeme krasnym sjezdem na Zadni Chalupy a ty 4000m padnou kousek za nimi v jednom z poslednich brdku. Sjedeme nad Nyrsku a dotocime nohy v podvecerni krajine kolem meho mestecka. Tam potkavam ex zavodaka P. Kohlbecka, na ktereho v euforii kricim kolik jsme najeli a nastoupali, jiny by si myslel ze jsme blazni, ale tady vim, ze tomu bude rozumet. 227 km, cely den na kole, ctyri vyborni cyklisti co vydrzeli cestou kolem Sumavy, dvakrat cukrarna, clovek si preje aby takovy den neskonci. Jo dnes se to povedlo na jednicku s hvezdickou!
  
  
• Kolíkáč – Snílkovo království
  
  Dreamer zve do svého království. Myslel jsem, že díky Králi Šumavy jsme poznali všechna silničářská zákoutí. Ale Snílek vyladil trasu k dokonalosti a jeho slovům, šetřete síly na závěr, jsem se jen tiše usmíval, vždyť Pancíř jsem již několikrát zdolal…
  Pumpa v Nýrsku nás dokonale vyprazdňuje do těch plánovaných kopců. Zdá se, že předpověď až tak nevyšla, bude ještě krásněji a tepleji, než rosničky kvákaly. Beru návleky na kolena, nahoru dlouhý vytahaný dres s velkými kapsami s proviantem. Balu si dává svoji trasu, natěšený Nick hned od startu jede hodně přísně. Dreamer si užívá společnosti, Turistova blikačka zatím jen příjemně povzbudivě poblikává, nechci ji zase vidět po 7 hodinách hákovaní, to mě vždy šíleně vytáčí . Luke saunuje kopyta. Vzpomínky plynou, tyhle asfalty již někdy pokořily královské nohy. Hartmanice s Mírou štípou a Dreamer si pochrochtává, že takhle by tady sám nikdy nejel. Padáme k Sušici, ale před ní pro mě novou silničkou na Kašperky. Majestátný hrad nám dává zapomenout na tu bolest v kopci. Chodník před služebnou policie Modrava se stává naším bufetem a fotopointem.
  Pak začne úřadovat Turista. Táhlé stoupání k Nicovu, kdy se zdá, že jedeme po rovině, ale ony jsou to poctivá 3 % sklonu. Skupina se drobí, navíc když nejedeme na Javorník, ale na Vimperk. VT tak ztrácíme, Nick jede za bráchou na Kvildu. Ale před Vimperkem ještě do kopce, někde ty 4 finálové litry musíme posbírat. Sjezd do Vimperka, kde atakujeme 75 km/h. A pak alpské stoupání na Kubovu Huť, jen škoda toho provozu. Romantické nádraží a začíná dnešní Highlight! Silničářská pochoutka, vymazlený asfalt a neskutečná příroda vůkol. Tady úřaduje Dreamer na špici. Kanada, Švýcarsko, Norsko? Kdepak, tohle je naše Šumava!
  Borová Lada, Knížecí Pláně a bývalý kostel sv. Jana Křtitele. Díky za ukázaní těchto magických míst, kde kráčela historie. Stejně tak Bučina a šílená stojka k ní. Já už chci Kvildu, pekárnu a pivovar! Turista doporučuje zelňáky a Dreamer zase povidloně. A Luke chmelový zázrak. To jsou chvíle! A to se ještě bude servírovat Březník, kam nás dovleče Turista v závodním tempu. Výhled na holou horu Lusen s tím tetřevím údolím pod ní, to se zapisuje do pamětí. Do Modravy kolem Modravského potoka a pak zase nahoru kolem Roklanského. Vynecháme tak Srní na hlavní silnici a zjevíme se před Prášily. Její cukrárna zase naláká, ale neměl jsem hubnout a dát si raději dvojitý zákusek, jelikož následující kilometry už budou pro mě krušné.
  Kluci cítí finále dnešního zájezdu a na Pancíř se jede znovu v závodním tempu. A to ještě malou předehrou je bývalá vesnice Hůrka, která je zase na kopci! Pancíř pro sebe bere domácí borec, který tak dokonale využívá svoji znalost této stojky. Já už se motám nahoru v jednociferných rychlostech. Poslední suk z kapsy mě ale nezachraňuje a už se vidím s upatlanou hubou od majolky z bagety v Nýrsku. Ha, ale to jsem se ještě mýlil, a dochází na Dreamerova slova. Kolem Černého jezera to ještě jde, ale ta sviňárna na 200 km s názvem Stateček pod Ostrým, ta teda stála za to. Žebrám gely od Luka a tyčinky od Turisty, a ani ta čistá voda z potoka z Bučiny mi moc nedodává optimismu. Díky kluci za energo pomoc, i když ten následující nekonečný sjezd po úzké lesní asfaltce jsme se tedy stejně moc komfortně necítil. A pak už to konečně přišlo, Nýrsko a stojany a majolka … ta chutnala jako nikdy!
  
  
  
• Luke – Šumavská Mallorca
  
  Šumavu moc neznám a na kole už vůbec. Měl jsem respekt a čekal jsem dlouhé kopce, rozbité lesní cesty a zimu. Vlastně ani jedno z toho nebylo. Zima teda byla ráno v Nýrsku, já zpanikařil a nemaje návleky na nohy a čekaje klesající teplotu s rostoucí nadmořskou výškou, vyrazil jsem ve variantě dlouhý-dlouhý. Jak se cesta zvedla, což bylo asi po půl kilometru, začalo se oteplovat a na vrcholu prvního kopce už bylo skoro 20. Jediné pozitivum mého oblečení tak bylo, že měli kluci celý den z čeho si dělat srandu. Dlouhé kopce, jak jsem si představoval byli asi jen první dva, možná čtyři. Do 3 km a souvisle nahoru. Pak přišel kopec, který neustále měnil sklon, občas sjezd, ale po hodině měl člověk pocit, že ještě nebyl nahoře... V mezičase jsme obdivovali hrad Kašperk a projeli Kašperské hory. Všichni už dávno jeli krátký-krátký, jen já se bál, že bych se opálil... Pak přišel sjezd, který ale vůbec nebyl tak rozkouskovaný jako předchozí stoupání, a tak jsme za nějakých 8 minut byli o 7 km dál... ve Vimperku.
  Odtud jsme stoupali na Kubovu huť, vstříc nejvýše položené železniční stanici v ČR. Byl i čas sledovat vrchol Boubín s pralesem. Foto na nádraží a zas krásný sjezd a pak i překvapivě dlouhá rovinka do Borové Lady. Výlet se láme do druhé poloviny a navíc se začíná opravdu výletovat. Tady kostelík (Knížecí pláně), támhle kostelík (Bučina), pak Kvilda, kde ochutnáme Povidloň a další produkty místní pekárny a pivovaru. Následně ještě chceme vidět výhled z Březníku, a tak přidáváme pár km mimo trasu. Stálo to za to, jen turistů je po cestě už trochu víc. Jedeme pořád kolem 1000 metrů nad mořem, a přesto překvapivě po rovině. Jen jeden kopec a pak sjezd a jsme v Prášilech. Tak tady to aspoň trochu znám. Další cukrárna a doplnění kalorií, později se ukáže, že se budou hodit.
  Následuje úsek s pár stojkama a slibovaný Pancíř. Vypadá to, že se pojede, už při příjezdu ke kopci se tempo zvyšuje, jak kdyby ve 4 lidech záleželo na tom, kdo najede do kopce první. Já už tradičně vyčkávám, co se bude dít. Dreamer nám pomalu odjíždí, ale nemám pocit, že by se s tím dalo cokoliv udělat, jen bezmocně visím za Turistou. Až v dohledu vrcholu se odvážím poslat tam vše, ale Dreamerovi se ani trochu nepřiblížím.
  Čekám už jen sjezd k autu, ale ještě je tu stojka před Černým jezerem a pak Stateček. 900 m, 14 %, krása... kdyby to nebylo na dvoustém kilometru a já už neměl vymalováno. Takhle se tu z cyklistů stávají obchodníci s gely. Ale i tohle jsme se vzpomínkami na Výrovku zvládli a čeká nás dlouhý sjezd do Nýrska.
  Krásný výlet, ukázalo se, kde je budoucnost turismu, místní prostě vědí kudy kam. Trasa byla perfektní, stejně jako společnost, počasí i cukrárny. A zcela překvapivě mi sice bylo teplo, ale žádné zavařování se nekonalo.