Turista naklikal Kolem Jizery, výpočetní modely ukazují málem 4000 up a k tomu večerní zelené mužíky na radaru. Maratónská nálada v autě, když vedle vás sedí Dreamer a do ucha se směje Kapr, nemůžete se tomu ubránit a ani nechcete. Vždyť kolik společných chvil v grupě jsme zažili. Basko s Turistou na místě srazu, pochválit si výbavu, především Mambu ze Sojovic, která dostane dnes odpanění v podobě nastoupených metrů i závěrečné myčky.
Vyrážíme kolem Jizery do Rakousy v rozjížděcím tempu, které se mění při stoupání na Sněhovák. Turista ho chce rozpustit svým výkonem, Dreamer si libuje při první intenzitě a já se snažím hákovat. Nahoře si zaelipsovat na Baska a Kapra a přes Mukařov padáme Pekelnou cestou znovu k Jizeře. Takovou silnici jsem dlouho nezažil, navíc ve sjezdu. Míra pobaví hláškou, ještě že ji opravili, no ty čerstvé záplaty uplácané lopatou fakt stojí za to. A znovu nahoru málem o 400 metrů, znovu do červených čísel, ale je tu Basko s defektem. My se spokojeně hřejeme na sluníčku a fandíme mu.
Sjezd a stoupáme na Černou Studnici do 870 metrů nad mořem. Ale zase nám není souzeno jet společně, po gravelové vložce defektí Turista. S Kaprem se vydáváme napřed a u rozhledny zavoní ionťák ze Svijan. Vychutnáváme si ty chvíle a ani se nechce pokračovat dále. Míra naštěstí opravuje vícekrát, utržený ventilek je toho příčinou. Dreamer najíždí výškové metry, jen my se válíme pod rozhlednou. 30 km v nohách a já se cítím jak v cíli u auta
Padáme do Lučan, Kapr nás baví historkami z ELM a Josefův Důl zase připomíná Author Cup. A to už si užíváme Pekla, kde to je furt přes 10 % sklonu. Krásně jsme se pekelně uškvařili, nahoře sdělování si dojmů a míříme na Knajpu. Tam bufet v podobě chlebů se sádlem, štrůdlu a Vratislavického moku. Jo tady je krásně, jo tady jo! Kapr se křečovitě drží své Mamby, ranní přemístění skříňky mu odrovnalo záda, ale na kole si prý lebedí. Nálada dostupuje vrcholu, když letíme parádním sjezdem okolo Souše přes Desnou do Tanvaldu. Tak toto nemělo chybu, jsme zase o 500 metrů down a začínáme se drápat na Šumburk. Tady fakt není kousek roviny!
A to ještě jedna perla nás čeká, po sjezdu do Jablonce nad Jizerou si na nás Míra přichystal Františkov a čísla atakující 20 % sklonu. Míra mi bez nároku odjíždí, Dreamer se zakecal s Kaprem, ale nahoře si mě docvakne a já mu aspoň zkusím tradičně viset v háku. Tak totoc tedy stálo za to, Kapr řve nadšením a chce domů. Tyhle metry nahoru nenajel v Polabí za celé dva měsíce dohromady. Pokochat se Rezkem a jeho dřevěnými sochami všude kam se podíváš, teplota začíná klesat a zlověstné mraky přibývat.
Roprachtice zahřejí a pak tajůplným údolím kolem Kamenice do Železného Brodu. Škoda, že ten asfalt tady toho tolik pamatuje, pro naše úzké pláště je to o plomby. Ze shora se nám kropí hřiště, Kapr chce vodu z konzumu, stejně tak Basko. Dreamer sejčkuje a všechny popohání. Ale stejně se tomu kropení nevyhneme. Poslintaný asfalt do dalšího kopce kolem Suchých skal až tak nevadí, ale z kopce to už problém je. Basko driftuje, ale ustojí to, a tak můžeme zase všichni společně hodnotit u aut hodnotu zaprasení našich milenek. Ale na to se zapomene, při topení naplno se už myslí jen na ty nekonečně krásné kopce! Díky za ně!