Kolíkáč –
Za watt-tempomatem Mírou
Páteční půlnoc. Nemohu usnout, kamenné nohy nataženy na sedačce v obýváku těžce oddychují. Televize vypnuta, jen do očí mi svítí displej mobilu, na kterém marně hledám nějaké video z Českého ráje. To teda zase byla paráda.
Po pondělním a úterním výprasku na Habru se z kola stal mučící nástroj. A najednou je pátek a já si to šněruji za Lukem v háku na Kozákov s hláškou: na mě se neohlížej, jeď si, co potřebuješ. Před rokem by moje ego nesneslo, jet za Lukem v háku, ale je neskutečný kam se ten kluk za rok dostal. Takže si spokojeně točím, ale když se zjeví v dohledu Pirát, začínám se motivovat, toho musíme sjet.
Lezu na špic a vychutnávám si toto úvodní těžké stoupání dne. Kozákov! Tady jsem byl jen jednou s Modrou Hvězdou a hodně o něm slyšel od Icemana a Vyhupa, který tady jezdíval časovku. Ten výhled je parádní, okupujeme lavičky, Turista vypráví, jak tu lítal na paraglidingu. My si let užijeme za chvíli, kdy se spouštíme po bezchybném asfaltu dolů.
Frýdštejn již za watt-tempomatem Mírou, tyhle vrchařské vláčky jsou tak opojné, když se jede pro mě snesitelné tempo! A nahoru ještě pěkná stojka furt ze sedla! Všichni do jednoho si to užíváme, Luke to tady parádně namotal, po krásných asfaltech bez provozu. Sjezdy letíme, kopce hoblujeme v tempu Míry, který dnešní den prohlašuje výkonově za svůj nejhorší na jaře. Ještě že tak!
Fotky s mostem, zavřená cyklostezka, Mírova studánka v místním potoce, to jsou všechno předehry před vrchařským trojbojem dne. Javorník, sedlo Ještědu a Rašovka! A výhledy na Liberec a Jizerky. Safra, tady je fakt krásně. A pro mě ještě krásněji, když dokáži uhákovat Turistův wattmetr.
Pirát pomalu plní svůj dnešní pohár, ale jede statečně, bojuje, na vypůjčeném kole a s minimem delších švihů. Závěr již v soumraku, setkat se s vymrzlým Baskem u auta, naložit kola a pustit topení na max. V duši se rozprostře takové krásno, jo tyhle auto výlety mají svoje kouzlo, díky kuci!
Luke –
Moje silniční království
Myšlenka z Koloděj, že na autovýlet by stačilo i odpoledne a mě hned napadne ukázat klukům silničky kolem chalupy. Měl jsem to v hlavě už dýl, ale pravda je, že hezkých silnic v těch končinách sice není málo, ale na dvoukilo to není. Takže na odpoledne to bude ideál. Plánování bylo jednoduché, vezmu dva svoje okruhy (Kozákov + Kopanina a Ješťěd + Rašovka), smíchat dohromady, přidat Javorník a dochutit to zapomenutou krajinou mezi Hodkovicema a Českým dubem.
Sraz je na Louce pod Loukovem. Bohužel tu opravují most, takže hned vím, že budu muset změnit dojezd trasy, ale přidá to jen kilometr a nevidím to jako problém. Jsme tu včas, takže Pirát stihne nastavit půjčeného kolo. Prezidentský vůz je tu za chvíli. Odpolední start má výhodu, že je teplo hned od začátku a tak v družném hovoru vyrážíme směr Ždár a dál mezi rozkvetlými loukami směr Vyskeř. Až první kopec v Kacanovech přeskládá naší skupinu do klasické formace "všichni za Mírou". Motanice mezi skalními útvary na Hrubou skálu a padáme do Radvánovic, kde přejedeme hlavní. Turista už cítí Kozákov a i přes moje upozornění, že oficiální start je až z Radostné, ujíždí a nehledí na pravo, na levo... Basko chtěl taky nastoupit, ale jednak si nevšiml, že na vrchol v tu chvíli zbývá 12 km a druhak nějak neměl nohy. S Kolíkáčem čekáme na Baska za brdkem před Roudným a vydáváme se na stíhácí jízdu. Radostná je tu za chvíli, vysvětlujeme Baskovi, kde je cíl a jako motivaci si dáváme sjet aspoň Piráta, který hrdinně visí za Mírou... teda za chvíli už vidíme, že nevisí a tak máme terč přímo před sebou. Snažím se držet 280W. Tak nějak doufám, že bych to mohl v dobrý den vydržet až nahoru. Kolíkáč to komentuje stylem "na mě se neohlížej", což není úplně povzbudivý a o to míň, když si v půlce kopce vleze přede mě. Je vidět, že se blížíme, ale Pirát jede dobře, takže ne moc rychle. Za to mě nějak tuhnou nohy a přemýšlím, co se stane, když zakřičím moooc. Nakonec si slíbím aspoň na vrchol hlavní, kde už máme Piráta na dostřel a tak všichni svěšujeme. Neprotestuju, přesně to jsem měl beztak v plánu. K rozhledně tedy dojíždíme až pár minut za Turistou, který nás všechny odmění přednáškou o tom, jak se mu jelo blbě a že si asi koupí elektrokolo. Tak určitě! Občerstvení a pokec při čekání na Baska, který hned oznamuje, že dál nejede.
Sjezd z Kozákova je opravdu za odměnu, jak dlouho to bylo do kopce, tak dlouho se jede z kopce. Navíc je vidět, že Iceman zametal. Asfalt bez výhrad a je na co se koukat. To samé platí o stoupání z Malé Skály na Frýdštejn. Hákuju Kolíkáče, který hákuje Míru. Klasika. Z Frýdštejna zkratkou na Kopaninu, o tohle bych kluky nemohl ochudit. 900m s průměrem 16%, sednout si není kde, maximálně na lavičku u cesty, ale to se nikomu nechce. Teda mě už trochu jo, ale lavičky už byli na Kozákově. Po silnici zpět do Frýdštejna hezkým sjezdem a houpavou částí mezi loukama míříme na Sychrov.
Průjezd staletou alejí a kolem zámku. Padáme kolem dvoupatrového viaduktu. To chce foto. Kolíkáč se ptá, jestli to teď bude do Liberce po rovině... no nechci mu lhát, tak se snažím vyhnout odpovědi... 2km a 6% směr vesnice s příznačným názvem Vrchovina je teprve začátek. Kolíkáč řve blahem, že prý netřeba jezdit do Alp. Tak tohle hřeje u srdce. Za Hodkovicemi je uzavřená cyklostezka. To mě trochu děsí, protože objížďka bude na dlouho, ale nedá se nic dělat. Vracíme se a stoupáme na Záskalí, to je větší stoupání než bylo v plánu. Navíc se tudy má jet zpět. Dáme si tedy předem Javorník, kdybychom nestíhali, ať můžeme jet z Ještědu rovnou.
Jak jsem se těšil, že uhákuju Míru na Kozákov a vůbec jsme nestartovali spolu, tak jsem se upínal k Javorníku. 1350 metrů do 9% mi mělo sedět. Jenže sedělo to spíš Kolíkáčovi, který odtancoval za Mírou, zatímco já jen koukal, jak ty dva jedou... Nahoře ještě Kolíkáč odjel a já to jen zpovzdálí sledoval. Foto Obřího sudu a vracíme se zpět na původní trasu. Občerstvení v Liberci. Nikdo moc nechce plnit bidony s vidinou toho co přijde. Stoupání z Liberce je takzvaně hákové. No a já... zase mi ti dva cukli. To už nahoře komentuju jako konec oranžového snu. Ztráta nevelká, ale ten pocit, když sem se v půlce kopce zastavil a nohy nemohli dál. Mírá povídá o jeho nejhorším dnu na jaře a já tam nejsem. Propadám depresi, ale sjezd z Výpřeže jí zase rychle zahání. Čas je, tak dáme i Rašovku a jedem podle plánu, zas mi to odjíždí a zůstávám s Pirátem. Měl jsem pocit, že málo jím už před Libercem, najedl sem se, zmrzlina byla a nic. Už nevím co, tak do sebe cpu ještě bonbony co vozím místo gelu, abych se nějak vzpamatoval. Mezitím se v hlavě trochu naštvu a chci si to dát aspoň podle sebe na max. K mému překvapení se začínám vracet k Turistovi s Kolíkáčem, a tak je hned o motivaci postaráno. Ve vesnici (Proseč pod Ještědem) už je můžu pozdravit Kaprovou hláškou, proč na mě čekají. Zbytek kopce uvisím, ale hitparáda to není. Pokračujeme dál, na Javorník už nemusíme, tak zas spadnout do Hodkovic. Zbývá zapomenutý kraj kolem Dubu. Stoupání z Českého Dubu vynecháme, a tak jen sjezd z Hradčan a závěrečná stojka z Trávníčku. Jo tohle jsem před pár lety tlačil (700m, 12%), ale ne dnes. Držím se Turisty a když mi nevyhovuje jeho tempo, jdu drze před a jedu si k imaginárnímu cílí. Teď už jen spadnout do Svijan k Jizeře a vrátit se po rovině k autu. Míra dělá blikačku, už se totiž hodně stmívá, zatímco já si zas užívám ten pocit mašinfíry co se blíží do depa.
Tak to bylo moje silniční království. Doufám, že se to líbilo a někdy zas (a třeba ve větším počtu) přijedete na návštěvu.