Osmým rokem celý týden na nic jiného nemyslet než na Pomezky, Pražskou, Hoffmanky. A hlavně jak zvládnout start přes Žacléř, který bude určitě zase prosévat do té správné nebo nesprávné grupy?
A taky lustrovat startovku ve své kategorii a dumat kolik borečků mě přežehlí… no je to nabité, do TOP5 by to byl pro mě úspěch. Navíc Křivoklátsko z minulého týdne zanechalo hluboké stopy v mých stehnech a ztěžka je vymazávám. Ale pátek už kujeme plány s Lukem, přislíbil mi pomoc, tak na sobotu hledím optimisticky, že si to zase užijeme. A navíc když se přidává i oranžová maratónská legenda Dreamer, který je rozzávoděný z Rouvy a Krakonoše chce taky s námi ve skupině.
Trochu dohadů ohledně dopravy, už by to chtělo týmový bus a bylo by vyřešeno. Ale nakonec se nějak ekonomicky poskládáme a u Kuksu na pumpě si můžeme plácnout dlaněmi. V Trutnově chytáme zcela náhodně luxusní flek u jedné hodné paní na zahradě, přímo naproti schůdkům na tradiční koupačku v Úpě, kterou plánujeme hned po projetí cílem. Teplota se totiž začíná šplhat k hodnotám minulého roku a já po přečtení reportů cítím tu slabost a nabíhající křeče, co jsme měli před rokem od Pražské boudy. Peru do sebe hořčík všemi možnými způsoby, dokonce stříkám na stehna nějaký prý zázračný magnesium sprey od Luka. Namazat záda pod průsvitnou komboškou a jde se na to.
V první lajně stojí můj soupeř Jarda Halík a hned mě zve k sobě na pokec a ukazuje pozůstatky pádu z minulého víkendu. No slušný ďábel, že dnes jede, to já bych ležel na kanapi a foukal si bolístky. Kapr vedle mě, kousek za námi Luke s Dreamerem, tak teď si jen popřát šťastný začátek. Startovací pistole selhala, ale stopky spolehlivě začaly ukrajovat první vteřiny dnešní bitvy. Že se nedá nic naplánovat a pokaždé je to jiné a neopakovatelné nám ukazuje hned první kruhák, který je vlevo zatarasen auty, a tak se musíme všichni vejít do pravého pruhu. Kapr ztrácí bidon, ale hrdinně směřujeme ke špici a na výjezdu z Trutnova tak očucháváme zaváděcí motorku a koukáme na tu vymetenou silnici před sebou. Tak toto se zatím povedlo!
Ostrý start, hned se tempo zvyšuje a mně to moc nechutná.
"Olesnak" začíná bolet, hlavně jeho závěr, kdy ručička musí jít zvysoka přes 400 wattů. Ale orange zadky Kapra s Lukem jsou dostatečným magnetem. Padáme do Bernartic, levá točka a natažená tvrdá lajna. V hlavě mám šetřit, šetřit, tak sjíždět to nehodlám
. Pár borečků začíná točit, ale hlavně zezadu přilétne Dreamer, který to metr po metru stahuje. Tak paráda, před Prkeňákem jsme zpět, poprvé dnes musím poděkovat Snílkovi! Snad se tyhle ušetřené síly budou hodit. Balík je už zase roztažen po celé šířce, tak si loknout z bidonu a znovu do plných, jelikož se to znovu natahuje. Přesně podle předpovědi Ing. Sukese si vystupujeme před nájezdem na hlavní směr Žacléř. Asi by to ještě šlo to vydrásat kousek s nimi, ale respekt z těch dalších stoupání v tom vedru nám rozumně zavelel konečná, vystupovat. Já se trochu srovnávám a také se zapojuji do střídání. Prémie Žacléř, vytahuji na oslavu ze zadní kapsy dresu bidon a dávám napít svým soukmenovcům. Tohle je sen, 4 orange za sebou se stávají motory ve větší grupě, která valí do Polska. Před Lubawkou tomu ještě napomáhá vítr do zad, tak pro tyto chvilky to stojí za to!
Sjeli jsme Fílu Endlera, Dreamer se ptá, kde je Elite. A během chvilky už nám za zadkem houká policejní auto, neklamné to znamení vláčku Českého poháru. Zrovna je tu na silnici pěkně rozdrbaný úsek, někteří z naší grupy se chystají hákovat, to já na toto nějak nemám pomyšlení. Luke se tam už už taky šteluje, ale jedou docela kudlu, která by nás po chvíli zcela jistě pěkně pobodala. Elite odjíždí, ale bohužel se ze skupiny ozývají podezřelé zvuky defektu. Luke zvedá ruku! Věřím jen v opravitelný defekt a třeba si nás ještě dojede.
Je tu nepříjemný magnet Szczepanów, kde ztrácíme Kapra. S Dreamerem držíme grupu a stoupáme na Pomezky alias
"Horní Malá Úpa Climb". Tempo vyhovuje, úplně neplápolám za oči vzadu. Jeden Polák odjíždí nechytatelným tempem. Předjíždí nás čelo krátké trasy, ale toto taky není pro nás akceptovatelné. Ale díky nim se k nám asi dotáhl Jakub Holuša. Vedro se stupňuje, ale na prémii jsme v kompaktní grupě. Bufet projíždím, Dreamer zastavuje a bere bidony. Letíme dolů dlouhým sjezdem, ale nějak mi to ujíždí a nedokážu s tím nic udělat. Naštěstí v hrbu ve Spáleném Mlýně se parkuje a s Dreamerem si to doskočíme. Krátká trasa doleva do nějaké šílené stojky, dlouhá doprava pozvolným údolím do Pece ke svému vrcholu na Pražskou – segment
"Od křižovatky po Pražskou". Grupa jede, já se musím dát trochu do kupy, Dreamer mi podává jako na zavolanou bidon s chladivou vodou, díky bejku, ten sedl! Leju tu na helmu, za krk a do krku. A před námi pozoruji osamělého borce, ke kterému se pomalu blížíme. Vláďa Kloz!
Do hlavy tedy nahrát další důležitý zdrojový kód dnešní bitvy – s Vláďou do cíle! Překvapivě se cítím bojovně a na tu Pražskou se snad i těším! A je na co! Dole chudák Víťa Novák s defektem a v první rampě odlítává Jakub Holuša, kterého neuvidíme až do cíle, pěkný! Já hlídám Vláďu, o Dreamera nemám starost, tomu kopce vždy chutnaly. 36x32 si spokojeně vrní a můžu tak nasávat energii od diváckého kotle, který lemuje trasu. A před bufetem dokonce ucítit zadní přítlak, a on to Milan Sýkora na biku. Jede jako můj trenér a radí toč, toč, ať se Ti vyplavuje kyselina mléčná
. Dreamer znovu staví na bufetu, já rozmláceným sjezdem stíhám Vláďu.
Sletěli jsme dolů a je tu stoupání
"Dolní Dvůr – Strážné". Dreamer znovu mile překvapuje, a hned na začátku se u mě zjevuje a podává bidon. Tak to musel ten sjezd jet parádně! Tohle je závazek, zodpovědnost, že nesmím zkolabovat. Peru do sebe jedno magnesium za druhým a nohy furt překvapivě drží. Jaký rozdíl oproti minulému týdnu! Tady jsem čekal problémy se svým motorem, ale dnes je všechno jinak, snová voda z bidonu blahodárně ochlazuje a motor furt jede! Jóóó parádní chvíle!
Strážné zastavujeme doplnit bidony, banán a rohlík a mažeme dále. Část skupiny odjela, ale Vláďa je stále na dohled. To je jistota tempa, musím za ním. Dreamer se trochu zapomněl na bufetu, ale vím, že na Hoffmanky nás stejně určitě zase dojede. S Vláďou +1 stoupáme Černým Dolem -
"Rudník Climb" a dojíždí nás opravdu Dreamer. Je radost ho vidět, jak si to užívá, přece jenom v těch kopcích má navrch a pomůže nám sjet grupu před námi. Neskutečně si to užívám, ten pocit, že křeče snad nepřijdou a nohy jsou silné.
Sletěli jsme Jánky, myslím na Luka, jak to tady před rokem rozjel… Valíme do Trutnova přes Hrádeček, kde znovu sjíždíme osamocené bojovníky. Rekognoskuji šedivé vlasy zpod helmy a žilnaté nohy a čuchám soupeře z kategorie nad 50. A vypadá to, že jednoho padesátníka jsme asi sjeli, pak z výsledků se dozvídám, že je to Honza Hauf. Taky o mě asi ví, takže se oba snažíme co nejvíce pošetřit. Jen se mi to v hlavě motá, o jaké místo asi jedeme… Po sjezdu z Hrádečku dva odjeli, asi je šlo háknout, ale soustředil jsem se na Honzu, nechtěl jsem riskovat křeče. Grupa má snahu sjet uprchlíky, ale po chvíli nám zmizli z dohledu, přiznávám, že jsem nepřiložil nohy k dílu, tak omluva borci.
Přemýšlím, jak to vykutálet s Honzou, ten dojezd je hrozně technický, na ten bych to nerad nechával. Na brdek před kruhákem si nějak nevěřím, i když ho Dreamer pěkně potáhne a pak tahá grupu v Trutnově. Já si jen hlídám soupeře, který to nabombil do závěrečného sjezdu a už se smiřuji s porážkou. Ale ikonická točka doprava je mu osudná, nevybral ji a skončil na chodníku, naštěstí bez pádu. Tak už jen zvednu zadek a domydlím to přes finální kostky. Cílové prosolené objetí s týmovým kumpánem Dreamerem, rozhovor pro Trutnov novinky, finisher medaile a týmový pokec v cíli. Luke už vysprchovaný, dnes to dojel bohužel vlakem. Kapr za ramena s HonzouB, Strejda spokojený v cíli, v týmech TOP10 na dlouhé a u mě nakonec zase brambora, ale tahle chutná úplně jinak než před týdnem! Snílku, z půlky je Tvoje, děkuji moc za vše!
Díky bejci, orange maratonská show pokračuje i v tomto roce, je to stále sen! A ta afterparty aneb koupel a plavání v Úpě, to jsou okamžiky, které se hluboko zaryjí do vzpomínek!