Kolíkáč –
To jsem si zase pošmákl!
Safra to jsem si zase pošmákl! Hromaďák, kde jedete o vítězství s obdobně výkonnými borci to je prostě žrádlo. 4 orange mušketýři dnes bojovali proti mnohonásobné přesile Unlimited. Plán je vytyčen, nenechat nikoho odjet, jet defenzivně a zkusit Luka dotáhnout do spurtu, kde už to bude jen na něm. Hned od začátku se jede, tady mám vždy problémy, absorbovat ty první intenzity, než se tělo trochu vzpamatuje a rozjede. Navíc silnice rozdrbané, tak stačí malé zaváhání a balík může být fuč. První nástupy a pokusy o únik od Unlimited, ale plán zatím funguje, nenechat uprchlíka odjet, aby se nám ztratil z očí, hezky ho nechat vyvětrat a mít ho na dohled. O zábavu se postarají i spadlé závory, které nás trochu zklidní a znovu seskupí.
Před Městcem se zrodí únik Honzy Kulhánka a Čespy, tady už je potřeba jet na špici hodně tvrdě, abychom je udrželi na dohled. Orange se točí vepředu a do toho jim pomáhá i výraznou měrou Lukáš Klinecký. Takže před Libněvesí je to sjeté, ale docela jsem na špici strávil hodně minut a nechal tam dost sil, což se mi málem vymstí při nájezdu do snad jediného vážnějšího brdku před Žehuní. Dávám si jako zvíře, natáhlo se to lajny, Luke je naštěstí vepředu, mě míjí Kapr a jen snad díky němu ještě vyškrabuji poslední zbytky sil a jsem s nimi!
V brdku se zvolnilo, dávám se do kupy a je to dobře, jelikož přes horizont nastupuje David Fanderlík a já jdu po něm. Znovu se to sjíždí, i když pár kusů jsme tam nechali, třeba Vladimíra K. a bohužel i včetně našeho HonzyB. Takže jsme už jen ve 3 orange proti asi 8 Unlimited. Ti zase postupně nastupují a dělají nám z toho peklo, Kapr tam vkládá svoji poslední neskutečnou týmovou špici ke sjetí za Žíželicemi a pod Levínem má odpracováno. Zůstávám s Lukem, děsím se křečí, je dusno, ani nekáplo a na dva bidony to je na hraně. Ale nohy jedou, cítím sílu, tohle jsou neskutečné pocity, a navíc když znovu nastupuje Honza Kulhánek a já vím, že to teď je jen na mě. Sledovat jeho blikačku, jak se pomalu přibližuje, na budíku to začíná 3 a za zády týmový parťák, pro kterého jedeme. Tohle je pro mě cyklistika, která se dá zažít jenom na těchto klasikách v Polabí, na ostatních závodech jen visím v grupě a čekám, kdy odpadnu.
Chlumec tedy zase pospolu a před Nepolisy znovu nástup Unlimited a znovu je to asi na mě. Sil už málo mám, tak nechtě mě plout! Ale k ceduli Nepolisy to tam ještě pošlu a pak jen zařvat na Luka, bejku, je to na Tobě! A on nezklamal! Luke dokonal naše společné dílo ve spurtu krásným 3. místem, takže si myslím, že cíl splněn. Na to, že musel taky kolikrát na špici pomáhat, má můj obdiv, že se dokázal prosadit v té přesile. To hlídání, aby něco neodjelo a pak sjíždění nástupů a úniků bralo hodně sil, ale docela jsme se s tím společně popasovali. Myslím, že i kluci z Unlimited si to užili a neměli to vůbec jednoduché. Škoda, že nám chyběly nějaká esa, ale věřím, že je ještě vytáhneme z rukávu v Žíželicích nebo na Václavské. Zatím letos stav Šlapky versus Unlimited 1:1 !! Kluci díky za skvělý teamwork!
Luke –
Vysokonapěťové šachy
Na tyhle hnojáky se vždy moc těším, taktická bitva, nástupy a sjíždění. S kým jet, s kým ne, kdy střídat, kdy ne a kdy sjíždět a kdy se jen usmívat... Tohle je pro mě ta pravá cyklistika, taktické šachy na 300 a více wattech. A vlastně slavnostní okamžik, jelikož výkonnost není a nikdy asi nebude taková, aby to člověk předváděl na líp obsazených závodech, kde existuje jen jedna taktika a to uviset, co se dá.
Proto jsem docela rozmrzelý, že se nás má sejít tak málo, elitní rovináři fuč, sprintera nemáme a co tam vlastně asi tak budu dělat? HonzaB navíc hlásí, že forma nic moc a ať s ničím radši nepočítáme, Kapr s Kolíkáčem sice mají formu, ale říkám si, co tam ve 3 nebo ve 4 budeme dělat? Nakonec jsem díky výbušnosti zvolen lídrem, čehož si sice moc vážím, ale nadruhou stranu scénářů, jak bych mohl vyhrát v hlavě opravdu moc nemám. Nakonec se domluvíme a stanovíme defenzivní taktiku a budeme doufat. Holt někdy se i předem prohraná bitva musí bojovat.
Na startu jsme tedy 4 orange a Unlimited, který jsou tak unlimited, že se mi ani nedaří je počítat. Potom co se začne jet, což je vlastně hned za vesnicí jsou všude kolem. Krom nás tedy ještě Lukáš Klinecký, Čespa a Pavel Kwiecien. Začíná se nastupovat, ale většina nástupů je spíš hraní na nervy, dle dohody to bereme s rezervou a taktika, vypadá to, funguje dobře. Snažím se šetřit a zároveň být dost aktivní. Jednak je třeba klukům trochu tu práci odlehčit, je nás fakt málo a druhak nemusí být na první pohled vidět, na koho se jede. To druhé se snad vzhledem k reakcím některých podařilo. První větší brdek na dvacátým se jede totál hrana, naštěstí se včas pověsím za Čespu, takže jsem nahoře odjetej ve správný skupině, která ale díky obsazení hned vyhnívá a vše je zas pohromadě. Nohy se tedy zdají OK, uvidíme jak to bude dál. Dokonce mám jednou pěknou rychlost, že si na chvíli sám odjedu, pozlobím trochu domestiky Unlimited a ještě mě z toho vcelku elegantně vysvobodí padající závory.
Honza Kulhánek je asi nejaktivnější, jinak mi přijde, že to v hlavě nemají. Za nás se pořád motá na čele Kapr a HonzaB a díky nim vlastně nic moc neodjíždí a z Libáně se jede docela pohoda. Tady fakt šetřím, i když některý minibrdky se to chce zvednout, ať je člověk v balíku vpředu nebo vzadu. Když odjede Čespa s Honzou Kulhánkem začíná tvrdá robota. Kluci se přede mnou vyskládají a ten pocit je k nezaplacení. To kdo nezažil, tomu to bohužel popsat nedokážu. Navíc se začalo fest jet a v háku by to hodně bolelo, ale ne při pohledu na ty oranžový dresy na čele. To mám pocit, že jsem na masáži stehen, přitom tam Kapr s Kolíkáčem vkládají neuvěřitelný špice.
Pak dost pomůže i Lukáš Klinecký, takže Čespa s Kulhánkem jsou sjeti, ale samozřejmě se hned nastupuje dál. Tohle už zas musí být na mě, takže doletím do skupiny, kde je 6 Unlimited a já. Trochu je rozhodilo, že jim nestřídám, tak místo aby jeli, jeden nastoupil. Toho jsem pomalu dojel, ale to už se stoupá na největší brdek dne před Žehuní. Odjíždí David Fandrlík, ale dnes mi přijde, že těm únikům nedává vše, tak ho nechávám být a jedu tempo. Moc neodjíždí, takže to nehrotím, spíš si ordinuji klid, abych nepřišel o kluky, který si to práskli před chvíli na špici. Klid je ale furt 340W, koukám za sebe a tam hned Kapr, za ním Kolíkáč. Hustý! Tohle šíleně nabíjí. A Kolíkáč jde hned přes horizont, zkusím to za ním. Skupina se zredukovala, ale Unlimited pořád nepočítaně. Opět pohromadě valíme dál, bohužel bez HonzyB. Teď už se moc schovávat nemůžu, ale cítím, že jsem docela dost pošetřil a tak mi vykrytí pár nástupů nevadí. Kapr vsadí poslední hustošpice a loučí se. V Žíželicích na mě vyjde docela dlouhá špic při sjíždění úniku a už trochu propadám beznaději. Ale říkám si, že holt takhle byly karty rozdány, kluci makali, tak holt teď budu makat já. A i když to nevyjde, tak to nevzdám. Brdky a zatáčky dost přišlápnu a rvu Unlimited párkrát z háku, tak se aspoň utěšuju, že je to taky bolí. Před Chlumcem to zase spojuji dohromady, ale jsem už dost mrtvej. Načež zase jede Honza Kulhánek. Ale ještě je tu Kolíkáč, který taky sbírá poslední síly a rozjíždí tvrdou špic, že musím do spurtu, abych vůbec chytil hák. No ty bláho. Mimo Unlimited tu je už jen Pavel Kwiecien, trochu si postěžujem, že se s tím nedá nic dělat, ale není čas se v tom šrotu nějak víc domluvit. Nakonec ale Pavel pokreje poslední mininástup a začíná se spurtovat. Já se nemůžu pořádně rozjet, protože mě zavřeli u silnice, dvakrát si brnknu o brzdy, ale stejně vidím, že rychlost i nohy jsou. Nakonec se cosi uvnitř mě zlomí, že kluci nemakali 90 km k ničemu a s řevem to posílám mezi dva, kde je tak 45 cm místa. Naštěstí jsem koupil užší řidítka, takže se protáhnu, rychlost mám opticky největší ze všech, ale cíl už je moc blízko. Nakonec 3. místo, taková odměna pro kluky, že to nebylo zbytečný, ale na pásce to mrzí, protože mít kudy projet a nebrzdit, tak ... nechci tvrdit, že bych vyhrál, to se neví, ale David F. by určitě nezvedal ruce a musel by makat až na čáru. A vítězství by si kluci prostě zasloužili. Že je možný tolik lidí z jednoho týmu udržet takhle ve třech na uzdě, to vlastně doteď nechápu. Pro mě bylo vítězství už jen to, že jsme fakt do toho spurtu dojeli, že se nespurtovalo až o 2., 3., nebo 5. místo... Trochu líto mi bylo kluků, který jeli sami, ti byli bez šance vydáni osudu a pokud s tím něco zkusili udělat, tak jako Čespa a Lukáš Kl., tak za to zaplatili. O to víc si cením týmu, protože my furt bojovali, kluci se obětovali, aby aspoň jednomu z nás zbyla ta šance. Já sám na tý bedně mám určitě menší jak čtvrtinovej podíl...
::
Propozice ::
Mapa
:: Diskuze ::
Foto ::
Flyby