Kocour –
B7 po šesté a mistrovsky!
Po loňském stříbrném úspěchu řekl Míra, že ještě půjdeme. Tak jo!
Jenže jak se závod blížil, zavrtával se červík očekávání a pochybování hloubš a hloubš. Po loňském úspěchu každý prorokoval bednu a já si na ní i myslel - přiznávám, ale startovka tak optimistická nebyla. Musel bych být zenovej mistr, abych zůstal nad věcí, ale to nejsem. Jsem jak strunka. Takže místo tréninku jsem přesvědčoval hlavu, aby byla v klidu, že to tam nasypeme a uvidí se.
Skoro na poslední chvíli jsem si zkusil delší výlet ze Sněžky na Ještěd a dobrý pocit se dostavil. Konečně něco delšího a tělo by nemuselo bejt z té bésedmy překvapené.
K Mírovi na chatičku jsme se den před závodem nakvartýrovali s Pepou, Martinem, Stejsky, Annie a Pavlínou, která nám dělala support a později se starala o výsledkový servis.
Ranní bolehlav z počasí/tlaku nebo z tří čtvrtečních piv musím řešit ibacem. Nedá se jinak, bolest neustupuje ani odpo.
Je tu start a běh v noci bude o 75minut delší, protože nás z třineckého staďáku vykopnou už před 21h
Cítím ve vzduchu závod a chtěl bych jít do druhé brázdy a vyhnout se špuntu. Vždyť jsme kuwa loni byli 20tí celkem. Nakonec jsme skromnější a stadionem se zákonitě prodereme s časovou ztrátou. Nahoře na kopci je to už 5min sekera a je to takové divně uplácané. Do kopce předcházíme, ale předtím jsme se propadli asi na 300flek
Dolu z kopce jsem na moje poměry famózní. Mírovi to od začátku nechutná. Hlásí, že to nedopadne a tak jdeme v režimu: holt za očekáváním.
Na třetím kopci však pookřeje a naopak to skočí na mě. No to mě poser! Jeho berserk style nedávám a volám moc a pomoc! Jde se mi těžce, cítím žaludek, snažím se, ale pocit i tempo jsou daleko za tím, co jsem chtěl a co umím. Jdu hranu, ale stále na mezičasech ztrácíme. Přejde to až po dalších 18km. Záchrana byla hovno a to doslova!
Míra cestou z Lysé musel nejprve vyřídit SMS a pak "založit." Já si šel to svoje trochu napřed a vzpamatoval jsem se. Haleluja a právě včas. Na Ostravici kafe, sváča a Pavlína, která hlásí, že nám to sice připadá na prd, ale přesto jsme na medailích v kategorii. No tvl.!
Valíme na Smrk a pod jeho vrcholem přežehlíme ty co jsou první. Hotovo! Máme to v kapse. Smrk se nám jde tradičně dobře a i jsme si cestou hezky pokecali.
Ukotvuji pocit euforie, je to hratelný, jsme dobrý, sice to nechápu, ale má to náboj, nuda nebude a za tu bolest to stojí.
Ze Smrku o pár vteřin rychleji než loni a tradičně nabíráme sólistu, tentokráte mladého sympaťáka Olivera z ČB, kterej je multifunkční sportovec, už se jednou opil, má atletku Lucku, rodiče v cíli, je prošitej a chce to dojít s námi, i když je na tom fyzicky lépe. Nadává na bolest stejně jako my, tak ho bereme.
Teď to bude brnkačka. No, člověk míní a soupeř mění. HA!
Jsme v Čeladné (66km) na občerstvovačce sotva 5minut a ty dva žluťáci přiběhnou, nechaj se obsloužit supportem jak na F1 a zmizí. No tvl.!
Tak se sbalíme a doběhneme je. Cestou info jak na tom jsme a fakt se s nima tahame o zlatou.
Aspon to bude zajimavy. Predstavim nas cestou na Certak, at je to fer a at vedi, ze my vime, ze oni vedi. Odsouhlasim jim, ze jsme trenovany a znovu jim uteceme. Historie se opakuje, protoze loni jsme takhle frnkli souperum z kat. taky.
Uz je to dlouhy, je dusno, slibovany destik nikde, valime bomby, ale tak nějak zadrženě, řekl bych. Mozna by se dalo vic popobihat, ale i tak to boli kurevsky. Teď to neni s lehkosti, dnes to dre. Mnozi favorite to vzdali nebo se rozpadli a možná i proto jsme tam, kde jsme. Dnes vyhraje výdrž a vůle. Promazávám Mikeše sudokremem, gelem, houskou, cukrem, banánem, cokoskou. Piju a nepripoustim si krizi a take to, ze bych musel jit na wc. Nechci zdrzovat, protoze zlutaci jsou furt na dohled a opet je to nekomfortni v tom, ze i na takhle dlouhém závodě, jde nakonec o vteřiny. Zpětně jsem za to masochisticky rád, tohle se mi zapíše do análů lépe než moje Ulcerózní kolitida.
Mira má více než pravidelné pauzičky, ale prej jen tak ukapava, takze to neni zadne zdrzeni a ja ho podezrivam, ze ho chce ukazat celejm Beskydum.
Potim se jako celej regiment, ale cejtím, že to v Mikešovi tentokrát je, že jsem zakouslej jak howado, a že si saháme na zlato a mě od toho nemá šanci nikdo odtrhnout. Kdyby se mi před Radhoštěm soupeř podíval do hlavy, tak pochopí a vysere se na to. Sedne si do trávy a zatleská nám. Ale bylo to jinak.
Docela dost useku jen tak projdeme a kecame, teda ja dost kecam. Chtel jsem se zavrit do tunelu jako loni, ale nakonec v teto fazi zavodu pouzivam metodu, zamestnat mozek tim, ze melu.
Mira jde trochu zadrzene nebo mu to uplne nechutna, ale stale je lepsi v sebezich a do kopce s hulkama ma svuj styl, ktery me vzdycky boli.
No nebudu to protahovat. Od posledni obcerstvovacky je to konečně zajimave!
Pribehneme, pipneme, kousnu do bananu, chci se napit kofoly a ejhle, souperi jsou tady. Žlutaci se nahrnou ke svému supportu na výměnu součástek a doplnění bio PHM
Ale ja to nechci pustit! NECHCI! Ani nakonec nedoplnim vodu do vemínek a Oliver mi pak dá 4x napít + lovím z batohu zteplalou rezervní petku na horší časy!
Mira sice nechce jit do cervenych cisel, ale presto hned vyrazime a v tichosti stoupame na Javorovy. Loni jsme tady byli nejakou dobu se supportakama Barbánkem a Karolínou prvni a pak nas prezehlili, nebyla šance. Letos jim to chceme udelat tezsi. Souper se sice zmenil, ale kulisy a scenar se opakuje. Dobrej příběh, ale já tuším jak dopadne. Do toho pribehne Pavlina a rika, ze se pred nas dostal nejakej team. Soudim, ze se jim predtim nezobrazovaly kontroly a ze je to vlastne v poradku, protoze podle startovky bysme za idealni konstelace mohli bejt zhruba 3-5, ale byly krize, dost nekomfortu a mame horsi cas.
Nevadi. Zlutaky nechci pustit pred nas. Kdyz budeme z kopce dolu prvni, tak to uz dáme, to vim.
Jsou uz tesne za nama. Na dohled. Kurwaaaa. Ne dobry to nejsou oni.
Na poslednim kopci nas nakonec prezehlilo asi 15 teamu, ale jsou to jednotlivci nebo jina kat.
My jsme ty svoje orvali, byli jsme rychlejsi a kdyz bolave sbihame serpentynama dostavame hlaseni, ze jsou 8min pozadu. Kluseme a jdeme, kluseme a jdeme a ohlizime se! Asi 20x
Je tu Frenstat, dlouha rovinka a pak zatacka s cervenym kobercem. Uz jenom jdeme, na case nezalezi. My jsme to dokazali! Jsme v cili. Objimacka, klekacka, dekovacka, nedochazi mi to.
Diky Pavline a Oliverovi. Za potrebnej servis, doprovod, piti, spolecnost, mile slovo, vtipky, emoce!
Schody, bumbac z podia - to jsem celej ja.
Pak ještě vysvětlení chvilkového DQ a po 10min. se vracíme ve výsledcích na první místo, protože ten team co se dostal před nas, sel zkratkou, protože se rozpadl a jen se to spatne zobrazilo.
Je to taaaam. Dáváme pivo, odpocinek, odepisujeme, volame.
Dozvidame se a ujasňujeme, jak je to se Stejsky. Hrdinka dosla az do pulky a to si na 7km zvrtla kotnik, skoro vykrvácela, narazila kycel, musela se prat se zdravotnikama, poblila všechno to, co Míra vočural, proste nechau, ja bych to zabalil 100x dřív. Příště to tam pošle tak jak se má a dobře to dopadne.
Annie dobíhá po 19ti hodinách a je šťastná.
My také a stále mi to zcela nedochází. Odchazíme v žabkách k autu, já se tradičně belhám, stehna dostaly co proto a jdeme to zapít a zregenerovat-
Víc toho psát nebudu, ale základ je tohle, tohle si budu pamatovat a vždy si vylovím pocity z vyhlášení, kdy jsme s Mírou poprvé vystoupali úplně nejvejš a užili si to!
Děkuji Mírovi za mimořádné bésedmičkové parťáctví, ostatním za podporu a Mikešovi! Mikešovi za to, že to se sebou vydržel, protože to je se mnou mnohdy těžký.
Jo a nešel jsem to naposled!