Akce Valná hromada a vyhlášení Šlapky 2026

Akce Valná hromada a vyhlášení Šlapky patří do kategorie Společenská akce. Datum: 2026-12-05.

• Vláďa – Krkonošská minerální voda
  
  Můj vztah ke Krakonošovi se v průběhu let tak nějak mění, Krkonoše jsou přeci jenom kousek a vlastně není problém si ty všechny kopce objed v jeden den a možná je to i zábavnější. Ale zas člověk celou zimu trénuje a tak by to chtělo někde zužitkovat...
  
  V euforii z Top Dolomites proto platím startovné a moc neřeším ani počasí, po návratu ve středu cestou z práce málem umrznu a na mobilu bliká, že vlastně není šance, že to v sobotu bude za sucha. Ale tak je to závod tak holt pojedu i když se mi úplně nechce - vzpomínky jak při stoupání na Pomezky pršelo zespodu zboku pořád nevybledly.
  
  V pátek se ale přeci jen poctivě rozjedu na Rouvy a v sobotu ráno frčím na start. Nakonec parkuju na ploše, ale ještě v 8:30 se dalo úplně v pohodě zajet do garáží. Luka potkávám na prezentaci, oblíkám se, nakládám gely a jdeme se rozjet. Zaručená mapa od Kolíkáče z let minulých je celkem k ničemu a tak radši jedeme po šipkách. Do hlavy vrývám mantru dnešního dne - až za koleje je potřeba jet vlevo a jedinej správnej pohyb balíkem je dopředu.
  
  Do koridoru dorazíme celkem pozdě, takže stojíme někde v půlce, tím beru závodění za vyřešený. Ale ukazuje se, že na mokru se nikdo nikam moc nehrne, takže celkem rychle frčím kupředu. Za kolejema to proskakuju docela rychle. Jak se to začne zvedat tak je ale něco jinak oproti posledním letům - na 350-360W sotva hákuju čelo, kdysi to stačilo na to se během stoupání proskákat dopředu a jako poslední frčet dolů. Letos to sotva uvisím přes horizont. Kupodivu mi to ze sjezdu neodjíždí moc daleko a před zatáčkou mám balík na kousek, odhadem jsem tak TOP 50.
  
  Odbočku si ale bohužel nepamatuju a trochu přebrzdím. Balík jede kompaktně a docela rychle a vůbec se k němu neblížím, takže to je asi konečná. Kupodivu nejsem sám a tak se formuje malá skupinka. Spolupráce úplně nefunguje, jednu chvíli se zvedne borec z Unlimited a zkouší to mocným nástupem docvaknout těsně před Žacléřem, ale nakonec to taky nedali.
  
  Střízlivák si tak jedu sám s tím, že si to vyjedu rozumně sám, nahoře konečně něco sním a snad mě dojede nějaká grupa. To se i stalo a tak dole před odbočkou do Polska se zašívám na konec s vidinou ani nešlápnout až pod kopec. Někde se tam zhmotní taky Luke a Kolíkáč, který přiletí a huláká točíme. Moc té taktice nerozumím, ale nakonec se teda zvedám a jedu ho z čela vypakovat.
  
  V Lubawce se nacpu před náměstím dopředu, abych měl kostky v klidu a valíme směr kopec. Kolíkáč hlásí, že je tu Béda Průcha a že se jede o bednu, cestou mě zdraví Popiolek. Pomezky jedu robotí tempo a vláčím Kolíkáče. V půlce si nastupuju Béda, chvíli to zkouším hákovat, ale smrdí to hodně drahým účtem, takže to odpojuju.
  
  Do sjezdu si trochu nastoupím a za zatáčkou se objevuje čelo krátké trasy. Ve sjezdu mokro a auta, takže si nechávám odlep a doufám, že až se to srovná tak to nějak dolepím. Za hupem má po sjezdu díru i Nemi a zjevně nemá moc v úmyslu lepit svoji díru. Ale já chci do skupiny a hlavně vláčet Kolíkáče. Nemi skáče do háku a nakonec si ještě před zatáčkou na chvíli stihnu oddechnout. Do Pece se docela jede, snažím se najíst a úkoluju Kolíkáče, aby jedl a pil.
  
  Pražská mi úplně nechutná, byl to jeden z těch pomalejších časů - poslední roky se nedokážu dokopat jet i v té krátké rovince. V kopci zjišťuju, že Nemi I a Nemi II vydávají v kopcích podobné zvuky, akorát Nemi I teda víc vypadá, že by mohl umřít a u toho se mi nechce moc být. Na Pražské chytit kelímek s vodou, trochu vypít a jedu dolů. Tam mě předjíždí a finálně odjíždí Popiolek.
  
  Sjezd celkem znám, na jaře jsem ho jel na sněhu, takže to zas tak úplně neflákám až na spodní část s mechem. Kolíkáč a Nemi mě dojíždí až ve vesnici. Zapracováváme se do skupiny. Kolíkáč je bez pití tak vyrážím napřed.
  
  A než jsme se nadáli, je to stoupání na Hoffmanky. Někde v Černém Dole do skupiny doskočila Zuzana Slavíková a říká Kolíkáčovi: Jste nejslabší, máte padáka. Grupa najednou docela jede, moc mi to nechutná, borec na špici jede úplně pitomý tempo s nástupama. Těsně před horizontem začíná slejvák, ve sjezdu to ještě chvíli povolilo ale dole už mám docela díru a dolepuju skupinu šíleně dlouho. Z Hrádečku opatrně a valit do cíle. Na kruháči si z toho vystupuju, dojezd tady nesnáším za sucha a natož když se tam z kopce valí voda.
  
  Nakonec to byl docela fajn den a děsně rychle to uteklo, čas jsem měl cca stejný jako pár let dozadu, kdy jsem si tu zajel osobák.
  
  Lukovi tímto ještě díky za zapůjčení návleků a všem díky za oranžovou společnost a třeba zase za rok
  
  A tradičně pro letošní rok nějaké poznámky k jídlu - v zásadě pro úspěch s drobnou úpravou zopakovat Top Dolomites - ráno kaše a navíc dvě vejce a kousek pečiva. V autě cestou ještě banán, to všechno do 8hod, tj. 2h před startem, pak cca hoďku do startu ještě pre-race želé. V autě vypít 0.5l ionťáku bez cukru. Na začátek závodu ionťák bez cukru, pak s Cukrem a pak už cestou gely - to jsem trochu bohužel ze začátku flákal a na Pražskou mě to trochu dohnalo (?60g na hodinu).
  
  
  
  
• Vláďa – Krkonošská minerální voda
  
  Můj vztah ke Krakonošovi se v průběhu let tak nějak mění, Krkonoše jsou přeci jenom kousek a vlastně není problém si ty všechny kopce objed v jeden den a možná je to i zábavnější. Ale zas člověk celou zimu trénuje a tak by to chtělo někde zužitkovat...
  
  V euforii z Top Dolomites proto platím startovné a moc neřeším ani počasí, po návratu ve středu cestou z práce málem umrznu a na mobilu bliká, že vlastně není šance, že to v sobotu bude za sucha. Ale tak je to závod tak holt pojedu i když se mi úplně nechce - vzpomínky jak při stoupání na Pomezky pršelo zespodu zboku pořád nevybledly.
  
  V pátek se ale přeci jen poctivě rozjedu na Rouvy a v sobotu ráno frčím na start. Nakonec parkuju na ploše, ale ještě v 8:30 se dalo úplně v pohodě zajet do garáží. Luka potkávám na prezentaci, oblíkám se, nakládám gely a jdeme se rozjet. Zaručená mapa od Kolíkáče z let minulých je celkem k ničemu a tak radši jedeme po šipkách. Do hlavy vrývám mantru dnešního dne - až za koleje je potřeba jet vlevo a jedinej správnej pohyb balíkem je dopředu.
  
  Do koridoru dorazíme celkem pozdě, takže stojíme někde v půlce, tím beru závodění za vyřešený. Ale ukazuje se, že na mokru se nikdo nikam moc nehrne, takže celkem rychle frčím kupředu. Za kolejema to proskakuju docela rychle. Jak se to začne zvedat tak je ale něco jinak oproti posledním letům - na 350-360W sotva hákuju čelo, kdysi to stačilo na to se během stoupání proskákat dopředu a jako poslední frčet dolů. Letos to sotva uvisím přes horizont. Kupodivu mi to ze sjezdu neodjíždí moc daleko a před zatáčkou mám balík na kousek, odhadem jsem tak TOP 50.
  
  Odbočku si ale bohužel nepamatuju a trochu přebrzdím. Balík jede kompaktně a docela rychle a vůbec se k němu neblížím, takže to je asi konečná. Kupodivu nejsem sám a tak se formuje malá skupinka. Spolupráce úplně nefunguje, jednu chvíli se zvedne borec z Unlimited a zkouší to mocným nástupem docvaknout těsně před Žacléřem, ale nakonec to taky nedali.
  
  Střízlivák si tak jedu sám s tím, že si to vyjedu rozumně sám, nahoře konečně něco sním a snad mě dojede nějaká grupa. To se i stalo a tak dole před odbočkou do Polska se zašívám na konec s vidinou ani nešlápnout až pod kopec. Někde se tam zhmotní taky Luke a Kolíkáč, který přiletí a huláká točíme. Moc té taktice nerozumím, ale nakonec se teda zvedám a jedu ho z čela vypakovat.
  
  V Lubawce se nacpu před náměstím dopředu, abych měl kostky v klidu a valíme směr kopec. Kolíkáč hlásí, že je tu Béda Průcha a že se jede o bednu, cestou mě zdraví Popiolek. Pomezky jedu robotí tempo a vláčím Kolíkáče. V půlce si nastupuju Béda, chvíli to zkouším hákovat, ale smrdí to hodně drahým účtem, takže to odpojuju.
  
  Do sjezdu si trochu nastoupím a za zatáčkou se objevuje čelo krátké trasy. Ve sjezdu mokro a auta, takže si nechávám odlep a doufám, že až se to srovná tak to nějak dolepím. Za hupem má po sjezdu díru i Nemi a zjevně nemá moc v úmyslu lepit svoji díru. Ale já chci do skupiny a hlavně vláčet Kolíkáče. Nemi skáče do háku a nakonec si ještě před zatáčkou na chvíli stihnu oddechnout. Do Pece se docela jede, snažím se najíst a úkoluju Kolíkáče, aby jedl a pil.
  
  Pražská mi úplně nechutná, byl to jeden z těch pomalejších časů - poslední roky se nedokážu dokopat jet i v té krátké rovince. V kopci zjišťuju, že Nemi I a Nemi II vydávají v kopcích podobné zvuky, akorát Nemi I teda víc vypadá, že by mohl umřít a u toho se mi nechce moc být. Na Pražské chytit kelímek s vodou, trochu vypít a jedu dolů. Tam mě předjíždí a finálně odjíždí Popiolek.
  
  Sjezd celkem znám, na jaře jsem ho jel na sněhu, takže to zas tak úplně neflákám až na spodní část s mechem. Kolíkáč a Nemi mě dojíždí až ve vesnici. Zapracováváme se do skupiny. Kolíkáč je bez pití tak vyrážím napřed.
  
  A než jsme se nadáli, je to stoupání na Hoffmanky. Někde v Černém Dole do skupiny doskočila Zuzana Slavíková a říká Kolíkáčovi: Jste nejslabší, máte padáka. Grupa najednou docela jede, moc mi to nechutná, borec na špici jede úplně pitomý tempo s nástupama. Těsně před horizontem začíná slejvák, ve sjezdu to ještě chvíli povolilo ale dole už mám docela díru a dolepuju skupinu šíleně dlouho. Z Hrádečku opatrně a valit do cíle. Na kruháči si z toho vystupuju, dojezd tady nesnáším za sucha a natož když se tam z kopce valí voda.
  
  Nakonec to byl docela fajn den a děsně rychle to uteklo, čas jsem měl cca stejný jako pár let dozadu, kdy jsem si tu zajel osobák.
  
  Lukovi tímto ještě díky za zapůjčení návleků a všem díky za oranžovou společnost a třeba zase za rok
  
  A tradičně pro letošní rok nějaké poznámky k jídlu - v zásadě pro úspěch s drobnou úpravou zopakovat Top Dolomites - ráno kaše a navíc dvě vejce a kousek pečiva. V autě cestou ještě banán, to všechno do 8hod, tj. 2h před startem, pak cca hoďku do startu ještě pre-race želé. V autě vypít 0.5l ionťáku bez cukru. Na začátek závodu ionťák bez cukru, pak s Cukrem a pak už cestou gely - to jsem trochu bohužel ze začátku flákal a na Pražskou mě to trochu dohnalo (?60g na hodinu).
  
  
  
  
• Vláďa – Krkonošská minerální voda
  
  Můj vztah ke Krakonošovi se v průběhu let tak nějak mění, Krkonoše jsou přeci jenom kousek a vlastně není problém si ty všechny kopce objed v jeden den a možná je to i zábavnější. Ale zas člověk celou zimu trénuje a tak by to chtělo někde zužitkovat...
  
  V euforii z Top Dolomites proto platím startovné a moc neřeším ani počasí, po návratu ve středu cestou z práce málem umrznu a na mobilu bliká, že vlastně není šance, že to v sobotu bude za sucha. Ale tak je to závod tak holt pojedu i když se mi úplně nechce - vzpomínky jak při stoupání na Pomezky pršelo zespodu zboku pořád nevybledly.
  
  V pátek se ale přeci jen poctivě rozjedu na Rouvy a v sobotu ráno frčím na start. Nakonec parkuju na ploše, ale ještě v 8:30 se dalo úplně v pohodě zajet do garáží. Luka potkávám na prezentaci, oblíkám se, nakládám gely a jdeme se rozjet. Zaručená mapa od Kolíkáče z let minulých je celkem k ničemu a tak radši jedeme po šipkách. Do hlavy vrývám mantru dnešního dne - až za koleje je potřeba jet vlevo a jedinej správnej pohyb balíkem je dopředu.
  
  Do koridoru dorazíme celkem pozdě, takže stojíme někde v půlce, tím beru závodění za vyřešený. Ale ukazuje se, že na mokru se nikdo nikam moc nehrne, takže celkem rychle frčím kupředu. Za kolejema to proskakuju docela rychle. Jak se to začne zvedat tak je ale něco jinak oproti posledním letům - na 350-360W sotva hákuju čelo, kdysi to stačilo na to se během stoupání proskákat dopředu a jako poslední frčet dolů. Letos to sotva uvisím přes horizont. Kupodivu mi to ze sjezdu neodjíždí moc daleko a před zatáčkou mám balík na kousek, odhadem jsem tak TOP 50.
  
  Odbočku si ale bohužel nepamatuju a trochu přebrzdím. Balík jede kompaktně a docela rychle a vůbec se k němu neblížím, takže to je asi konečná. Kupodivu nejsem sám a tak se formuje malá skupinka. Spolupráce úplně nefunguje, jednu chvíli se zvedne borec z Unlimited a zkouší to mocným nástupem docvaknout těsně před Žacléřem, ale nakonec to taky nedali.
  
  Střízlivák si tak jedu sám s tím, že si to vyjedu rozumně sám, nahoře konečně něco sním a snad mě dojede nějaká grupa. To se i stalo a tak dole před odbočkou do Polska se zašívám na konec s vidinou ani nešlápnout až pod kopec. Někde se tam zhmotní taky Luke a Kolíkáč, který přiletí a huláká točíme. Moc té taktice nerozumím, ale nakonec se teda zvedám a jedu ho z čela vypakovat.
  
  V Lubawce se nacpu před náměstím dopředu, abych měl kostky v klidu a valíme směr kopec. Kolíkáč hlásí, že je tu Béda Průcha a že se jede o bednu, cestou mě zdraví Popiolek. Pomezky jedu robotí tempo a vláčím Kolíkáče. V půlce si nastupuju Béda, chvíli to zkouším hákovat, ale smrdí to hodně drahým účtem, takže to odpojuju.
  
  Do sjezdu si trochu nastoupím a za zatáčkou se objevuje čelo krátké trasy. Ve sjezdu mokro a auta, takže si nechávám odlep a doufám, že až se to srovná tak to nějak dolepím. Za hupem má po sjezdu díru i Nemi a zjevně nemá moc v úmyslu lepit svoji díru. Ale já chci do skupiny a hlavně vláčet Kolíkáče. Nemi skáče do háku a nakonec si ještě před zatáčkou na chvíli stihnu oddechnout. Do Pece se docela jede, snažím se najíst a úkoluju Kolíkáče, aby jedl a pil.
  
  Pražská mi úplně nechutná, byl to jeden z těch pomalejších časů - poslední roky se nedokážu dokopat jet i v té krátké rovince. V kopci zjišťuju, že Nemi I a Nemi II vydávají v kopcích podobné zvuky, akorát Nemi I teda víc vypadá, že by mohl umřít a u toho se mi nechce moc být. Na Pražské chytit kelímek s vodou, trochu vypít a jedu dolů. Tam mě předjíždí a finálně odjíždí Popiolek.
  
  Sjezd celkem znám, na jaře jsem ho jel na sněhu, takže to zas tak úplně neflákám až na spodní část s mechem. Kolíkáč a Nemi mě dojíždí až ve vesnici. Zapracováváme se do skupiny. Kolíkáč je bez pití tak vyrážím napřed.
  
  A než jsme se nadáli, je to stoupání na Hoffmanky. Někde v Černém Dole do skupiny doskočila Zuzana Slavíková a říká Kolíkáčovi: Jste nejslabší, máte padáka. Grupa najednou docela jede, moc mi to nechutná, borec na špici jede úplně pitomý tempo s nástupama. Těsně před horizontem začíná slejvák, ve sjezdu to ještě chvíli povolilo ale dole už mám docela díru a dolepuju skupinu šíleně dlouho. Z Hrádečku opatrně a valit do cíle. Na kruháči si z toho vystupuju, dojezd tady nesnáším za sucha a natož když se tam z kopce valí voda.
  
  Nakonec to byl docela fajn den a děsně rychle to uteklo, čas jsem měl cca stejný jako pár let dozadu, kdy jsem si tu zajel osobák.
  
  Lukovi tímto ještě díky za zapůjčení návleků a všem díky za oranžovou společnost a třeba zase za rok
  
  A tradičně pro letošní rok nějaké poznámky k jídlu - v zásadě pro úspěch s drobnou úpravou zopakovat Top Dolomites - ráno kaše a navíc dvě vejce a kousek pečiva. V autě cestou ještě banán, to všechno do 8hod, tj. 2h před startem, pak cca hoďku do startu ještě pre-race želé. V autě vypít 0.5l ionťáku bez cukru. Na začátek závodu ionťák bez cukru, pak s Cukrem a pak už cestou gely - to jsem trochu bohužel ze začátku flákal a na Pražskou mě to trochu dohnalo (?60g na hodinu).