Luke –
Všechno to okolo
Z předešlé a první mojí účasti na francouzské L'Étape jsem nebyl kdoví jak unešen, že bych chtěl trávit přes deset hodin v autě tam a to samé zpět. Nicméně jsou příležitosti, co se neodmítají, takže když se odhalí trasa, kde ideální místo k rozložení základny je Bourg Saint Maurice, potvrdí se týmová hojná účast a rodinná rada na to dá placáka, prostě se v přihlašuji a za půl roku se uvidí.
Cesta tam proběhla skoro hladce, zkušený cestovatel by si jen nezapomněl zapnout druhou SIM s tarifem pro Švýcarsko, neměl by paralyzovanou navigaci (respektive věřil BMW) a nestrávil hodinu v tunelu pod Zurichem, ale i to se nakonec zvládlo.
Bourgh je kouzelné místo, nebál bych se říct cyklistický ráj. Kde jinde z jednoho kruháče začínají 4 kopce o 1000+m převýšení. Z údolí se dá pak dál na La Plagne, další známe i neznáme boční silničky, vždy alespoň 500m. O dalších průsmycích v okolí jako je Col de la Loze nebo Col de la Madelaine je skoro zbytečné s zmiňovat.
Col du Tra
Byl jsem tu (v Bourgu) před 6ti lety a často na to vzpomínal, takže jsem měl velkou chuť se vracet a využít o něco lepší kondici k cyklo výletování, navíc malá po obědě ještě spí, tak to k cyklistice přímo vybízí. Po dopoledním dětském hřišti tedy místo oběda vyrážím směr Col du Tra. To je mini průsmyk nad Moûtieres, celé to je v jednom údolí, tak si to vykládám jako rozjetí kolem řeky. Po pár km ale Garmin pípne začátek kopce 200m up, pak 100, pak 500 a sem tam něco co ani prý není kopec.
Pod Col du Tra mám 1000m nastoupáno, tohle je col na zahřátí, jen 800m up na 10 km. Je docela horko, ale nějak se poschovávám v lese, dopiju oba bidony a se ctí se dostanu nahoru. Nahoře je pítko, tak doleju bidon a už se vracím domů. Jen sjezd, sem tam protibrdek a nakonec zas 500m up k ubytování.
To už Garmin ukazuje 37 stupňů, tělo v horečce, voda došla a já slíbil po spinkání výlet, takže žádný svěšování se konat nemůže. Dost peklo a ani si nevybavuju jak sem to vyjel. Snad kdybych věděl, že tenhle kopec pojede Kapr domů po závodě, tak mě to trochu rozveselilo, ale jinak jsem byl zbytek dne dost na odpis.
Col du nic
Další den jsem musel hodit v cyklistice neutrál a tentokrát se opravdu jen projet po rovině. Což teda skončilo opět 500m up kopcem k ubytování, jen z druhé strany, ale měl jsem pití, čas i volné tempo, tak to šlo. Tůry se tu nehodí popisovat, stejně jako horské včelíny, nebo chuť borůvkového koláče ve 2000m, takže to nechám na čtenářově fantazii.
La Plagne
Při včerejší procházce jsem zjistil kvalitu gravelu na vytipované trase a radši to zrušil. Místo toho radši průzkum cílového kopce. Celkovej pocit byl, že to je vlastně jednoduchý kopec. Z části to bylo sklonem, z části odpočinkem den předem a nejspíš i vcelku chladnějším počasím. Kopec se mi líbil, plus jsem si ho rozdělil do částí, respektive on je tak nějak rozdělen do částí, a to jsem věděl, že mi dost pomůže v závodě. První část jsou hezké serpentiny, kritická je exponovaná část na louce, kde může být horko. Pak se člověk schová v lese a jak se dostane k bobové dráze, už to jednak není daleko a druhak už bude dost vysoko a vedro by nemuslo být kritické.
Pak dáme s holkama sraz na zmrzlině. Počítám, to mám 20 km dolů, fanfaróncky z vrcholu hlásím, že za 20 minut jsem tam. A stihnu to. Boží sjezd.
Col du Petit Saint Bernard
Z Bourgu začínají 4 kopce a jeden z nich je malý Bernard. Necelých 30 km do většinou příjemných 5%. Před 6ti lety jsem si troufl a měl z toho super zážitek. Tentokrát vím do čeho jdu a rozhodně si to neužívám méně. Občas foukne do zad, dám si interval, není problém jet 20+ a přitom člověk pořád stoupá, dělá to dojem profesionální cyklistiky. I když samozřejmě 20+ na celém kopci by bolelo, ale KOM je až za 28.
Nahoře solidně pofuguje, ale pořád je tu všechno na krátké-krátké, snová dovolená. Najít cílovej patník a vyfotit stejnou fotku jak před 6ti lety. O měsíc později tu chybí 2 metry sněhu, kolo jiné, vlastně všechno už je dávno jinak, ale zážitek z prvního passu v životě zůstal a nezmizí.
Užiju si sjezd a zas kopeček na ubytování. Vlastně krásná a pohodová vyjížďka a to se do ní vešlo pár sweat spot intervalů a ten poslední končil ve 2000m, no snad se to bude hodit.
Beaufort
Konečně dorazil někdo ze šlapek, takže další výlet už je s HonzouB. Dáme si průzkum předposledního kopce a posledního sjezdu. Jedeme z Bourgu na kopec číslo 2, Cormet de Roseland. Nahoru docela v tempu, hákuje nás nějakej Holanďan, takže Honza nesvěšuje, občas ho odpářem, ale vždy se vrátí. Mě už tempo moc nevyhovuje, ale visím, naopak nahoře si přijdu docela silnej a divím se proč zpomalujeme. Pak sjezd do Beaufortu, kde začíná Col du Pré, podle některých i možná nejtěžší kopec Tour, rozhodně nejtěžší v naší etapě. Pořád utahuje a poslední půlka je pořád přes 9%. Tady si hodlám jet svoje a pro jistotu se ještě ztratím, takže naberu značnou ztrátu. To mě pak dál motivuje nejet a tak aspoň něco vyfotím. Z prvního kopce totiž fotka není a nejspíš by tak nebyla z celého výletu ani jedna fotka.
Kopec mě dostatečně vyděsil a dělám si do trasy závodu pořádný vykřičník, tady se bude lámat chleba. Nahoře dokonce stavíme na fotku a pak pokračujeme podél přehrady a po ikonické hrázi dál. Jsme už dost vysoko, a tak má z téhle strany Cormet de Roseland jen 350m up. Pod ním ještě umluvím HonzuB na zastávku na vodu a cukr. Nic, než restauraci ale nenajdu a dvě 330ml lahvičky Coca Coly výlet pěkně prodraží, ale zase přinesou vzpomínky na Dreamera a úsměv do tváře, tak to za to stojí.
HonzaB nervózně stepuje u kola a povídá cosi o lanovce kterou je třeba stihnout. Lanovka z Bourgu do Arcu je další zážitek, takže mu to nechci odepřít a nasazuji svůj sweetspot. Jenda brblá, ale v zásadě je rád, že stihne lanovku a tak většinu kopce vzorně hákuje. Nahoře ještě potkáme dva borečky, které jistě identifikuju jako profi. Sice nemají žádný známý dres, ale když někdo vypadá, že by na něm plandala Kalaš velikost jedna, tak je to celkem jasné.
Sletíme závodní sjezd závodním tempem a loučíme se. HonzaB na lanovku, já zas obligátní kopeček k ubytku, tentokrát z nejpříjemnější strany, ale okořeněn solidním ksichťákem. To přesně chceš po nastoupených 3000m. Jenže Bourg je prostě cykloráj a to se projeví třeba i tak, že mě po chvíli dojíždí oni dva profíci z vrcholu. Sprostě padám do háku, každý watt dobrý. Na světlech se dáváme do řeči a zbytek výletu mě dovezou příjemným tempem domů. Navíc se dozvídám, že nebudu takový máslo, že dali jen o jeden kopec a tisíc metrů víc, že včera byli na Iseranu (tam jedu zítra) a že jsou tady na soustředění. Po lustraci na stravě pak ještě zjistit, že krom váhy to jeli v podstatě na stejnejch wattech jak já, takže trochu za oči tahá ten nepoměr o kolik oni pak zrychlí v závodě.
Col de l'Iseran
Týmová synchronizace nakonec nějak vázla, a tak byl jen jeden den kdy se dalo jet aspoň ve 3. Cestou na sraz potkávám Demi Vollering and girls a řikám si, proč to vlastně zazdil Nemi. No ale každý svého štěstí tento, že jo.
Takže vyřážíme s HonzouB a Kolíkáčem na col colů… Col de l'Iseran. 3. kopec na který se dá jet z Bourgu. Dle wikipedie nejvyšší průsmyk Alp, o pár metrů vyšší než Stelvio. Kdo věří na náhody, tak náhoda tomu chtěla, že to je přesně měsíc po tom, co jsem slavně dobil Stelvio.
Chtělo by se říct sen, jen bohužel trochu i noční můra, protože mám nohy už úplně na kaši a nemít to domluvený jako group ride, tak nikam nejedu. Takhle se nechám vláčet do Val d'Isere, což je zhruba 1000m up. Tam vyškemrám zastávku na pití, který ale záhadně zmizí dřív než ho naleju do bidonu a za značkou konec Val d'Isere jsem zas bez vody. Bejt bez vody a bez nohou není úplně dobrý, naštěstí už jsme v půlce a zbývá už jen ani ne 1000m. Chvíli si řikám, že to bez vody dám, ale po přejezdu říčky asi Iser, česky Jizera, už hledám pramínek pomalu pod každým šutrem. A nenacházím.
Představoval jsem si teda trochu víc pokecu, vlastně kdybych to jel sám, bylo by to lepší, neb bych neměl výčitky, že někoho brzdím, ale 6tý den je prostě 6tý den a ty tisíce metrů navíc proti klukům jsou znát. Navíc se vzpomenu na jejich ksichty na placatém soustředění ve Znojmě po 3 dnech a jsem bez výčitek.
Nahoře ale skupinové foto, co už se nebude opakovat a vše je zas růžové. Ze sjezdu se ale taky nepokecá a tak se samotka končí až těsně před ťuknutím pěstičkami a „díky bylo to fajn“.
Den D – 1
Prší, takže si můžu dát nohy na stůl. Paráda, večer se jen projet a očumovat na nádraží TGV. To bych taky chtěl aby jezdilo z Prahy do Jilemnice.
Arc 1800
Vyjetí. Z 800m v Bourgu vyrážím vyfotit lanovku, dám kousek. Ale je to ten 4. kopec, není škoda v cyklistickém ráji neochutnat vše? Já teda už nahoře byl 6ti roky zpět, ale to nebyly nohy na Iseran, tentokrát by to bylo komplet během jednoho pobytu. Jede se mi dobře, dolů lítají borci Decathlonu a Vismy. A jeden už frčí nahoru. Přejede mě, hákuju. Zapomněl jsem na vyjetí. 320W krásně v háku. No, dokud můžu jdu se zeptat, kolikrát to plánuje jet. Na rámovce čtu Wilco Kelderman. Prý to takhle celý nahoru nejede, protože má předepsaný intervaly. Áha, jasně, takže 320W máme teď odpočinek mezi intervaly. Omluví se, že musí, já mu popřeju ať si to užije a odlétá kosmickou rychlostí. Vidím ho docela dlouho a nechápu, že furt nesvěsil, prostě letěl až odletěl.
Nicméně mi docela poléčil nohy, takže jedu dál, pak se vrací proti a zdraví. V půlce má auto – intervaly se asi nejezdí až nahoru kvůli výšce a výkonu. V autě lednice s pitím, na ramínku suchá komboška, asi až bude mít hotovo, tak abych mohl za kamarády co tu kopec nehoblují někam na výlet. Nahoře v 1800m mám splněno dalších 1000m up, fotku a sjezdem se rozloučit s cyklorájem, nebo je to spíš nebe, když tu člověk může pokecat s hvězdama?
::
Propozice ::
Diskuze ::
Trasa a profil ::
Garmin ::
Celkové výsledky ::
Foto ::
Flyby