Akce První šlápnutí - PRS 2006

Akce První šlápnutí - PRS patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2006-04-09.

Nejdelší varianta má délku 49 km.

Propozice :: Diskuse :: Celkové výsledky

Historie: 2005

• D!ablo – Závodní víkend
  
  

  Závodní víkend

   

  O víkendu 8. a 9. dubna se seśly hned dva závody, kterých jsem se zúčastnil:

  Časovka ze seriálu CKKV Hobby Cup v Bášti

  a

  První šlápnutí Vinohradských šlapek.

   

   

  8.4.2006: Časovka ze seriálu CKKV Hobby Cup v Bášti

   

  V sobotu kolem půl desáté jsem vyrazil z domu a po přiblížení též pomocí podzemní dráhy  jsem dorazil na louku u restaurace v Báśti, kde se to již hemžilo cyklisty. Hned při příjezdu na louku jsem se dostal do hledáčku Romaniny kamery. U registrace jsme zjistil, že Gejza, Petr i já jsme zaregistrováni. Bohužel ne za sebou a já navíc pod startovním čislem 13. Znamená to, že budu startovat ve 13:13 středoevropského letního času. Potkávám a zdravím se s Miki. Po připevnění čísla jsem odložil  batůžek a vydal se na zkušební okruh. Dal jsem dva a zjistil, že docela fouká. Ještě odložit zateplovací vrstvy a vzhůru na start.  Překvapilo mne jak pěkně se mi jelo.  Dva jezdci mne sice předjeli, ale jinak se mi jelo fajn, bez nějakých vétších krizí. Tak snad příśtě ještě rychleji.

              Vzhledem ke krásnému počasí se s Petrem rozhodujeme, že vyrazíme „kolem Prahy“ na Točnou. Dle Petra by to mělo být 20 km. Cesta je přijemná a užíváme si to. Kousek před Točnou Petr otáćí a je pokrčuju dál sám. Díky bylo to fajn. Nevím co to mám s tachomterem ale ukázal mi na v Dolních Břežanech 55km. Budu se na to muset podívat. Ještě dolů do Zbraslavi, pak Radotín, nahoru do Ořechu a přes Chrášťany domů. Na tomtéž tachometru svítí 84km.  Přemýślím, zda to byla nejlepśí možná připrava na zítřejší vrchol jara. Nu uvidíme.

   

  9.4.2006: První šlápnutí Vinohradských šlapek

              V nedéli ráno mne budí telefon od Igora, který ke mně jel pro košťata a lopaty. Tak honem, honem. Rychle se najíst obléknout, hodit košťata a lopatu k Igorovi do auta, doobléknout, bidony na kolo a hup a honem šlapu do Kuchaře. Na parkovišti se ydarvím s Petrem a Radkem, novým hostem tradiční akce. Jedu se podívat po okruhu zda potkám ostatní. Potkám je až pár minut před jedenáctou v místě startu. Rychle hodit svršky  k Petrovi do auta.  A je tu jedenáctá a jede se.

  První kolo se nikomu dopředu moc nechce. Tak je to fajn vyjíždka. Blíží se konec prvního kola, čelo táhne Vyhup a já jsem někde uprosřed balíku a říkám si, že by si mohl vyjet nějaký ten bod za umístění v kole. To ale musím přidat. Tak teda jo. Favority to nechává chladnými, skoro bych řekl, že to ignorují. Takže páskou prvního kola projíždím před Vyhupem. Skvělá lekce ze strategie (nebo  taktiky?). Vyhup  překvapivé drží tempo i ve stoupání za šraňkama, na rozdíl ode mne - mně chybí právé  dech, co jsem tak strategicky nechal na cílové rovince. Takže tady máme díru.  Vidím odjíždět sedm jezdců. Za sebou vidím Souseda tak si říkám, že pojedu radší s ním. Jeho taktika se zdá lepśí. Za chvíli to pozná ostatně i Šemík.  Takže už jako nová skupinka dojíždíme na další křižovatku, kde se mění sklon ye stoupání v klesání. V dlouhém sjezdu se naše síly konsolidují. Doprava přes šraňky a přes hupy do cílové rovinky. Ani jeden z nás nezaváhá a spurtujeme do cíle druhého kola. Šemík to zvládl mistrovsky. Doprava ke šraňkám a zas to nepříjemné stoupání. Překvapuje nás, že tříčlenná skupinka před námi také moc nespěchá, protože je stále na dohled. Před křižovatkou jdu dopředu, že to trochu otestuji. Vím, že s kopce to Sousedovi a mně jede lépe a Šemíka je třeba trošku unavit aby byl příště ve spurtu „opatrnéjśi“. Plán se daří a získáváme na Šemíka malý náskok.  V hupech před cílem nás dotahuje, ale ve spurtu už není tak ostrý a spurt získávám pro sebe.

  Čtvrté kolo jedeme všichni spolu.  Skupinka před námi stále na dohled!  Do cíle kola nastupuje Soused, ale díky jízdě v závěsu a těžśímu převodu ho na čáře předstihuji. Na konci stoupání volím stejnou taktiku jako ve třetím kole. Roztrhat skupinku.  Na zača´tku sjezdu jsem první. Pak se přese mne přežene Soused. Získává malý náskok. No tak už jde tedy do tuhého.  Mám na néj malou ztrátu až do hupů před cílem. Cíl se blíží. Šemík je už ze hry. Soused vypadá jako by jsme právě začali.  Už vidím cíl. Tak to zkouśím a vypadá to že Soused už neodpoví. Jsem v cíli a je mi fajn.

  Musím říci, že ta čtyři kola ve společnosti Souseda a Šemíka byla jedním z nejlepších zážitků. My jsme fakt závodili. Spurt v každém kole. Nástupy.  Díky kluci!

   

  Vyhláśení a pak odjezd s Robinem, Šemíkem, Vlkem a Kolíkáčem směr domov.  – Díky též Igorovi za odvoz košťat a lopaty až domů.

   

   

   

   

  
  
  
• Gejza – Vrchol jara
  
  Vrchol jarní sezóny Když jsem se dnes ráno probudil nechtěl jsem věřit vlastním očím. Na obloze bubáci a na teploměru necelých 10 stupňů. Jo včera to by bomba jasno, skoro 20 stupňů, ale dneska to má k cyklistickému počasí daleko a ještě hnusně fouká. Naštěstí neznám trať a netuším, že v nejhorším úseku od Kuchaře k Vysokému Újezdu to bude do kopce v pěkném protivětru. Ale o tom až později. Tak tedy v 10,00 hod nakládám rodinu do vozidla a spěchám směr Kuchař kam dorážím jen tak tak, abych sundal kolo z auto obléknul se a najel alespoň 500 m na rozjetí a už je tu 11 00 čas startu. Po startu vyrážíme směr Kuchař a před Kuchaří vedu i peloton, a krásně se mi šlape. Bohužel mi to vedení a ani pohodové šlapání nevydrží dlouho. Za první odbočkou doprava se silnice mírně zvedá a začíná to pěkně fučet. Na konci stoupání přichází osudová chyba, kdy zaspávám nástup skupiny cca 8 lidí, které se jen chvíli držím a nechávám jí odjet. Od této chvíle se ještě dvě kola snažím dojet tři šlapky před sebou, které stále vidím, ale v proti větru mi to samotnému prostě nejde ať dělám co dělá, Ti tři přede mnou krásně spolupracují a v cli se dovídám že to byl El, Soused a Šemík. Jeli fakt bomba a byla to nejspíš ukázková spolupráce. Poslední dvě kola už jen kroužím po okruhu a snažím se závod zvládnout v čase, který by vycházel 20 min na jedno kolo což se mi nakonec podařilo. K mé smůle mne cca 2 km před cílem předjel Vlk s Jiříkem a tak jsem přišel o dvě místa v umístění.. Když mne předjeli tak už jsem nenašel sílu abych je dojel TO MNE TROCHU Se......, ale nic se nedá dělat a tak snad příště. Musím uznat, že v cíli jsem byl nakonec docela spokojený, i když jsem myslel, že se Šemdou, a sousedem svedu vyrovnanější boj.
  
  
• Iceman – Když PRS bolí.
  
  Když PRS bolí.
  To odpoledne po PRSu mi moje silnička byla zcela lhostejná. Nepoznával jsem ji, ani sebe. Ona už pro mě nebyla tím přítelem, ke kterému se v myšlenkách mnohokrát denně vracím. Spíše mi připomínala jakýsi mučící nástroj odněkud z posilovny.
  Jak šly kola:
  1. kolo
  V popředí se držím jen chvilku, do železničního přejezdu. Nohy mám nepřirozeně těžké, možná zatuhlé, to neumím rozpoznat, nemohu najít tu správnou kadenci. Zavěšuji se za Igora. Domlouváme si spolupráci a mě se tím poněkud zvedá nálada.
  2. kolo
  Jedu dle Igora, střídáme. Strašně mě vadí ten vítr. Zkouším držet vysoko kadenci abych to vůbec ušlapal. Stále častěji a častěji se však zvedám ze sedla v zoufalých pokusech ulevit aspoň trochu lýtkovým svalům. Nevím co to se mnou je. Nedaří se mi dostat s tepovkou nad 165, jakmile chci přidat, zastavují mě ochabující svaly.
  3. kolo
  Definitivně jsem přestal střídat. Říkám Igorovi aby jel neb ho evidentně brzdím. Igor zůstává, díky, já trpím. Kolo se stává vratkým, jednou dokonce vrážím do zadního kola svého druha. Psychicky mi to nepřidalo, uvažuju že vzdám.
  4. kolo
  Bolest stehenních svalů se stupňuje. Zkouším různě šlapat ve snaze alespoň trochu zvýšit výkon. Sedím hned na konci tu zas na samé špičce sedla. Zkouším šlapat do kruhu, ze shora, nic platno. Ztrácím orientaci, ujišťuji se u Igora zda nás čeká skutečně již jen poslední kolo.
  5. kolo
  Zvedá se mi nálada neb každých pár metrů si opakuji:"tudy již dnes nepojedu !". Ten vítr v horní části trati zešílel. Nechce mě jen tak pustit, Igor mi věnuje starostlivý pohled a já mávám ať jede. Vlastně mi něco říká, tupě kývám hlavou ale nerozumím mu. Jedu, šlapu. V tranzu zjišťuji, že jsem zas s Igorem a cíl projíždíme spolu. Je to divný pocit, nejsem zadýchaný ale bolí mě celý člověk.
  Při vyhlašování se mistrně přetvařuji, ale fyzicky a psychicky jsem na tom dost bídně. Ne, fakt to nebyl nejlepší den.
  
  
  
• Jiřík – Vítr mě poměrně zaskočil
  
  Ahoj Vítr mě poměrně zaskočil. Nejen, že jsem přijel na start úplně hotov, ale hlavně asi o 3 minuty pozdě. Naštěstí měl zpoždění i Vlk, tak jsme jeli spolu. Od začátku to z mé strany bylo tristní a postupně se to ještě zhoršovalo. Naštěstí jsem se úspěšně schovával za Vlkem. Až se Vlk naučí střídat a hlavně jezdit v háku, a nepojede i na druhém místě časovku jednotlivců, mnozí s ním budeme mít velké starosti. Lépe řečeno ani nebudeme, neboť pojede o několik skupin před námi.
  
  
• Kolíkáč – Šlapky opět nezklamaly a přijely v hojném počtu
  
  Příprava na PRS se nevyvedla vůbec tak, jak jsem si představoval. V úterý jsme zmoknul v Kolodějích a od té doby jsem zápasil s nachlazením a stále jsme se přesvědčoval, že to do neděle přejde. Takže kolo jsme vypustil a léčil se čajíky a odpočinkem. V neděli ráno to sice stále ještě není ono, ale tradice závodu, očekávaná účast Šlapek a touha po závodění je silnější, a tak se navlékám do několika vrstev a jedeme společně se Šemíkem pomoci zametat. Tam už Soused s Indurainem makají až se za nima "práší" . V Kuchaři je pak Zdeněk, který hrdinně dojel s koštětem v baťohu, Petr s rodinnou už nervózně popojíždí po okruhu v autě, pak přijíždí Igor s Natašou, takže práce jde od ruky a start se rychle blíží. Šlapky opět nezklamaly a přijely v hojném počtu, dokonce i Vítek, Mirek a Radek od Diabla. Množství doprovodných týmů, které vše dokumentuje, takže start je málem jak na TdF. Do závodu nevstupuji s žádným ambicemi, přece jenom to nachlazení je stále ve mně a nechci se úplně zmrtvit, a tak mi vyhovuje počáteční klidnější tempo, které bohužel nevydrží dlouho a po jednom okruhu je jasno, odpadl jsem od vedoucí trojice na tepu 187 a tak čekám, kdo se přiřítí za mnou, a on to Radek s Hynaultem. Škoda jen, že je neuvisela další silná trojice Soused, Diablo a Šemík, možná by jsme v šesti jeli ještě lépe. Překvapením je Mirek, který nám odjel s Vyhupem a Vítkem, v duchu si stále říkám, to není možný aby to s nima obkroužil až do cíle. A taky že jo, po dalším kole už jedeme ve čtyřech, pěkně střídáme, Hynault jede jako dobře namazaný stroj, je radost ho pozorovat s jakou elegancí šlape, bohužel do posledního okruhu mu naskočila trochu díra, kterou už v protivětru není schopen sjet, a tak o 3.místo si to rozdáme jen ve třech. Mirek za Tachlovicemi nastoupí, zase mu nevěřím , že by to mohl udržet až do cíle, s Radkem střídáme a metr po metru ho dotahujeme, když zbývá asi posledních 5 metrů, tak Mirek znovu zabere a najednou nejsou síly, totálně jsem vytuhl a ztratil morál někoho sjíždět, a srabácky dojíždím do cíle ... Závěrem chci poděkovat všem co přijeli a pomáhali zametat, všem doprovodným týmům za povzbuzování a za skvělé fotky, gratuluji Vítkovi k obhájení trofeje, ale jsem rád, že se závodilo nejenom na špici, ale líté souboje se sváděly i na chvostu závodního pole. A třeba že Indurain a Adam ujeli cely závod vlastně na samotku v tom větru to chce taky vyzdvihnout. Příští rok to bude chtít datumově posunout před ostatní závody, aby se to nekrylo s jinými akcemi a měli šanci se zúčastnit opravdu všechny Šlapky a dostáli jsme názvu "První šlápnutí".
  
  
• Mirek – PRS 2006
  
  Na start Prvního šlápnutí jsem se vydal na kole. Měl jsem to po větru a až stoupání kolem cementárny a lomu v Loděnicích mě trochu probralo, HAC mi tam ukázal 15%. Po 40km jsem byl v Kuchaři, lehké občerstvení a jdeme na to. Po startu se jede volně, nikomu se dopředu moc nechce, tak ve stoupání proti větru na Vysoký Újezd se to snažím trochu rozhýbat. Ve sjezdu přes Mezouň do Tachlovic to je docela o hubu a o kola, protože silnice je hodně rozbitá. Zatím jedeme pohromadě, občas až k 60km/h. Na začátku druhého kola jde dopředu Vyhup a Vítek. Je jasný, že je konec pohody a začíná se jet. Za Kuchaří si je dojíždím a snažím se jet za nimi. Překvapilo mně, že ostatní hned odpadli. Záhy jsem ale poznal, že moje účinkování na čele závodu bude mít rychlý konec. Ve stoupání před Vys. Újezdem jedou proti větru do kopce 30km/h a na to fakt nemám. Snažím se za nimi schovávat, ale jedu maximum, co jsem ze sebe dostat, tepák ukazuje 195 . I ve sjezdu do Tachlovic jsem tam jak na gumě, když se snažím napít, tak mám hned 10m díru. V Tachlovicích jsem ještě za nimi, ale hned v prvním kopečku už mám zase trochu ztrátu a tak to dobrovolně balím. Další tři kola bych neměl šanci se udržet. Zpomaluji a čekám, kdy mě někdo dojede. Za těch pár kilometrů jsme si najeli slušný náskok, protože jedu opravdu pomalu a až v Kuchaři mě dojíždí Kolíkáč, Hynault a Radek. Dál jedeme ve čtyřech a chvílemi se docela flákáme, stačíme i kecat. Jede se třetí kolo a já pomalu začínám spekulovat, jak bych nad nimi vyzrál. V cíli čtvrtého kola je zkouším trochu otestovat a zrychluji, jediný výsledek je, že jsme ztratili Hynaulta. V posledním kole před Vysokým Újezdem zkouším znovu zrychlit, ale Kolíkáč s Radkem jedou v pohodě za mnou. Do Tachlovic sjíždíme hodně pomalu, odpočíváme a připravujeme se na rozhodující okamžiky boje o třetí místo. Každý přemýšlí co udělat v posledním stoupání. Za Tachlovicemi asi 1,5km před cílem zkouším nastoupit. Udělal jsem si tak 20m náskok. Fouká to hodně z boku, tak nějaká účinná spolupráce Kolíkáče s Radkem je nemožná a každý jede za svoje. Nástup mi vzal hodně sil, nadávám si, že jsem nepočkal až trochu blíž před cílem, ale už to nesmím vzdát. Náskok se mi na chvíli trochu snížil, už to vypadalo, že mně sjedou, ale už toho mají taky dost a já jim pomalu zase odjíždím. Kousek před cílem ještě slyším Kolíkáčův výkřik zmaru, prohrál i souboj o čtvrté místo. Byl to ale skvělý závod, díky kluci, doufám, že se všichni zase při závodě sejdeme, nejlépe někde při maratonu při spolupráci, byla by to skvělá skupinka. Největší dík ale patří všem Šlapkám, které se postarali o úklid trasy a hlavně o skvělou atmosféru. Po vyhlášení výsledků jedu ještě přes Řevnice, Mníšek a Dobříš do Pičína, kde se jede Český pohár v silniční cyklistice, ale díky protivětru tam přijíždím tak 5 minut po dojezdu prvních do cíle, takže jsem neviděl, jak si Svorada dojel pro vítězství. Potom přes Hostomice dojíždím z posledních sil domů. Za celý den to dalo 166km a 1850m převýšení. P.S. toto píšu asi 30 hodin po skončení závodu a je u nás bílo. Takže na to, že foukal vítr si nemusíme stěžovat, mohli jsme dopadnout i hůř,
  
  
• Robin – prs
  
  ţ˙V nedeli ráno me zarmoutil pohled z okna na zamracenou oblohu, avsak vedomí, ze dnes se jede tradicní PRS, mi tvár zase rozjasnilo. Posazení dcery do cyklosedacky, doprovod zeny a dcery ke tchyni a tchánovi (cca pet km) pozvolnym tempem a poté nastaven kurs - smer Kuchar. V pozvolném tepu jsem pokracoval, proti vetru se mi moc unavovat nechtelo & Na start jsem nastestí prijel s rezervou, takze jsem se stacil vydejchat - proti vetru jsem se prece jen trochu unavil. Tatranka pred starten, a pak start! V prvních metrech (mozná i desítkách metru) se jests drzím v balíku, míjím Adama, kterému spad retez, popoháním Souseda a to bylo naposled, co jsem ho v prubehu závodu videl. Cestou do Újezda jsem se uz ocitl na chvostu startovního pole & Pri sjezdu jsem pred sebou zahlíd postavu a v Tachlovicích se z postavy vyloup Zvary. Spolupráce se Zvarym byla fajn dve kola. Dyl to nevydrzelo, protoze Zvary se rozhod dojet odpadlíka ze skupinky pred námi - Zdenka. Já se Zvarym neuvisel, takze zbytek závodu jsem dojel sólo. Cílovy cas byl o neco horsí, nez na podzim, ale to zase tak zk & & nefoukalo. Po závode s Kolíkácem, Semíkem, Vlkem a Dáblem (ktery se posleze odpojil smer domov] presun k Capovi na pivko. Polívka a dve piva me kupodivu celkem postavili na nohy. Po príjezdu k domovu na me z budíku blikalo DST 96, 3 - tak jsem si odkrouzil ten zbytek kolem domu a mám poprvé v zivote ujeto 100 km za jeden den! Slapky, dik za bezva den.
  
  
• Soused – No to byl zase zážitek
  
  No to byl zase zážitek......! Na letošní PRS jsem se moc těšil. Byla to moje vůbec letošní první příležitost pořádně se projet. Do závodu jsem nastupoval s vědomím velkého kilometrového manka oproti většině borců na startu (letos 450km, max. 65km za den). Sám v sobě jsem se rozhodoval mezi dvěma taktikama, kterýma jsem se chtěl při závodě řídit. První byla PRS odjet sice v tempu, ale žádnou podlahu, druhá zněla od začátku se držet těch nejlepších a zkusit co vydržim. Těsně před startem jsem byl rozhodnut pro tu první. Po vyjetí mezi pole za Kuchařem se ve mě probudila ctižádost, taktiku jsme hbitě změnil na variantu dva a věděl jsem, že pojedu krev. 180 tepů v prvním kole nebyla žádná vyjímka. Po projetí cíle prvního kola jsem tušil, že to nemůžu dlouho vydržet...a taky jsem to dlouho nevydržel. Do druhého jsem už najížděl se 100 metrovou ztrátou na čelo. K mému překvapení jsem brzy zjistil, že jsem neodpadl sám. Zařadil jsem se do skupinky se Šemíkem a Diablem. Celé druhé kolo jsem si nebyl jistý, jestli jsem schopen se s nima udržet. V duchu jsme si říkal: "Sakra někde se ty desítky hodin naběhaných v teniskách musej projevit" a taky že jo, ve třetim kole přišla změna. Tepy se ustálily mezi 150-160 a já v tu chvíli cítil, že na to mám. V jednu chvíli jsem dokonce pojal nápad dostihnout jezdce jedoucí před námi o nějakých 300m, ale kluci vypadali, jako že nejsou pro, tak jsem to vzdal. V těchto chvílích mě ten závod obrovsky bavil, závodili jsme s klukama na každičkym kilometru, střídali se na čele, z kopce jezdili 65 a z každýho z nás bylo cítit, že chce tuhle skupinku vyhrát. Pak přišlo pátý rozhodující kolo. Mezi polema jsme to "fičeli" 17km/h a lišák Diablo už spřádal plány na to jak zajet závěr, možná i Šemík, ale ten zaváhal a my mu ulítli ve sjezdu o několik stovek metrů a už nás do cíle nedostihl. V cílové rovince jsem v sobě nenašel tolik morálněvolných vlastností jako Diablo - jednoduše jsem se nezmáčk - a převálcoval mě jak malýho kluka. Hlavně díky Diablovi a Šemíkovi to byl fantastický závod. I když rozdíl v cíli mezi prvníma a mnou byl opravdu obrovský a výsledný čas není žádný zázrak, jsem se svým výkonem spokojen. Získal jsem pocit, že na své běžecké zimní přípravě mohu cyklisticky stavět viz. pro mě až nepřirozeně nízký průměrný tep 158 a že letošní sezóna by mohla být zase o trošičku lepší....ale hlavně jsem se zase tím kolem moc a moc bavil...díky šlapky!
  
  
• Strejda – Poprve bez defektu
  
  Poprve bez defektu Na PRS jsem vyjizdel s planem predvest manifestacni jizdu skupiny A z lonske Veloserie. Vsak se nepovedlo: zadny ze spolubojovniku neprijel. Menim strategie, davam si jine cile: nepichnout, nejet o samote, neprehanet tempo. A hele, je tu Petr, takze soucasne muzeme zkusit zatrenovat spolupraci na casovku dvojic na B8. A vse dopadlo az celkem fadni podle planu. Jedeme, vzorne stridame, usmivame se na kamery. Ve tretim kole Petr chyta malou krizi, snazim se ho uklidnit, o zivot nam prece dneska nejde, ze ne? Soucasne porovnovame tepy, at nam je to jasne, jak pojedeme B8. Na poslednim kolecku ve sjezdu rikam Petrovi, ze se uvidime v cile, a kapku pridavam. A hele, on tu krize rozchodil, a dole uz mne dojel, Parada! V cile jsme spolu. Uvidime, jake to bude na podzim.
  
  
• Vlk – Zase jeden supr Šlapkovskej den
  
  Neděle sice byla pro mě pracovní,ale Prs si nesmím nechat ujít.Příjezd na start se mnou cloumaj emoce,když vidím jak Oranžový Expres mi ujíždí no co tak se aspon svezu na samotku (nic nového v mém podání).Odkládám si batužek (děkuji rodině Petra Chalupy za ohlídání) vynuluji tachometr a mezitím dojíždí Jířík mijí mě s otázkou jestli jedu a tak se snažím došlápnout do pedálu a startujem:1 kolo:Za kuchařem na nás čeká nepřiliš přátelský protivítr a tak se tlačím dopředu at si Jířa odpočine točím nohy nemužu se dnes flákat,když nejedu sám,přijíždíme k Vysokému Ujezdu řadim ty nejtěžší převody a jedeme do rychlé kličkované mezi dírami.Za přejezdem opět nabíráme rychlost a za Tachlovicemi,už mijíme z pozdravem první Šlapky.
  2.kolo protivítr je stálej takže bez odpočinku se šplháme k V.Ujezdu,sjezd si opět vychutnáváme(nevím jak Jirka,protože mé ukazování děr je moc pomalé)kochání se mi trochu nevyplácí před přejezdem si zkouším jak se jezdí štěrkem,ale radši se vracím zpět na asfalt abych nezdržoval Jirku.
  3.kolo ted se mi zdá,že jarní větřík nas má plné zuby a chce nás za každou cenu setřást z kol.Konečně V.Ujezd vítr v zádech Jířík to taky využívá jako v předešlých kolech a pádíme jak utržený z řetězu hlavně nesmím propásnout tu správnou stopu do té pravé zatáčky před přejezdem, tentokrát se to povedlo a uháníme do dalšího kola.V Tachlovicích potkávám Ondru,který taky nestihl start takže jsme prohodily pár slov a tím se mu omlouvám,ale zastavovat se nemohu dnes nejedu sám a zradit Jiříka,který mě vzal do háku(i když v tom neumím jezdit) si nemužu dovolit.
  4.kolo je fakt dobrá zkouška vule,ale zvládáme to sice občas začínam ztrácet a tady se ukazuje kolegalita a Jířík se ohlíží a zvolnuje tak že mám čas se vzpamatovat.
  5.kolo to už mi ten vítr ani nevadí ted už mě jen .......,ale poslední sjezd je jak omlazující kura v Tachlovicích,už melu jak při posledním tažením a tak s otázkou jak se pojede do cile jestli budem spurtovat na krev a nebo to dojedem v poklidu mě tak zaměstnala,že když byl cíl v dohledu jsem najel vedle Jiříka a šlapal jsem jak slušně vychovaný pes a sem rád,že se nespurtovalo ja bych to nevzladal zachytit.Tady musí PODĚKOVAT JIŘÍKOVY,ŽE JE TAK TRPĚLIVÝ A VYDRŽEL TO VLČÍ PĚTI KOLOVÉ TRÁPENÍ.JIŘÍKU MOC DĚKUJI! Přiště se budu snažit Ti více pomáhat.Tak ještě tradičně k Capovy na pivko s Kolíkáčem, Šemíkem a Robinem.Sice je chladno,ale domu se mi nechce a tak se loučím a mířím svým směrem na Dobřichovice kilometry uvádět radši nebudu bylo jich dost. Zase jeden supr Šlapkovskej den diky Vám za něj lidi.Zdar Vlk.
  
  

Fotografie