Akce Sázavák 2010

Akce Sázavák patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2010-04-17.

Nejdelší varianta má délku 72 km.

:: Propozice a Foto :: Profil a mapa :: Diskuze :: Celkové výsledky

Historie: 2009

• Kocour – Sázaváku - Sázavaku, vydržel jsem jízdu v háku!
  
  Huráááááááá bych mohl křičet, stejně jako to dělají ve filmu ruští vojáci při zteči nepřítele. No ale žádné ódy na mou jízdu nečekejte, bo žádná paráda to nebyla ... ALE nějaké zlepšení by se dalo dohledat, třeba to, že jsem nejel půlku závodu o samotě, ale STOP! Vše po pořádku!
  
  Pracovní týden rozhodně nebyl ve znamení kola, z čehož plyne, že jsem po PRSu nešlápl ani jednou a vlastně jsem ani nepočítal, že Sázaváka pojedu, když ale v PA bylo jasné že rodinný program doznal změny, začala ve mně vítězit závodní nálada a nakonec jsem s Kolíčem, Icem a Gavošem mířil kolmo do Úval. cestou se v Uhříněvsi přidalo několik dalších orange a tak se naše minilavina v poklidu valila silnicí k hospě Na Slovanech.
  Pro mě to byla první účast, ale dle komentářů jiných závodníků se sešla rekordní účast! Aby ne, počasí bylo parádní.
  
  Start proběhl v poklidu a borci na špici stupňovali tempo a pomaloučku se dostávali do provozní teploty.
  Na špici se v prvních stovkách metrů objevil dokonce Kubajz s Kolíkáčem, ale většího významu toto nemělo. ostatně Kolík sï tuto úlohu vyzkoušel později v závodě ještě minimálně jednou
  Dal jsem si za cíl udržet se nějaké "lukrativní" šlapky a co nejdéle uviset čelo. No moje účast v 1. balíku neměla bohužel dlouhého trvání, ale byl jsem v tom celkem nevinně.
  Před Masojedy bylo děr jak nas*áno, do toho několik povalujících se bidonů, no prostě se zvolnilo, natáhlo se to a později trhlo a já byl sakraprácehromabytospral v té druhé části.
  Takže ouvej, ouvej, zkoušel jsem to sjet za každou cenu, ale ani po cca 3 minutách jsem se nepřiblížil, tak jsem na to hodil bobek (promiň Bobku)
  Za zmínku stojí trabl kolegů v orange. V čase, kdy ještě bylo pole tak nějak v celku:
  Držel jsem se Léni, jehož loňský report jsem si v rámci teoretické přípravy četl 5x v PA večer, ale chudák defektil, nebo proč se brzdíc hlásil zdviženou pravicí. Plán mi padl, ale dojel jsem Jestřába. Co čert nechtěl hned v ten okamžik se ozvalo SSSSSSSSSSSSS a Jestřábovi spadla čelist až k horní rámové trubce. Ty vogo to je teda pech ... či pích.
  No vraťme se do závodu a k malým pozitivům. Dojel mě Kubajz (nechápu co dělal vzadu, naposledy jsem ho viděl vepředu s Kolíkáčem) a po jeho větě: "pojď Kocourku dáme si to jako na PRSu" jsem se poslušně zařadil a to bylo to nejlepší co jsem mohl na Sázaváku udělat.
  Jestli to nevíte, tak Kubajz je magor! Furt nastupoval, tahal špice a ve skupině, která se postupně vytvořil hrál jednoznačně prim, ikdyž podle Gavoše jsme mohli spolupracovat jako celek daleko lépe.
  Přesto jsme začali několik jednotlivých ks sjíždět a vytvořila se cca 10ti člená grupa.
  V Jevanech si začal Gavoš prozpěvovat Divokýho Billa, konkrétně "asi takovej pocit, jako je bodnutí nože" na moji otázku wo co go, mi odpověděl také otázkou a to, jestli nemám něco proti křečím - neměl jsem.
  V Sázavě převládal v naší skupině pocit, že čmucháme sopečný popílek, se kterým strašili meterologové,ale podle mě to byl jenom kozí dech, který s několika dalšíma motorkama nám zpestřoval následní stoupání!
  V kopci za Dojetřicema se trochu urval Kubajz s klukem z Peček, ale my ostatní, dirigováni Gavošem jsme je nakonec bez problémů sjeli.
  Na křižovatce před Vodslivy nám bylo hlášeno, že máme ztrátu 4minuty na předchozí skupinu, ale to nebylo v našich silách.
  Pak jsem si konečně začal užívat závod jak se patří. Skupina byla celkem vyrovnaná, nikdo myslím neztrácel, trochu se kecalo a začalo se i pravidelně střídat. Od Sázavy se kopec dal snést, nehrotili jsme to a převládal vnitřní pocit zůstat po kupě.
  Za Mukařovem už to začalo smrdět cílem a tempo se zvyšovalo. Kubajz to rval furt na špici a tak jsem ho v závěrečném spurtu, ale už 1000m před cílem vystřídal (přiznávám, že v koutku hlavy mě napadlo, že by to mohlo vydržet až do cíle, ale to byla samozřejmě kravina) 200m před čarou se přeze mne přehnal "pečák" pronásledován Kubajzem a Gavošem, pak byla díra, kterou jsem zaplnil, ale nakonec mě na cílové pásce ještě předjel 1ks, škoda.
  Parádní závod a další zkušenost, dnes s lepším koncem než posledně.
  Ani jedny kostky mi nedělaly problém, fakt stačí do toho trochu dupat a dávat bacha na nějaké větší nerovnosti.
  Šlapek tam bylo jako naseto a naše mladé nebo zkušené orange naděje byly v hlavním balíku dost vidět.
  V tuto chvíli nevím pořadí, ale čas byl cca 2:10 a AVG hlásil Kubajz 33,33
  
  Bohužel jsem nemohl na jedno, bo mě čekala doma "služba" u dětí a tak jsem byl nucen, opět zapojit moje little turbo a na samotku směr Jížo.
  Díky moc klukům ve skupině, bylo to super!
  
  
• Kolíkáč – Oranžový Sázavák aneb s Fandou poprvé v balíku
  
  Již dlouho jsem věděl, že se Sázavák kryje s B8, ale když můj tradiční parťák Šemík oznámil zdravotní problémy bylo rozhodnuto. Domácí posázavská půda a navíc hromaďák, tomu nešlo odolat. A na prezentaci se zdálo, že takových jedinců je vícero . Všude oranžovo, dorazil i z dálavy RiC a z amatérské špičky z okolí Prahy scházel málokdo. Jen namátkou Vokolci, Kolokrám, Viessman, Enduraining na nablýskaných raketách a do toho přijíždí pro mě zlatý hřeb v podobě pana řídícího z Říčan, Františka Vokála, poprvé s ním v balíku s číslem na zádech, no to je sen .
  A boj může začít, na Hradešín hned odjíždí jedna dvojice, já mám v hlavě stále tu chybu z PRSu, kterou nesmím zopakovat a tak se cpu dopředu. A hele Kubajz to nevydržel a jde do úniku, nemá to sice valného významu, ale zkusím ho podpořit a jdu mu do háku. Po chvíli už jsme sjeti a drtíme pily v nejprudší části Hradešína. Přichází nechutný úsek okolo Masojed, Roubaix je proti tomu hladký asfalt, jámy jak na mamuta, bidony a pumpičky létají vzduchem, ploché dráty jen chrastí. Fanda je můj magnet, jede famózně takticky, ty zkušenosti jsou vidět. Prokličkovali jsme to okolo smeťáku a situace se uklidňuje ve výjezdu na Vyžlovku, koukám ale, že za námi už naskakuje díra, tak v čelním cca 30-40 členném poli ze Šlapek jen Malina, Johny, Bobek a já.
  Průlet Jevanským údolím, kde se na špici objevuje hodně Bobek s Johnym a v jednu chvíli odjíždí dokonce Fanda zakouslý do galusky Libora Janouška. Ale vše má krátkého trvání do skalických kostek bušíme v jednom šiku, okolo Marjány se občerstvujeme, a před Sázavou přichází pro mě nádherný okamžik. Kvarteto oranjes doplněné o Fandu se rovná na špici a jak by řekli v KC Brno, aspoň chvíli "tvoříme závod". Skvělý pocit, ale je jasné, že moc dlouho nevydrží, jelikož přichází viadukt a stoupání na Dojetřice. Připadám si jako domestik, který jim to sem dotáhl a teď už může skončit v poli poražených, už se to přese mě žene, možná jsem mohl vydržet déle, ale řadím na malou a tím se odsouvám na chvost, Fanda začíná parkovat a s ním i dalších pár jedinců, balík mi mizí překvapivě i s Johnym, ale přede mnou se zjevuje hodně silný magnet v podobě Miloše Krejčího a našeho Bobka. Taky je vytrousili, ale mají náskok přede mnou asi cca 50-60 metrů, za mnou se už tvoří asi čtyřčlenná skupina i se starým známým Davidem Markem a vydáváme se na zteč a za Dojetřicemi si je sjíždíme a roztáčíme kolotoč. S Milošem si to tady dáváme přesně jako před rokem, ve stejných místech jsme se dali do kupy a i tak dojeli až do cíle. Kéž by to bylo i dnes!
  Davida bohužel potkává defekt, ale Bobek a Miloš jsou slušnými tahouny, jen hypnotizuji zadní kola a snažím se v kolotoči neudělat chybu. 2-3 sekundy špic a poslušně odstoupit, ještě doutná jiskřička naděje, že sjedeme Johnyho. Ostředek a Bobek nastupuje a chce snad odjet, za ním se přicucne ještě jeden borec a opravdu si udělali malý náskok a jako kamikadze to pouští dlouhým sjezdem do Chocerad. Já poslušně zůstávám u Miloše a dalších 2 kousků, věřím, že si je zase sjedeme.
  A netrvá to dlouho, ve Vestci v šikaně mezi domy se málem stane neštěstí, najel si tam taxík a moc místa tam nenechal . Uprchlík od Bobka tam stojí u krajnice a šteluje kolo, psychicky otřesený Bobek se vrací do naší grupy a pokračujeme do Chocerad. Po kostkách začíná točit vrchařskou frekvenci Miloš, Bobek hlásí že končí, ale moc tomu nevěřím Stíhám Miloše a na vrchařskou prémii si již diktujume tempo na špici a táhneme za sebou další 3 kusy. Bohužel mezi nimi není Bobek , napadá mě myšlenka počkat a jet s ním, ale zase nechat si ujet Miloše? Dilema mi vytloukají z hlavy finální ondřejovské kostky a zůstávám s vrchním directorem Endurainingu. Ukrajujeme další metry Sázaváku, znám tu každou díru a řadím vlastně automaticky a tak se ani nenadějeme a přelítáváme hlavní na Mukařově a hasíme si to do cíle. Cestou ještě sjedeme pár kousků, je to koncert, kvůli tomu jezdím hromaďáky, ta spolupráce skupiny povznáší cyklistiku až do nebes . Do spurtu si věřím, jdu do něj s čistým svědomím, že jsme se nevezl a odvedl si svůj kus práce. Cílový spurt z kopce, nejtěžší převod, držet se v háku a nastoupit až bude lajna na dohled. Miloše a jednoho kluka skočím, jeden borec je nad moje síly, škoda.
  Dojíždí další a další Šlapky, sdělování si dojmů nebere konce a čeká se na mísu pudingu, kterou rozdává nakonec Petr Novák, zapíjím ho pivem od Kajmana, který dnes slaví narozeniny, no řekněte, co více si přát při jarním sobotním slunečném odpoledni .
  
  
  
• RiC – Žádná monstrakce
  
  report
  
  

Fotografie

 

Předchozí fotografie

 

 

Nativní rozměry: 800x600 pixelů, Zobrazené rozměry: 720x540 pixelů
Název fotografie: IMAG0097.jpg

 

Další fotografie