Akce Břežanská osma patří do kategorie CKKV Hobby Cup. Datum: 2006-04-22.
Nejdelší varianta má délku 38.5 km.
-
Bigmig –
B8
B8. Závod, který jsem jel loni poprvé mi hodně učaroval v tom, že se zde jezdí hodně hlavou. Taktika, taktika a občas trochu síly. Proto jsem se na tento závod připravoval už loni na podzim a sondoval s kým jet. Pochopil jsem, jak je důležité vybrat do dvojice někoho, kdo má stejnou nebo nejlépe podobnou výkonnost. Oslovil jsem tedy Kolíkáče, který mi dal loni košem ve prospěch Šemíka, ale ten se zase různě vykrůcal takže mi bylo jasné, že Šemíka neopustí. Vyhup by mě serval z kůže, to jsem nechtěl dopustit, tak padla volba na Hanku. Říkal jsem si že mi dá určitě košem, protože tenhle typ závodu už nejezdí, ale ona překvapila, že hned na poprvé začala účast zvažovat. Samozřejmě, je ještě daleko.
Náhle jsem si uvědomil, že Hanka bude po zimě v této době určitě v lepší formě než já, který teprve vylézám z cyklistického brlohu. No nic budu se muset tedy snažit, abych moc nezaostával. Sešel se rok s rokem a B8 je tady.
Ve středu před závodem jsme ještě potrénovali spolu intervaly na Štěchovický a vyzkoušeli si souhru a spolupráci. Bylo vidět, že mám co dělat, abych na rovině uvisel. Taktiku jsem nechal na Hance, protože je jistě zkušenější, ale neodvážila se hned předem něco vymyslet. Schválně to nechala až v den závodu.
Přišla sobota. Ráno jak vymalovaný. Jsem líný jet na závod metrem či autem, tak volím zahřívací rozjížďku přes Řepy, Lysolaje a Stromovku, kde potkávám Pavla Chyského (CKKV). Probrali jsme spolu zimní přípravu a schodli se že trénujeme téměř stejně. Musel jsem ho však opustit, protože směřuji na sraz Šlapek na Ládví. Tam se táké sjeli Igor, Jestřáb, Petr, Anděl, Miki, Diablo a já. Jedem na Bášť přez Březiněves a Líbeznice až na Igora, který zvolil opačnou cestu. To jsme my Šlapky.
V Bášťi se sjíždíme neuvěřitelných 22 Šlapek. Hravě jsme překonali pořadatele z CKKV. Máme po zaregistrování hodinku do startu, tak si jedem osmu projet. Větřík trochu fouká, jinak je spíš horko. Hanka mezitím vymejšlí taktiku. Na mě padá odtáhnout všechny kopce, především táhlé stoupání do Odolené Vody a Hanka si zase vezme sjezdy. Po rovinkách budem střídat podle momentálního pocitu. Ono se to asi nedá přesně naplánovat.
Start se blíží a oranžový vlak s 22 vagónky stojí po dvojicích v zástupu. Pro mě velké překvapení je, že přijeli Kotě a Vašík. Od startu, který rozjela Hanka se snažíme nabrat co největší tempo. Fouká docela proti, ale sil je dost, tak to překousáváme. Hned v Břežanech tatrovka a zleva dva borci jak vítr. Komplikace hned na začátek, projel jsem díru. Za to mě Hanka vždy nejvíc peskuje. Když projedeš díru, nesmíš se ke mě nadosmrti hlásit . Přece si neodrovnám na B8 kolo .
Od té doby se soustředím na silnici víc než na svůj výkon . Střídáme se zhruba po minutě a Hanka mezitím udává taktické pokyny. Táhne mě Velikou Vsí a šetří mě na stoupání do Odolené Vody. Zpočátku jedeme přes 30, pak musíme trochu slevit. Neustále pošilhávám za sebe jestli je coach za mnou, ale protože slyším její hlasité oddechování můžu bít klidný a držet tempo. Už jsme nahoře v Dolínku a já předávám žezlo. Následuje rozbitá silnice do Břežan, kde se spíš vezu a odpočívám. Další riskantní chvíle přichází v době kdy nás předjíždějí borci z Kladna a autobus proti. Je to o fous. Jedem na Předboj a konečně vidíme první Šlapky. Źe by Vyhup urval Diabla. Ne né, je to Kolíkác se Šemíkem. Pro nás překvápko. Projíždíme prvním kolem a mám co dělat se udržet v mezích silnice. Vítr fouká čím dál víc a mě začíná píchat u boku. První známka přepáleného prvního kola . Na Hance je už ale také vidět únava už tak usilovně nestřídá. Předjíždíme Induraina s Fajglsonem a v zápětí Zvaryho dvojici, která jede docela pomalu, ale neustále něco brumlá.
Za Předbojem je najednou před náma houf Šlapek . Hanka se směje že to není hromadná vyjíždka. Předjíždíme hromadnou oranžovou osmičku, kterou táhne Anděl pak nic pak Honza, Petr, Igor, a Adam a už nevím kdo další . Anděl s Honzou se za nás přicucli, ale stoupání do Vody je odkonektilo. Já už docela melu z posledního a Hanka se drží zuby nehty. Vždycky si řekne přidej nebo přibrzdi a já podle toho měním tempo. Jednou jsem ovšem zřejmě opačně vyhodnotil požadavek a ujel z dohledu. Včas jsem naštěstí svůj omyl rozpoznal. To bych to schytal. Snažím se Hanku do stoupání povbuzovat a je vidět, že to pomáhá. V Dolínku už to zase rozjíždí na plné obrátky a já se snažím jí co nejvíc schovávat za sebe. Motáme se trochu po trati a krev do žil nám vnáší vidina Vyhupa s Diablem. Jenže po rovinách jsou rychlejší a do cíle nám ujíždějí. Hanka mě neustále povzbuzuje abych zrychlil, ale už to moc nejde. Tep se po celý závod téměř neustále drží nad 170 a já se divím, že jsem to ještě nesložil. Je tady cíl a Diablo s Vyhupem před námi, bylo to tak fifty fifty. Nakonec jsme byli lepší o 14s, což je určitě skvělý, ale musím smeknout pře Diablem že to uvisel. Vyhup mu určitě maximálně pomáhal, ale kdo jezdí Koloděje ví svý.
Koukám na zasolenou Hanku oblepenou potem a dalšími ... a je na ní vidět že je spokojená. Perfektně jsme se dokázali sehrát a nenašel jsem žádné hluché místo. Teď už jen počkáme na výsledky. Jeli jsme ještě na 15 min protočit nohy a rozebrat závod, mezitím se zdravíme se Šlapkami které dorazili do cíle. Zase všude oranžovo .
Je to tady. Moje životní chvíle. Konečně se mi podařilo vystoupit na bedně nejvýše. Je pravda, že jsme patřili. asi, mezi favority, ale nikdy nikdo nemá nic zadarmo, musí to odjet. O to víc mě těší se sejít s Andělem na jedný bedně. To se opravdu nestává denně. Mám teď doma zlatou medaili z kategorie Ženy a Mix, což může znít pro mě úsměvně , ale pro mě je to zatím ten největší vrchol. Zvlášť po boku ženy, která toho už tolik dokázala. Díky, budu na tento den dlouho vzpomínat.
zaznam z polaru je
zde
-
D!ablo –
Vyhupe, děkuji !!!
Vyhupe děkuji, aneb Pekelné
nebe!
Tak to jsem dnes zažil bylo pekelne nebe! Zasloužil se o to Vyhup. Nejen, že
jel s jezdcem se zcela jinou výkonností, ještě navíc po celou dobu vymýšlel, jak
celou dvojici dostat do cíle co nejrychleji a to s neuvěřitelnou vynalézavostí a
trpělivostí, aniž by při tom dal jedinkrát najevo špetku nelibosti. Nezbývý mi
než řici, že pro mne je šampionem a celebritou dnešniho závodu on. Jsou to jen
slova, ale opravdu mu za dnešek moc děkuji.
Záznam z HAC4, kde rychlost patří Vyhupovi a tep Diablovi je
zde:
-
Gejza –
2 kola a každé jiné
Když jsem se v sobotu 22. 4 2006 probudil a kouknul jsem z okna byl to parádní pohled. Jasno bezvětří to se krásně pojede ta B8. Na místo prezentace dorážím v 11,20 hod a to jako poslední šlapka. Soused mi předává startovní číslo 31 to znamená, že startujeme kolem 12,00 hod a jdeme se trošku rozjet. Rodinu s fotoaparátem posílám do prostoru startu a cíle aby byla provedena fotodokumentace závodu.
12,03 přibližně hod start.
Se Sousedem vyrážíme do prvního kola B8. Na první pokus se mi nedaří zašlápnout pedál, ale na druhý už je tam a mohu šlapat. První rovinku letíme krásným tempem a po pravé zatáčce v Břežanech se k Předboji blížíme snad rychlostí 50 km za hodinu. Následuje prudká levá a sjezd do Nové Vsi za kterou začíná první stoupání k Odolené Vodě a se Sousedem dojíždíme a předjíždíme první šlapkovskou dvojici. Myslím, že je to Igor a Petr. Ve stoupání následném k Dolínku dojíždíme další šlapky a ve klesání do Břežan je předjíždíme. Rychle na sebe zařvem Hop,Hop Šlapky jedou a makaj a ani si pořádně neuvědomuji koho jsme předjížděli, ale všichni jeli na plný pecky. Následuje opět rychlostní jízda směrem k Předboji a zatáčka doprava k rybníku a poprvé do cílové rovinky. Cílem 1 kola projíždíme v čase cca 33 min a to docela jde. Soused v 1 kole vůbec nevypadal, že by měl nějaké zdravotní problémy supr střídal a stoupání zvládal v pohodě
12,36 přibližně 2 kolo
Hned na začátku druhé kola, ale začíná Soused trošku ztrácet a poprvé na něj musím počkat. Snažím se ho až do Předboje táhnout a do sjezdu k Velké Vsi ho pouštím před sebe s tím, že si vorazím a pak nás vytáhnu do stoupání. V stoupání za Velkou Vsí nás dojíždí Vyhup s Elem a pomalu se od nás vzdalují. Jen zahlídnu jak Vyhup Ela trošku do kopce postrkuje. Ve stoupání už musím na Souseda asi 2x počkat a nevypadá to s ním 2x dobře. V klesání k Odol. Vodě nás předjíždí Bigmig s Miky, a tak ženou, že nás ani nestihnou pozdravit. Do stoupání k Dolínku se snažím Sousedovi co nejvíce pomoc a tak ho do kopce také trošku postrkuji. V následném sjezdu do Břežan si Soused oráží a v závěrečné pasáží k Předboji do jízdy dává opět maximum a drží se mne jako klíště. Poslední zatáčka doprava a mírné stoupání k cíli opět Sousedovi odebírá poslední zbytky sil a já na něj musím několikrát počkat abychom se v cíli objevili cca po 1 hod a 10 min spolu. Soused vzhledem k svému zdravotnímu stavu podal obdivuhodný výkon a věřím, kdyby byl v pořádku tak by jsme určitě 5 minut z celkového času dokázali ještě stáhnout, jelikož si myslím, že druhé kolo jsme jeli tak na 70 procent svých možností. Sousede příští rok jim to nandáme ! Taky musím konstatovat, že 22 šlapek na jednom závodě to je teda nářez a oranžová byla vidět všude.
-
Hynault –
Skoro2osma
Znalost trati není vše. Protože jsem byl u diskuze pořadatelů při plánování letošní trasy, kde jsem pochytil zmínku o zkrácení trasy a nevím proč i jistotu, že prostřední úsek se pojede 3x, nečetl jsem už propozice
před závodem(sklerotiky mého věku je už třeba kontrolovat). Omlouvám se Jestřábe, že jsem Tě asi připravil o body, protože i přes potíže na trati, kdy jsme se vraceli pro upadlou rezervu a diskutovali s pořadateli o
správnosti trasy, bychom udrželi průměr přes 34km/h, takže by ses mezi Šlapkami určitě neztratil. Ty se ale určitě neztratíš,protože's jel zkušeně a poctivě, tudíž můj pocit z jízdy = naprostá pohoda!
-
Iceman –
B8
V den konání B8 se oranžovět začalo již na stanici metra Ládví.Pozvolným hromadným přesunem jsme pak stanuli v Bášti,v místě startu a cile dnešní časovky.Shledání s ostatními šlapkami způsobilo,že oranžová barva chvílemi přehlušovala i svit sluníčka.A když přijel i během přesunu ztracený Igor,můj parťák,do rukou mě začaly pálit omotávky takovým způsobem,že projetí trati před samotnou časovkou se stalo zhola nezbytným.
Samotný zážitkem byl už jen start.Kde jinde lze vidět na roštu,pokud dobře počítám ,11 šlapkovských dvojic !
Jak již jsem naznačil,mým partnerem byl Igor.Naši dvojici jsme měli domluvenou již déle,a já jsem jen rád,že po mém "výkonu na PRSu" si ji Igor nerozmyslel :).Tempo a nasazení jsem nechával plně v jeho režii,vědom si Igorových kvalit.Myslím že jsme zajeli v rámci našich možností.Po celou časovku jsme pravidelně střídali,užívali jsme si to.
K domovu jsme pak zamířili ve čtyřech.Já,Diablo,Jestřáb a "lokomotiva" Vyhup.Jen Ďáblo byl trochu přešlý už jen z pomyšlení,že zas bude "muset jet" s Vyhupem :) Opravdu nevypadal dobře :) V Dubči ,to již bez Vyhupa,který se s námi rozloučil v Kolodějích,nekompromisně zamířil do hospody,kde spořádal obrovskou porci kynytých knedlíků.A na Hájích ? Místo aby cestou do Sobína potrénoval,využil služeb MHD :)
-
Jestřáb –
Skoroosma
Hynaulte, díky tobě jsem jel celý závod naprostou podlahu, takhle jsem se už dlouho nežďímnul .. Začátek Inó rozjel na mne opravdu šíleně, takový švestky jsem stěži zachycoval, marně se snažil udržet nasazené tempo, řadil jsem jak vzteklej, horská kazeta byla naprd ..., Inó držel stále vysoký tempo, takže později se i hák pro mě stával smilováním. Snažil jsem se taky jet jak to šlo, ale rozhodně jsem spíš brzdil. Na konci 1. kola přišla orientační chyba na trati potvrzená, chybnou informací pořadatelů (ztratili jsme tak 1,30 min.na místě a tempo), pak pokračovali chybně dál do druhého kola. Jezdec, který to tam nezná, neměl moc šancí a čas si lámat hlavu, jak jet správně a já neměl v hlavě ani gram kyslíku navíc .. Takže jsem si krutě protrpěl taky druhé kolo, ve kterém jsme pokračovali se závodním nasazením. Protože jsme kvůli mně přeci jenom tempo trošku snížili, tak jsem se začal rozjíždět. Poslední kopeček před vsí jsem ale málem nevyjel. Přesto v cíli Hynault zmáčknul čas 56 min, což při připočítání času za malé bříško osmy by nebylo až tak marné. Hynaulte nevadí, pro mě to byl opravdu zážitek si to s tebou zajet, i když jsem si to celý pěkně protrpěl. Po mé zkušenosti tě rozhodně pasuji do role černého koně Šlapek zejména v časovkách a přeji ti, abys nám ukázal jak se to opravdu má jezdít! Díky moc !
-
Robin –
Děkuji
No teda! Byl jsem rozhodnut, že časovku dvojic vůbec nepojedu, abych případnému parťákovi nepokazil závod. Nicméně mě Soused přesvědčil a já zlanařil Zvaryho. Do Báště jsem nepřijel v tý největší pohodě a navíc jsem zapomněl lahev s pitím, kterou mi na závod půjčil Soused (děkuju moc). Startovní číslo 27, ve šlapkovském roštu druzí. Část prvního kola (pod kopec před Odolenou vodou) jsme letěli, jak blázni (mě to aspoň tak připadalo), skvěle spolupracovali a užívali si to. V kopci však na mě přišla krize... Zvary povzbuzuje "už jsme nahoře!", já si říkám zaplať pámbu, ale to už se přes nás valí Vlk s Adamem. Dvojice, který se přes nás převalili jsem pak už ani nevnímal. Dřel jsem jako kůň a už si to vůbec neužíval. Zvaryho jsem ještě párkrát vystřídal v druhém kole, bylo to však jen sporadicky. Prakticky celou cestu to táh Zvary (děkuju) a ještě stíhal mávat na holky u rybníka :). Ani jsem nestíhal uviset, takže Zvary musel občas i čekat. Za jeho stálýho povzbuzování (jeď!, makej, makej! už je to jen kousek, dem na krev!) jsem se doplazil do cíle. Totálně dehydrován, totálně vyčerpán... hlouběji u dna svých sil jsem snad ještě nebyl. Děkuju Zvarymu za skvělou mašinu, kterou předved (zároveň se omlouvám za uhlák s asi zataženou ručkou), děkuju Sousedovi za zapůjčení lahve s pitím (bez ní bych stopro umřel), děkuju Igorovi za cédéčko z PRSu a vůbec děkuju všem šlapkám za bezvadnou atmosféru. Účast šlapek byla bombastická, dvacetdva lidí v oranžových dresech nejde jen tak přehlídnout :) :)
-
Soused –
Gejza Poma", aneb příběh hodného vlekaře z Odolené Vody Petra Ginzela.
Když jsme s Indurainem dorazili autem na místo startu, nic nenasvědčovalo tomu, že dnes padne rekord v účasti Šlapek v jednom závodě. Během půlhodinky se to však na poli před hospodou v Bášti začalo oranžovět. Chvíli to na startu vypadalo jako přebor Šlapek v časovce, kam ses podíval všude oranžová. Když jsem ještě k tomu zahlédl tváře Vašíka a Kotěho a počet Šlapek se tak ustálil na čísle 22, moje Šlapkovské srdíčko se zatetelilo štěstím. Pak přišla naše chvíle startu, já zmítán pravidelnými, jarními dýchacími potížemi a asi sennou rýmou a vedle mě parťák Gejza. "Dobře sis vybral Martine", říkám si v duchu. Podívám se na Gejzova řídítka a jeho tepák ukazoval neuvěřitelných 65 tepů za minutu!!!! (Tolik sem si naměřil doma vleže, se zavřenejma očima a vypnutou televizí). Hned po startu bylo jasno, kdo to z naší dvojice dnes potáhne - já to rozhodně nebyl. První kolo bylo docela fajn, potkali jsme na trati několik Šlapkovských párů a vždy - až na jednu smíšenou nereagující dvojici - to bylo příjemné setkání a povzbuzení do dalších kilometrů. Já ještě Gejzovi jakžtakž stačil, i čas kolem 32 minut byl slibný, ale v druhém kole v kopcovité části mi došlo. Mou nejčastější větou bylo zvolání: "Gejzo zpomal!" Dost mě začalo štvát, že tak zdržuju, ale Gejza se přesto ukázal být opravdovým parťákem. Velkou část stoupání v Odolené Vodě mě se slovy: "Ty vole, mě to snad vyleze i na 170 tepů", tlačil za zadek! Já tohle nikdy nezažil a myslel jsem si, že by člověk ani necejtil, že ho někdo tlačí. Ale dneska už vim, že to možný je a že cejtit je to ukrutně! Prostě v tu chvilku mohli obyvatelé Odolené Vody vidět cyklistický vlek, který obsluhoval hodný pan vlekař jménem Petr Ginzel a ten mě vyvezl až nahoru! Zbytek časovky jsem doplápolal stále s 3 - 10 metrovým odstupem za Gejzou a byl jsem rád, že jsem v cíli. Musím moc poděkovat Gejzovi za jeho shovívavost a za pomoc na trati a vyzdvihnout jeho kvalitní výkon. Čas v cíli by byl určitě o mnoho lepší nebýt mého mlhavého výkonu, se kterým nejsem příliš spokojen. "Díky Gejzo! Díky šlapky, byl to zase báječný den ve vaší společnosti." ...a blahopřeji k bednám!!!
-
Strejda –
Povedlo se
Na B8-čku jsem se nesmírně těšil. Za prvé, není to hromadný závod, takže nemusím hned od začátku ze sebe vymáčknout všechno, abych takzvaně uvisel, což mne vždy dělá problém, za druhé tuhle trať znám jako vlastní tretry, trénuji tam totiž alespoň tři dni v týdnu. Loni jsem to jel s Diablem, a bylo to fakt peklo. Měl jsem pořad rudo před očima, absolutně neovládal situací, ba naopak, situace úplně ovládala mnou. Jediná věc, kterou vybavuji - starostlivý pohled Diabla zpět přes rameno. Zase co do průměrné rychlosti, doteď jsem jí nikdy nepřekonal. Pavle, dik ještě jednou.
Letos - nádhera, pohoda a krása. Ideálně počasí, nevídaný počet Šlapek, v dobrem rozpoložení ducha připomínám Andělovi, že čeká nás společná jízda do Doks. Obrovským potěšením byla účast Kotě a Vašíka. Výsledek pro mně byl věci naprosto druhořadou, ale cílem bylo odjet tuto časovku co nejkvalitněji. Petr mne ujišťuje, že se cítí perfektně, a už s bojovým hlasitým, ale nesrozumitelným pokřikem vyrážíme. Petr nemá tepák, snažím se dirigovat situací podle mého, a začátek jedeme spíše opatrně, však taky hned po odbočce ve Velké Vsi nás předjíždějí Soused a Gejza. Nic si z toho neděláme, postupně ale zvedáme tempo. Rychlosti vozu formule 1 kolem nás se pronáší další dvojíce Šlapek: Vyhup a Diablo, nemam klobouk, tak alespoň přilbu dolu. V naší dvojici se objevuje malá disproporce: mně lip jdou rovinky, Petr je silnější ve stoupáních, není to ale nic zásadního, lehce se přizpůsobujeme, a střídáme naprosto pravidelně. Na konci prvního kolečka předjíždíme Induraina a Fajglsona, vypadají dost euforicky a šlapají šťastně. První kolo je za námi, 35:40, sil zatím je dost, před sebou vidíme osamoceného Adama, chytá se nás a drží se. Nu nevím, jízda dvojíc v háku je zakázaná, však dvojíce to není. Postupně dojíždíme i Vlka: "Hele, dotáhli jsme ti Adama!", děkuje, zrychluje a mizí v dálce, ale zase sám. Dojíždíme taky Anděla a Honzu. Ty jedou naprosto famózně, v neuvěřitelném zápalu, ale před Předbojem už jsou za námi. Najíždíme na přímku Předboj - Od. Voda, a hele, kolem nás, jako kolem stojících prolétli Anděl a Honza. ???!!! Začínám mít obavy s Doks. A zase něco profrčelo kolem: Hanka a BM. Hanka vypadá odhodlaně, teče jí pot s obličeje, BM se zmraženým úsměvem se drží zuby-nehty. Teď už jen si to nepřepálit ve stoupání v Odolce, aby se pak na rovince nohy točili. Vše jde, jak má. Za Dolínkem předjíždí nás Kolikač s Šemikem. Však jde to s námi s kopce, nemá už cenu nějak šetřit sily, a rozjíždíme to naplno. Až do zatáčky u rybníka máme je stále nadosah a občas se zda že doženeme, však přichází ne nějak výrazné stoupaní, a musím výrazně zpomalit. Petr se v zápalu snaží mne táhnout, jenže nemohu si pomoci, a zaostávam. Je vidět, že ho to mrzí, ale zpomaluje a už jsme v cíle. Nakonec mám pocit velmi poctivě odjetého závodu. Druhé kolečko jsme zajeli o 5 sekund rychleji, než první, průměrný tep 153. Diky všem Šlapkám, úžasná atmosféra. Největší dik Petrovi, jsem naprosto šťastný, že mám v oddílu parťáka na krátké závody.
-
Šemík –
Opravdu fantazie, neskutečný a nezapomenutelný.
Za Břežanskou osmu by pánové z CKKV měli dostat metál. Čert vem trochu rozbitou silnici a menší nedorozumění při dojezdu Koťete a Vašíka. Ta trať je přesně tak dlouhá a náročná jak má být. Jde to jet celé na krev, žádné šetření sil, pokaždé mám velmi silný pocit že opravdu závodím
. Těšil jsem se na tuhle časovku celej rok a OPĚT UŽASNÝ ZÁŽITEK. S Kolíkáčem se mi jezdí vždycky dobře, spolupráce funguje uplně automaticky. Zbývalo tedy jen doladit trochu formu ať ho nebrzdím. Makal jsem teda víkend před časovkou co to šlo. Trenink v maximálních intenzitách, dřel jsem jako blázen. Náladu mi uplně vzala chřipka nějaká co na mě vlezla tři dny před startem. Fakt pech. Jóóó a za tři dny vira nevyženeš, že. Postavil jsem se na start teda v dobré náladě ale slabej jak moucha. S Kolíkáčem jsme si říkali, že si to alespoň pořádně užijem a já doufal, že vydržím alespoň první půlku držet nějaký rozumný tempo. No prd, síly mi vystačily ani ne na 5km, pak už jen peklo, nádherný peklo. Diablo mi na diskuzi mluvil z duše. I Kolíkáč byl fantastickej, i když jsem dřel a na trati jsem nechal uplně všechno, prostě jsem nestíhal. Kolíkáč mě povzbuzoval, pořád plný sil a do kopců mě doslova vytlačil. Opravdu fantazie, neskutečný a nezapomenutelný.