Akce Anketa 2009

Akce Anketa patří do kategorie Společenská akce. Datum: 2009-11-30.

:: Šablona s otázkami

Historie: 2002 :: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008

• Alánek – Anketa 2009
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Bez pádů, takže kladně.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Sedět na kole.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Spíše hloupost. Nastoupit do etapáku dva dny po chřipce. To nebylo Peklo, ale boj o přežití.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  ?nevím?
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  Asi by se nějaké našlo.
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Jelikož nejsem vášnivý čtenář reportů, tak nevím.
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Na kole.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  Hlavně s cyklistiky nedělat vědu a jezdit pro zábavu, ne pro výsledky.
  
  
  
• Ataman – První rok mezi Šlapkami
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Jako mou nejhezčí cyklistickou, nejvíc kilometrů, nejvíc závodů a hlavně super lidičky v oranžovém.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Byly to všechny závody a vyjížďky v oranžovém, ale přesto bych z toho vypíchl poslední závod sezóny POS, který jsem odjel společně s Míšou jako časovku dvojic.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Prázdniny, začátkem července jsem hodil tygra na biku a když jsem se z toho dostal, tak mě bolesti zad znemožnily účast na závodech Kolem Posázaví a Králi Šumavy a bylo po sezóně.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Icemane, ty máš na tom triku klíště! A ne jedno, ale asi sto!
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  Fandící Kuře na Tdf
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Asi Léňovi slohové práce, které rozsahem i obsahem předčí řadu disertačních prací z plzeňské fakulty.
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Snažím se, běhám, plavu, posiluji, regeneruji a hlavně mě to baví.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  Chci se samozřejmě zlepšit ve Šlapce, v UACu, v CKKV a vůbec
  
  
  
• Bigmig – Anketa 2009
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  No na to jak hrozně začala tou zlomeninou, myslím že byla dobrá a určitě na ní budu bzpomínat dobře.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Poslední hodina závodu RACE, kdy jsem ze sebe vyždímal vše.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Již zmíněná zlomenina žebra při sjezdu do radotína a srážce s autem.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  nevím
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  nerad bych některou urazil :)
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  každý report je dobrý, protože si sním musel dát autor práci.
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  zatím v klidu
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  klídek, pohoda, tabáček... jsou důležitější věci než kolo
  
  
• Bobek – Anketa 2009
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Období plné nových zkušeností, střetů a výletů.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Bylo jich spousty, tak uvedu tři odlišné:
  1) S Kaprem se řítíme na highway nedaleko Prahy na závody, před námi se pase stádo holubů a tiše klobe do betonové dráhy: typ ty dý dý.... Kapr neváhá, sešlápne pedál a svou Felícií 1,4 GTX Alfa Mega Omega drtí jednoho holuba ve 110km/h o přední sklo, které se prohybá téměř až k mému nosu, ale NEPRASKÁ. Tiše polknu a Kapr dodá, sem myslel že to stihne... :o)
  2) Jarní výlet na Ještěd
  3) časovka družstev Spící panna.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Koupě zapletených kol Remerx PIPID
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Astral: Kapr, sem nevěděl že ryby žerou banány...!
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  foto
  foto
  foto
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Na tom psaní je krásné, že se tam dá vyčíst lidská povaha, vlastnosti, atd, atd. Proto nerad píšu a zároveň děkuji, že ve vás můžu číst.
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Tak dnes je to 5. den co manželka přenáší našeho druhého potomka. Doufám, že to nechce protahovat do jara... :o)
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  Nemá to cenu, po roce bych si na ně stejně nevzpoměl... tak si je na konci roku vytvořím z úspěchů uplynulého roku a z toho vyplývá, že své cíle vždycky vždycky splním :o)
  P.s. v jedoduchosti je síla!
  
  
• Gavoš – Anketa 2009
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Vcelku jako vydařenou, kromě pár zdravotních zádrhelů v podobě antibiotik v půlce sezony to bylo fajn.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Jednoznačně dojezd závodu Unhošť - Vary - Unhošť, skvěle organizované, navíc jsem zajel životní výsledek.
  Ihned potom Sudety, a v neposlední řadě dojezd Rampa s Kolíkáčem a Jírou.
  PRS,POS - slovy se nedá popsat, jak bych chtěl celému týmu pod vedením Diablovců poděkovat za renomé, které nám díky těmto akcím jako klubu nejen v UACu náleží.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Žádná velká katastrofa se neděla, snad jen že díky nemoci utekly Tatry, na které jsem moc těšil a dopředu si je dával jako vrchol sezony.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Toho bylo víc, ale za celou sezonu bych vypíchnul ten nadšený ryk Kolíkáče, Icemana a ostatních Kolodějských pacientů, pokaždé když to jede a člověk se veze s ostatními.....
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  Dva naši mazlíčkové - Kuřátko a Kazatel:)
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Léňa a jeho shrnutí sezony .... to bych dával do kupy půl roku, takové monumentální dílo...:)
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Po 3 letech zkouším běhat, zatím to jde ztěžka:)
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  Chtěl bych pokračovat v podobném duchu jako sezóně 2009, hlavně aby to bavilo a zdraví drželo. "NO STRESS":)
  
  
• Gejza – Anketa 2009
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Nic moc, mín km než vloni a kromě slušně zajetých časovek CKKV jsem s výsledky nebyl moc spokojen
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Klasika všechny akce kde jsem se mohl setkam s kamarády v oranžových dresech, ale nejkrasnější, respektivě nejsilnější zážitek byl PRS a POS jak to Diablo dokázal výborně zorganizovat
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Neskutečné trápení na Brdském švihu
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  nevím, mě se líbí skoro vše co šlapky v reportech napíší
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  jak kuře drží v náručí tu krásnou slečnu
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  všechny
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  zatím hlavně fitko, plavání a pozvolné najíždení prvních zimních km
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  v CKKV poháru se konečně dostat do první 10, letos jsem byl 10 tak snad příští rok už to bude jednociferné číslo na konci sezóny. Pohár CKKV bude mojí prioritou. Taky samozřejmě odjet nějaký ten maratonek a pomoc při organizaci naších akcí
  
  
  
• Honzis – 2009 Honzis resume
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Mohlo to bejt lepčí. Na silnici až moc defektů, biky slušný, běh myslím letos nejúspěšnější – 1:23:35h na MČR v ½ M a 38:01 desítka v Pečkách. 60 závodů celkem je řádná porce Aspoň jsem nijak vážněji nespadl.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Asi Říjnová rozlučka – Tak sbohem! 281km dlouhá etapa na Pomezky – ta byla solidní
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  V zimě problémy s kolenem, defekt na Rampušákovi a Klikáčích, …
  
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  když už to upadalo, tak se to roznastupovalo Těch hlášek je víc, zvlášť komentáře k UACu a Kolodějům stojí za to!
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  foto
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Je dobře, že cyklisti píšou, je pak co číst. Jeden jediný bych nechtěl nadřazovat nad jiné. Někdy si člověk dává s pisatelem závod ještě jednou až to bolí
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Ještě jsem neskončil závodní sezónu Od ledna se uvidí – běh, silnička, prostě klasika závislá na počasí a zdraví.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  Zajet slušně silničního Beskyda, vylepšit Glocknerkoniga, juknout na UAC a tajně doufám v nějaký „zápis do dějin“ v podobě max převýšení. V běhu pohár do vrchu + MČR jak to vyjde. Biky dle nálady a možná i Halfironman. Je to nabitý
  
  
• Hulis – Anketa 2009
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Rozhodně kladněm protože sem se přidal sem k Vám, tak doufám, že v nadcházející sezoně s Vámi pár těch závodů se slušným umístěním odjezdím.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Pěkný zážitek byl na chlupě v Jizerkách s bratrem, kde jsme našlapali pár stovek kilometrů přičemž jsem zdolali dvě jedenáctistovky v jednom dni (Smrk - 1124m a Jizeru 1122m) . Jizerky jsou opravdu krásné hory s nádhernou krajinou, kde si jízdu nejde jinak než užívat...
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Tak tady se taky odkážu právě na Jizerky, kde jsem ve sjezdu asi při 50ti kilometrové rychlosti přeletěl přes řidátka do škarpy... Ještě že si umim vybrat místečko a přistál sem v trávě... =) chvíli jsem koukal co se vlastně stalo, oklepal jsem se a jel dál... Naštěstí se mi nic vážnějšího nestalo, jen nějaké odřeniny.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Momentálně si asi nic konkrátního nevybavím, ale v diskuzích jsem se u pár článků pobavil.
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  Pěkných fotek bude hodně, z každé akce či závudu se povede ukořistit nějakou tu perličku nebo pár oranžových dresů pohromadě co dokáže potěšit každou vinohradskou šlapku.
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Jelikož jsem tu jen krátce tak jsem neměl šanci těch reportů tolik přečíst, ale určitě každý napsaný report má něco do sebe... Neni nic lepšího než se podělit o úspěchy, neúspěchy a zážitky s klubovými kolegy... =)
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Jde hlavně o to odfrknout si na chvíli od kola a zkusit i něco jiného. Přes zimu se snažím chodit 2x týdně do fitka a aspon jednou týdně si zaběhat. Rád bych do přípravy zahrnul plavání, bruslení a další vedlejší sporty.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  Asi jako každý, bych byl rád kdyby se mi v sezoně 2010 vyhnuly pády, zranění, nemoci a další různé nešvary. Rád bych našlapal co nejvíc Km a zajel tolik závodů kolik jen budu moc...
  
  
• Ježek – Zúčtování 2009
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  - první sezóna pod vedením trenéra Ondřeje Vojtěchovského a s wattmetrem
  - chtěl jsem jezdit hlavně UAC a hlavně silnici
  - zimní příprava vyšla na jedničku
  - až do května to vypadalo na parádní sezónu
  - od května peklo v práci, trénink = 0
  - závodím, i když na trénink není čas a výsledky tomu odpovídají
  - překvapivě dobře zajížďím Rampušáka, i když jsem měl v polovině těžký pád
  - trénink v Pyrenejích ukázal, že ač téměř netrénuju, tak proti r.2008 jsem na tom o hodně lépe
  - prvního dlouhého Krále Šumavy jsem jel s hodně velkou rezervou
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  - trať Rampušáka
  - SKS - první závod bez ukazatele rychlosti a tepu
  - KŠ - společný dojezd s Quitem
  - POS - fandící Šlapky v cílovém koridoru (MTB i silnice)
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  - PRS - přehození v závěrečném spurtu
  - ŠOS - podvádějící Krupička na stupních vítězů
  - Doksy - defekt na úpatí Romanova
  - Křivoklátské peklo - žaket v 2.etapě
  - Rampušák - moje první slova po pádu: "já už se na ty maratóny fakt vyseru!"
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Quit na KŠ: pojedu s Tebou, ale budu Ti celou cestu nadávat!
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  foto
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Bohužel, reporty nestíhám číst
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Cílevědomá příprava zatím bohužel žádná, ale už je nejvyšší čas začít...
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  - navázat na minulou sezónu, ale nedělat zbytečné chyby
  - zlepšit sjezdy na silnici
  - jezdit více MTB závodů
  - půlmaraton?
  
  
• Jestřáb – Co tě nezabije, to tě posílí aneb bydlet na Malorce, jezdím dál ...
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Jako hodně poučnou, šťastlivou, naučila mě překonávat obtíže a smůlu kterou si každý na kole musí jednou vybrat. O to víc si teď užívám, že zase můžu sednout na kolo a radovat se z jízdy. Je též dobrý podívat se na věci v klidu i z jiného pohledu a odnést si to pozitivní. O to víc si budu pamatovat spoustu silných zážitků, zejména z maratonů, a to většinou v oranžové společnosti
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Sportovně to byl jednoznačně Tatry tour, ve společnosti Cancellary, Strejdy, Laca, Pedra, Quita a ost.Krásná jezdivá trať, fantastická atmosféra a organizace, nádherný počasí. A hlavně totální cyklistika v podání Cancellary a Strejdy. Od 110 km kdy explodovala Cancellara se pro mě stal běžný maraton závodem mistráku světa, který jsem chtěl vzdát, ale nakonec jsem se vymačkal na kole jak nikdy. Společensky to byl jednoznačně Král Šumavy, rčení "Kdo ho nejel, jakoby nejezdil celou sezonu" si můžeme nechat patentovat! Prostě bez Krále, to není sezona a jsem strašně rád, že jsem ho byl schopen zase objet i letos.
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Srážka s autem začátkem květnu a taky když na někom vidím, že jede protože "musí" a též zjištění, že pokud bude provoz na silnici kolem Prahy houstnout stále tímto tempem, tak si těžko dokážu představit, jestli pro nás cyklisty zbude na silnici ještě trochu prostoru
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Ten druhý odstavec Lacova reportu Testování plášťů ANTI-SNAKE
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  foto
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Quit - Myšlenky trosky ...
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  hokej, běh, kolo o víkendu, pokud bude sníh, tak běžky, zatím je krásně, jsem rád, že se dá na silnici a bika kdykoliv vyrazit, plánuji i spinning, bazén a posilovnu
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  slušně se připravit, tzn. najet 3000 km do května, dělat vše abych nebyl nemocen, zhubnout u mě znamená nenabrat moc přes zimu, je to otrava bejt v kopcích pořád nejhorší
  
  
• Kapr – Anketa 2009
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Byla to sezóna snů, téměř všechny závody, tréninky a vyjížďky jsem si parádně užíval.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Nejkrásnější bylo asi třetí místo v Doksech. Dále časovka družstev s Malinou, Kuřetem, Radkem a Standou Hájkem, bedna na UACu Kolem Posázaví, také všechny maratóny, které jsem objel a další a další…
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Jarní těžká nehoda kamaráda z CKKV Františka Trhlíka ve Všetatech, kterého smetl pirát v autě.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Kolíkáčovi hlášky na závodech a tréninkách.
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  Je jich hodně, hlavně od PeBeho.
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Léňův Rok přeměny
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Zatím se nutím odpočívat od kola, lenoším a tloustnu, ale brzy začnu najíždět objemy, sauna a možná plavání.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  Jezdit na kole, protože mě to baví, a pokud možno opakovat letošní rok.
  
  
  
  
• Kolíkáč – Jako na houpačce
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Uplynulá sezóna byla jako na houpačce, od červených luceren, přes myšlenky na zabalení sezóny až k velkým euforiím. Zimní polykání soli se mi vcelku povedlo, březen dokonce překonal všechny minulé roky v počtu kilometrů. Bohužel PRS jsem nějak nezvládl, tajný cíl uviset balík s Léňou, Alánkem a Bobkem se nepodařil. Pak však přišel Sázavák, ze kterého jsem byl nadšen, společná jízda s Léňou a Milošem Krejčím neměla chybu. Na tradiční Břežanské osmě nám tajný sen se Šemíkem nevyšel, a tak sníme o pokoření 60minut stále dál . Pak přišel nešťastný ŠOS, kde mě políbení asfaltu odsoudilo na 14 dní do klidu. Květen, takový krásný měsíc a já si jen vysušoval rány a nemohl se vyspat. S těžkým srdcem jsem vzdal účast na Mamutu. Blížily se Doksy, bez nich si jaro nedokážu představit a tak jsem se začal aspoň rozpohybovávat. Držel jsem se hesla, že nejlepší trénink je závod a vyrazil jsem na Extraligu Masters do Křince. Byl z toho pěkný propadák, červená lucerna se mi ještě dlouho míhala před očima. A hned druhý den chytám od dcery rýmečku a to takovým stylem, že mi Doksy uniknou. Čtvrteční odpoledne jsem jen koukal z okna jaké provazy deště se spustily a jak si to užíváte na Romanově. Zase jsem začínal málem od nuly, UACové Sojovice mě ukázaly jasnou tvář současné formy, kdy jsem se prosel až do půlky veteránského balíku. Rodinný výlet do Adršpachu se spojil s 53x11 sérií se Sudety Tour. Grupa Gavoš, Ataman a Quit se zdála reálná, ale defekt Quita a můj defekt nohou způsobilo, že mi dal Gavoš v cíli 30 a Ataman 20 minut, další slušný zářez do nalomené psychiky. Rampušák nešel nevynechat, jen kvůli Herolticím a oranžovému mejdanu, tam stojí za to jet. A ani závod nezklamal, navždy budu vidět Quita a Gavoše, jak si nás s Icemanem docvakli, aby se pak Gavoš proměnil v pilota naší grupy. Brdský švih bylo další trápení, sice Hradec jsem ještě jel na dostřel hlavnímu balíku, ale pak mě rozhodil Renda se svými brýlemi a velký soupeř Marhi mi ujel. Ani stíhací jízda s Kubajzem nepřinesla ovoce. V červenci jsem poprvé okusil honbu Za pěnivou důvou a užil si to v balíku s Diablem, Hruškou a Alánkem. Protože se žádný hromadný závod nekonal, tak jsem byl zlomen na Královickou časovku a další půšvih byl na světě, zařízl mě PeBe . Maratón Beskyd Tour se svými extrémními sklony a teplotou jsem prožil z větší části s Mirkem, což tento rok se vlastně povedlo jen zde. A přišel znovu výpadek zaviněný nemocí Po pauze mě nakonec přemluvili k Časovce družstev Spící panna a ve společnosti Quita, Mlhoše, Kubajze a PeBeho se povedla, průměr kolem 40km/hod. v turistické třídě se nedává často. Král Šumavy se nemilosrdně blížil a já se snažil nevynechávat Koloděje. Test Ride na Šumavě dopadl neslavně, přetrhl jsem řetěz a pak v půlce trasy jsem byl hlavním iniciátorem k cestě domů. Maratón maratonů přichystal pěkný zážitek v podobě RiCe, od kterého jsem se nehnul a mohli jsme tak společně projet cílovou branou. Etapák Libušín, letos netradičně v Bratronicích přinesl plácání se mezi balíky, prostě jsem jistil zadní pozice. Ale pomalu začínalo pro mě asi nejhezčí období letošní sezóny, vše klapalo podle představ, hlavně se mě vyhýbaly zdravotní problémy a chytil jsem rytmus úterních a čtvrtečních Kolodějí a víkendového závodu. Ochutnával jsem pocity jet začátky s čelem závodu, neodpadnout hned v prvním brdku. Stodůlky-Karlštejn-Stodůlky mě odkonektili ve stoupání na Mořinu a Klikovy vrchy v kopci na Bukovou. Na podzim se mým stínem stal Kubajz, který mě vždy docvakl a závěry závodů jsme absolvovali pospolu. Vyvrcholením byla naše spolupráce na Úvaly-Český Šternberk-Úvaly, kde sjetí Johnyho a Miloše Krejčího, setkání s fandícím Vyhupem v Jevanském údolí a cílový spurt, kde jsem skočil Johnyho, to zacelovalo letošní šrámy na cyklistické duši. Stejně tak Halounské okruhy a vyvrcholením byl POS, kde chybělo málo a mohl jsme se svézt s čelem až do cíle. V závěru roku se mi moc libily společenské akce Vítání Martina na bílém kole, Závěrečný balík UAC a Valná hromada a vyhlášení Šlapky. Tam jsem se znovu ujistil, že oranžová parta jede správným směrem.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Zářijový rytmus – v týdnu 2x Koloděje a o víkendu závod.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Moje první větší sblížení se s asfaltem na ŠOSu.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Quitova kolodějská můza, to už je terminus technikus
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  Blahem se mi tetelí srdíčko, když vidím více orange dresů v zákrytu a vytuněná dvojka.
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Reporty jsou nejlepší ty, které člověk vyprskne během chvíle hned po závodě naplněn hormony štěstí. Naši spisovatelé klasici nezklamali, ale mám radost, že něco vypadlo i od našich nepsavců . Vybrat nejlepší asi nedokážu, pro mě jsou jedničky všichni, kdo obětují trochu volného času a podělí se s ostatními o zážitky.
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Začal jsem běhat. Listopad a prosinec bych chtěl naplnit během, tenisem a hokejem a od ledna teprve začít hltat sůl ze silnic Do prvních závodů daleko a nevěřím, že mě neskolí zase nějaká virózka, která mě vždy zatluče dolů
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  Přání je stále stejné, zůstat zdravý a pokusit se chytnout letošní zářijový opojný rytmus
  
  
  
• Konrad – Anketa 2009
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  V prosinci 2008 jsem poprvé začal trénovat dle tréninkového plánu. Strašně mě to bavilo, měl jsem řád, který jsem v tu chvíli potřeboval. Navíc tréninky byly ze začátku pozvolnější než když jsem si je ordinoval sám. Ale hlavně, cítil jsem jak se postupně zlepšuju. Potom přišla polovina ledna a já stál před závažným rozhodnutím. Na doporučení lékařů jsem po týdenním zvažování odpískal cyklistickou sezonu 2009. Po konzultaci, jaké sporty mohu provozovat jsme s Milošem Krejčím upravili tréninkový plán. Díky tomu jsem se pořádně naučil techniku plavání prsou, koupil a naučil se jezdit na in-linech a tak dále. V rámci vytrvalostní příravy jsem nachodil tolik kilometrů jako nikdy předtím a díky tomu jsem mohl oběvovat krásy krajiny a turistických tras. Vrcholem mé vlastní sezony pro mě byly dva běžecké závody a dobrý pocit, že jsem sezónu tak úplně neproflákal.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Zážitků je několik:
  - možnost podílet se na PRS, POS, ŠOS a částečně Křivoklátském pekle,
  - vidět Šlapky na závodech z pohledu nezůčastněného cyklisty,
  - zaběhnutí Běchovic
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Kromě týdenního dilematu v lednu žádný špatný nebyl.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Uff, teď si honem nevybavím.
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  Všechny fotky jsou super.
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Reporty jsem četl všechny a nerad bych na někohozapomněl, protože všechny měly něco do sebe.
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  V listopadu jsem měl tréninkovou pauzu. Od začátku prosince opět příprava na cyklistickou sezonu.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  Docela jsem zvědavej jak to půjde po roce bez kola. Takže hlavně si to užít.
  
  
• Lemond – Jak jsem se stal členem
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Členem VŠ jsem se stal až v polovině října 2009. Děkuji moc Kolíkáčovi. Ke šlapkám jsem se dostal vlastně náhodou.
  Ke konci prázdnin (myslím, že 20.8.) jsem se připletl do nějakého odpoledního cyklistického hemžení poblíž Bělče.
  Závod to očividně nebyl, během jedné hodiny jsem potkal asi 30 cyklistů v obou směrech, jeli ale
  dost pomalu. Jeden dokonce zastavil a vyfotil si mě. Pak jsem hledal, jestli ta fotka
  není někde vystavená. Co to vlastně bylo za akci jsem dodnes nezjistil. Při tom hledání jsem objevil RacerGallery,
  kde mě zaujal dvousmyslný název cyklistů v Oranžovém dresu. Za První republiky prý existoval
  cyklistický spolek "Nežeň se!". Ihned se koukám na stránky VŠ. Ty mi svou nejen
  grafickou úrovní vyrazily dech.
  Na silničním kole mě jezdit vždy bavilo, tak po několik dní hltám pro mě
  naprosto nové informace o závodech (žádný jsem dosud nejel). Zjišťuji co je to UAC, CKKV,... Z kontextu dedukuji,
  že bidon je cyklistická láhev a brdek kopec. Jen pořád nevím, co je "magnet, popř. magneťák" a k čemu jsou návleky na tretry.
  Koukám se jaké má kdo kolo (baví mě stále něco vylepšovat).
  S radostí zjišťuji, že několik závodů se jede přes K. Žehrovice, kde bydlím. Jen mi trochu mrazí v zádech z dosahovaných průměrných rychlostí
  nejen na tratích, které znám.
  Na kole jsem trénoval v rámci možností. Od dubna jsem proháněl nového celouhlíkového LeMonda po Křivoklátsku a Rakovnicku.
  S ohledem na blížící se obhajobu disertační práce 16.9. jsem se ale musel mírnit.
  Přeci jenom FEL v Praze a mé pracoviště, Fyzikální ústav AV, mají poněkud jiné požadavky než nejmenovaná plzeňská "univerzita".
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Docela mě zajímalo, jakéže avs dosáhnu já. Klikovy vrchy se přímo nabízely. Na Velkou Dobrou to mám sice kousek,
  ale vůbec jsem tehdy nevěděl, jestli mohu přijet bez licence nebo klubového průkazu. Tak se rozhoduju, že vyrazím
  ve stejnou dobu z K.Ž. jako závod z Dobré a budu zvědav, kdy mě dojedou. 20.9. vyrážím pár minut po jedenácté.
  První skupina mě dojela na začátku stoupání v Městečku těsně za přejezdem (slovo balík nemám rád, ten se dle mého názoru ze skupiny stane, až v ní někdo spadne).
  Nechci překážet a včas opouštím silnici a asi minutu čekám, až bude volno.
  Nahoře špatně odbočuju na Nezabudice, po půl km se vracím na trať. Mám pocit, že za mnou už nikdo nejede. Ve sjezdu do Roztok mě zase předjíždí několik lidí, rychlá jízda z kopce je moje slabina. Jedu po čáře, a doufám, že se moc nepletu.
  Následuje kopec nahoru nad Roztoky. Moc mi to už nejede, přece jenom jsem trochu počítal s tím, že kdykoli budu chtít, pojedu si svou cestou. Ale to nešlo. Vůbec jsem si neuvědomil, že mě organizátoři budou považovat také za závodníka.
  Říkal jsem si, že když nemám číslo tak nepatřím k závodu. Ve 40 km/h je to těžké někomu s práporkem vysvětlovat. Tím spíš, že jedu na kole,
  které rozhodně není určeno na jízdu do hospody (kde se opře o zeď a zpět se vede).
  V zatáčce poznávám vydatně povzbuzujícího Léňu. Mám dost času říct, že jedu rekreačně a nejsem závod. Léňa odpovídá, že i tak je to dobrý.
  Ale i proč nejedu rychleji: "Greg LeMond, to musí jet samo!" V duchu si představuji, kam by to jelo, když bych skutečně přestal v tom krpálu šlapat.
  Najednou si uvědomuji, že je to poprvé v životě, kdy mě někdo na kole povzbudil. Maximálně se pozdravím s cyklistou v protisměru, nebo na mě zatroubí auto, abych se nemotal. Jinak nic.
  Těch pár okamžiků v zatáčce bylo opravdu něco, na co se nezapomíná. Ještě před koncem kopce vím, že chci tyhle lidi v Oranžových dresech poznat
  blíže. Přezdívka Lemond se nabízí sama, jen mám obavu, že bude s ohledem na mé výkony působit trochu ironicky.
  Už se těším na dres.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Totálně mi došly síly v kopci ze Sýkořice. Nahoře se klidím ze silnice. Zastavuji pod stromem a dřevěným křížem.
  Asi nebyl dobrý nápad brát si na tuhle trať jen půl litru vody a čtyři hašlerky (počítal jsem na 20 km jednu). Chtěl jsem vézt co nejméně zátěže.
  O tom, že existují nějaké gely, jonťáky apod. jsem tehdy neměl ani ponětí. Jede ještě hodně cyklistů, teď mám sice průměr 26, ale už bych jim nestačil.
  Normálně bych to tu pořádně rozjel, až domu je to skoro po rovině. Dlouhých 10 minut čekám a pozoruji závod.
  Občas zaslechnu, co si kdo v posledních metrech kopce povídá. Např.: "Ty Šlapky se tu rojí jak oranžoví mravenci."
  Nabírám poslední síly. Klikovy vrchy po tom, co jsem několik týdnů pořádně neseděl na kole není dobrý nápad. Navíc jsem to zazdil tou vydatnou stravou.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Po mých zkušenostech už jen název reportu od Kolíkáče– "Klikovy vrchy to je perla UACu"
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  foto
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Léňa - Rok přeměny
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Snažím se jezdit na kole, kdy to jen trochu jde.
  Poté co jsem na konci listopadu vjel do asfaltového lepidla na rovince nad Sýkořicí se snažím spíše
  než trénovat ty nánosy ze zánovních PRO3 plášťů ojet, abych mohl klidně spát.
  Doufám, že mě v sezoně 2010 už nic horšího nepotká. Kola se neuvěřitelně rychle obalila směsí kamínků všech možných velikostí. Ještě, že jsem neměl blatníky, to bych to mohl akorát nést. Budu se muset poohlédnout po nějakém cyklotrenažéru. Už mě to neustálé čištění kola unavuje. Na válce raději zapomenu, prý to není tak snadné, jak to vypadá.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  Najet co nejvíce km. Zkusit několik závodů poblíž: PRS, POS, Bělečské okruhy, určitě Klikovy vrchy, možná Karlovy Vary - Unhošť,
  Král Šumavy zatím jen 150km.
  
  
• Léňa – Rok přeměny
  
  ok 2009, druhý rok s oranžovým srdcem.
  Před druhým rokem ve šlapkách jsem měl veřejný cíl ,jezdit lépe než v  roce 2008. Už jsem byl na svém dosavadním, životním vrcholu to znamenalo, udělat nějakou změnu. Trénování (rozuměj 1000km/měsíc) v polabí bylo minulý rok tvrdé, ale veselé a hlavně jsem se dost zlepšil. Když jsem slyšel, že Malina jezdit v zimě moc nebude, Renda můj hlavním soupeř má trenéra nedalo mi to a začal jsem shánět informace, kterou cestou se vydat. Soukromý cíl byl, jezdit minimálně v druhém balíku.
  Na Malinovi s  Kuřetem jsem viděl, že trénovat pod dohledem trenéra vede ke zlepšování, ale sám vím, že vzhledem ke svému zaměstnání nebudu schopet trénovat přesně dle plánu, další nevýhodu jsem viděl ve finanční náročnosti. Ale i tak jsem o tom dost vážně uvažoval, protože má hlavní motivace Renda z KPO už měl trenéra. Mé váhání nakonec rozříznul Radek, který mi poslal dost detailní rozips svého tréninku a hlavně svůj názor na trénink s trenérem, jeho názor mi dával hlavu a patu. Do toho ještě věčný optimista Diablo, který cyklistikou žije , především padajícím listím, přispěl svými svéraznými názory, které se zdají na první pohled zvláštní, ale jasné a stručné. Trenér zamítnut.
  Takže zbývalo se rozhodnout, zda-li brázdit silnice nebo chodit do posilovny a provádět další doplňkové sporty. Na brázdění silnic mi ještě chyběl správný zimák. Na svého Širera jsem prostě blatníky nedostal a na biku jsem nechtěl absolvovat druhou zimu. Naštěstí máme ve šlapkách zlaté srdce a hlavně zlaté ručičky Laca, který mi z dalekého Popradu nabídnul sestavení zimáka za velmi zajímavých podmínek. S nostalgii jsem zabalil do krabice od Kuřete , svého Šírera na kterém jsem se silniční cyklistikou začínal, odjel jsem na něm svého prvního Krále, Beskyda, UAC, seznámil jsem se se šlapkami, srdíčko bolelo, ale nešlo jinak..... Pak už jen zbývalo čekat co mi ten slovenský MacGyver vytvoří. Byl jsem prostřednictvím Skypu průběžně od Laca informován v jakém stadiu představby se zimáček nachází. Nejvíce mě bolely fotky, na kterých byl Šírer nařezán na trubky! Prostě už tam bylo vše tak zarezlé, že nepřežil odmontování komponentů. Hold byla naše rodina zase o jednoho člena menší. Na dalších fotkách už jsem viděl svého zimáka, nádherný žlutý rám, stříbrná vidlice, černá říditka a hlavně stříbrné blatníky! Už jsem se nemohl dočkat až mi ten dárek z Popradu dorazí. Za pár dní se tak stalo. Všechny díly byly v krabici zabaleny jako by byly ze skla. Bylo vidět, že Laco si dal dost práce se zabalením mého přírustku do rodiny. Bál jsem se, že se mi nepodaří ho sestavit, zvláště jsou-li mé technické dovednosti na úrovni, kde výměna duše představuje jejich vrchol..... Zvládnul jsem to a má Meridka se vyklubala na svět dost brzy, zbývalo jí ještě opatřit plýnky (rozuměj zástěrky) a mohla vyrazit na silnice. Tady zase vypomohl Kolíkáč, od kterého jsem dostal plastovou roli na zástěrky. Instalace zástěrek mi zabrala již více času, ale dílo se podařilo, jsou až na zem a ze žádného zimního balíku mě nevyhodí! Zimáka jsem měl a variantě brázdit polabí už nic nebránilo. Posilovna mě nelákala.
  Začal prosinec. Hned od prvního týdne mám jasno. Týdně 2x přes 100km a 2x kolem 50km. První týden vyšel nádherně, vše splněno. První stovečka tedy bolela, ale byla tam hned 2.12.. Za prvních deset dní jsem měl skoro 500km. Počasí se začalo kazit, na kolo vyrazili jen Ti neodvážnější a mezi ně orpavdu nepatřím. Veškeré km jsem většinou najížděl sám. Kolík měl starosti s bytem, Ice moc nejezdil, Malina se věnoval plavání, běhu, Kuře měl zimní spánek, Renda makal podle trenéra, zůstal jsem sám a to se v mínusech a závějích jezdí špatně.
  Začal jsem uvažovat o tom, že se nechám zlákat Malinou k běhu kolem přehrady. Už měl něco naběháno ještě k tomu bývalý fotbalista, dal jsem si před prvním společným během pár samostatných běžeckých tréninků, kde jsem se snažil prodlužovat čas tréninku z úvodních 20min. až na 40min. Po asi čtyřech trénincích jsem zavolal Malinovi, že se rád proběhnu. Náš první trénink proběhl přes den, dali jsme asi 5km, byla to pohoda, moc mě to začalo bavit. Běhali jsme docela často, vzdálenosti prodlužovali, tempo nehrotili. Jednou jsem se proběhnul také s Rendou u něj nemůžu zapomenout na jeho svítilnu, kterou měl na hlavě. Byli jsme běhat v absolutní tmě , když jsem na něj čekal uprostřed hlubokého lesa, vyhlížel jsem spíše vrahy a úchyly než závodníka Rendu, z ničeho nic jsem zahlédl v dáli světýlko, které se přibližovalo, naprosto mě oslepilo a pak na mě začalo mluvit, uff úchyl to není. Když mě běhání bavilo nejvíc, zasáhla vyšší moc. Domluvil jsem se s Malinou na večerním běhu. Bylo čerstvě nasněženo tak deset cm po celém lese. Běžel jsem na místo srazu, ani jsem neviděl na cestu jak vše splývalo a najednou šlápnu do prázdna vší vahou. Kotník udělal chrchrrrrr a už jsem se svíjel bolestí na lesní cestě daleko od všeho a všech. Blížil se čas našeho srazu s Malinou, už mu chci volat, že nedorazím. Když vytáčím jeho číslo, kotník rozhýbávám a jdu dokonce do poklusu. Típu telefon a věřím, že to bude ok. Když dorazím na hráz kotník už nebolí jen příjemně pálí. Odběhneme si svých 40minut a běžíme domů. Doma sundám botu a vidím pěkně nateklý kotník. Nakonec se z této noční příhody stalo šestnáct dní bez pohybu. Vše natrénováno z prvních dní je pryč.
  Když už začínal být kotník v poho začal se blížit termín porodu mého syna. Jezdili jsme do porodnice rodit od 23.12. do 30.12. denně. Jít někam na trénink bylo nemyslitelné, už stačilo, že v práci jsem se nehnul od hlavních východových dveří. Nakonec jsme porodili přímo na Silvestra. Další přírustek do rodiny, Vojta. Prosinec ukončen s podprůměrnými 614km.
  Leden co počasí se týče byl ještě horší. Na kolo jsem vyrážel jen zcela ojediněle, nesystematicky. Dalších sportů také moc nebylo, přišlo nachlazení, silná chřipka. Běhy okolo Hostivařské přehrady začaly být výživnější především výběhy do kopce se sklonem kutálejících hadů. S Malinou jsem tyto výběhy absolvoval jednou. Sám jsem do toho stometrového krpálu vysprintoval dvakrát nebo třikrát apak jen další čtyři spíše výlezy. Rakeťák ho dal desetkrát a vždy pěkným kvapíkem. Zoufalost s minima natočených km mě dohnala poprvé vyzkoušel spinning, který mě naprosto neoslovil. Dvě hodiny šlapání na místě utekly sice rychle, vypotil jsem minimálně litr potu, ale chyběl ten vítr ve vlasech. Přišla na řadu také posilovna, kde jsem si vzpoměl na svá fotbalová léta, nejvíce jsem cvičil břicho a záda. Záda mě na maratónech vždy bolela. Překvapilo mě jak se stroje v posilovnách za těch patnáct let změnily. Za nás jich bylo tak deset, teď jsem si mohl vybírat na každý sval z minimálně dvou strojů. Bez systému mě to také nebavilo.
  Přeci jen se v lednu stala událost , která mi tento měsíc zpříjemnila. Setkání s profíkem! Na netu jsem mi zalíbila velmi výhodná nabídka na odkup S-works silničních tretér. Když jsem kontaktoval prodejce, vyloupl se Standa Kozubek. Bomba, ještě jsem žil z dojmů, kdy jsme s Icemanem mrzli na křižovatce při posledních Varech a vyhlíželi rakeťáka Malinu a najednou mluvím s vítězem tohoto závodu. Naše první setkání proběhlo na Národní třídě. Očekával jsem nějakého namyšleného suveréna, který po mě tretry hodí, vyinkasuje love a setkání rychle skončí. Jaké bylo mé překvapení když se proti mně vyloupne naprosto normální kluk v džínách a mikině, kterému aspoň dle mých dojmů vůbec nevadilo povídat si o závodech jak našich amatérských tak jeho profesionálních v cizině a u nás. Hltal jsem každou větu, rozhovor se nesl naprosto v pohové rovině, až mi ani nepřišlo divné se zeptat, zda-li by se nejel někdy projet. K mému překvapení to nebyl problém. Fajn, svezeme se. Odcházel jsem nejen se svými novými tretrami, ale také s příslibem svezení s vítězem Varů. Standa byl zrovna v zimní přípravě stačilo se jen trefit do jeho programu. První termín nevyšel, zasáhla má nemoc. Druhý na který měl původně přijet také Malina už vyšel. Čekal jsem, že se pojede dost rychle, měl jsem sice příslib kompenzaci, ale stále jsem si říkal, že u těchto lidí kompenzace může znamenat mé maximálky. Ale šel jsem do toho. Sešli jsme se naproti plaveckému stadionu v Podolí. Standa přijel na čas, jediné co mě překvapilo tak bez helmy. Plán byl je směr Štěchovice a zpět. Usadil jsem se za zdní galuskou Standy a čekal, že to začne. Jedeme okolo 20 až 25km/hod. No, nic tak začneme asi až za Zbraslaví. Toužím si povídat, ale provoz nám jízdu ve dvojici nedovoluje. Spíše na Standu křičím až si připadám jak blbec. Kašlu na to a jen se vezu. Za Zbraslaví je tempo stále stejné. Jsem zvyklý když jedu ve dvojici, nastřídání, zeptám se tedy někde u Měchenic, jestli nechce vystřídat? Ne, že v pohodě. Jsem svědkem události, která ukazuje, že i profíci jsou normální lidi. Předjíždí nás obvyklý řidič blbeček, který zrcátkem skoro Standu sundal a ještě na nás troubí, Standa vystartuje a donutí blbečka zastavit. Probíhá obvyklý scénář těchto příhod, vysvětlování kdo jaký je atd. Byl to prostě mladej kluk, který vezl svou přítelkyni ve staré herce a chtěl ukázat jakej je borec. No vše dopadlo dobře a můžeme pokračovat. Probrali jsme způsob tréninku, postěžoval jsem si jak mě dokážou někteří rakeťáci na tréninku odrovnat, bylo mi doporučeno se na ně vykaš... a jezdit si své. Standovi předsezonní ambice, závody atd. Uteklo to strašně rychle ikdyž rychlost nepřesáhla 25km/h. V modřanech jsem Standovi popřál vše nejlepší do sezóny a odjel jsem směr domov. Únava minimální, nálada bombastická. JJ proč se honíme jak hovada, když se musí jezdit pomaloučku, to fakt nechápu -:). Týden na to vyrazím na trénink s naší severní větví a průměr máme 35km/h, tak asi tak.
  V únoru se mi podaří vytáhnout ze zimního spánku Kuřete, který jen pracuje, provozuje gaučink a kamasutru. Ani ve snu mě nenapadá, že to bude vyjíždka na kterou dlouho nezapomenu . Jedeme se podívat na jeho chatu v Rabyni. Vytáhnul svého bika s jedním převodníkem a dvaceti kily. Na chatě poznávám Kuřecí rodiče, kteří nám přichystali teplé čajíčky a vánoční cukroví. Cesou do Prahy ve sjezdu do Štěchovic jede Honza jak šílenec, jsem za ním tak sto metrů, když už se blížime do obytné části vjede Honzovi do cesty auto, Honza do něj vletí a metelí salta až k betonovému sloupečku u krajnice. Tento pohled bych nikomu nepřál, naštěstí vše dobře dopadá, Honza v šoku, ale živej, řidič se ukazuje jako „rozumný“ a Honzu doveze až do Prahy.
  Vyjel jsem také na hory, kde jsem si vyzkoušel běžky po osmnácti letech. Bylo to více plácání než běžkování, ale krásně jsem si to užil. Následovalo ještě pár výjezdů s balíkem od mostu, pár samotek jinak vůbec nic, protože sníh byl všude. Takže mé plány 1000km/měsíc, nebyly splněny ani čtvrtý zimní měsíc. Je jasné, že sezona bude podle toho vypadat. Začínám pokukovat po prvních závodech. Pražský zimní MTB jsem neabolvoval, protože počasí bylo opravdu tvrdé, obdivuju Gejzu, že se do toho vydal a dojel.
  Naštěstí se ozval Diablo s nabídkou jet na Da-ba závody na biku. Už jsem byl tak natěšený na nějaký adrenalin, že jsem souhlasil. Vytáhnul jsem svého čtrnáct let starého bika a hurá na závody. MTB Da-ba obsahovala tři závody. V každém jsem jel na plno, ale díky nulové technice a nepříliš vydaření zimě jsem nedosáhnul na žádné dobré umístění. Jen jsem byl překvapený z toho, že jsem v pohodě dával, i o kolo Petra Bartoše, který mi minulý rok dost zatápěl nebo spíše mě porážel.
  V tomto období mělo být zlatým hřebem soustředění na Jižní moravě. Bohužel v práci se vyskytly komplikace, které nesnesly odkladu a o soustředění jsem přišel. Začal se blížit PRS.
  PRS poprvé na nové trati byl obrovská výzva, byl jsem zvědavý na to co udělala s mým tělem minimální zimní příprava. Jelo se mi super, kdybych si pořádně utáhnul rychloupínak zadního kola, objel bych to s prvním balíkem. To mě dost potěšilo, přeci jen mít za sebou všechny své soupeře a vědět, že to mohlo být lepší člověka potěší. Využil jsem svého dobrého naladění a hned druhý den po PRSu jsem yrazil na Da-ba časovku, kde mi poprvé unikla bedna o sekundu! Prohrál jsem s Petrem Bartošem, který měl kozu s diskem a já jen nádstavce. Závodění mě strašně bavilo, užil jsem si Sázavák, kde jsem byl poprvé v životě aspoň pár minut (tak dvě, tři) v úniku, Zákolany kde mi spadnul řetěz, ale i tak jsem měl lepší čas než minulý rok. První závodní měsíc jsem zakončil časovkou dvojic na Břežanské osmě, kde mě hodně překvapil Bobek, který moc nejel. V zimě mi trhal úsměv, PRS zajel famózně, měl nový karbonový rám, čekal jsem spíše, že nepojedu já. No nevadilo, vyšťavil jsem se dost a poslední jsme nebyli.
  Květen začal firemním závodem ŠOS, tady se mi ukázal deficit ze zimi jako první. Dojel jsem daleko za lidmi s kterýma jsem chtěl dojel, ale zase jsem poznal nové soupeře a to Rudu z KPO a Jirku Humplika ze Smíchova. Považoval jsem je za soupeře s kterými bych měl normálně vyhrát, minulý rok jezdili dost za mnou. Kněžmost jen potvrdil Osmu, kde nám s Bobkem opět scházela lepší spolupráce k pokoření jedné hodiny, dvě sekundy prostě zamrzí. Další UAC v Jedomělicích jsem prokaučoval, tím, že jsem nevěděl kde je cíl a ikdyž jsem měl dost sil tak mi skoro celý náš balík včetně Jirky ukázal záda v cílové rovince. Poznal jsem neúnavného a proti všem závodícího Johnyho. Pak přišla zase nemoc a týdenní výpadek. Na Bělečské okruhy jsem přijel ještě nepříliš zdráv, počasí nám moc nepřálo a suma sumárum, mi to vše odjelo na prvním kopci a do cíle jsem se protrápil mezi poslednímy, hodně daleko za všemi svými lidmi.
  Trénovat jsem jezdil do Kolodějí, kde se jezdilo sice zběsile, ale lépe než minulý rok. Z Orlíka se už nadobro vyklubala stoprocentní herečka, která je celá oranžová, ale celému světu tvrdí, že v žádném případě. Natočených jsem měl krásných 1263km.
  Poprvé jsem jel na rovinatý závod, od kterého jsem si sliboval průměr 40km/h v „Sojovicích“. Jak se nakonec ukázalo rovina to nebyla, vítr foukal jako hrom a mě se potvrdilo, že ve větru jezdit neumím, prostě ten vítr necítím, asi jsem nějakej hemrafrodit. Po Sojovicích jsem jel na Dabu otestovat jak se podepsala nemoc na jízdu v kopcích. Tady jsem poprvé nedojel závod. Nevím jestli to bylo únavou ze Sojovic nebo špatným pitným režimem, ale dostal jsem takového hlaďáka, že jsem nemohl ve třetím okruhu ani otočit pedálem a prostě jsem vzdal svůj první závod v životě. V cíli jsem do sebe napral vše co mi kdo dal a jen díky Atamanovi, který mě odvezl do Prahy jsem ten den přežil.
  Blížilo se Křivoklátské peklo, na které jsem prostě neměl výkonost. Nechal jsem se zlákat aspoň na první etapu. Zajel jsem strašně, nohy prostě nefungovaly byl jsem nakonec rád, že jsem odjel domů a v závodě nepokračoval. Úplně jsem ztratil chuť do závodění, naštestí se blížil můj oblíbený závod Brdský švih.
  Tento závod považuji v tomto roce za rozhodující, tady jsem poprvé pochopil kam tento rok patřím. Už na Řevničáku jsem věděl, že je špatně, nejelo se mi dobře, dřel jsem. Mí noví soupeři Jirka, Ruda mi odjeli jako nic, jen zuby nehty jsem se dotáhnul k Johnymu. Závodilo se krásně, ale jel jsem hodně hranu, když Eda Pinkava na Babě rozhodl o přestávce na čůr.... ani mi to nevadilo, stal se ze mě turista. Toto zařazení se mi potvrdilo na Dabě. Do Milešova nepřijeli žádní top jezdci typu, David Klíma, Kuře atd, na statu se sešli prostě super kluci, kterří ten den byli určitě k poražení, ale mě šlo o to si to užít a pomoct Diablovi. Dojel jse poslední Diablovi jsem pomohl snad jen k totální šrotovanosti, ale strašně jsem si to užil.
  Na závodech jsem prostě začal poznávat nové lidi, které jsem předtím nikdy neviděl. Mí soupeři ze začátku roku, které jsem normálně porážel nebo s nimi aspoň dojížděl mi teď na každém závodě odjeli hned na prvním kopci a nemělo smysl se za nimi hnát. Docela mě to jako dost soutěživého člověka vzalo. Najednou Míra, Jirka, Ruda byli lidi, kteří prostě jezdí jinou ligu. S Alánkem, Bobkem s kterými jsem ještě nedávno jezdil skoro každý závod, byli také někde jinde. Kolík moc na závody nejezdil, zůstal jsem prostě sám s novými, neznámými lidmi. Od závodu jsem si na měsíc musel odpočinout. Brouzdal jsem se jen tak krajinou.
  Na začátku léta jsem se nechal zlákat na závod Masters v Roudnici. Chtěl jsem prostě poprvé v životě zajet závod s průměrem nad 40km/h. Vše mi v tom závodě šlo až moc dobře, pohyboval jsem se vepředu, síly byly, ale vše narušil pád pár km před cílem. V prvních hodinách po pádu to vypadalo ještě dobře, Diablo mě ještě domů vláčet nemusel, stačilo podpírat, ale večer jsem si už nemohl dojít ani na záchod, všude mě musela Eliška vláčet nebo jsem se plazil po zemi, nohy byly prostě nepohyblivé. Následovalo pět dní v posteli, dalších deset na berlích a celkem třicetjedna dní bez kola a nějakého rychlejšího pohybu. Třísla jsou prevít a když si je člověk natrhne je zle. Číst na webu jak všichni závodí, sledovat Tour de France fakt hodně bolelo. Chtělo se mi strašně moc na kolo, počasí bylo ideální, závody krásné. Jen ty třísla byly proti.
  Po padesátidvou dnech bez závodu jsem si byl vyzkoušet mini etapáček na Dabě v Solenicích. Měl jsem za sebou pár lehkých vyjížděk v Beskydech, pár kilo navíc a hlavně obrovskou chuť závodit. Dopadlo to jak jsem čekal, Petr Bartoš mě dal v obou etapách rozdílem třídy, Kuře rozdílem pěti tříd. Prostě jsem si připadal jako před pěti lety. Porazil mě i borec, který měl snad sto kilo.
  Na Libušín jsem jel jen kvůli bodům do šlapky a doplnit závodní deficit. Vnitřně jsem si přál dojet lépe než Kolík. Celkově to nakonec vyšlo, ale to jen díky tomu, že před druhou etapou se Kolík nehcal zlákat vůni kuchyně v Bratronicích a pořádně se nacvak. Ve třetí etapě mě už odpáral rozdílem třídy. Další zjištění, můj výtah výkonosti, jede stále dolů jen nevím kde zastaví, protože v Libušíně jsem byl předposlední.....
  Na SKS můžu vzpomínat jen jako na závod kde jsem udělal velkou radost Kubajzovi, který si po dvou letech odvezl můj skalp. K závodům jsem úplně přestal přistupovat jako k něčemu kde si zazávodím, ale spíše projedu a posbírám nějaké body do šlapky.
  Věřil jsem už jen v Koloděje, že by mi mohli vrátit jiskru. Mé první Koloděje po pádu dopadly katastrofálně. Byl jsem jasně nejslabší článek, na každém brdku na mě skupina čekala až jsem raději kolo otočil a jel se vyjet do krajiny. Jako zaritý Kozoroh jsem se tímto zážitkem nepoučil a vyjel jsem ještě dvakrát. Jednou mě zachránil Iceman, který na mě počkal a dojel se mnou do Prahy a jednou a vlastně poprvé za dobu co jsem ve šlapkách na mě počkal Kolík, s kterým jsem za obrovského deště dojel do Prahy. Na rozdíl od Orlíka jsem už na Koloděje neměl. Uzavřela se mi další vrátka.
  Zbývalo odjet POS a už jsem mohl do cyklistického důchodu. Na Posu jsem poprvé byl na startu úplně v klidu, jako bych jel jen na projížďku. I v Halounech ,kde jsem nechtěl závodit, jsem přeci jen byl trochu nervózní a byl jsem rozhodnutý jet co se dá. Byl to krásný pocit po startovní výstřelu nikam se nehnat, jen se nechat procedit na chvost a počkat si na své „nové“ lidi. Od úplné idyly mě odtrhly samozřejmě šlapky. Jeli jak o život a jelikož jsem nechtěl zůstat sám nezbývalo než jet s nimi. Trochu neplánovaně jsem se tedy vymačkal ještě na začátku řijna.
  Na uzavření sezony zbývalo ješte důstojně ukončit Šlapku roku. Jelikož jsem se už od Libušína hecoval s Fáfi a Kolíkáčem nemohl jsem jim to nechat zadarmo. U Kolíka záleželo jak bude jezdit na závody. Výkonostně byl prostě mnohem lepší, musel jsem absolvovat o jeden až dva závody více jinak mě má. Naštěstí po Halounech už nikam nejel, mohl jsem být v klidu ještě jsem měl v záloze MTB závody v programu Daby. To s Fáfi to bylo horší, poslední dva měsíce jezdila snad každý den, na závodech brala bedny a najednou byla přede mnou asi o dvacet bodů. Kilometry se mi vzhledem k brzkému stmívání najížděly stále obtížněji, a když už jsem něco najel tak Fáfi taky. Nezbývalo než ještě vyrazit na nějaký závod, jedno jaký a hlavně dojet. Tím závodem, který mi zajistil pozici před Fáfi byla Zbraslavská osma. Jel jsem co to šlo, ale na biku neumím od Diabla jsem dostal skoro čtyři minuty, ale vše přebylo potěšení s umístění ve Šlapce roku -:). Stálo mě to hodně úsílí, ale v tomto jsem velmi spokojen. Třináctka je sice prokleté číslo, ale ke mně sedí, třináctého jsem se narodil.
  Když vše zhrnu, byla to sezona, kterou bych už nechtěl zažít. Zimní příprava na dvě věci, na závodech jsem absolvoval přerod amatérského závodníka v turistu, nejel jsem žádný maraton, chyběl jsem na soustředění, vypadl jsem z Kolodějského balíku, vypadl jsem z TOP ten Šlapky roku, mí soupeři jezdí úplně jinde na druhou stranu poznal jsem nové lidi, jak na závodech, tak ve šlapkách, super společné tréninky a zážitky.
  V tomto roce mi pomohlo snad nejvíce lidí v mém životě, když budu brát dopravu což je obrovská pomoc musím poděkovat zejména Diablovi, Kolíkáčovi, Atamanovi, Ježkovi, Strejdovi, Astralovi, Icemanovi, Kubajzovi a mnoha dalším, kteří mi odvoz nabídli, dále musím poděkovat Kuřeti s Malinou za servisní zásahy na mých kolech, Diablovi zvlášť za pomoc po mém pádu v Roudnici, Lacovi za sestavení krásného zimáka, Alánkovi, Bobkovi, Kaprovi, Johnymu, Quitovi, Rainymu, Rendovi, Míše, Fáfi, Pebemu, Mlhošovi, Gavošovi, Gejzovi, Sousedovi, Kajmanovi, Hruškovi, Bigmigovi, Radkovi za to že jsou a mohl jsem s nimi strávit spoustu času, prohodit pár slov, dali mi motivaci, sílu do něčeho na co bych se už dávno vykašlal. Nesmím zapomenout na své souputníky ze závodů Jirku Humplíka, Mářu, Rudu Kadlece, Míru Zbuzka, Edu Pinkavu, Petra Bartoše, Michala Veselého, prostě bez nich by mě to taky nebavilo. Doufám, že příští rok je budu moct opět označit za své soupeře.
  
  
  
  
  
  
  
• Malina – Suma sumárum 2009
  
  Subjektivní popsání průběhu sezóny 2009.
  Předzávodní období
  Leden 738km.
  Počasí hnus, pořád byl sníh a zima. Převážně ergometr, běh, plavání...
  Únor 1162km.
  Občas už se udělalo hezky a sucho, ale jinak to počasí stálo pořád za kulový. Zkoušky šly, jak po másle. Zejména o zkouškovém, když jsem měl prvně více najíždět, tak byl opět sníh. Vsázel jsem tedy na běh a s nechutí na trenažér.
  Březen 1859km.
  Docela se dařilo. V půlce měsíce 4dny na Jižní Moravě. Společně zejména s Robertem Skřečkem a Liborem Pohankou. Když jsme my tři jeli sami, tak jsme dobře lítali. Objeli jsme vše i přes ne zrovna pěkné počasí. Na řadu přišlo pár tradičních vytrvalostí v balíku a s Kolíkem, Icemanem, Léňou, Alánkem a Astralem. Ke konci měsíce na laktátech, kde mi řekli, že jsem utahaný...
  Závody
  Začali Koloděje a to výživné. Začali jezdit nový borci. Jezdilo se fest, z kraje závodů, když na to tělo ještě není zvyklé.
  4.4. UAC PRS 58km. Utahaný jsem vyhrál UAC. Byl jsem nadšený ale zároveň zadumaný, že jsem to nenechal Petrovi Novákovi, s kterým jsem obletěl 30km v úniku. Začal se tam plést Šupol, který prý píchnul a to jsem nevěděl.
  12.4. Pičín 123km. Jelo se mi fajn. Ke konci jsem se i nějak celkem promotal balíkem a skončil 9. v U23. Díky Šlapkám, že přijeli zafandit a podat bidon. Vysmátý jsem byl snad do půlky týdne...
  18.4 Sázavák 76km. Závod o nic, tak jsem to zkoušel. Nakonec jsem rozjel spurta - 4. škoda.
  25.4. B8 38km. První vrchol – zítra – se blížil(nyní můžu říct, že vlastně i poslední). Co jiného si přát než vítězství. S Kuřetem jsme jeli skvěle vyrovnaně. Večer jsem se při vyjetí viděl na akademické bedně...
  26.4. Akad. Mistrák v Třebušíně 88km. Nejelo se mi úplně bezva. Ale výkon v nohách byl. V nájezdu do předposledního kola, když už se to pěkně lajnovalo a selektovalo se to tam nějak blbě zamíchalo (doprovodné auto, projíždějící junioři) a já spolu s dalšími 3 najednou ležel na silnici. Dojel jsem to. Byl jsem nasraný jako dlouho ne. Vyhrál Krupi.
  2.5. UAC ŠOS nedojel. Defekt. Mám chuť s tím seknout. Koupil jsem na doporučení Kuřete Schwalbe Ultremo. Hned na prvním tréninku jsem je píchnul. A po cca 1500km šli do koše. Nekupovat!!!
  9.5., 10.5 EM Sezemice 125km, UAC Jedomělice 100km. V Sezemicích takové delší rozjetí na zítra. Pořád jsem útočil ale neodjeli jsme. Spurt stál proto za houby. V Jedomělicích se sešla velmi dobrá konkurence. Nebyl to úplně těžký závod. V kopci jsem jezdil dobře, ale do cíle jsem už na to neměl.
  17.5. EM Křinec 103km. Začali mě Masters bavit. Tento byl zrovna kvalitní. 800metrů dlouhý 10% kopec, jinak rovina. Dva byli odjetí. Snažil jsem se to tam trhnout, ale klíšťata se vezli, drželi až do cíle. A pak najednou měli sil na rozdávání.
  24.5. EM Prčice 105km. Těžký závod. Nabitá konkurence. Ve sjezdu jsem namotal řetěz kolem kliky a už jsem čelo nedojel...Konec byl na šíleném kopci, kde byli 18% stojky.
  
  Začalo tvrdé zkouškové o 7kusech. Musel jsem si přiznat priority a na kole se jen vozil, abych dodržel Masarykovo – Ve zdravém těle zdravý duch. Zkoušky jsem složil na stipendium.
  
  13.6., 20.6. Maratony Sudety 170km a Rampušák 170km. Na Sudetech jsem pomáhal Astralovi. Byl 2., já si to po těch dnech bez tréninku kupodivu prásknul. Rampušáka jsem už bral prestižně, ale na Šerlichu jsem odpadl. Do cíle jsem měl docela problémy a ani jsem nesprutoval...
  28.6. UAC Brdský švih 93km. Po dlouhé době jsem si zazávodil až do konce. Sice ten dojezd do Haloun nemusím, ale lajnu na vrchol Hradce, let přes Babu a nahánění Endurainingu za Housinou si pamatuji dodnes. Jsem za bednou.
  
  Začal jsem finišovat s bakalářkou. Naložil jsem si do zadání vše možné i nemožné a nakonec jsem byl rád, že to 2 dny před uzávěrkou odevzdávám. Tak jsem většinou kolem oběda trénoval nebo plaval v Podolí. Byla hrozná vedra. Po odevzdání jsem se hned přesunul na měsíc do Lovosic, kde jsem měl práci. Makal jsem rukama. Aniž bych cokoliv dělal špatně, tak jsem díky svalům na zádech a rukou přibral 2kila, které jsem pak pracně shazoval. Až na konci srpna jsem se dostal opět na svých „závodních“ 81kilo. Takový Tomáš Dudek si jistě klepe na čelo. Nemusíte se smát, ale oproti loňské sezóně je to o 2kila méně. Na ulítávání v kopcích to pořád není, ale nechme pracovat čas...cyklistika je dlouhodobý sport. Už teď slušně visím v kopcích.
  
  6.7. EM Roudnice 107km. Rovinatý závod s jedním magneťáčkem. S Krupim, Jeřábkem a Prochym jsme tam jezdili 43km/h, ostatní slintali v háku. Nakonec to chytře vymyslel tandem Chybič s Márou a nevinně odjeli. Prochy je jako jediný zahákoval. Ve spurtu jsem zvolil Krupiho záda a dojel jsem si pro 3.flek.
  11.7. Terezín 73km. Skoro domácí závod. Na kopci odjíždím s Netíkem, Jeřabinou, Šináglem, Burešem. Ani jednomu z nás to moc nestačí a od Roudnice se jede v nástupech až do cíle. V dlouhém spurtu bohužel podléhám a jsem až 4., v kat. 3. Krásné vyhlášení a rodina se na mě byla prvně podívat.4.flek, 3. v kat.. Ptali se - proč se vždycky jezdí rychleji do kopce, když se pak stejně za kopcem zvolní?!
  
  Nové kolo a wattmetr. O 1,3kila lehčí. Jede pěkně. Můj první celokarbon a hlídač flákání.
  
  1.8. UAC Kolem Posázaví 86km. Po 2 týdnech tvrdé práce jsem čekal, že to bude bídné. Ale, když jsem přijel v 1.skupině až pod Střímělice, tak jsem si věřil, jelikož ten kopec znám a v Kolodějích ho často jezdíme. Bohužel konkurence byla našlapáná a v nejprudší části jsem vypadl z tempa. Možná jsem se usušil, jel jsem „velblouda“ na 2x 0,5l bidony a v tom vedru to bylo sakra málo. Ale přiznávám si spíše, že jsem na to v těch kopcích neměl.
  9.8. UAC Spící panna 37km. Bál jsem se, ale jelo mi to. Ale jsem vůl a utrhl jsem Standu Hájka brzo po startu. Jsme 2. – spokojenost, protože na první jsme neměli. A začínám tlačit do hlavy učivo na státnice.
  
  15. – 18.8. Soustředění v Krkonoších 4dny, 493km. S Jurou, Smolíčkem a Honzou Marešem. Jezdili jsme docela dardy a i přes obžerství jsem shodil 2kila a natekli mi nohy.
  
  22.8. Vysočina Tour 108km. Po Krkonoších jsem se chtěl jen tak svézt na závodě. Na 15.km ale odjíždím s Veloservisákem a místním borcem, až jsme to vydrželi skoro až do cíle. Celý závod pršelo. V tom kolotoči jsem někdy neviděl ani na metr. Dojelo nás 6lidí na 105.km. V cíli jsem se ještě vzmužil a dojel na 4.místě, 2. v kat..
  30.8. Železný Děděk 100km. Krásný závod se skvělou atmosférou. Snažil jsem se. Nenápadně odjíždí pětka, kterou už nedojedeme. V pelotonu jsem druhý za Jelínkem z EXE.
  7.9. Dostávám označení Bc. S touto vizitkou se při kompenzaci smotám v Dol. Počernicích.
  8.9. S ovázaným bokem, kolenem a loktem se jdu naimpregnovat se spolužákama. Vypil jsem toho jako za 2 předchozí roky dohromady. Šetřím místem, takže to nebudu rozepisovat...
  9.9. Ze všeho cítím Becherovku. Rouhám se a chci být opět amatérským cyklistou...
  13.9. UAC Karlštejn 60km. Rychlý závod. Za Třebání odjíždí motorka Kunta. V cíli na to nemám. Pod bednou.
  20.9. UAC Klikovy vrchy 72km. Těžký závod jako mistrák. Natáhne se to po sjezdu do Roztok. A na to abych na Leontýnu docvakl skupinu favoritů nemám...Škoda, cíl by mi seděl.
  26.9. Sázavák 100km. Delší a těžší než na jaře. Na Vodslivech a Ratajích se to selektuje a do mírné cílové roviny najíždím s Liborem Janouškem, Vítkem Novákem a Beedou. To už byla povinnost...Pěkný pohár.
  3.10. UAC Halounské okruhy 60km. Je už zima a padá listí. Letos jsem si takhle neprásknul. V cíli mě bolí hlava a nevím, jak se jmenuji. Bikeři to tam docela mleli a v cíli jsem ustál alespoň 3. v kategorii.
  10.10. UAC POS 58km. Jak jsem měl volnější srpen, tak jsem pořád neunavený a snažím se. Nejde to. Konkurence dobrá. V cíli smůla jen 3. v kategorii.
  
  Tedy v číslech:
  12419km z toho 2161km v závodech.
  72km běh (hlavní běhací byl ale listopad a prosinec – 159km).
  30km plavání.
  
  Přeji všem mnoho úspěchů nejen sportovních, kvalitní odpočinek (co jiného – dnes 16.10.09, 3°C a déšť se sněhem) a správné vkročení do přípravy do nové sezóny.
  
  Malina
  
  
  
• Mirek – Královská sezona
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Na letošní sezonu si nemůžu stěžovat. Byla to zase paráda. Samozřejmě ne všechny závody se povedly na 100%, to ani celou sezonu není možné, ale naprosto převažují pozitivní zážitky. Trochu statistiky, letos jsem stihnul 32 závodů, z toho 7 běžeckých, 6 na MTB a 19 silničních. Jaro jsem z velké části podřídil přípravě na Pražský maraton, hlavně v dubnu jsme se snažili běhat, co to šlo a kolo a cyklistické závody byly jen jako příprava na další část roku. Koncem března jsem si zlepšil osobáček na 1/2maraton na 1:40:50 a zdálo se, že překonání 4h na maratonu nic nebrání. Deset dní před startem na mě ale vlezl nějakej virus, běhat nešlo, celý týden teplota nad 37 stupňů, až poslední dva dny před startem jsem si dal po pěti kiláčkách a na start jsem se postavil jenom proto, že startovné bylo zaplaceno. Byl jsem připraven kdykoliv to zabalit. Kupodivu se mi běželo slušně, v půlce jsem byl za 1:54, po třicítce se to ale začalo zhoršovat a na 35km tělo řeklo dost. Následovala 7km procházka do cíle (4:21).
  Poměrně rychle jsem se z toho oklepal a na konci května byl další pro mě významný a srdcový závod, bajkový Král Šumavy. Vzhledem k počasí to byl souboj s vodou a bahnem, ale mě zima vyhovuje, takže z toho byl pro mě vynikající 55 flek na dlouhé, umocněný tím, že se mi jelo celou dobu parádně bez větších krizí a v cíli jsem si mohl říci, že jsem na trati nechal fakt všechno. Fantastický zážitek. No a byl tu červen, Křivoklátské peklo a tragický výkon ve druhé etapě, kde mě ve druhém kole v cílové rovince odfoukl boční vítr z balíku, chytil jsem slušnej zásek a bylo po závodění. Další víkend Rampušák. Tenhle závod snad nikdy slušně nezvládnu. Tím že startují krátká i dlouhá trasa pohromadě se jede svižně už od startu a kopec přes Hoblovnu snad nikdy s čelem nepřejedu, tím by se dalo hodně získat. Ale atmosféra v Herolticích celý víkend byla parádní. Na konec června jsme ještě stihli parádní UAC a CKKV závod Brdský švih. Prvně se mi tam povedlo přejet řevničák s čelem (málem jsem si poblil řídítka ) za Mníškem jsem už ale díky Maliňákovo aktivitě na čele musel vystoupit a před Hluboší jsem stejně chytil defekt. Pak jsme to alespoň dojeli s Gavošem, kterému to po předchozím večírku moc nejelo.
  Červenec začal bajkovým Drásalem, kam mě po roční přestávce vytáhl Honzis. Umístění v první stovce mi těsně díky křečím v posledním kilometru uniklo, ale čas celkem slušnej. Nebyl jsem ale 100% v pořádku, tak to hodně bolelo, chyběla tomu ta lehkost třeba z Krále. No a pak tradiční silniční Beskyd. Bláznivé počasí, v Beskydech šílené vedro, ve zbytku republiky zima a déšť a v Rakousku, kde se zrovna jel Salzkamergut Trophy na bajkách, sněžilo a závod museli v průběhu ukončit. Beskyd měl klasický průběh, po startu šrot, někde u Štramberka jsem totálně uvařený v tom vedru odpadl, takže ani letos jsem pod Pustevny s čelem nedorazil. Alespoň že jsme pak bojovali s tratí bok po boku s Kolíkáčem, jinak bych to snad zabalil.
  Někdy o prázdninách jsem se také poprvé zúčastnil středeční plzeňské Lopatárny. Prvně jsem měl strach, jestli tam vůbec mám co dělat, jestli mě neodpářou hned v prvním kole. Složení balíku tam je o třídu kvalitnější než v UAC, občas zavítají i Raboň s Kreuzigerem a průměr tam bývá 46km/h, ale vhledem k tomu, že na kilometrovém okruhu nejsou zatáčky, do kterých se musí brzdit a znova rozjíždět a cílový brdek se nechá přeletět v balíku, tak se tam v klidu udrží i člověk s o dost slabší výkoností než ostatní. Při první účasti jsem to objel na chvostu balíku, abych se trochu rozkoukal, pak jsem se zúčastnil ještě třikrát a už jsem se pohyboval v balíku, jak jsem potřeboval. Super trénink, příští sezonu tam určitě zase párkrát zavítám. V půlce srpna jsme ještě ve vedru se Standou zaběhli velice slušně na naše poměry Žebráckou 25 a pak už tu byl hlavní závod sezony, silničníKrál.
  Trať mi sedla, od startu se jelo v klidu, 150ka naštěstí startovala později, tak jsem se při Králi poprvé podíval na špici. Poleň jsem přejel v klidu, pak jsme se s Kapříkem drželi na dohled čela. Koráb a následný sjezd to trochu natáhl, ale ve Kdyni jsem byl zase zpátky vepředu, následné brdky jsem taky vydržel a tak ještě na 60km jsem byl pořád v kontaktu s čelem. Za prvním bufetem se ale začalo závodit, jednou jsme za cenu maximální kaše s Kaprem museli sjíždět pořádnou díru, co tam někdo nechal. Sjeli jsme to, ale akorát pod dalším brdkem a to byla pro mě konečná. Pak už jak to tak na maratonech bývá, tempová jízda ve skupině co se vytvořila, za Hartmanicema nás zbylo asi 7 a parádní spoluprací jsme těch závěrečných 100km dobojovali do cíle. Byl to pro mě s přehledem nejlepší výsledek na Králi, 48 flek a ztráta hodinu a dvě minutky na prvního.
  Hned další víkend byl UAC etapáček v Bratronicích. Moc se mi tam nechtělo, bylo ošklivě, úvodní časovka se jela na mokru, ale do odpoledne to oschlo a druhá etapa se jela na suchu. Byla jen mírně zvlněná a tak se mi prvně v životě povedlo v UAC dojet s čelem až do cíle. Tahle etapa se mi povedla i takticky, zašíval jsem se jak to šlo, nikdy nezůstával na bočním větru když se změnil směr, před brdkama jsem si najížděl dopředu, když se jelo proti větru, tak naopak zašitý vzadu jsem šetřil síly. O vítězství v etapě stejně bojovali jiní, já byl rád, že jsem v závěru nechytil díru a dojel v čase vítěze. Třetí etapa už byla kopcovitější, tak hned na konci prvního kola jsem špici nestačil a zbylých 75km jsme jeli společně s Alánkem v sedmi lidech parádní kolotoč, díky kterému nakonec byla ztráta minimální.
  No a další týden legendární bajkové Sudety. Asi už byla znát únava z Krále a etapáku, tak ve výkonu byla rezerva, nějak jsem se nedokázal na 100% zmáčknout. Byla to ale moje první účast, jel jsem tam spíše na zkušenou. A zkušenost to byla intenzivní, je to jasně technicky nejobtížnější MTB maraton v ČR. Ty sjezdy v pískovcových skalách, to je nářez. Tři nejtěžší jsem jako většina lidí snášel kolo dolů a ty ostatní se smrtí v očích dal. Velká škola bajkingu. Za rok se snad podaří najít víkend a pořadně tam potrénovat, mohla by to být super akce.
  A byl tu závěr sezony, UAC Klikáče a Halouny, pak nemoc, která mi znemožnila účast na Tour de Brdy, parádní Vítání Martina, které se i díky fantastickému počasí povedlo a na závěr s Honzisem běh Svatojánská 20. Už jsem poslední dobou cítil hodně únavu, tak následný zimní spánek přišel náramně vhod.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Krásných zážitků byla spousta, bajkový Král který mi sednul, silniční Král kde ještě kolem 60.km jsem byl společně s Kaprem v již značně prořídlém čelním balíku a věděl, že i kdyby přišly třeba tři defekty, tak bych svoji účast musel hodnotit na výbornou, bajkové Sudety a našlo by se toho spousta. Samozřejmě parádní byly maratonské víkendy v Herolticích, Frenštátě, Klatovech, to jsme si všichni parádně užili a v další sezoně určitě zase užijeme.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Nejhorší zážitek byl na Beskydu ve sjezdu ze Smrčku, kdy tam jezdec těsně přede mnou v padesátce spadnul. Ty minuty, kdy v bezvědomí ležel zkrvavený na silnici, ty byly sakra dlouhé. Naštěstí tam byli turisti, kteří měli mobil a povědomí, kde se zrovna nacházíme, zavolali sanitku a počkali tam s námi. Nakonec to dobře dopadlo. Tak v příští sezoně dávejte pozor, ve sjezdech držte řídítka dole v obloucích a hlavně pevně, protože nečekaná nervnost na silnici je dokáže vyrazit z rukou, ani nevíte jak. A hlavně nevyjíždějte bez přilby !!! (to platí taky pro Šemdu )
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Nejvíc mi za poslední dobou utkvěl v hlavě report od Technika z Halounských okruhů a jeho zmínka o trojúhelníku se zajíčkem :“ Zatímco mnozí zkušení matadoři se v pelotonu věnují diskusi, já jedu s vykulenýma očima a sleduju dění na všech stranách kolem sebe. Během jízdy s centimetry místa na obou stranách křečovitě svírám řídítka a přemýšlím o nápadu vylepit si na záda trojúhelník se zajíčkem, aby se mi radši ostatní cyklisté s rezervou vyhnuli.“ , to jsem se hodně bavil.
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  Fotek bylo za ten rok tolik, že asi žádnou nej nevyberu.
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Jeden z nejlepších byl určitě královský Quitův
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Mám za sebou tři neděle odpočinku a pomalu zkouším zase běhat. Jde to těžko Kolo zařadím podle počasí o vánocích, od ledna jako loni kolo, běh, no a když to nepůjde kvůli počasí jinak, tak možná vlezu párkrát na trenažér.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  Zopakovat letošní sezonu, byla parádní a hlavně se na kole bavit. V květnu v Praze bych chtěl konečně zaběhnout maraton pod čtyři hodiny, no a kdyby se povedlo uviset Kapříka na Králi, tak to by byla fantazie. Ale to je spíš sen, ne cíl.
  
  
  
• Orlik – Uplynulý rok očima cyklo......y
  
  Po zjištění, že borcům ze Šlapek nevadí to, že jezdím pomalu, jsem si dovolil vyrazit na několik společných tréninků v zimě. Ve snaze se zlepšit v jízdě ve skupině, nabrat poznatky o trénování, sbírat rady všeho druhu a přitom se vozit na kole jsem vyrážel na občasné trénování do kraje okolo Labe. Tak se mi stali společníky v mém najíždění kilometrů v listopadu a prosinci hlavně Kapr, Stejda Iceman, Astral, Bobek, Alánek, ale i Malinu s Léňou bylo vidět. Tak se mi klidně stalo, že v sobotu drsný výlet s Kaprem a Astralem a v neděli mě podusili Alánek, Bobek, Malina a Léňa a to ještě vtipkovali, zda jsem si náhodou nevybral špatnou skupinu. Chovali se ke mně slušně a tak se dalo vše vydržet. Počasí mi nevadí v žádném ročním období, tak kilometry celkem slušně přibývaly i za bláta, sněhu a mrazu. V prosinci času svátečním připravil Strejda krátké soustředění, které jsem si potom prodloužil pobytem na horách, kde byly luxusní podmínky na běžkovaní. V lednu a únoru se střídalo kolo s běžkami. V mrazech, kdy se ráno v mínus deseti na kolo asi mnoha lidem nechtělo mě to docela bavilo. Tak jsem si užíval zimního ježdění v krajině, která byla až pohádková. V lednu a únoru začaly kilometry naskakovat také vesele. V tu dobu jízda dost na samotku a jiným směrem a to po staré silnici směrem do kraje pana Maliny, ale stále podle Labe. V březnu příjemný výlet na Ještěd, za který jsem dostal po čuni, a tak jsem si na čas dal od kola pohov a jezdil jenom na pohodu a sám.
  A začalo pro mnoho šílenců závodní období, které se mě naštěstí netýkalo. Přesto jsem na pár podniků zavítal, ale žádná sláva. V najíždění kilometrů se vesele pokračovalo díku tomu, že se počet ujetých posílal na stránky KPO. Tam jsem narazil na TT, která mě bavila a tak přibylo i pár časovek do soutěže, kterou vyhrál Kapr a které se zúčastnili i další Oranžisti. Časovky se mi dobře hodily pro malé zlepšení v jízdě v kopcích, kde mám obrovskou slabinu. V jarním trénování jsem se zase po roce pokusil uviset v Kolodějích, ale marně. Tím se uzavřelo trénování v Posázaví, které pro mě bylo, je a vždycky bude noční můrou. Jednoduše tam nejezdím a nemusím se tím trápit. Jednou jsem tam přeci vyrazil, na UAC a také to tak dopadlo, i když s druhou skupinou jsem vydržel až k předposlednímu kopci a to už byl pro mě úspěch. Během roku mě Kapr vyhecoval na dva etapáčky, které byly fajn a hlavně v Libušíně, vlastně v Bratronicích se mi jelo dobře a dokonce se vezl ve druhé skupině hned za nejlepšími po oba dny. Na pár závodech na kterých jsem se byl potrápit bylo dobré zjištění to, že lidi kolem mě jsou jiní než v minulém roce a tak začalo zvykaní třeba na D!abla, Icemana, ale i třeba na Vojtěchovského, Bílka, Kajmana. Párkrát mi bylo ctí doprovodit Kapra a Bobka na časovky Jičínské cykloligy a v rámci výletu si i zazávodit. S Kaprem, Bobkem a Kajmanem jsme zavítali na ukončení sezóny do Brd, které pořádala Sparta a byl to fakt dost dobrý výlet, na který bych se rád v roce 2010 znovu podíval.
  Tak a je tu podzim. Rekapitulace bude velice střízlivá a jednoduchá. Bláhově jsem si myslel, že budou znát najeté kilometry, ale ouha ono nic moc. Tak ani nebudu měnit starého zimáka, na kterém jezdím stejně celý rok. Používám ho jako dopravní prostředek do zaměstnání. Rozhodnutí také jednoduché, nehonit se a vrátit se k toulkám po kraji a výletit do míst i dost vzdálených a jezdit tak, jak jsem jezdíval do minulého roku. Bez honění kilometrů a jenom za zábavou a někdy se povozit v Polabí. Začíná opětovné ježdění pro pohodu těla a duše. Jediným plusem celého roku je pro mě asi to, že doprovodem Kapra na některé akce jsem mu malou pomocí přispěl ke Šlapce roku, kterou si musel vydřít stejně sám.
  
  
  
• Orlik – Ještě něco do ankety
  
  
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Sice jsem napsal krátké povídání, ale ještě musím odpovědět. Jako nezávoďák jsem se několikrát svezl na závodech a snažil se jezdit pro radost, tak že celkem slušný rok na kole.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Asi Libušínské okruhy v Bratronicích a rozloučení s rokem na výletě pořádaném Spartou po Brdech. To byly z mého pohledu závody pro radost. Tam jsem tolik netrpěl. Ještě nesmím zapomenout na výlet na Ještěd i když jsem to pohnojil.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Kousek od domu přístává rychlá pomoc, vedle rozlámané kolo a na nosítkách člověk, kterého vídám na závodech. Jinak opětovný neúspěch uviset Koloděje, totální beznaděj.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Asi jak napsal Bobek Astralova slova: Kapr, sem nevěděl, že ryby žerou banány. Hlášky, které vždy vyndá z rukávu Kolíkáč jsou perly. A jeden co se týkal mé maličkosti, když na mě pán Malina v marném pokusu uviset Koloděje na Stuhařově houkl přes rameno: " ty si ještě tady"
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  Je tolik obrázků, že si nadovolím vybrat tu NEJ
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Dávám sto bodů za Léňův " Rok přeměny". Ten Švéd si snad dělá poznámky po celý rok, pak napíše literární dílo u kterého se člověk pousměje, ale i posmutní zároveň, poučí se a snad dostane i novou sílu do ježdění.
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  14 dnů odpočinek na horách. Pomalu začínám jezdit na kole. Stav kolena mi běhání zrovna moc neumožní. Dál se sem tam svezu na kole dle klimatických podmínek. Přelom roku brázdit Jizerské hory na běžkách. V zimě každý druhý víkend běžky a mezi snad kolo.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  Skončila doba Šlapkovská a začína období Pošlapkovské, ve kterém se vracím do časů Předšlapkovských. Kolo používat jako dopravní prostředek, ne se na něm honit. Opět se kochat při výletech po místech na kterých jsem už někdy byl, nebo si vyjet tam, kde jsem ještě nebyl
  
  
  
• Rainy – rok 2009
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Nemám pro ni žádné konkrétní hodnocení, protože ona to tak ani u mě úplně sezona nebyla, dejme tomu, že jsem se na kole párkrát svezl, ale cíle zústaly nesplněny, proto nemohu hodnotit sezonu po té cyklistické stránce. Co bych ale určitě kladně ocenil, to je, že tým šlape, že jsme se dobře zapsali jako organizátoři závodů a potvrdili loňské úspěchy, že máme mezi sebou skvělé jezdce pódiáky, ale i turisty, takže pokrýváme celý balík, a až na drobnosti nejsou žádné komplikace v chodu klubu, a že vládne dobrá atmosféra. Jsem rád, že jsme přivítali nové členy, kteří chtějí aktivně reprezentovat klub a kteří zapadli do party.
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Myslím, že pěkných zážiků bylo mnoho, celkově příjemným počinem bylo absolvování greenway Praha-Vídeň, pak další etapa zdolávání alpských velikánů s kulisou TdF, dále jsem rád, že jsem dojel dlouhého Rampa (i když už se stmívalo...ale Kolbaba mě pochválil...), ale taky že se podařilo přimět Janičku k silniční cyklistice a že stihla absolvovat i nějaký ten závod. Je fakt, že jsem si tím na sebe upletl bič , ale to nevadí.
  A taky když pan Klaus ml., aktivní cyklista, přišel na startu Okolo Pece ke mě, podal mi ruku a řekl, že vítá zástupce věhlasného pražského velkoklubu. To byl pěkný zážitek.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Že jsem fyzicky nestihl start Beskyda, i když jsem se na něj těšil, a pak asi kroupy na Col d\'Iseran a moje mizerné oblečení. A Šemíkův karambol.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Moc se mi v hlavě neusazují konkrétní hlášky a to je i tím, že jsem moc akcí letos neabsolvoval. Ale líbili se mi Lacovy kutálející se hadi, nebo to bylo už loni?
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  asi tahle, to byla pěkná kulisa. A pak určitě zážitky z TdF, třeba fandící Kuře při časovce, nebo společná fotka po výjezdu na Mt.Ventoux.
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Nebudu hodnotit konkrétně, i když je čtu, ale stejně jako loni si rád přečtu všechny reporty, které jsou hlavně i více o povídání ze zákulisí, o prožitcích, než ty, které popisují statistiky z polaru v tom kterém kole nebo úseku.
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Po nedávné kolenní rekonstrukci rekonvalescentuju, takže zatím neprobíhá. Snažím se ale míň žrát pak asi trenažér, možná nějaká posilka, plavání, ale nevím... Bigmig mi nedávno sdělil, že má pro mě tréningový plán, a to od ledna. Tak uvidíme.
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  Chtěl bych něco natrénovat, abych mohl objet všechny dlouhé maratóny 53x11 ve společnosti Igora a Laca, případně dalších, kdo by jeli, a být v této skupince platným členem. Jiné cíle nemám, chtěl bych jen aby mě cyklistika bavila, abych ji nebral nikdy jako něco, co musím, nebo co bych měl, ale to, co chci.
  
  
• RiC – Anketa 2009
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  Poněkud rozporuplně. Nepodařilo se mi chytnout tréninkový rytmus. Neustále mi do toho něco lezlo. Nemohl jsem jet Rampušáka, totální propad na Beskydu.
  Na druhou stranu odjel jsem dost závodů UACu. Víc než v Moraváku, který mám za domem :)
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Nedá se vypíchnou jeden jediný. Měl jsem hodně hezkých zážitků. Zmíním jen Krále Šumavy, kde jsem neustále odpadal a znovu dotahoval Kolikáče abychom nakonec společně dojeli do cíle.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Když jsem musel zrušit svoji účast na Rampůšákovi. To bolelo hodně.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Bohužel, nemohu sloužit. V hlavě mi nic neuvízlo :()
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  foto
  Omlouvám se za sebestřednost, ale tahle fotka mi nadlouho uvízla v paměti. Bohužel spíše negativně. Ačkoliv havárku nepovažuji za to nejhorší, v hlavě mě straší pořád. Hlavně ve sjezdech na Králi se to hodně projevilo.
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  Reporty čtu všechny, ale nedokážu žádný "vypíchnout."
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  Pochody, běh, posilovna a trochu válce. Až napadne sních rád bych na běžky. V loňské přípravě se mi velmi osvědčily a letos bych rád ještě "přitvrdil".
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  Najet cca 10tis.km, objet co nejvíce závodů (MP nebo UAC) a maratony 53x11.
  
  A samozřejmě být lepší než letos!
  
  

  A koho zajímá moje podrobnější Ohlédnutí...

  
  
  
• Robin – Kousek sezóny... :)
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
Sezóna relativně dobře rozjetá-rozběhnutá. Díky pár lidem jsem okusil přes zimu běh a kupodivu se mi to zalíbilo natolik, že jsem se zúčastnil i pár závodů. Bohužel skončila dřív, než jsem předpokládal, ale o tom níže...
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
Pár jich bylo - duatlon v říčanech, svez jsem se na celokarbonu, předběh jsem Šemdu na Palestře..
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
No jak bych to.. Když má člověk trochu v hlavě, je z něj mistr světa, to je jasný.. Podrobnosti vynechám, spad jsem z cca 3metrové římsy.. Výsledek: 7.8. mi zdrátovali obě paty, měsíc na to ještě sešroubovali levou ručku a na kolo jsem s obtížemi sednul až v půlce listopadu.. no jo no... vim, za blbost se platí...
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
Fakt jste všichni neskutečně ukecaný a neskutečně ftipný, takže vybírat jeden nej je neskutečně neuskutečnitelný..
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
foto
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
Ne ne, ani tady vybírat nebudu, i když své oblíbené autory reportů mám a rád si od nich přečtu všechno, co sploděj
  7, Jak probíhá zimní příprava?
Zatím rehabilituju nožky, takže nic velkýho. Protahování a cvičení u žebříku, každý pondělí bazén.. Ale zimák je připraven a já se na něj těšim!
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
Přežít a rozhodně si neublížit!!
  
  
• Strejda – anketa 2009
  
  1, Jak hodnotíš sezónu 2009?
  dobra to byla sezona. SIce vic toho nevyslo podle predpokladu, ale zase to, co vyslo - stalo za to.
  
  
  2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2009?
  Prvnich 160 km na Tatry Tour. Tam jsem mel pocit, ze se mi to jede jako za mlada, uplne samo. A taky velmi povedeny Kral. Snad jediny zavod, ktery jsem zvladl bez jedine chyby. A i vysledek byl na me pomery vynikajici.
  
  3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2009?
  Poslednich 60 km na Tatry Tour. Uz dlouho jsem takhle netrpel na kole.
  
  4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2009?
  Hlaska od Laca: Myslim si že Petr Pohořelý nám závidí ,že my sme takí pekní chlapci a on je škaredý jak noc...
  
  5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2009?
  foto
  
  6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2009?
  to nedokazu urcit. Bylo jich hodne
  
  7, Jak probíhá zimní příprava?
  zatim nijak. Porad se nemohu dostat zvirozy a navic je tu nejaky naval v praci. Ale mam v planu bazen, posilovnu, beh, pesi turistiku a taky obcas i kolo
  
  8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2010?
  maximalne si toho uzit.