Tak mám za sebou už devátého bajkového Krále v řadě, vždy dlouhá trať. Počasí ideální, sice trochu mokro, ale kolem deseti stupňů a zataženo, jo tohle mi sedí, v tom se mi závodí super. Po startu se úvodní kopeček od náměstí na konec Klatov jede třicítkou, prostě takový UAC, visím v čelní skupině, chvíli dokonce jedu tak na desátém fleku, ale úplně na čelo ukázat se fotografům a kamerám tentokrát nejdu, to si nechám na silničního Krále
Po necelých pěti kilometrech, zatím asfaltových, když se to začíná zvedat, tak si dobrovolně vystupuju, průměr máme skoro 33km/h a to jsme o 60m výš než start. Tohle na dlouhých bajkových maratonech miluju, člověk se nemusí snažit viset s čelem kam až to půjde a jede si svoje, je to taková časovka jednotlivců v terénu.
Dál tedy svižně, v kopcích do 175 tepů, jede se mi fajn a baví mně to, netrápím se, to je nejdůležitější. Bláta přiměřeně, nic hrozného, opravdu rozbahněných úseků je minimum. Už od začátku je to roztrhané, nikdo mi nepřekáží, do kopců svižně, sjezdy se mi taky jedou pěkně, nová Reba krásně žehlí kameny a kořeny, užívám si to. Brody jsem nejel a radši to přeběhl, ale možná to chtělo alespoň jeden zkusit, abych umyl kolo, na kašpara se mi totiž občas sukoval řetěz a to pohodě jízdy do těch krpálů moc nepřidá. Jsem zvědavý na video z prvního brodu, pořadatelé tam udělali skokánek, tak jestli ho nějaký odvážlivec ozkoušel
Někde v těhle místech mám krizičku, jde přes mně dost lidí a to si myslím, že jsem nezpomalil, občas sukující se řetěz, někde na 45.km navíc bolest nohou, tak si říkám, jestli jsem to nepřepálil. Ale než jsme dojeli na 50.km na Keply, tak je krize pryč, jak rychle přišla, tak zase odešla a je pomalu čas začít závodit. Teď už se snažím si lidi kolem nenechávat odjet, spíš sem tam někoho předjedu, rovinky valím slušně, mírná stoupání mi taky celkem jdou. S mojí váhou toho v prudkých výjezdech moc nezískám, tak to musím najet jinde. Na 60.km na bufetu Jesení prvně stavím, ale jsem tam skoro sám, většina lidí nestaví ani tady. To jako na umístění v první stovce mají všichni lidi s pitím na trati, nebo jak to dělají? Doplňuju pití, dávám tradiční sekanou jako každý rok tady, vždycky se na ní těším a mažu dál. Dalších 10km sjíždím lidi, co mi na tom bufetu předjeli….
Sjezd z Plošiny dávám celkem svižně, ale na jistotu. Sice mi tam dva odjeli, ale zase jsem živej. Od nějakého 70.km už tuším,, že to dojedu do cíle v pohodě, jedu jak to jde, pokud se zrovna ve stojkách nevztekám se sukujícím se řetězem, tak i občas někoho předjedu. V Petrovicích trochu vzrušení, jak to tam valím tak 40, tak se ze silnice sjíždí na druhou, která je o kus níž, koukám na stopy na asfaltu, že to tam ostatní taky poslali, sice pořadatel něco křičel, ale já mu nerozuměl, přijíždím k tomu zlomu a koukám, že ta druhá silnice je o metr níž. Do prdele, jdu s váhou dozadu, přední kolo mačkám dolů, možná jsem se i proletěl vzduchem, ale ustál jsem to, orosil jsem se ale slušně
Pak už je tu poslední brod, ten zkouším projet, abych umyl kolo a řetěz, na Bítově totiž kašpárka budu hodně potřebovat, tak aby se mi to zase nesukovalo. Poslední bufet v Běhařově nechávám máznout řetěz a beru pití, hlad ani nemám, tu dvacku už nějak do cíle domotám. Zase mi tam dalo pár lidí, co nestavěli.
Po pár kilometrech je tu bájný Bítov. Ve stoupání nahoru už melu z posledního, sjíždíme se tam čtyři a plazíme se nahoru. Jedu poslední a dva nám v jednom sjezdu odjíždí, ve stoupáních zase kousek za námi další lidi, dneska je tu nějak velký provoz, loni jsem tu jel skoro sám. Kamenitý sjezd letos radši jdu pěšky, už jsem byl prošitej, bez síly, nahoře varovná cedule, že je lepší to sejít, tak jsem se nechtěl v těch bavanech vyválet. Pak ještě kousek nahoru na hřeben, sjezd po louce a jsme na asfaltu. 30m za mnou tři lidi, ale nechci se nechat dojet, tak za to beru a jedu kaši a opravdu se jim vzdaluju. Občas si odfrknu z kopce, po polňačkách to rvu ve stoje na těžkej převod 30-40km/h a díky tomu, že se nechci nechat dojet zezadu ještě dva lidi předemnou předjíždím
V Tajanově už nikoho předemnou ani za mnou nevidím, tak už to jenom tempově dojíždím do cíle.
Mám toho dost, ten závěr jsem se pěkně kousnul, tak ani nemám síly pokecat si s Frištěnským
Pak se plazím jak mrtvola k autu, nohy pekelně bolí, tak se jdu ještě dva kiláčky vyjet, kolo už ani neřadí, chrastí, je to šrot a je mi to jedno. Až druhý den doma koukám, že mám roznýtovaný řetěz, nechápu jak to drželo pohromadě, zázrak že jsem to dojel do cíle. Čas 5:24, o patnáct minut lepší jak loni, ale trať byla nepatrně jiná, zlepšili se všichni, takže odstup na vítěze 1:03 je stejný jako loni. Akorát 78 flek mně trochu rozladil, loni jsem byl se stejným odstupem 56. Doma ale při porovnání loňských a letošních výsledků zjišťju, že letos ale byla vepředu větší konkurence a všichni co jeli loni a dojeli předemnou, mají letos umístění horší. Nakonec tedy spokojenost, s necelými třemi tisíci najetými kilometry letos je to dobrý, to „normální“ cyklista najede za měsíc