v pátek jsem byl na fotbale tragickej, v hospode zase nejlepsi. V přeplněném nočním buse jsem měl okolo sebe nějak podezřele moc místa! A podle toho to taky ráno vypadalo. Informuju Kolíkáče ať si hlídá Míru, protože já představuju nebezpečí pouze v tom směru, že bych ho na startu ohodil "teplou šálou." Nicméně počasí parádní, účast určitě větší než loni. K nadupancům a známým tvářím z roku 2010 se přidaly další zástupy atletů a holky od Red Bullů nevěděly komu mají podat dřív energy drink. Na startu jsme tak nějak v 1/2 startovního pole a pak se snažíme cedit do popředí, držím se Kolíka, který je jako magnetem přitahován k Mírovi. Na mě je to ovšem ďábeské tempo a nechci ze zebe ty píva a zelenou vypotit hned po startu! Bohužel chlapci drží rychlost a já zjišťuji, že to prostě dnes nepůjde. Už u hráze mám asi 100m sekeru. Podél přehrady to uteče jako voda, ikdyž jsem zděšen těmi co mi dávají na frak, protože i skrze zadýchané brýle vidím, jak běží pomalu a přesto mi nekompromisně unikají
Ve stoupání borec ICE, který hecuje jak se má a jeho povzbuzování mi jde k duhu, ačkoliv tělo na to není schopno již reagovat. V seběhu jdou veškerá pravidla stranou a dává mě ještě nějaká paní. V závěru se trošku nabudím dám zázračně 2ks a sprintuji vstříc Mírovi a Kolíkovi, kteří mají úsměvy od ucha k uchu a čas z kategorie těch lepších. Já prej 31minut, ale počkám na ofíko, bo nechce se mi věřit, že bych to dal rychleji než loni. Dorazí kamarádka Iva, která běžela dospěláckej závod prvně v životě a pak i Balu, který je na tom vlastně podobně, taky premiéra, na kterou se nezapomíná
No už se těším na Českobrodskou vánoční desítku a do deníčku píšu: dodržovat životosprávu a spánek.