Akce Českobrodská vánoční desítka 2011

Akce Českobrodská vánoční desítka patří do kategorie Triatlon, duatlon, běh. Datum: 2011-12-18.

:: Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze :: Foto :: Video Kapr :: Foto Honzis

Výsledky: (délka 10 km)
Honzis 00:36:36 // 3:40 na km
Pimple 00:42:28 // 4:15 na km
Kolíkáč 00:42:58 // 4:18 na km
Mirek 00:46:12 // 4:37 na km
Kocour 00:46:31 // 4:39 na km
Ivča 00:47:23 // 4:44 na km
Balu 01:10:43 // 7:04 na km

Historie: 2010

• Honzis – jak mě zase porazila ... , veteránská mistryně světa :-)
  
  Po větrném přesunu do Brodu následoval odpočinek, pokec a doplňování cukrů ze švestkových perníků. Sál se pomalu plnil a trošku mi spadla čelist, když si cestu k Čokrtům našla i Ivča Sekyrová . Byl tady Pepa Rendl, Michal, Viktor, … no prostě našlapaná konkurence, tudíž velká šance na velkou ostudu 2minuty před startem jsem se vměstnal někam dopředu 160členného davu. Rozklus nula, rozhodně jsem nechtěl zjišťovat, jak jsem na tom blbě. Ráno jsem koňskou mastí snažil nějak přehlušit bolest pravé achilovky a píchání ve stehně, což se docela povedlo a já vyrazil ladně vpřed . Samozřejmě díky tomu, že se začíná z kopce. Situace se rychle stabilizovala a já byl kolem patnáctky. Bohužel záda sokolovské běžkyně a dalších soupeřů se začala v obci Zahrady vzdalovat a to jsem byl na dvojce kolem 7:04min! Nastalo občasné balancování na namrzlé vozovce, ale proti upozornění Chmeldy (je to na klistr) jsem situaci vyhodnotil „ještě v pohodě“. Trojka asi 10:43, odpadá Pepa Rendl v tradiční čepici. 4km, jsem za zády Havelky, Michal na dostřel a ve stoupání k otočce mám lehce navrch. Proti už letí Serbessa ve vedoucí čtveřici, Viktor dneska famózně. Ivana točí 17:55, já asi 18:14, jdu před Michala a snažím se to natáhnout z kopce, ale to mi moc nejde a rychlík Havelka mě s klidem bere. Háknu se za něj a vzdálíme se Michalovi. Dobrý, jen vydržet těchto 179tepů ještě čtvrt hodiny … Před námi je díra minimálně 15-20sec, oni spíš zrychlují, já mám dost, ale na šestce jsme pod 22minut, tudíž reálná šance na čas atakující můj zdejší osobák z března Občasná nejistota na namrzlé vozovce ale rozhodí tempo a prostě nejde jít po 3:30/km, což by tady chtělo. Zelená záda Ivany jsou už kdesi v dáli, pořád se přetahuju s Havelkou a lehce přes 29minut dobíhám na osmičku. Koušu se v seběhu, kde fotí Symon, ale je mi jasné, že do kopce už nebude z čeho brát, tudíž přepouštím svou pozici už definitivně Havelkovi a jen kontroluji, aby mě ještě nedolít Michal, který je stále na dostřel. Od pětistovky to už hodně bolí, u kempu natáčí Kapr ze Šlapek a já dobíhám jako čtrnáctý v krásném čase 36:36min. Ale dnes to bylo krutě rychlé, Viktor 35:02, Ivana 35:28, Šatra pod 36, … Stehna bolí, chodit budu možná v úterý. Neva, dojdu pro foťák, pak tradiční čaj s rumem, perník, čokoláda, pokec, počkat na vyhlášení a nechat se odvát domů. Super akce! Je středa a achilovky furt v pr, to jen na okraj \
  
  
• Kolíkáč – Desítka jako křen
  
  Desítka v Brodě, o té jsem slyšel již před pár lety, průkopnící a zakladatelé Vinohradských Běhen mě o ní vyprávěli jaká je to paráda, koukal jsem na ty zasněžené fotky s prosolenou silnicí a nechápal, jak někdo může uběhnout 10km. Především díky Kocourovi jsem přišel na to, že v zimním období je běh skvělou náhražkou za kolo a navíc, když se to proloží nějakým závodem, člověku je hned lépe na duši. Ten starťák, sdělování si dojmů, sranda okolo, fandění si, to prostě po skončení cyklo sezóny začíná hodně chybět a běh je dobrou náhražkou . A letošní pro mě premiérový Brod to splnil beze zbytku. V nabité sestavě, s hecovaním se před závodem, navíc dorazili na zimácích i kluci z Polabí zafandit, Kapr natáčel, přijel i kapitán ze Záluží, no to prostě nemělo chybu. Moje plány byly pohlídat si kapitána a Kocoura, bohužel náš favorit Míra kvůli nemoci neběžel, ale skvěle ho nahradil Kapr junior. Moc netuším do čeho jdu, bez stopek a bez tepáku zkusím rádoby zazávodit, což v mém případě znamená hákovat, co to dá . Takže když po chvíli jde Kocour do nástupu, hned mu tam skočím a necháváme kapitána za sebou, no nasadil pěkné tempo, trochu ho slovně brzdím a při ohlédnutí vidím, jak se k nám přibližuje orange dres Kapra juniora. No to je pro mě jak červená na býka, toho zkusíme. Kocour jde za mě, a ja magnetizuji malého Kapříka. Jde to skvěle, ten dres před sebou dodává neskutečně sil, zbožně si představuji, jak na jaře musím hákovat pravého majitele dresu a dřu, co to dá. A jde to, zatím mě v boku nepíchá, ale jsme teprve na 3km, obrátka sakra daleko. Najednou proti nám letí čelo, krásný to pohled na ty ladné pohyby, na rozdíl od mého dupání, ale co, Kapr stále na dohled, a i obrátka se blíží… Jsme v půlce, Kapr se trochu vzdálil a já jen kontroluji svoje soupeře, ty bláho, ono to vypadá nadějne kapitán i Kocour mají znatelnou ztrátu. Teď jen vydržet, hlavně ať nepíchá v boku, ale dýchá se mi skvěle, lépe než třeba v červenci , a zezadu se rychle blíží další záchrana, kluk co táhne holku, rychle naskočit do tohoto rozjetého vláčku, hůůů tak to je rachot, to nemůžu vydržet. Ale kluk skvěle hlásí mezičasy a i předpokládaný zbývající čas do cíle a ta holka dře a dře a já furt zuby nehty hákuji. A Kapřík se přibližuje! Že by vadnul? 2km do cíle a už vidím rybník, v domnění že to je ten u cíle, trochu ztrácím koncetraci a hned je tu díra, safra, už se za ně nevrátím, Kapr též mizí. No nic, teď to jen domlátit se ctí do cíle, na puse sliny všude, nohy už jen tak mlátí o asfalt, no bude to boj. A navíc se s hrůzou otáčím, kdy se tam zjeví krvežíznivý Kocour s kapitánem. Ale ne, dopadlo to dobře, čas pod 43minut mi nic neříkal, ale pak v cíli kluci chválili, že to až tak není špatný, tak jsem spokojen. Ale o to nešlo, hlavně že jsme se sešli, bylo zase oranžovo, mělo to náboj, bylo to skvělý! Díky orange tlupo!