Akce Okolo hostivařské přehrady 2012

Akce Okolo hostivařské přehrady patří do kategorie Triatlon, duatlon, běh. Datum: 2012-12-01.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Výsledky: (délka 6,6 km)
Malina 00:25:08 // 3:51 na km
Léňa 00:28:16 // 4:20 na km
Míra 00:28:31 // 4:22 na km
Camrda 00:29:13 // 4:29 na km
Iceman 00:33:27 // 5:07 na km
Balu 00:45:13// 6:56 na km

Historie: 2010 :: 2011

• Léňa – Jsem běhna!
  
  První letošní výběh měl pro mě více poprvé. Za prvé jsem měl na nohách prvně pořádné běžecké boty, prvně jsem měl běžecký pulsmetr a poprvé jsem byl na závodě delším než 3km.
  Své možnosti před startem jsem viděl čistě realisticky. Naběháno 0, na kole 600km za 14 dní, tak doběhnout bych to měl. Jediný o kom jsem věděl, že bude na startu byl Míra, kterého díky jeho výsledkům považuji za velmi dobrého běžce tak nějaké ambice směřovaly k němu a to ve smyslu, chytit co nejmenší ztrátu. Na středečním cyklotréninku s Ivčou jsme probírali jak bych tak asi mohl doběhnout a shodli jsme se na tom, že víc než 5 minut bych chytit neměl.
  V den startu je teplota mírně nad nulou, o trati nevím skoro nic (a to bydlím hned u ní..), jen, že cíl je do kopce. Na startovní čáře nás je dost přes stovku, startuje se z kopce tak vůbec netuším jak to na běžeckých závodech chodí, bude tlačenice, strkanice, lokty, je riziko pádu? Z cyklistického pelotonu vím, že když mi nejde o výsledek, je dobré postavit se spíše dozadu, kde je klid, tak se stavím do druhé poloviny hroznu. Před sebou mám Icemana, Divou Báru alias dračici Radku, od které čekám, že mi taky něco nadělí. Míru, Malinu, Camrdu vůbec nevidím a ani neřeším, kde jsou, nechtěl bych tuto krátkou vzdálenost dát indiánským způsobem tak spoléhám na Icemana, že mi navolí to správné tempo.
  Odstartovalo se v pohodě, pár lidí se cpe dopředu tak je radši pouštím, ale žádná velká tlačenice se nekoná, po sto metrech je první zůžení na trati, kde skoro zastavuji čímž pouštím závodníky před sebe a jen si hlídám Icemana abych ho měl na dohled. Běží se pořád z prudkého kopce, musím hodně brzdit, krátit krok abych lidi před sebou nepřeválcoval. V náběhu na první blátivý úsek, který je hodně zasypán listím už mě brzdění začíná dost vysilovat, protahuju krok a tak nějak nechtěně, jdu přes Icemana , Radku, poprvé se dívám na hodinky, kde vidím, že máme za sebou první kilometr a pořád se běží spíše z kopce.
  Vybavují se mi vzpomínky na silvestrovský běh v Rieglových sadech, kde jsem z kopce musel běžet dost opatrně abych neuklouzl, jenže tentokrát díky drapákům na svých botách ani nepodklouznu, dopadám jako do mechu a jistě, ve svém okolí vidím i pár podklouznutí, uff. Seběh k hrázi pouštím úplně, tím dělám asi sedmimílové kroky díky čemuž beru asi dvacet lidí, před sebou vidím už jen jednotlivce. Od hráze už vím co mě čeká, rovina po betonu jen nevím jak přesně dlouhá, když jí chodím s dětmi na procházce chodíme jí i hodinu, takže nechci přepálit tempo a jen se soustředím na to abych dýchal zhluboka a pravidelně, pulsmetr mi pořád pípá, nevím jestli skáču mezi zónami nebo co se děje to, ale neřeším.
  Ikdyž moc rychle neběžím tak předbíhám tak co dvěstě metrů jednoho člověka, většina z nich už dle dýchání mele z posledního, to mě trochu povzbuzuje , dodává klid, že to snad uběhnu, zrychlovat nechci, přeci jen mám v hlavě cílový kopec a svůj plán, dát poslední kilometr na max. Jak si tak běžím s pípáním na ruce, poznávám před sebou Camrdu, přibližuju se velmi pomalu, ale je jasné, že za chvíli ho mám, když už jsem od něj tak padesát metrů slyším i jeho dech a je jasné, že až ho doběhnu určitě mě nebude hákovat J. Před Camrdou už nikoho nevidím, pokračuju tedy ve stejném tempu.
  U plaveckého mola před sebou vidím oranžový dres! Safra kdo to je? Iceman je za mnou, že by Míra? Jo hned jsem na sebe pyšný a začínají se mi v hlavě honit myšlenky jak Ivče říkám: Ztratil jsem na Míru necelou minutu! Ta hrdost mi dává motivaci. Nevím jak na tom Míra je, jestli se šetří na cílový kopec nebo co se děje. Protahuju krok, frekvenci kroků držím stejnou a vzhůru za Mírou. Na konci přehrady u hlavní silnice asi na pátém kilometru je má ztráta 100m, vím, že mě čeká už jen cílový kopec, přestávám se hlídat a běžím krefff.
  Silnice začíná stoupat, Míra běží vedle chodníku po silnici, činím tak taky, určitě ví, proč to dělá, zkracuju krok, do kopce se mi tak lépe běží, k Mírovi se blížím už dost rychle je jasné, že s ním půjdu do sprintu, kde si věřím, síly ještě jsou. Míru dobíhám při seběhu ze silnice na hliněnou cestu u silnice, cesta je dost úzká, nemůžu jít hned před něj, musím tedy na chvíli zvolnit a čekat až se cesta rozšíří. Rozhoduju se pro přeběh zleva, při tomto zrychlení mi dost ztuhly nohy, ale cíl splněn, Míru a kolegu za ním beru na pár kroků, už začínám vyhlížet cílovou čáru a ještě čekám Mírovo vzepětí. Po náběhu na asfaltový úsek pod zastávkou autobusů do mě vlívá svým neopakovatelným způsobem povzbuzování síly Kocour s Kocourem jr. na poslední sprint, který tak nějak nepřichází, už nemůžu ani dýchat a v dáli vidím, jak běžci přede mnou běží od silnice dolů k hrázi!! Sakra to jsem prokaučoval, nohy kyselé, dýchat nejde, gel ani šlehu nemám, co teď? Míra mě dá jako malinu. Už se loučím se skalpem tohoto závoďáka. Běžím pořád dolů a jen mě jímá hrůza kam až seběhneme, nohy naprosto nekontroluju, jen tak padají jedna, přes druhou docela se divím, že držím směr.
  Konec seběhu mi ukazuje pořadatel, který mě nekompromisně posílá nahoru, hm tak to snad půjdu pěšky ani se neohlížím, snažím se udržet balanc, nohy mě přestávají nést, spíš mě podpírají, nevnímám naprosto nic (povzbuzovali mě mé děti s manželkou, ale vůbec si nevybavuju kde), z tohoto kómatu mě probírá v posledních padesáti metrech Malina, svým hecnutím, že mám někoho za zády, tak ještě posílám nějaké impulzy do nohou, které mě do toho cíle nějak dostrkaly v čase 28:16min.
  Čas nevím jaký je, je mi vlastně lhostejný, ale to, že jsem již na prvním závodě dal takových šlapek mě naplňuje naprosto úžasným pocitem, endorfirny mám naprosto všude, ještě se dívám na hausnumera na tepáku, kde při pohledu na průměrný tep 186 vím, proč mi tepák pořád pípal (příště to pípání vypínám). Jo teď se mi do toho běhání chce víc, ještě dát Kapra jr. a zase se budu moct vrátit ke kolu kde je volnoběh.