Venkovní teploměr v Herolticích ukazuje ráno 19 stupňů, je po dešti, ještě proběhnout mezi chatkami a pozdravit ostatní Šlapky a zjistit, co berou na sebe ... Mirek z CK Zaluží jasně velí k nejlehčí variantě. A před penzionem, když vidím Dreamera, jak se oblékl na chlup stejně a ze zadní kapsy mu čouhá flaštička s pitím stejně jako mě, tak se již dostávám do toho správného varu
Na náměstí se pozdravit s Markem Rýznarem a jeho tátou a stejně jako před rokem si pro sebe v duchu popřát hodně štěstí ke splnění svého snu, aby podvečerní vyhlášení bylo i se mnou. Oddělené starty, navíc v Heřmanicích most v opravě, pojede se za autem a ostrý start až za mostem, takže žádný startovní stres a strkanice, pohoda, klídek, tabáček....
Start, již 11. rokem v řadě zdolávám úvodní kopec ze Štítů a držím se předsevzetí, být co nejvíce vepředu a překulit se přes Hoblovnu s čelem. Nohy z nebes, jede se mi neskutečně lehce, a nějak se mi nechce být v balíku. Otočím se, a mám 30 metrů náskok, vypadá to, že si opravdu všichni vzali k srdci to, že start je až v Heřmanicích, což je dobře, a nechávají mě v klidu větrat
. Ale znáte to, ty počáteční jízdy za zaváděcím autem jsou strašně ošidné. A mě se jede tak dobře, rychlost těsně nad 20 km/h., nechce se mi zašít do balíku a Jirus je již u mě, chytáme se za ramena a fotíme, po chvíli i Dreamer a Olin, neskutečná záležitost, toto si budu nadosmrti pamatovat a celou zimu z toho žít
, 4 Šlapky v úniku otevírají jeden z nej maratonů v ČR, 17. ročník Rampušáka! Je jasné, že kdyby nebyl rozkopaný ten most, tak by nás balík nenechal, ale na to se historie ptát nebude...
Úvodní kopec nechali celý jen pro Šlapky, až ve sjezdu do Heřmanic se již všichni nalepíme za zaváděcí auto a hoblujeme špalky ve 20km/h. Překop mostu je opravdu nebezpečný, ještě že to takhle dopadlo, jako první zdolávám tuto překážku a již můžeme naplno jet. Ještě chvíli mě nechají, s Olinem postřídáme a pak se již zařadit do prvního kolotoče, který roztáčejí nejaktivnější jedinci. Sjezd do Lanškrouna jsem se prosel pěkně dozadu, ale u cedule LA jsem zpět a znovu dopředu, ty vlnky před Výprachticemi mohou být nebezpečné. Ale zatím se nejede žádný šrot, toto je veliká výhoda, když jsou starty oddělené, nemusíme tak polykat úvodní kaše, které vaří většinou borci z krátké. Hoblovna zdolána mezi nejlepšími, vrhnout se do sjezdu do Čenkovic, ostrá levá plná štěrku, ale jede se ohleduplně, jsem tam a hlavní silnici přelítávám vedle Zahrady, padáme do Orliček a Jirusovi hlásím, brachu, zatím se to povedlo, jen vydržet! Rozbitý sjezd, stále na dosah Jirusovi, Dreamer je za mnou, ale bohužel se blíží chvíle, která mi sráží hřebínek, rychlý průlet Orličkami nezvládám, tak jako ti okolo mě a začíná naskakovat hrozivá díra. Ale jsem tak nějak ukolébán, že se to zase v klidu pospojuje, Jirus sice přede mnou, ale Dreamer stále za mnou, jo to se podaří. Jede se šrot, odbočuje se na úzkou kroutící se silničku s mizerným asfaltem a o jednu zatáčku výše je již Jirus, no do háje! Místa, která se nikdy nejela, ještě v týdnu na to upozorňuji Dreamera a projíždíme si to na Google Street View (neskutečný, kde všude byly s kamerou) a říkáme si, tady nám to nesmí ujet a teď je to krutá realita!
Snílek mě již doletěl s rychlostní ručičkou v červených číslech, je nás asi 10 a zatím máme všichni snahu to docvaknout. Před Jamném nad Orlicí se zdá, že naše snaha bude odměněna, zahlédli jsme ocas čelní skupiny, ale následuje esíčko, kde vylétne Pepa Kronych ze silnice na louku, navíc je tam auto, které nás trochu přibrzdí no a dole na hlavní je vymalováno, po čele ani památky
Zoufale to ještě zkouším vyburcovat a hystericky řvu na ostatní a vybízím je ke kolotoči, kdybychom je docvakli, mohli bychom se bez větších problémů dopravit alespoň do Luisina údolí. Točíme to, co to jde, ale profil nám nenahrává, silnice se vlní a není moc do dálky vidět, ta psychická pomoc ve formě očního kontaktu z čelem tu není
Pak ještě svitla jiskřička naděje v serpentině před Těchonínem, ale nebylo nám souzeno, jak nás zvětřili, začali nastupovat.
Máme po ptákách, jedinou náplastí pro mě je, že Indián to s nimi nevydržel a spadl k nám, tak to vypadá, že jedeme snad o bronz, Prokeš a Švehla jsou před námi, doufejme, že nikdo další ... Pokouším se nějak dostat do nálady, furt brečím Dreamerovi na rameni, jak jsme to podělali. Ten ale říká, neboj Jiruse dojedeme, třeba dají močící pauzu
V Mladkově si vyžádat banán, odhodit flaštičku a soustředit se, abych nevypadl z této grupy. Nad Mladkovem v táhlém kopci ještě naposledy zahlédneme čelo, ale to už je ztráta minimálně minuta, to už je bez šancí. Navíc ještě v Pastvinách trochu zmatky se správným odbočením, s Dreamerem se stáváme takovou nerozlučnou orange dvojkou, kopce se snažíme tahat, naopak ve sjezdech jedeme jak podělaný, a spřádáme jasný plány na zimní přípravu, týden v Bohnicích u dobrého psychoterapeuta, který nám odpálí ty brzdící buňky v mozku
Trasu sice znám dokonale, ale nějak jsem zapomněl, že před Luisiným údolím, nás ještě čekají pěkné vlnky, které tahají za nohy, ale za Nebeskou Rybnou již točíme předpisovou spolupráci, začínám si to užívat, krásná grupa, kde se nikdo nefláká. Finální část Luisina údolí si bere na starost Dreamer s Michalem Kubíčkem a já docela plandám na konci, pak úzký klikatý sjezd, kde v jedné točce se jeden borec vymele a my na to s Dreamerem a Michalem koukáme ve stylu, jako když se stane něco na dálnici a tvoří se kolona a výsledkem je pěkný zásek na skupinu, kterou si sjíždíme snad do půlky Šerlichu!
Uff, konečně je máme a pokračujeme v nastoleném tempu, mouchy Šerlichovky jsou tu, vzpomínám na RiCe a Mirka Zbuzka, kolik jsem toho tady s nimi již zažil.... Bufet se blíží, nejdříve se mi ani nechce stavět, bidon jeden plný mám, ale nakonec podlehnu síle naší grupy, která též zastavuje. Z bufetu zrovna odjíždí dvojice cyklo Derfl, věřím, že na Komářím vrchu si je sjedeme. A udělal jsem moc dobře, že jsem zastavil, druhou půlku Rampa se totiž více oteplí a bidony budou v závěru pěkně chrastit. Cpu s rohlíkem, banán a gely do kapsy a zalehnout do rychlého sjezdu, kde si najedeme dnešní maximálky kolem 80km/h. Zase točíme předpisovou spolupráci, skláním se hlavně před Pepou Kronychem, pozdějším vítězem kategorie V50, který jede jako brus, letos je pěkně vyladěn.
Komáří vrch se změnil v oranžovou cyklistickou symfonii, společně s Dreamerem jsme se usadili na špici a metr po metru sjíždíme Derfly. Jůůva to byl zážitek, nádherně jetelný kopec na 110km! A zase dlouhý sjezd, padáme do Bartošovic, trochu nás ještě poškádlí kratičká dešťová přeháňka, ale pak již nic nebrání si užívat luxusního asfaltu a silniček bez provozu okolo Zemské brány. Před Mladkovem ještě za nohy zatahá Čihák s Adamem a pak deluxe sjezd k bufetu, který projíždíme. Magnetické Boříkovice, tam jsme si plánovali s Dreamerem únik, ale jsme rádi, že visíme, tempo se zrychlilo, vidina cíle je na všech cítit. Teď to jen dobře vykutálet s Indiánem, jeho vysoké ráfky budí respekt na rovinách okolo Červené Vody, no Karle Snílku bude to hlavně na Tobě, aby jsi mi to potáhl před Štíty a snad tu koncovku zvládnu. Indián jde dokonce za Bílou Vodou do úniku, skočím mu tam a houknu na něj jedem, ale po chvíli jsme sjeti.
Blíží se závěrečný nervák, po 160km a nastoupaných 3000m se bronzové rozuzlení kategorie V40 chystá do závěrečných metrů. Před Štíty nás vítá již v protisměru vyjíždějící se Jirus, Dreamer s Kamilem Ackermannem za sebou táhnou letící skupinu, a otázkou dne je, malá nebo velká? Srabácky to shazuji, když tu kolem mě se mihne Indián, nevydržel ten thriller, skáču mu znovu do háku a čekám zásek do nohou, ale vše je jinak, Indián pomalu vadne, zvolna se přes něj převalím, shodím si o pastorek dolů, zvednu zadek a letím do nebeských výšin s rukou zaťatou v pěst, bronzový Rampušáku jseš můůůůj!!!
V cíli poklekám před naší hvězdu Jiruse, zajel neskutečně a děkuji Dreamerovi za týmovou hru! A především děkuji všem Šlapkám, že stále držíme při životě ten maratónský oranžový sen, Heroltická hospůdka byla zase naše v báječně povznesené náladě, Strejda si užíval svůj velký návrat, Ivče jsme mohli gratulovat a děkovat jejím věrným domestikům, pokec s CK Záluží, s Radimem Skálou, s hrdinným Kolbabou, který to objel na samotku, s kaskadérem Olinem, který měl na zádech obtisklého Zippa ... a bylo toho ještě více a více...no nedá se nic dělat, těším se snad zase za rok!