1, Jak hodnotíš sezónu 2014?
Šlapkovská sezóna 2014 začíná již v roce 2013 na listopadovém Vítání Martina na bílém kole, i když jsem většinou v období, kdy kolo moc nemusím, tak rád si prodlužuji svoji nepřetržitou šňůru v účastech a testuji svého zimáka na další zimu. Fotbalový match Šlapky-BMC příjemně zkracuje to necyklistické období, stejně tak i Běhny, které mě ženou pro startovní číslo Okolo hostivařské přehrady nebo na Českobrodskou vánoční desítku. Minulý rok jsem i premiérově ochutnal Štědrodenní kondiční běh a pak to již konečně zase začalo. Pravidelné srazy, příjemná společnost a velmi příznivá zima přinesla pro mě rekordní nájezd zimních kilometrů, vše odstartoval Novoroční Cukrák, pak proběhlo pár dvoukil a Rytířov, kde pár nerozumných lidí zažilo cyklistickou megapárty. Za jazykovými skvosty to je jeden z testů, jestli ta příprava byla k něčemu, kopec přes Zdebuzeves, otazník, zda-li uvisím Kapra se podařilo úspěšně vymazat. Kecky jsem ještě vytáhl na podporu běžící manželky a organizátorů Souseda s Robinem na Běh Hvězdou – BEH a pak se již blížil konec března, kilometrů úspěšně přibývalo a Hurá na Ještěd už jsem spíše jen únavou motal nohama, ani závěrečná výzva od Jeana a HonzyB na 300 mě nenalákala, raději jsem si dal polívku, koblihy a nasával oranžového ducha u Kaprů v pergole. A najíždění dokonale vyšponovalo Soustředění na Jižní Moravě, pro mě premiéra, konečně se Quitovi mě podařilo přesvědčit
, a já nelitoval, byla to prostě oranžová divočina, jak trefně zareportoval Camrda, kdo nezažil, nepochopí. A skončilo to krásné období, kdy se nenervujete jestli vydržíte ve skupině, že si v poklidu pokecáte ve dvojičce, dáte kafe na pumpě, a když vám dojde, že kamarádi na vás počkají a dotáhnou domů. Začala doba závodů, starťáků a krutého pohledu do zrcadla své výkonnosti
. Hned Jarní časovka Bášť mi ukázala, že časovky nejsou opravdu moje disciplína, První šlápnutí – PRS zase že nejsem stvořen do hromadných spurtů a strkanic a Sázavák ukázal v přímém přenosu bolest, když vám kamarád brousí asfalt. Prostě start sezóny se nepovedl, najednou ani nebylo moc chuti na závodění. Milovice - Pave Tour mi naznačilo, že by to snad mohlo jít, i když jsem byl pořádně vyklepaný, že čůraní mě ještě pálilo další 3 dny. Déšť a zima aneb Kouřimská 50, kdy jsem vylezl z auta rovnou na start a nebyl jsem schopen akceptovat úvodní šrot a propadl jsem se do psychického bahna. Konečně Mišutkova pravá cyklistika, maraton Mamut Tour, motivace veliká, ale průběh se znovu nepovedl. Hledám výmluvy na úvodní louži, ranní průjem, neschopnost sjezdu na vodě, ale prostě to tam nebylo a jen zachránce Kapr, mě druhou půlku trati zpříjemnil v hezký výlet. S obdivem jsem vzhlížel k Jirusovi, který nám nadělil málem 30 minut a sklouzl se v hvězdně maratónské společnosti. A krizi, nechuť podtrhli Bělečské okruhy v kruté kose a dešti, kdy jsem si slíbil, že toto již nikdy. Karlovy Vary-Unhošť přes úvodní stres, kdy jsme se řítili rameno na rameno v mega balíku po Karlovarce přes 60km/h., ale pak již jsme v báječné orange spolupráci s HonzouB a Čespou okupovali špici hlavního balíku. A pak to konečně přišlo a já se dočkal. Kultovka Praha-Doksy, znovu déšť, s Kaprem do Byšic stále na čele, v údolí hromadné močení balíku a pak Romanov, hned odspodu této legendy určujeme s Kaprem tempo a nahoře jsme v úniku společně s Čespou a Pauderou. Neskutečný pocity, jakoby ten nahoře mi to chtěl vynahradit za ty zklamaní z úvodu sezóny. A navíc cíl obarvuji do zlatova a obhajuji tak z minulého roku. Sprchy, terasa, chatka to je zapsáno navždy hluboko v paměti v těch pěkných epických přihrádkách. Pro mě premiérové Zlaté kolo Vysočiny, parádní trasa po místech, které důvěrně znám a navíc díky menší konkurenci trochu pódiové vzpruhy. Konec června a Rampušák, to je rovnice, které se nechci jen tak vzdát, Heroltice s orange ghost to je vždy pecka. Samotný maratón znovu nepřinesl jízdu ve vysněné skupince, Šerlich přinesl křeče, ale naštěstí i mého bratra, který počkal na bufetu a mohl jsem se s ním protrápit do jeho zlatého cíle. Zpětně vím, že jsem trochu podcenil suplementy, těch antikřečáků mělo být o trochu více, i když křeče, to je známka nevýkonnosti, jak zní stará pravda
Na Beskyd Tour bez Mniší jsem se celkem bez problémů dopravil pod Pustevny, ale v big moment jsem znovu kolaboval a nedokázal akceptovat tempo Kapra, ani Jiruse. Nahoře ale počkal Jirus, aby si vychutnával moji tragédii ve sjezdu z Pusteven, při stoupaní na Soláň, Kasárny a Bumbálku. Ale neobyčejně mi pomohl, a když nás dojel Robert Kleiner a já mohl zase závodit a nebojím se říci, že závěr jsem zvládl nejlépe ve své beskydské historii. Ani Okolo Tater nepřineslo toužebné opojení, i když to bylo blízko, ale hloupé chyby mě znovu poslaly do propadliště dějin. Výlet na Zlaťák a přes 300km v úterý před K-tonem, to je osvědčená tréninková metoda a letos to klaplo neskutečně. Od Doksů jsem se zase mohl vznášet v oblacích, strávit 250km vedle zlatého Kapra a chvílemi mu být opravdu nápomocen, to se jen tak nestává. Doplnit body do CKKV, to byla hlavní motivace na Časovku do vrchu Černolice, ale nakonec přinesla plnou euforickou pomerančovou bednu s Čespou a Vyhupem. Král Šumavy to byl vzpomínkový výlet, na vše co jsem tam kdy zažili. Pak přišla jedna tragická SMS od kluku ze Záluží, které ani doteď nemohu uvěřit, dost mě to vzalo.Diablovo O podzimního krále vrchařů aneb Memoriál Mirka Zbuzka jsem jel pro Mirka, navždy budu vidět jeho pot kapající z pod helmy, když jsme se společně trápili v kopcích ...a že jich bylo... A ještě se mi nechtělo sezónu zabalit, navíc když mi Klikovy Vrchy přinesly zase ty euforické stavy, kdy jedete v té vysněné skupině a v cíli čekáte na vyhlášení. Úvaly-Český Šternberk-Úvaly to byla znovu paráda, s Líbou Janouškem, Indiánem, Honzisem, Standou Vohníkem a do půlky s Kaprem, to bylo parádní zakončení vrchařských soubojů. Hned druhý den Poslední šlápnutí – POS a tento mini etapák jsem dotlačil do úspěšného cíle, jelikož jsem díky Čespově zranění obhájil celkové zlato v CKKV Hobby Cupu. Pak jsem ještě plánoval Tour de Brdy, ale tělo řeklo dost, a já se začal potýkat s rýmečkou a dutinami...
2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2014?
Byla to zimní příprava, výlety neměly chybu a vše dokonale zakončilo Soustředění na Jižní Moravě, to mělo prostě grády. Ze závodů pak Doksy a Krušnoton, orange únik na Romanově a Dlouhá Louka, to se nedá zapomenout!
3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2014?
Chtělo by se mi napsat většina závodů, nějak jsem čekal více po té pěkné zimě, ale radosti moc nebylo, většinou hloupé chyby mě oddělily od cílové euforie. Ale to nejhorší přišlo v září, Mirkova tragická smrt se bude navždy vznášet nad námi jako černý mrak…
4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2014?
Camrdova oranžová divočina, VSidův kondiční běh, epický HonzaB: „Pijte mrkvový džus!“
5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2014?
Mám rád pořádné hromadné
mejdany.
6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2014?
Jeanův
Rytířov, Camrdovo
Soustředění, HonzaB a jeho
Mamut, Kaprův
K-ton.
7, Jak probíhá zimní příprava?
Udržet si váhu, a tak nutno nazout kecky, provětrat zástěrky, zpotit se v sauně. Nic měnit nebudu, ani tuto zimu asi nepropadnu kouzlu čísel a nebudu honit tepy, watty, laktáty. Pro mě je nejdůležitější čas a místo srazu, sám se k ničemu nevykopu
8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2015?
V prosinci s žádnými, po těch letech jsem nějak tápal a hledal motivaci … ale leden mě zase zlákal, díky oranžová bandě se svým duchem do té cyklistické divočiny. Těším se moc!