Camrda –
Hópnout na bednu a šupajdá domů
Taky bych chtěl všem moc poděkovat, byl to zážitek a prásknul jsem si to moc pěkně. Už pár set metrů od startu po odstřídání ze špice jsem v prvním minibrdečku lovil hák a zažil první krizovou situaci. Tu však Karel vyvážil, když vystřelil krásnou 5ti km špici hned od startu. V háku jsem si to užíval, skoro jsem chvílema chtěl zařvat ať odstřídá, aby se chudák moc neutahal, ale vzadu, mi něco říkalo, že můj čas ještě přijde . Mlhoš špicuje krásně a jedeme jako grupeto compacto. Ale každá byť krátká špice bere hrozně moc sil, takže jsem byl hrozně moc rád, jak cesta pěkně ubíhá a do cíle je to už za pár. V kopci trochu orazíme a pak už jen kaše do cíle. Zatáčku projíždíme hladce, Kapr řve, ať tu rovinku jedu, ale já už nechci, já už chci jen civět na Karlovo zadní kolo a přejet koberec. Kapr nasadí tempomat na padesát a jsme tam. Pak už jen převlíknout sundat hrazdu, hópnout na bednu a šupajdá domů (díky za odvoz). Takže ještě jednou díky profíci!
Mlhoš –
Bedna pro Fabiánka
Chci oběma Karlům moc za dnešek poděkovat. Bez nich bych si mohl o takové momentce na bedně pro Fabiánka nechat fakt leda tak zdát...
Že je Kapr při časovce neskutečná mašina víme všichni. Ale jedna věc je vědět a druhá věc zažít. A tak jsem ochutnal, co předtím zažili HonzaB, Bobek, Pistachio a asi další, a jaké to je, tiše trpět v háku. Teda úplně na začátku to vypadalo trochu nadějněji. Kapr vytřihl neskutečnou úvodní určitě víc, než 5 minutovou špici. Krásný tempo, říkal jsem si, že takhle kdyby to bylo celou cestu, tak by to šlo. Bohužel. Pak jsem tak 3x dal 30 vteřinovou špici a byl jsem na kaši. Camrda naštěstí jel špice krásné a přece jen dal Kaprovi trochu orazit, já už se soutředil jen na to uviset v háku, kterej bolel už sám o sobě. Nakonec jsem i musel párkrát zařvat moc a do jedinýho brdku jet svoje tempo, po kterým nebudu muset na vrcholu do škarpy a budu aspoň ve stavu jakž takž viset dál. Přišlo mi, že se ten kopec ploužím, ještě foukalo proti... Každopádně jsem jsem z toho měl dost blbej pocit. Nakonec na Stravě tam má na vteřinu přesně stejnej čas Rendl z Dexteru, tak to možná bylo lepší, než ta trocha zvratků v puse.. (a Dexteři už byli asi taky za zenitem...) Ve sjezdu pak docela dobrý, trochu horší až ostrá pravá na hlavní před cílem a byli jsme na pásce. Bylo to fakt hustý. Měl jsem z toho smíšené pocity, že jsem kluky brzil. Kapr se mě snažil chlácholit, že dobrý, ale kámen ze srdce mi stejně spadl, až bylo jasné, že v kategorii jsme vyhráli a tím pádem, že jsem to Karlům nezkazil. Krásnej zážitek, díky moc za něj...
Jo a díky moc za krásný fotky...