Dreamer –
Ještěd není nikdy zadarmo
Polovina rijna, pocasi na vikend laka bud na dvoukilo na Sumave, nebo na dvoukilo na Jested, pro co se rozhodnout? Predpoved pocasi se vybarvuje jako podzimni listi, neni co resit, parta kamaradu je nejvic a tak vyrazim opet ke Kaprovi do Sojovic. Cestou v aute probereme mozne i nemozne s Mlhosem a Camrdou a do Sojovic prijizdime docela s predstihem. Toho vyuzivam ke kratkemu rozjeti. Ale to uz je tu 9h a vyrazime smer Jested, je nas opet pres deset kousku.
Jedeme rozumne, rano to vypada na slunny den a tak skoro lituju ze jsem si vzal i kuklu pod prilbu, ale pak se zacne trochu zatahovat, presto je kolem 12st, takze relativne teplo, na to jaka zima panuje posledni dva tydny. Presto me dnesni jizda trochu boli, mozna je to zimakem, mozna jsem se rano moc nenasnidal, protoze mam porad hlad a pod Jestedem uz mam v sobe suk i tycinku. Za Dubou na zacatku kopce sbiram krasna jablka, kterych roste podel silnice nepocitane a stejne sladke i chutnaji! Je to ale neco za neco, za cenu jablka mi ujizdi elitni skupina s Karlem, Mlhosem, Camrdou a ja plapolam sam na vetru mezi celem a grupetem s Kolikacem, Kaprem a HonzouB. A tak je to az na samotny vrchol Jestedu, jedu si svoje tempo, par kluku dojedu, ale celo ne, nahore jsem i tak propoceny, i kdyz zadne teplo neni. Rychle dovnitr do vysilace trochu se ohrat. Po 10min hlasi kluci ze zacina prset a ze pojedeme dolu. Rychle foto, opravdu prsi. Ve sjezdu mam co delat abych se vyhnul v jedne zatacce protijedoucimu autu, stesti stalo pri me, jeste jednou dekuji sve reakci i kolu, ze me podrzelo.
Stale prsi, ale Osecna se blizi a s ni tradicni obchudek. Po nasem ctvrthodinovem pobytu je po nas na zemi uplna vodni potopa, prodavacky musi vytirat podlahu. Ale kafe, pernik a rohlik me konecne trochu zahreji a protoze venku uz neprsi, jedeme dal, i kdyz se nam moc nechce, navic ta slecna za kasou je hodne sympaticka! Nohy se mi rozjely, uz se mi jede dobre a prichazi ten tradicni vrchol cele akce, oslavna jizda za usychajicich silnic, zvysujici se teploty a protrhavajici se oblohy. Konec uz ciste na suchu, v teple, lepsi to byt ani nemuze!
V Sojovicich mam diky rannimu rozjezdu tesne pod 200 km, tak to jen zaokrouhlim a muzu si uzivat s ostatnimi tradicni krasne pohosteni u Kapra. I letos se opravdu vytahl, bajecna polevka s knedlicky, uzene maso, okurka a na zaver kolacky i neco ostrejsiho na oslavu konce sezony, ted uz si kazdy z nas muze dovolit nejake to poruseni zivotospravy! Pri sjezdu v te zime a desti z Jestedu jsem si snad jen na minutu nadaval, do ceho jsem se to zase dneska pustil, ale nakonec jsem za to zpetne rad, ze nam to Jested dneska nedal vubec zadarmo, o to vetsi poteseni z cele akce clovek potom ma! Diky vsem, ktere jsem dnes videl, specialni dik Kaprovi za servis a dalsi podekovani patri i Konikovi za jeho entuziasmus, s kterym nas podporil jak rano, tak navecer pri navratu!
Kolíkáč –
Vylet v orange chramu
V pátek s sebou říznu v sauně o zem, když se mi zamotá kebule z toho pekelně horkého ceremoniálu. No pěkně začíná víkend. A to mě čeká v sobotu málem dvoukilo na Ještěd. Ložiska v kole zarezlá od vody z Klikáčů, že málem neotočím klikami. 3 týdny bez sedla mezi půlkami. To bude zase zážitek…
Sojovická zadní ulička se proměnila v parkoviště. Pevná kamarádská stisknutí dlaní na přivítání a na to, že ho dnes zase společnou silou dobudeme. Kuželovitá hora zakončená architektonickým skvostem. Ještěd! Autem na dvojku, na kole na kašpara. 1012 m n.m. - Ještěd!
Začátek bolí a představa té dálky ještě více. Zašít se do skupiny a šetřit a šetřit. Dvojičky švitoří, slunce vše nasvěcuje, Koník dokumentuje. Holé Vrchy před Bolkou zahřejí pod vrstvou zimních propriet. Slunce zalezlo, ale nálada se stupňuje. Údolí do Českého Dubu je prostě fantazie. A pak už to začne, mezi jabloněmi obsypané plody, to by bylo moštu. Tělu se vůbec nechce, ještě že tu je Kapr s Pepínem a HonzouB. K parkovišti je to nekonečné, HonzaB se už na to nedokáže dívat a pouští tam svoje poslední junácké watty, od příští sezony je už z něj veterán. Na představci kapka, že by z čela? Ne začíná mrholit! Liberec ještě nasvícený, ale jak se obtočíme kolem hory, tak to nevypadá růžově. Strčte si všechny Nory, Aladiny někam!
Motáme se mezi pěšáky stále nahoru, proti občas koloběžka. Konečně průjezd tunýlkem, tak dnes to asi na fotky moc nebude. To už jsou snad zmrzlé krupky, rychle dolů, ať neprochladneme. Kdyby v Osečné byl konzum zavřený, tak jsem asi umřel. Takhle si můžeme mezi regály hřát ruce o vařící kafe. Skvělá atmosféra! 3 borci zůstali ve vysílači. Ještě se s nimi domluvit a pak již hurá do sedel začít sušit vlhké věci. Silnice osychají a kilometry vesele naskakují. 140km v nohách a cítím se skvěle, ani jsem v to ráno nedoufal.
Jak hladová smečka se ženeme do cíle dnešního výletu. Jak kdybychom tušili, že Kaprovic zase nezklamali a přichystali báječné pohoštění. A to ještě Vlčák dovalil pořádnou flákotu. Dojmy se jen hrnou, sedělo by se, sedělo….
Tak nám to zase ten oranžový duch v tom našem chrámu skvěle přichystal, díky všem, že ty tradice držíme stále dál!